Diagnóza diabetu, již dávno není vyřčení ortelu smrti a dlouhého trápení. Díky objevu inzulínu a pochopení podstaty nemoci lze zajistit pro nemocné kvalitní péči. Velká část úspěchu dlouhodobé léčby je v rukách samotného pacienta. Dieta je jednou z jejích neodmyslitelných součástí.

Krátce o metabolismu glukózy....
Hladina cukru v krvi (glykémie) se u zdravého jedince pohybuje v rozmezích mezi 3.5 až 7.0 mmol/l. Tělo dovede udržovat hodnoty blízké tomuto rozmezí nehledě na měnící se aktivitu a příjem potravy. Hlavním orgánem, který hraje významnou roli ve vyrovnaném příjmu potravy jsou játra (hepar).  V játrech se glukóza, která se z trávicího traktu dostala do krevního oběhu, ukládá ve formě glykogenu a probíhá zde také přeměna laktátu ze svalů a částí molekul tuků a bílkovin na molekulu glukózy procesem zvaným glukoneogeneze. Svaly jsou dalším orgánem, který dovede skladovat energetickou zásobu v podobě glykogenu.
Největším konzumentem glukózy je mozek, kde její zpracování závisí na inzulínu. Ostatní tkáně dovedou získat energii oxidací mastných kyselin a nejsou závislé výlučně na přísunu glukózy z krevního oběhu ( tzv. fakultativní konzumenti). V tukové tkáni je nadbytečná glukóza přeměněna v molekuly tuku (triglyceridy). Vedle inzulínu mají vliv na glukózový metabolismus i další hormony (glukosteroidy, adrenalin, glukagon, růstový hormon).

Krátce o diabetu.....
Diabetes mellitus, lidově „cukrovka“, má několik typů a podtypů. Zjednodušeně se toto onemocnění dá popsat jako stav chronické hyperglykémie (zvýšené hladiny cukru v krvi), který je následkem nedostatku inzulínu či rezistence k němu. Pro diabetes typu 1 je charakteristická ztráta funkce beta buněk slinivky břišní (pankreatu), které mají za úkol produkovat inzulín, který je potřebný k efektivnímu využití glukózy buňkami. Předpokládá se, že beta buňky mohou být zničeny imunitní odpovědí organismu na vnější spouštěč (např. virus, alergen) u geneticky predisponovaných jedinců.  Nedostatek inzulínu vyžaduje velmi přísný léčebný režim zahrnující pečlivě plánování jednotlivých jídel a aktivit s ohledem na aplikaci inzulínu během dne. Pacienti by také měli provádět několikrát denně testování hladin glukózy v krvi digitálním glukometrem.
U nemocných diagnostikovaných s diabetem 2. typu je zpočátku hladina inzulínu dostatečná, avšak odpověď buněk na něj je nedostatečná. Defektní může být i samotný metabolismus inzulínu a s progresí onemocnění přichází i jeho nedostatek. Přestože tento typ může být léčen změnami v stravovacím a pohybovém režimu s cílem upravit tělesnou hmotnost, kolem 40% pacientů dostávají inzulínové injekce a někteří musí užívat antidiabetika ( léky podporující metabolismus inzulínu) ve formě tablet.
Zvláštní formou je gestační diabetes, který se může objevit u žen během těhotenství. Ve 2. a 3. trimestru gravidity se díky hormonům mění citlivost k inzulínu a také díky rostoucímu plodu se zvyšují nároky na jeho produkci. I tato forma musí být pečlivě léčena a monitorována.
K formám diabetu, u kterých je znám silný faktor dědičnosti, patří MODY (Maturity Onset Diabetes of the Young). Toto onemocnění má známky diabetu 2. typu, avšak není spojováno s obezitou a objevuje se před 25. rokem věku. Porucha inzulínového metabolismu je způsobena změnou v jednom genu, a proto potomek postiženého rodiče má teoreticky 50% šanci, že tuto vadnou genetickou informaci získá.
V dospělosti se lze setkat s dalším typem „cukrovky“ pojmenovaným LADA (Late Autoimmune Diabetes of Adulthood). V tomto případě jsou buňky pankreatu ničeny autoprotilátkami vlastního organismu. Pacienti mohou mít symptomy charakteristické pro typ 2 i typ 1 diabetu. Často se jedná o pacienty, u kterých je hladina glukózy (glykémie) obtížně kontrolovatelná pomocí perorálních antidiabetik a kteří vyžadují velmi brzy substituci inzulínem.

Diabetická dieta neznamená pouze nejíst sladkosti...

Po dlouhá léta byla prosazována speciální diabetická dieta spočívající v úzkostlivé kontrole množství zkonzumovaných karbohydrátů (cukrů). Postupně se však skladba stravy doporučená lidem trpícím diabetem začíná podobat moderní dietě založené na principu zdravého stravování. Diabetes, stejně jako vysoký krevní tlak a obezita se podílí na zvýšeném výskytu kardiovaskulárních onemocnění. Udržením normální tělesné hmotnosti (BMI 20-25) a  krevního tlaku se snižuje výskyt komplikací a progrese přidružených onemocnění u diabetiků všech typů.
Jak vlastně fungovala klasická dieta pro nemocné s diabetem? Glukóza, jejíž hladinu lze měřit v krvi je jedním ze základních stavebních kamenů cukrů. Pozornost se proto zaměřila převážně na jejich konzumaci. Každé potravině, dle obsahu karbohydrátů, byly přiděleny tzv. výměnné jednotky. Například tenký krajíček celozrnného chleba obsahuje 10g karbohydrátů, což odpovídá jedné výměnné jednotce.  Pokud je diabetik na dietě, která povoluje 200g karbohydrátů denně, může zkonzumovat 20 výměnných jednotek. Potraviny byly rozděleny do skupin na základě počtu výměnných jednotek, které obsahují, což mělo pomoci diabetikům k sestavení vyrovnaného a rozmanitého jídelníčku s povoleným množstvím  karbohydrátů. Poněkud se pozapomnělo, že každá potravina může obsahovat také tuky a bílkoviny, které organismus dovede přetvářet na glukózu a že důležitou veličinou je také celkový energetický obsah toho co jíme. Nehledě na to, že různé formy cukrů mají rozdílný vliv na rychlost s jakou se zvedá hladina glukózy v krvi, což je vyjádřeno tzv. glykemickým indexem. Čím vyšší hodnota indexu, tím rychlejší je zvýšení glykémie.

Příjem energie z potravy by měl odpovídat jejímu výdeji. To platí obecně pro všechny, diabetiky i nediabetiky.
Pravidla zdravého stravování lze shrnout do několika málo pouček, která se jednoduše pamatují, ale která je nutné dodržovat, pokud chceme dosáhnout trvalé změny ve svém životním stylu. Prvním důležitým krokem je pravidelnost v jídle. Omezit bychom měli potraviny s vysokým obsahem cukru a tuku ( sladkosti, vysokotučné sýry, mléčné výrobky atd.). Během dne bychom měli sníst alespoň pět porcí zeleniny a ovoce. Dalším důležitým krokem je snížení obsahu soli ve stravě a udržení příjmu alkoholu v rozumných mezích.

Podívejme se na jednotlivé kroky podrobněji. Potraviny s vysokým obsahem škrobu ( brambory, těstoviny, pečivo, rýže) zvyšují hladinu cukru pozvolně po delší časový interval, jelikož potřebují nějaký čas ke zpracování v trávicím traktu. Naopak jídlo obsahující především jednoduché cukry jako je glukóza či sacharóza ( obyčejný cukr) dovede zvýšit hladinu krevního cukru téměř okamžitě. U zdravého člověka zvýšení hladiny cukru stimuluje produkci inzulínu z pankreatu (slinivky břišní), hormonu, který hraje důležitou roli v metabolismu cukru a díky, kterému mohou buňky plně využít přijaté živiny. Chuť na sladké není dobré řešit pojídáním potravin označených jako diabetické. Většina takových výrobků obsahuje více tuků než běžné výrobky, dále umělá sladidla a jsou dražší.

Tuky ukrývají měřitelnou energii 9 kcal (38 kJ) na gram hmotnosti, což je nejvíce v porovnání s cukry a bílkovinami, kde jeden gram představuje 4 kcal (16-17 kJ). Snížením příjmu tuků má tedy i největší vliv na snížení celkového energetického příjmu. Přesto nějaký tuk ve stravě potřebujeme. Můžeme si však vybrat jeho formu. Rozhodně bychom se neměli vyhýbat rybímu tuku, který se řadí do skupiny tuků s obsahem komplexních nenasycený masných kyselin ( omega 3 a omega 6 mastné kyseliny) a prokazatelně snižuje riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a vytvářejí vyrovnané lipidové spektrum v krvi..  Podobně je to i s olivovým olejem patřícím obsahem nenasycených mastných kyselin k doporučovaným druhům olejů. Naopak tuhý tuk v mase není příliš žádoucí a správným výběrem a přípravou masa ( grilování, na páře atd.) lze jeho obsah snížit. Abychom se snadno orientovali při výběru potravin, je užitečné vědět, že výrobky s obsahem 3g a méně  tuku na 100g potraviny lze považovat za „nízkotučné“. Obezřetní bychom měli být při nákupu slaných krekrů a brambůrků, na kterých je nálepka hlásající snížený obsah tuku. Tyto výrobky mohou obsahovat sice méně tuku než tradičně, ale v žádném případě se nejedná o potravinu s nízkým obsahem tuku.

Pravidlo pěti porcí zeleniny a ovoce denně nám pomůže udržet dostatečný příjem minerálů, vitamínů a vlákniny. Nemusí se vždy jednat o drahé exotické druhy, ale je užitečné zachovat určitou různorodost ve výběru. Jednu z denních porcí může představovat i sklenička 100% ovocné či zeleninové šťávy. Pokud se rozhodneme pro kompotované ovoce, tak vybíráme jen ty výrobky, které obsahují přírodní ovocné šťávy místo sladkého sirupu.

Další problematickou, avšak nezbytnou složkou naší stravy je sůl. Její denní příjem by neměl překročit 6g, což představuje jednu vrchovatou kávovou lžičku. Přestože nebudeme žádnou sůl do jídla sami přidávat, mnohé výrobky už samy o sobě hodně soli obsahují ( uzeniny, sýry, konzervovaná zelenina a maso, některé pečivo).

Jak se ukázalo, absolutní abstinence od alkoholu nepřináší našemu tělu nejvíce prospěchu. Příjem dvou jednotek alkoholického nápojů denně má prokázaný ochranný účinek na náš kardiovaskulární systém. Ten se ovšem ztrácí, jakmile toto množství přesáhneme. Červené víno dále obsahuje látky, které likvidují molekuly volných radikálů a tak ochraňují tkáně před poškozením. Avšak alkohol také snižuje hladinu cukru v krvi a to zvláště u diabetiků zvyšuje riziko hypoglykémie. k
Každopádně by se měl každý vyvarovat pití alkoholických nápojů nalačno. Obecně se za prospěšné považuje pro ženu 14 jednotek alkoholu týdně a 21 jednotek pro muže. Rozdíl je daný charakterem metabolismu, který je u obou pohlaví rozdílný. Toto doporučení je pouze orientační a každý by měl individuálně zhodnotit svoji míru tolerance. Jedna jednotka představuje asi 250 ml desetistupňového piva, 125 ml vína či 25ml tvrdého alkoholu.

Dieta u diabetiků všech typů je rozhodujícím terapeutickým činitelem. Více než tři čtvrtiny diabetiků 2. typu má nadváhu nebo patří do kategorie obézních. U této skupiny je prvořadým cílem snížení tělesné hmotnosti a snaha o její udržení v přiměřených mezích. Zde pouhou změnou stravovacích návyků, jak jsme již zmínili,  můžeme dosáhnout vyléčení a výrazného snížení rizika kardiovaskulárních a jiných přidružených onemocnění. Změna diety sama o sobě není samospasná. Neměli bychom zapomínat, že na druhé misce vah, vedle příjmu, je  výdej. Každodenní fyzická aktivita je nezbytnou součástí života k udržení zdraví jak fyzického tak duševního.

Zdroje:
http://www.diabetes.co.uk
http://www.staff.ncl.ac.uk/philip.home/t1dgch3b.htm
http://www.nlm.nih.gov/medlineplus/diabeticdiet.html
P. J. KUMAR, M. L. CLARK (editors).: Clinical medicine, 5th rev ed. 2002