Při každodenním shonu má člověk málokdy čas uvažovat nad tím, jakou měrou rozličné pachy a vůně ovlivňují jeho život. Většinu potřebných informací získáváme zejména pomocí zraku a sluchu, čímž jsou ostatní smysly včetně čichu odsouvány jaksi do pozadí. Uvědomujeme si sice většinou, že některé pachy jsou nám příjemné a jiné nás odpuzují, obvykle je však bereme jako přirozenou součást okolního světa, které se musíme přizpůsobit. Dávat určitému pachu za vinu pracovní neúspěch nebo opakované bolesti hlavy, to pravděpodobně napadne málokoho, přesto tomu tak může být. Faktem ovšem zůstává, že používání rozličných vonných látek za účelem povzbuzení psychické i fyzické kondice je metoda známá již od starověku.

Z historie

Léčivé účinky bylin byly známé pravděpodobně již okolo roku 4500 př. n. l. v čínské medicíně, plné využití aromatických esencí rostlinného původu je však přisuzováno Egypťanům. Svou roli plnily tyto vonné látky zpočátku zejména při náboženských obřadech, kdy byly aromatické rostliny obětovány bohům, o čemž se dochovala řada zmínek v podobě kreseb a hieroglyfů. Silicové oleje a pryskyřice byly navíc pro své dezinfekční vlastnosti ideálním konzervantem sloužícím při balzamování těl, k tomuto účelu využívali Egypťané zejména cedrového dřeva a kadidla. Zjištění, že tyto látky mohou sloužit nejen při náboženských obřadech a balzamování, ale že jsou i vynikajícím prostředkem v léčbě nemocných lidí na sebe nedalo dlouho čekat. Tento poznatek byl však svými objeviteli, kterými byli egyptští kněží, pečlivě střežen a výrobní tajemství různých „zázračných léků“ zůstalo po určitou dobu v úzkém okruhu této kasty. Vonné oleje však brzy začaly používat všechny společenské vrstvy ve formě kosmetických přípravků a voňavek.
Ve starověkém Řecku a Římu se cenily zejména jejich uklidňující a povzbuzující vlastnosti, oblíbenými se staly jako příměsi do koupelí a masážní prostředky. Po zániku Římské říše používání olejů v Evropě ustalo a znovu se objevilo až v období křižáckých výprav, kdy celosvětově vzrůstal zejména průmysl voňavkářský.

Výraz „aromathérapie“ použil poprvé v roce 1928 francouzský chemik René-Maurice Gattefossé , když popisoval léčebné účinky výtažků aromatických rostlin. Vlastností silic, zejména dezinfekčních a posilujících, se využívalo i při léčbě zraněných vojáků v druhé světové válce. V současnosti je pojem Aromaterapie definován přibližně jako řízené používání esenciálních olejů, které slouží k podpoře a zlepšení fyzické i psychické kondice. Účinnost řady výtažků, které byly dříve používány spíše metodou pokus – omyl, je dnes vědecky ověřeno. Aromaterapie jako prostředek k dosažení životní rovnováhy představuje prolnutí východního a západního pojetí medicíny a mnoha lidem, kteří její kouzlo teprve objevují, přináší řadu příjemných a překvapujících zážitků.

Esenciální oleje

Esenciální oleje se získávají z různých částí rostlin. U růže jsou to například okvětní plátky, v případě čajovníku nacházíme potřebnou látku v olejových váčcích uvnitř listů, jindy se vyskytuje v pupenech, kůře, plodu, nebo je obsažena v celé rostlině, atd. Kvalita výsledného produktu je kromě způsobu zpracování závislá na mnoha faktorech, mimo jiné na stáří a celkovém zdraví rostliny a podobně jako u vína, i při výrobě aromaterapeutických prostředků se přikládá význam typu půdy a oblasti, ve které byla rostlina vypěstována. Dá se tedy tvrdit, že i tyto oleje mají své „lepší“ a horší“ ročníky.
Aromatický olej se z rostlin získává několika různými způsoby, z nichž nejobvyklejší je destilace. Pára z vroucí vody prochází rostlinným materiálem, z toho se uvolňují těkavé komponenty, které postupují do horní části destilačního zařízení, následně se zchlazují a kondenzací vzniká esenciální olej a florální voda (voda s malým obsahem vonných látek). Protože esenciální olej má výrazně nižší hustotu než voda, odebere se jednoduše z jejího povrchu. Florální voda se následně může použít k další tvorbě destilační páry. Macerace spočívá v namáčení částí rostlin (zejména květů) v horkém oleji tak, aby se rozložily na jednotlivé buňky a jejich vůně se uvolnila do něj uvolnila. Olej se následně pročistí a louhují se z něj vonné esence. Metodou Effleurage se získávají výtažky z květin jemnějšího charakteru, například z květů jasmínu nebo pomerančovníku, či z květů růže. Ty se drtí mezi dřevěnými miskami se skleněným povrchem potřeným živočišným tukem tak dlouho, dokud se tuk nenasytí jejich vůní.
Nejjednodušší metodu představuje pravděpodobně lisování, které se uplatní při získávání silicových olejů z kůry a slupek ovocných plodů jako jsou pomeranč nebo citrón.

Takto získané oleje se vyznačují specifickými vlastnostmi a tvoří základ všech způsobů aplikace aromaterapie. Jsou to vysoce koncentrované látky s malou hustotou, obvykle vysoce hořlavé. Snadno a rychle se odpařují, pro prodloužení účinku se proto zpravidla míchají s dalšími látkami. Vzhledem k vysoké koncentraci se užívají ve velmi malých dávkách, většinou postačí jen několik kapek.
Možností aplikace esenciálních olejů je hned několik.

Metody aplikace

Inhalace: Je metoda vhodná zejména při dýchacích obtížích a nachlazení, zároveň poskytuje hloubkovou očistu pokožky obličeje a uvolňuje ucpané póry. Do nádoby s horkou vodou, která uvolňuje páru stačí nakapat asi šest až dvanáct kapek esenciálního oleje, například z máty nebo meduňky, zakrýt si hlavu ručníkem a vdechovat páru. Tato metoda se však nedoporučuje astmatikům.

Odpařovače: Tyto dnes poměrně oblíbené nádobky se používají k provonění celé místnosti. Ve spodní části hoří svíčka, která ohřívá vodu v části horní, kterou tvoří kameninová miska naplněná vodou. Do té se nakape tři až šest kapek (v závislosti na velikosti místnosti) oleje. Ten se pak odpařuje z horké vody a příjemně provoní celý prostor. Druhou variantou je odpařovač na baterie. Ten žene pomocí větráčku proud vzduchu skrz polštářky naplněné olejem, který se tak uvolňuje. Polštářky je možné podle potřeby libovolně měnit.

Masáž: Představuje klasickou a zároveň velmi příjemnou metodu aromaterapie, jejíž účinek je hned dvojí. Odborná masáž uleví svalům, napomůže prokrvování organismu a jeho celkovému ozdravení, uvolňující se vůně působí pozitivně na emoční centrum mozku a přináší i duševní uvolnění a pohodu. Vzhledem ke své vysoké koncentraci se esenciální oleje nikdy nenanášejí na pokožku samostatně, ale vždy ve zředěné formě. K tomu se využívá takzvaných nosných olejů, v kterých se rozpustí malé množství (jedno až tři procenta celkového objemu) oleje esenciálního. Jako nosné oleje se obvykle doporučuje užít za studena lisované oleje rostlinné, mezi oblíbené patří například olej mandlový, slunečnicový nebo ořechový.

Koupele: Vonná koupel je dalším příjemným způsobem relaxace a osvěžení. Pro celkovou koupel se použije horká voda s pěti až deseti kapkami oleje podle momentální nálady a potřeby, od olejů osvěžujících až k těm uklidňujícím, které pomohou navodit spánek. Uzavřený prostor (koupelna) se pak nechá nasytit párou z lázně, doba koupele by měla být alespoň patnáct minut. Lidé s citlivější pokožkou by měli nejdříve rozředit esenciální olej v oleji nosném.
Pro samostatnou koupel nohou je nejvhodnější do horké vody nakapat olej mátový, rozmarýnový, nebo mateřídouškový.
Na popraskanou pokožku rukou je před samotným ošetřením vhodná máchat ruce v teplé vodě s příměsí pačuli nebo kostivalu.

Osvěžovače vzduchu: Dezinfikují a aromatizují vzduch. Směs vytvořená z deseti kapek oleje a sedmi polévkových lžic vody se dobře promísí třepáním, nalije do rozprašovače a je připravena k použití. Podobným způsobem je možné použít několik kapek do vody v odpařovači na radiátoru.

Parfémy: Ze směsí čistých silicových olejů, zejména získaných z květů, se tradičně připravují ty nejlepší parfémy. Jejich cena bývá ovšem vyšší než u parfémů vyráběných synteticky, domácí příprava je však bohužel obtížná, fantazii se ovšem meze nekladou.

Obklady: Pro léčbu pohmožděnin, výronů, nebo bolesti hlavy, lze užít obkladů z bavlněné látky, které se namočí do směsi z přibližně 150 ml teplé vody a pěti až deseti kapek silicového oleje. Látka se vyždímá, přiloží na postižené místo, překryje se a nechá působit dokud obklad nevychladne.

Tělové a obličejové oleje: Jsou vhodné pro každodenní použití v péči o pleť. Jako obličejový se používá jednoprocentní směs silicových olejů v nosném oleji, tělový olej by měl být směsí tříprocentní.

Z řady dalších možností využití esenciálních olejů stojí za zmínku třeba možnost užití v sauně, výroba vonného polštáře pro lepší spánek, romantická možnost použít vonné svíce, nebo široká škála rozličných aromatických mastí a krémů. Esenciální olej by nikdy neměl být aplikován vnitřně ve formě odvarů a podobně.

Při domácí výrobě směsí a jejich uchovávání je potřeba ctít určitá pravidla, která zabrání znehodnocení oleje. K mísení by se měly používat porcelánové nebo hliníkové lahvičky, silicový olej zásadně dávkujeme pomocí kapátka. Před uložením směsi do skleněné lahvičky se zabroušenou zátkou, která je pro tyto účely nejvhodnější, (rozhodně se nesmí používat láhve umělohmotné, dochází tak k znehodnocení jak směsi tak obalu) je potřeba ji řádně promíchat. Dobře označené lahvičky se doporučuje skladovat na chladném a tmavém místě, samozřejmě mimo dosah dětí. Při správném způsobu skladování je trvanlivost většiny olejů až jeden rok. Při nákupu esenciálních olejů je důležité zkontrolovat jakým způsobem byly vyrobeny a zda nebylo použito některých chemických činidel, která jejich kvalitu snižují.

Vůní proti stresu

Každodenní stres kráčí ruku v ruce s rozvojem moderní civilizace. Uspěchaný styl života a vysoké nároky na uplatnění v soudobé společnosti tvoří ideální prostředí pro vznik stresových situací. Zatímco péče o tělo je v západním světě samozřejmostí, v péči o vlastní duši za mnoha orientálními národy značně zaostáváme. A když už se přece jen zaměříme na svou duševní pohodu, nevíme, jakých prostředků k jejímu získání použít. Jednu z příjemných metod nabízí právě aromaterapie.

Sílící stres a vnitřní napětí se projevuje únavou, nespavostí, nespokojeností s vlastními výkony a sebezpochybňováním, bolestí hlavy a dalšími nepříjemnými příznaky. Pokud se v tomto stádiu nepodaří stres účinně odbourat, může další vývoj směřovat i k vážným chorobám: žaludečním vředům, depresi, srdečním záchvatům apod. Naučit se stres odbourávat není přitom zrovna jednoduché, naopak, vyžaduje to postupné učení. Aromaterapie je ovšem dobrým prostředkem proti mnoha problémům, které sebou stres přináší. Jednotlivé silicové oleje dokáží zklidnit, povzbudit a uvolnit, zároveň osvěží a přispějí k znovunabytí ztracené duševní rovnováhy.

Jak na to?

Pomocí olejů lze snadno odstranit nebo alespoň zmírnit některé z příznaků stresu. Na každý z těchto příznaků lze aplikovat několik druhů oleje, nebo jejich směsí. Lze proto zvolit individuálně, který z nich nejlépe vyhovuje danému jedinci. K použití směsí je nutno jen podotknout, že by nikdy neměly být tvořeny více než třemi druhy esenciálních olejů.

Úzkost

Zdrojů úzkosti může být mnoho, ať už se jedná o úzkost chvilkovou, například před důležitým pohovorem, nebo o dlouhodobý problém. Úzkost negativně ovlivňuje schopnost věcně se zabývat daným problémem a je značně vysilující.
Inhalací silicových olejů se stimuluje lymbická část mozku, která ovládá pocity pohody a spokojenosti. Doporučuje se použít vždy směs dvou relaxačních olejů s jedním povzbuzujícím, mezi osvědčené kombinace patří směs bazalky, nerolu a levandule. Lze použít podobně i ve formě koupele. Z dalšími olejů jsou k odstranění úzkosti používány bergamot, pelargónie, nebo santalové dřevo. Oleje lze použít i jednotlivě do odpařovačů a podobně.

Deprese

Problémy psychického rázu vyvolané neuspokojivou životní situací zatěžují organismus značnou měrou. Pokud se taková situace neřeší dochází k poklesu funkce imunitního systému a k prohlubování stavů deprese. Celková psychická i fyzická kondice se nachází v neutěšeném stavu a hrozí vážné problémy. Proti těmto potížím se vřele doporučuje povzbuzení v podobě olejů z bergamotu, cypřiše, voňatky, rozmarýny, či šalvěje.
Pro celkové zklidnění zase zejména heřmánek, ilang-ilang, jasmín, levandule, majoránka, nerol, pačuli, pelargónie, růže a santalové dřevo. Při duševní únavě se doporučuje aplikovat tyto zklidňující oleje ve formě koupele.

Nespavost

Nespavost je častým příznakem působení stresu, tělo není schopno se v dostatečné míře uvolnit, v pracovní době přichází vyčerpání a silná únava v následku nedostatku spánku, v důsledku pak hladina stresu jen dále narůstá. Proti nespavosti lze účinně bojovat pomocí zklidňujících koupelí a masáží. Přímo v ložnici je nejvhodnější použít odpařovač, k vynikajícím uspávadlům patří údajně majoránka. Na okraje polštáře se pro své uvolňující účinky nanáší dvě kapky levandulového oleje. Mezi další doporučené oleje se řadí například růže, šalvěj nebo meduňka.

Bolesti hlavy

Jsou jedním z prvních příznaků narůstajícího stresu. Značně snižují schopnost soustředění a způsobují neschopnost usnout. Pokud nepatříte mezi přátele analgetik, nabízí aromaterapie užití obkladů (viz. výše) z olejů levandule nebo pelargónie.

Závěrem

Účinky aromaterapie jsou dnes již vědecky podloženy a její obliba ve světě roste. Je vhodným doplňkem léčby nejrůznějších onemocnění a zajímavou možností preventivní péče o tělo i duši. Účinně pomáhá odstranit příznaky stresu a duševního vypětí a zároveň představuje příjemný způsob zpestření všedního dne.

-fro-

Zdroje:

Carole McGilveryová a Jimi Rezedová: Praktická příručka aromaterapie, Svojtka a Co., Praha 2002

Gabriel Mojay: Aromaterapie pro léčení duše, Alternativa, Praha 2000

Nelly Grosjean: Velká kniha aromaterapie, Fontána, Olomouc 2003