Rozhovor s hercem a moderátorem Zdeňkem Podhůrským
Že se tenhle rozhovor konal v přestávce mezi natáčením dvou dílů televizního soutěžního pořadu Pálí vám to?! by se dalo označit za symbolické. Neboť – upřímně řečeno – nebýt toho pořadu, kdo by znal přitažlivou tvář hubeného hezouna s tmavými vlasy? Pár divadelních fandů, kamarádi… rozhodně ne celý národ jako teď. A ještě míň lidí by vědělo, jakou šíří zájmů Zdeněk Podhůrský oplývá a co všechno umí (bulvární aféry do toho samozřejmě nepočítám.)
ZA PRVÉ: HEREC
Čím že se to tedy Zdeněk Podhůrský cítí být nejvíc? Zasmál se, pravil, že je to záludná otázka, nicméně dlouho nad ní neváhal.
„Vlastně… abych řek pravdu… no, jsem herec. To je základní věc, na které se nabalují všechny mé ostatní aktivity, i ty, které s herectvím zdánlivě nemají nic společného. Za některé, především ty spojené s výtvarným uměním, můžou asi mí předci: tatínek byl výtvarník, dědeček měl silný vztah k loutkám. Mimochodem jeden čas jsem to taky zkoušel, vyřezával jsem z lipového dřeva loutky, ale to byla časově strašně náročná práce, a tak jsem toho nechal. Pár jich mám ještě doma, dvě nebo tři jsem rozdal kamarádům, líbily se.“
Ale vystudoval jste herectví…
„Normálně jsem chodil na stavební průmyslovku a dokonce nějaký čas uvažoval o tom, že budu inženýrem, ale naštěstí jsem brzy přišel na to, že to nejde. Já byl teda spíš plachý a zakřiknutý dítě, žádnej exhibicionista, teprve v pubertě se nějak začaly klubat ty herecký dispozice. No, ale jednou jsme byli s našima v divadle (oni hodně chodili na premiéry a znali se se spoustou herců), seděli jsme pak po představení s Irenou Kačírkovou a máma si pořád stěžovala, že neví, co se mnou. Paní Kačírková se na mě podívala a povídá: S tímhle ksichtem? Ať jde k divadlu!
Máma se toho chytla, půl roku jsem se připravoval s paní Jiřinou Steimarovou a taky s režisérem Vedralem na zkoušky na DAMU a najednou jsem tam byl.“
Naskytlo se po škole nějaké zajímavé angažmá?
„Já byl hned na volné noze. Už v posledním ročníku jsem v takovém prima spolku bez stálé scény, jmenovalo se to Pradivadlo, začínali jsme s autorským projektem Jana Marka - Kapitán Fracasse. Tohle zájezdové divadlo se pak rozrůstalo, byl tam Pepík Carda, Jarda Sypal, Jirka Kodeš, Eva Kubíková a dva technici, co si taky zahráli pár rolí. Ráno jsem všechno naložili do Avie, odjeli jsme na štaci, postavili scénu, zahráli si, rozbourali, naložili a jeli dál – všechno jsme si dělali sami. Byla to úžasná svobodná doba, kdy jsme si vlastně mohli dělat, co jsme chtěli. Ale po třech letech už nás to všechny děsně vyčerpávalo, fyzicky i psychicky – hráli jsme třeba 32 představení v měsíci - takže jsme skončili. Ještě jsem hostoval v Kolíně, v Divadle E.F.Buriana v Praze , ve Stavovském , Bez zábradlí a dalších divadlech, ale nebylo to nic pravidelného, takže jsem se začal rozhlížet, co bych mohl dělat.“
ZA DRUHÉ: GALERISTA
Ono hodně herců maluje, pánbu ví proč, ale galerii jich zas tak moc nemá. Zdeněk Podhůrský je majitelem nebo spolumajitelem asi tří nebo čtyř, jmenujme aspoň tu U zrzavýho kocoura v Palacké ulici. Zajímavé.
„V divadlech vládly po roce 90 dost nechutné poměry, já v tom jet nechtěl. Moje přítelkyně a později žena Markéta v té době začala malovat a mně se to moc líbilo, tak jsem si řekl, že jí s tím nějak pomůžu.Rok a půl jsem prodával její obrázky na Karlově mostě a vyplachoval si tam hlavu na čerstvým vzduchu a v krásným prostředí, pohoda a takovej ten bohémskej život, co se vydělalo se hned projedlo a propilo …. Pak se tam objevili Rusové a všelijaké mafie…“
… a tak jste si pořídili galerii.
„No. Nejdřív jednu, pak druhou, a když už jsme byli trochu zavedený, vrátil jsem k divadlu, k dabingu – ale mohl jsem si vybírat, co chci dělat, poněvadž ty galerie představovaly slušnej finanční základ.“
Taková galerie fakt člověka uživí?
„Máme spoustu kamarádu, kteří to už sbalili, ale my jsme to asi vzali za správný konec. Znali jsme (i díky tátovi) hodně dobrých výtvarníků, třeba Flejšara, Fišera, Srncovou, z divadla jsem znal Ivu Huttnerovou, prostě lidí, co mají rádi a kteří tvoří milé a příjemné věci. Když si takové obrazy a obrázky člověk doma pověsí na zeď je mu hned dobře. Poslední dobou se spíš orientujeme na naivní umění, rozhodně nevystavujeme žádné abstrakce a depky. Není to samozřejmě klasická galerie, protože si tam můžete dát kafe a koupit obrázek třeba za padesát korun. A proč ne?“
ZA TŘETÍ: FOTOGRAF
Co byste řekli na fotku nahé holky, od hlavy k pasu modré, u níž je text: Na planetě Vulvur jsou obvyklá tři prsa, mladší sestra Inuam ještě nedospěla? Pochází rovněž z dílny Zdeňka Podhůrského.
Ta fotka je má první výstava , hned v Praze , a dokonce snad docela úspěšná…
… jak snad docela úspěšná?
„No, asi polovina fotografií se prodala …. U zrzavýho kocoura občas také vystavujeme fotky, ale teď fotografie soustřeďujeme do nové galerie, U anděla na bělidle, s většími prostorami, právě tam vystavuje Sára Saudková, po ní přijde na řadu Marek Vašut.“
A co ty vesmírné snímky?
„No, výstava se jmenoval „Mezi svýma …(očima) „a všechny fotky jsem udělal na festivalu bodypaitingu v Rakousku. Lidi tam hodiny a hodiny stáli a nechali se malovat na nahá těla,aby se pak na chvíli ukázali návštěvníkům a šli se zase umejt. Ale vznikaly tam nádherný věci, témata byla dlouhodobě zadaná, jeden den byl právě tématem vesmír. Tak jsem to nafotil, vrátil se do Prahy, ukázal to kamarádům a ti mi řekli, že když z toho neudělám výstavu, tak jsem pitomej. Dopadlo to dobře.“
ZA ČTVRTÉ: BÁSNÍK
Ten náš Toník – to je vůl
oznámil že se bude ženit
joj to bude sláva!
Božka – jeho nevěsta –
možná mi to nevěříte
je to pěkná kráva!
Ani nemusíte hádat. Jasně, že to napsal Podhůrský.
„Knížka dětských básniček se jmenuje Všelicosy, ilustrovala ji (a moc hezky) moje „exžena“ Markéta. Psal jsem je, když jsme s malými dětmi jezdili k moři, ony se tam batolily a mě nebavilo jen tak tam celej tejden ležet, tak jsem si smolil takové říkanky. A vznikla tahle sbírka.“
ZA PÁTÉ: MUZIKANT
A co byste, přátelé, řekli takové rockové opeře R.U.R.? Hustý, co?
„Hudba mě taky zajímala odmalička, na housle mě učil pan profesor Beránek, který tvrdil, že ze mne bude druhej Hudeček. Taky jednou se mnou zašel za virtuosem Josef Sukem, položil mou ruku do jeho a mistr pravil: Chlapče, tyhle ruce budou dělat muziku! Ale nedělaly (tak jak to tehdy mistr myslel) – nikdy jsem nenaučil noty.
Jenže chuť mám pořád. Zrovna se pracuje na mém prvním cédéčku, složil jsem hudbu a texty, aranžmá dělá Martin Němec ze skupiny Precedens, je to normální tvrdej rock. Na jaře snad vyjde.
A mimoto mám už šest let v šuplíku ohromnej projekt – rockovou operu na téma Čapkova R.U.R. Dosud to krachovalo na problémech s Čapkovými dědici, teď se to snad konečně podaří…“
Za šesté by mělo přijít MODERÁTOR, jenže k tomu jsme se paradoxně vůbec nedostali, stejně jako k filmovým rolím (třeba vojín Vločka v Černých baronech), ale předpokládám, že koukáte na televizi a tudíž ho znáte jak své boty. A aby vám to nebylo líto, prozradím, že Zdeněk Podhůrský velmi často nakupuje v lékárnách nejrůznější vitamíny a potrpí si na čaje z bylinek, jejichž směsi si míchá sám. Když je mu nejhůř, má dva tři údajně úžasné léčitele. Jo a nějaký čas nejedl maso, ale už ho zase jí.
To je všechno.
Zdeněk Rosenbaum
JEDNOU VĚTOU
|
úvodní
strana | 
