Snad každý z nás se někdy potkal s nepříjemně vyhlížející a působící vyrážkou nebo některými jinými, z estetického hlediska ne právě atraktivními projevy různých kožních onemocnění. Někdy jde jen o banalitu a stačí trochu správné a pravidelné hygieny, jindy je ovšem příčina jejich vzniku závažnější. Dnes se budeme věnovat dvěma hlavním skupinám – virovým dermatózám a kožním vyrážkám provázejícím virové infekční choroby.

První skupinu zastupují onemocnění vyvolaná viry s primárně dermotropní složkou. Patří mezi ně zejména nejrůznější druhy oparů a bradavic.

HERPES - OPAR

Latinský výraz „herpes,“ který by se dal nejsnáze přeložit slovem „plazivec,“ označuje virové kožní onemocnění známější pod českým názvem opar. Jako herpes označujeme tři obrazy kožního onemocnění. Nejznámější je herpes labialis, neboli opar rtu. Dále herpes genitalis – opar na zevním genitálu a herpes zoster – takzvaný pásový opar.

Původcem oparu rtu a genitálu je virus, který má v odborné literatuře rozličná pojmenování. Správně by se mu dnes mělo říkat lidský herpesvirus 1 a 2. Vzhledem k tomu, že v odborné literatuře převažují texty psané anglicky, je dosud nejrozšířenější pojmenování Herpes simplex virus (HSV) 1 a 2, přičemž číslo za názvem označuje sérotyp daného viru.

Opar rtu: Je nejznámější a nejrozšířenější typ oparu. Jeho původcem je obvykle HSV 1. K prvotní nákaze člověka dochází většinou již v raném dětství, přibližně mezi 1. a 5. rokem věku. Virus typu jedna se přenese na dítě od matky, příbuzných nebo od dětí. Tato primární infekce proběhne většinou bez klinických příznaků. Nákaza vyvolá tvorbu protilátek, jejichž množství ale neodpovídá stupni imunity. Po primoinfekci v dětství se většina lidí stává nosičem viru, ovšem bez klinických symptomů. Virus tak zůstává trvale v organismu a přežívá v buňkách trigeminálních, sakrálních a vagových ganglií. Odtud se může za vhodných podmínek centrifugálně šířit po nervových drahách do pokožky. Tímto způsobem dochází asi u 40% populace během života k opakovaným erupcím oparu rtu. Některé jedince postihuje několikrát za život, jiné 2-3krát do roka a u citlivějších lidí se můžou během roku vyskytnou i 12krát. Není zcela jasné, proč někdo bývá postihován opary často a někdo téměř nebo vůbec ne. Provokujícími faktory jsou například intenzivní působení slunce, horečka při infekčních virových nebo bakteriálních onemocněních, fyzická zátěž, stres, hormonální změny, menstruace, těhotenství a podobně.

Opar na zevním genitálu: Je nejčastěji způsobován virem typu 2, přenáší se obvykle pohlavním stykem a řadí se tak mezi nemoci sexuálně přenosné. Typickým příznakem je svědění, pocit napětí nebo pálení v postiženém místě. Posléze se objeví jeden či více malých puchýřků seskupených na zarudlé spodině. V tomto období je velmi důležité, aby se člověk takto postižený vyhýbal blízkému kontaktu s lidmi a striktně dodržoval hygienické zásady. Puchýřky se rychle kalí, praskají a zasychají v krusty. Často se vyskytují zvětšené a bolestivé regionální uzliny. Opar se zhojí během 1-2 týdnů, na postižené oblasti většinou nezůstávají jizvy. Nebezpečnou možností je rozsáhlý opar u gravidních žen, který může velmi nepříznivě ovlivnit průběh těhotenství. Pokud infekce nastane v pozdní fázi těhotenství těsně před porodem, je indikován císařský řez, aby se zabránilo kontaktu dítěte s infekcí. Novorozenci mohou totiž na herpes i zemřít, nebo může být trvale poškozena jejich nervová soustava. Je také známa spojitost mezi herpetickým virem typu 2 a karcinomem děložního krčku.

Léčba: Lék, který by vyléčil opar a zároveň zabránil jeho opakovanému výskytu, bohužel v současné době neexistuje. Ve velmi komplikovaných případech, u herpetické infekce dětí, u osob se závažným celkovým onemocněním provázeným sníženou imunitou je na místě celková léčba moderními antivirovými preparáty. Tato léčba patří vždy do rukou lékaře.
Většina lidí však nemá s oparem příliš závažné potíže, a tak vystačí s místní léčbou. V prodromálním stádiu (tedy v prvotní fázi, která se projevuje svěděním, pálením a pocitem napjatosti kůže v místě infekce) je na místě použití moderních antivirových mastí a krémů. Ty, pokud se aplikují pětkrát denně, dokáží zabránit výsevu samotného oparu, nebo alespoň zkrátit dobu nutnou k jeho celkovému vyléčení. Opar se však mnohdy objevuje velmi rychle a nelze včas rozpoznat jeho příznaky. Puchýřky by se v žádném případě neměly propichovat, jinak hrozí rozšíření infekce. Po použití masti je vždy důležité důkladně si umýt ruce. Postižené místo je nutné udržovat dezinfekčními roztoky a puchýřek vysušovat roztoky lihovými. V přírodní léčbě se pro své vlastnosti doporučuje potírání česnekem. Vhodné vlastnosti má i červené víno.

Lidské herpesviry patří k nejrozšířenějším nákazám lidí; téměř každý byl jimi v životě infikován a mnoho jedinců je nosiči viru, který v nich přebývá jako skrytá přetrvávající infekce.

Pásový opar: Tento typ oparu se od předchozích dvou liší především svým původcem, kterým je Herpes virus varicella-zoster, což je virus způsobující plané neštovice. Po prodělání planých neštovic se virus usazuje v organismu (v neuronech spinálních ganglií) do doby, kdy je určitým provokačním mechanizmem opět aktivován a projeví se vznikem pásového oparu. Příčinou aktivace viru bývá především snížení imunity organismu v pokročilém věku, podávání kortikosteroidů či imunosupresiv, nedostatečnou výživou a podobně. Pásový opar není většinou pro zdravého člověka infekční. Zpočátku se projevuje zvýšenou kožní citlivostí až bolestí v místě postižené pokožky či sliznice. Tato bolest bývá často zaměňována za projev jiného onemocnění, například ledvinových či žlučníkových kamenů, zánětech pohrudnice a jiných onemocněních. V další fázi dochází na zarudlé pokožce k výsevu čirých puchýřků, které se později zakalí. Virus pásového oparu napadá libovolný nerv, jeho projevy mohou být proto indikovány kdekoliv na těle s typickým jednostranným postižením. Poté, co puchýřky popraskají, hojí se vzniklé vřídky v lehčích případech bez jizev. Bolesti způsobené poškozením nervu jsou však velmi nepříjemné a často přetrvávají delší dobu po ústupu oparu. Nebezpečný je vznik pásového oparu v obličeji, kde hrozí zasažení oční rohovky.
Při léčbě pásového oparu se používají látky tlumící bolest, někdy antibiotika. Zejména v komplikovanějších případech je samozřejmě na místě včasná celková léčba pomocí antivirotik.

BRADAVICE -VERRUCAE

Bradavice patří k zvláště nepříjemným kožním onemocněním, především z estetického hlediska. Projevují se jako nenádorové výrůstky a existuje jich několik různých typů. Většinu z nich způsobují viry ze skupiny papilomavirů.

Verrucae vulgares

Výraz verrucae vulgares označuje nejznámější formu bradavic, takzvané klasické obecné bradavice. Vyskytují se především u mladších lidí, přenášejí se přímým kontaktem, často ve společných veřejných zařízeních, jakými jsou například bazény, sprchy, či tělocvičny. Bradavice bývají lokalizovány prakticky kdekoliv na kožním povrchu. Mezi nejčastější místa výskytu patří prsty, hřbety rukou, oblast kolem nehtových lůžek, dlaně a plosky nohou. Bradavice se vyskytují izolovaně i vícečetně. Zpočátku se projevují jako pupínky o velikosti špendlíkové hlavičky, postupně se zvětšují a vystupují nad úroveň kůže. Jejich původně hladký povrch posléze rohovatí a v definitivní podobě pozorujeme ostře ohraničené papuly či uzlíky okrouhlého, popřípadě oválného tvaru. Bradavice nejsou bolestivé, s výjimkou výskytu kolem nehtových valů, odkud se mohou šířit a zarůstat pod nehet.

Zvláštní klinickou formou vulgárních bradavic jsou bradavice plantární – (verrucae plantares.) Projevují se jako ztluštělé, hyperkeratotické, endofyticky rostoucí léze a jsou bolestivé na tlak. V centru ložisek lze často pozorovat drobné hnědé, popřípadě černé tečky, podmíněné krvácením z kapilár. Plantární bradavice se vyskytují nejčastěji ve větším počtu, mozaikovitě uspořádané na ploskách nohou nebo na dlaních. Mají tendenci k rychlému šíření a častým recidivám.

Dalším ze zástupců tohoto onemocnění jsou bradavice ploché. Jedná se o malé (v průměru tři milimetry) lehce vyvýšené ploché papuly s nepatrným rohovatěním. Jsou světle žluté až světle hnědé, někdy mívají stejnou barvu jako normální pokožka. Vyskytují se obvykle ve větším počtu na tvářích, bradě a spáncích a postihují hlavně děti a mladé lidi, výjimečně i dospělé jedince.

Genitální bradavice – (kondylomata.) Patří mezi pohlavně přenosné choroby postihující především dospělé jedince. Přenášejí se přímým kontaktem. Vyskytují se na genitálu – vulvě, na vnitřním listu předkožky, v okolí análního otvoru a podobně. Jejich vznik podporuje kromě vlhké zapářky také dráždění kůže a sliznice výtokem a nedostatečná hygiena. Projevovat se začínají jako nenápadně světle růžové vlhké výrůstky, které se postupně rozrůstají do květákovitých útvarů s bradavičnatým, zmacerovaným a lehce krvácejícím povrchem. Někdy dosahují značných rozměrů (tzv. condylomata gigantea) a pak mohou u mužů způsobit fimózu - u žen mohou být překážkou při porodu, případně se změnit v maligní formu.

Moluska – (molluscum contagiosum.) Původcem je tentokrát poxvirus. Moluska se přenášejí přímým kontaktem, autoinokulací a také pohlavním stykem. Inkubační doba trvá obvykle od tří týdnů do tří měsíců. Postiženými jsou převážně děti. V místě vstupu infekce do organismu se objevuje polokulovitá voskově lesklá papula o velikosti několika milimetrů s centrální vkleslinou. Zmáčknutím papuly lze vytlačit bělavou hmotu. Moluska se často vyskytují ve velkém počtu a to prakticky kdekoliv na kožním povrchu. Nejčastěji bývá postižen obličej, končetiny, anální a genitální oblast. Vzácně vznikají až nádorové útvary (molluscum giganteum)

LÉČBA BRADAVIC

Léčba závisí na typu, velikosti a umístění bradavic a mnoha dalších faktorech. Měl by ji proto určit odborný kožní lékař.
Klasické bradavice se nejdříve odlučují pomocí prostředků s salicylovou, ureou, fluorouracilem. V lidovém léčitelství je velmi oblíbený vlaštovičník či česnek. Dobře známým způsobem léčby je také kryoterapie, neboli léčba tekutým dusíkem. Principem je vznik malé omrzliny s puchýřem, se kterým se pak celá bradavice nebo její část odloupne. V některých případech se k odstranění bradavic používá laser. Velké bradavice v mechanicky namáhaných místech se odstraňují chirurgicky s následným doléčením. Ploché bradavice se léčí slupovacími metodami, zejména pomocí preparátů s retinoidy (deriváty vitamínu A) Moluska se léčí radikálně – ostrou exkochleační lžičkou nebo sterilní jehlou se odstraní moluskové tělísko. Kondylomata se léčí aplikací podofylínových roztoku u obou partnerů. Současně je nutné dodržovat zásady bezpečného sexu. Metody léčby bradavic se obvykle kombinují. U všech typů bradavic však platí zásada zahájit léčbu co nejdříve, aby se pokud možno zabránilo jejich dalšímu šíření.

V druhé skupině jsou zahrnuty nejrůznější kožní exantémy vznikající jako jeden z projevů virových infekčních chorob. Nejčastěji se s nimi setkáváme u dětí, a jsou to především plané neštovice, zarděnky a spalničky.

PLANÉ NEŠTOVICE

Dalším velmi dobře známým kožním onemocněním jsou plané neštovice (latinsky varicella). O původci této choroby jsme se již zmínili v odstavci o pásovém oparu. Virus se dostává do organizmu vzdušnou cestou, vstupuje do něj dýchacím traktem, popřípadě sliznicí oční spojivky. Zdrojem nákazy je nemocný člověk, většinou v prvním týdnu od vzniku prvních projevů onemocnění na kůži. Inkubační doba je přibližně čtrnáct dní až tři týdny. Mezi první příznaky infekce patří pocity únavy, mírná slabost a zvýšená teplota. Posléze dochází k výsevu kožních projevů, které se mnohdy objevují bez jakýchkoliv předchozích varování. Tato charakteristická vyrážka má 5 vývojových stádií. Na pokožce se nejdříve vytvářejí drobné skvrny (makula), které poměrně rychle přecházejí do stádia pupenů (papula). Na každém pupenu pak vzniká vytváří puchýř naplněný čirou tekutinou (vesikula), která se následně zakalí (pustula). Puchýřky prasknou, případně zaschnou a mění se v drobné krusty, které se odloučí během 1.-2. týdnů. Vyrážka se objevuje ve vlnách několik dní po sobě, takže lze vedle sebe pozorovat její různá stádia od makuly až po krusty. Tyto kožní projevy lze identifikovat i ve vlasaté části hlavy, což je důležité pro diagnózu. Vyrážka planých neštovic je velmi svědivá a nemocní, především děti, se často škrábou. Virus se tak event. přenáší z puchýřků na další tělní partie. Zároveň může být obsah puchýřků infikován jinými „bacily.“ V takovém případě zůstávají na těle často rozličně velké a hluboké kožní jizvy. To je zvláště nebezpečné, pokud je škrábáním onemocnění zaneseno do oka nebo do genitálu.
U dětí bývá jinak průběh neštovic lehký. Těžší případy lze vypozorovat u nepříliš častého onemocnění dospělých. Velmi komplikovaný průběh můžeme očekávat vždy u jedinců s poruchami imunity organismu. Výjimečně může jít i o ohrožení života.

Léčba: Proti planým neštovicím se neočkuje. Proti svrbění a škrábání se podávají různé zásypy a pudry. V těžkých případech průběhu onemocnění je nutná hospitalizace a podávání specifických antivirových látek. Plané neštovice zanechávají trvalou imunitu, není tedy možné onemocnět touto chorobou dvakrát.

ZARDĚNKY – RUBEOLA

Vrozené zarděnky - Vrozenými zarděnkami mohou onemocnět pouze děti, jejichž matky prodělaly zarděnky zejména v prvních třech měsících těhotenství. Pokud těhotná žena onemocní zarděnkami v prvním měsíci je riziko poškození plodu 50%, ve druhém. měsíci 25% a ve třetím. měsíci 10%. Malé riziko pro plod trvá i ve čtvrtém měsíci těhotenství.

Nákaza těhotné ženy vede často ke spontánnímu potratu!

Získané zarděnky

Původcem nemoci typické pro děti je virus rubeoly patřící do čeledi togavirů. Tento virus se přenáší kapénkovou nákazou. Do organizmu vstupuje horními cestami dýchacími. Vylučován je postiženým člověkem v druhé polovině inkubační doby, která trvá přibližně 18 dní, a ještě týden po vzniku vyrážky. Těžké formy onemocnění zarděnkami jsou poměrně vzácné a provází je i zánět kloubů a mozku. Získaná forma zarděnek má většinou lehký průběh. Charakteristické je zduření šíjových a týlních lymfatických uzlin. Vyrážka zarděnek se objevuje v podobě kulatých nesplývajících makul růžové barvy o velikosti čočkového zrna. Postihuje zprvu tváře a posléze krk a tělo. Na končetinách nebývá výrazná. Trvá obvykle dva až tři dny, téměř nesvědí a nezanechává pigmentace. Zároveň je přítomný skvrnitý enentém na měkkém patře.

SPALNIČKY (OSYPKY) – MORBILLI

Spalničky způsobuje virus ze skupiny paramyxovirů. Jedná se o dříve značně rozšířené a velmi nakažlivé onemocnění, které obvykle postihuje děti. Výjimkou jsou kojenci do čtvrtého měsíce věku, kteří mají v krvi dosud matčiny obranné látky. Velmi vysoká nakažlivost spalničkového viru prakticky způsobuje, že pokud není jedinec očkován, tak při kontaktu s nakaženou osobou obvykle sám onemocní. Virová infekce je přenášena kapénkovou nákazou nebo přímým stykem s nemocným, šíří se také přímým kontaktem s výměšky z nosu nebo hrdla nemocného člověka. Ihned po vdechnutí kapénkové nákazy napadne virus sliznici dýchacích cest a začne se rychle množit. Virové částečky se uvolňují do tekutin v nose, hrdle a ústech. Cestou krevního oběhu se pak přenesou do dalších tělních orgánů. Spalničky se projeví asi 10 – 12 dní po nákaze lehce zvýšenou teplotou s několikadenní dobou trvání. Během inkubační doby nevykazuje napadený člověk žádné příznaky infekce, ani si sám není onemocnění vědom. Tak může, protože sám je silně infekční již sedm dní před tím, než se u něj objeví první příznaky spalniček, přenášet virové částečky na další jedince. Dalšími příznaky je podrážděnost, bolest očí, následuje dráždivý kašel. Typickým příznakem jsou tzv. Koplikovy – Filatovovy skvrny, v podobě dvou bílých teček na vnitřní straně tváří (přesněji na bukální sliznici) přibližně ve výši horních a dolních stoliček. Následuje opětné zvýšení teploty na 39 až 40 stupňů Celsia a výsev typické spalničkové vyrážky na obličeji a za ušima, odkud se pak šíří po celém těle a končetinách. Projevuje se ve formě malých, mírně vystouplých skvrnek světle červené barvy, které se postupně slévají ve větší celky. Vyrážka je nesvědivá a mizí během necelého týdne, kůže se olupuje a i ostatní příznaky rychle odeznívají.

Léčba: Žádná speciální léčba proti spalničkám se neprovádí, zaměřuje se pouze na úlevu od příznaků nemoci. Postižený by měl být izolován v domácím prostředí, být v klidu a pít dostatek tekutin. V době horeček a vyrážky by se neměl koupat, pouze omývat na lůžku.

Očkování: Díky očkování nejsou již případy spalniček a mnoha dalších nemocí tak časté jako v minulosti. Dnes se u nás nejčastěji podává trojsložková vakcína proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím dětem starším 15 měsíců. Podobně jako u jiného očkování, je třeba nejen vytvořit ochranu vůči těmto virovým infekcím, ale současně ji zesílit tak, aby mohla přetrvávat po celý zbytek života. Proto se podává druhá posilující dávka dětem v 21. až 25. měsíci věku.
-Fro-

Zdroje:
MUDr. Obstová, Iva: Virová onemocnění v dermatologii, Lékařské listy 10/2001, str. 6-11.
Doc. MUDr. Luděk Daneš, DrSc. (www.zdrava-rodina.cz)
Karla Špačková: Spalničky (www.hzp.cz)