Není asi potřeba příliš zdůrazňovat, jak důležitý význam má voda pro lidský organismus a všeobecně pro veškerý život na Zemi. Nedostatečný příjem tekutin může již po poměrně krátké době způsobit zdravotní komplikace a jeho úplná absence vede během několika dní k úmrtí. I v zemích, kde je obyvatelům zajištěn dobrý přístup k pitné vodě a její dostatek se však setkáváme s obtížemi, způsobenými nevhodnými návyky a přístupem k příjmu tekutin.
Vzduch a voda představují dva nejvýznamnější elementy umožňující existenci života. Lidský organismus vyžaduje jak zásobení kyslíkem, tak pravidelný příjem tekutin, na jejichž přítomnosti je závislá celá řada procesů zásadního významu. Vezmeme –li v potaz, že tělo každého člověka je více než z poloviny tvořeno vodou, lze si poměrně snadno představit, k jakým komplikacím může dojít při jejím nedostatečném příjmu. Nemůžeme tvrdit, že by pitná voda byla v České republice nedostatkovým zbožím, jak je tomu například v některých afrických zemích. Problém pitného režimu se v našich podmínkách tedy týká spíše špatného rozvržení příjmu tekutin během dne a jejich ne vždy vhodného výběru.
Další otázku pak představuje postupné znečišťování vodních zdrojů, ať už povrchových nebo podpovrchových, kvalita populací přijímaných tekutin a vliv jejich složení na celkovou rovnováhu organismu.
Voda v lidském těle
Voda se v lidském těle vyskytuje v buňkách i mezibuněčných prostorách a její přítomnost podmiňuje převážné množství chemických reakci probíhajících v organismu. Představuje hlavní rozpouštědlo a jako základní složka krve a lymfy se podílí na transportu živin k vnitřním orgánům. Jejím prostřednictvím pak dochází i k vylučování zplodin látkové výměny.
Kromě transportní funkce působí také jako termoregulační prvek, který ochlazuje organismus v případě zvýšení tělesné teploty a brání jeho přehřátí.
Vodní ztráty během dne jsou individuální, závislé na mnoha faktorech – fyzické zátěži, teplotě vnějšího prostředí, případném probíhajícím onemocnění aj. Významný podíl vody je vylučován močí (až 1,5 litru), jejímž prostřednictvím se organismus zbavuje škodlivých látek (toxinů aj.), menší část je obsažena ve stolici. Další ztráty pak představuje výdej vody ve formě vodních par při dýchání a zejména vylučování vody pokožkou ve formě potu. Právě množství potem vyloučené vody se může výrazně lišit v závislosti na výše uvedených faktorech.
Vodní ztráty, ke kterým v průběhu každého dne dochází, je samozřejmě nutné kompenzovat. Výdej a příjem vody organismu pak označujeme jako „vodní obrat“.
Pokud je kompenzace výdeje vody z organismu nedostatečná, tj. příjem tekutin během dne není dostatečný k pokrytí vodních ztrát, dochází zpravidla velmi brzy k výskytu příznaků a komplikací, jejichž závažnost je závislá na míře vodního deficitu a jeho trvání.
Příznakově se nedostatek tekutin může zpočátku projevit například zvýšenou únavností, bolestí hlavy (příp. kloubů), neklidem, podrážděností, či neschopností soustředění. Trvalejší nedostatek ohrožuje funkci ledvin, dochází k nedostatečnému vylučování toxických látek z organismu a hrozí vážné zdravotní komplikace.
Pokud je příjem tekutin minimální, nebo zcela chybí, dochází poměrně rychle k dehydrataci organismu, snižování výkonu jednotlivých vnitřních orgánů a následně ke smrti. Při úplné absenci příjmu tekutin je člověk, až na výjimky, schopen přežít pouze několik dní.
K těmto extrémním případům dochází v našich podmínkách spíše výjimečně. Vyšší riziko hrozí zejména pacientům postiženým silnými průjmy (zejm. u dětí) a zvracením, tj. stavy, při kterých dochází ke značným vodním ztrátám, které se obtížně kompenzují. Zvýšený počet případů pacientů se zdravotními komplikacemi způsobenými dehydratací pak zaznamenáváme v horkých letních měsících, kdy mnozí podcení množství přijatých tekutin. Zvláště při sportovních aktivitách dochází k dehydrataci velmi rychle a příjem tekutin by se proto měl odpovídajícím způsobem zvýšit.
Zdravotní rizika plynoucí z nedostatku tekutin se ovšem netýkají pouze období léta, nebo jen lidí se zvýšenou fyzickou aktivitou. V současnosti můžeme v tomto ohledu v populaci sledovat řadu návyků, které spočívají jak v nevhodném výběru konzumovaných tekutin, tak v prostém opomíjení nebo odkládání jejich příjmu.
Pitný režim
co, kdy, kolik a jak často pít?
V řadě článků a odborných publikací můžeme nalézt nejrůznější informace a tabulky týkající se přesného množství tekutin, které by měl člověk během dne vypít. Tyto informace jsou určitým způsobem zavádějící a nelze je samozřejmě chápat jako odborný návod, jehož dodržováním lze vždy zajistit „ideální“ příjem tekutin.
Číselné údaje v následujících odstavcích proto chápejme pouze jako orientační, zpravidla jde o průměrné, doporučené hodnoty. Těžko také vyjádřit potřebu příjmu tekutin přesným číslem, když je na první pohled patrné, že jde o záležitost do značné míry individuální, která závisí na mnoha faktorech, např. fyzické zátěži, teplotě, věku, vzrůstu, hmotnosti atd. Přesto nelze upřít platnost jistým obecným zásadám a doporučením, jejichž dodržování zajišťuje dostatečnou kompenzaci vodních ztrát organismu a předchází případným zdravotním komplikacím.
Denní příjem
Během jednoho dne se doporučuje přijmout zhruba dva až tři litry tekutin. Ačkoliv údaje obsažené v odborné literatuře se v tomto ohledu částečně liší, stanovme si tedy prozatím jako průměrnou hodnotu dva a půl litru tekutin. Do tohoto množství pak započítáváme nejen tekutiny, které člověk vypije, ale i obsažené ve stravě – polévce, omáčkách, ovoci, zelenině atd. Z toho je patrné, že pokud bychom chtěli určit přesný objem přijatých tekutin za jeden den, bylo by potřeba počítat i s tímto, mnohdy dost obtížně určitelným množstvím.
Důležitější, než se zabývat nesmyslným počítáním toho, co vypijeme, je zajistit rovnoměrný příjem tekutin v průběhu celého dne. „Dohánět“ pitný režim rychlou konzumací většího množství tekutin během krátkého časového úseku není žádoucí.
Příjem tekutin by měl začínat již snídaní. Řada lidí je v tomto ohled zvyklá vypít po ránu pouze šálek kávy a na další tekutiny dojde mnohdy až o polední pauze v zaměstnání. Tento nedostatek se může již během dopoledne projevit nervozitou, snížením pracovní výkonnosti, bolestí hlavy, podrážděností aj. Černá káva je sice dobrým prostředkem pro povzbuzení, ale vzhledem k jejím vlastnostem ji nelze počítat do celkového příjmu tekutin (viz. níže).
Celkový denní příjem tekutin je nutné podle potřeby přizpůsobit. Zmíněné dva litry pravděpodobně nebudou stačit pro parné letní dny, den strávený sportovní aktivitou atd. V takových případech může být potřeba příjmu tekutin několikanásobná vzhledem k vysokým vodním ztrátám organismu, které je nutné kompenzovat.
Žízeň
Lidský organismus udržuje stálý objem vody v těle a obsah minerálních látek v tělních tekutinách. Zvýšení jejich koncentrace signalizuje nedostatek vody v těle. V reakci na nedostatek dochází k vyššímu vylučování antidiuretického hormonu (ADH) ze zadního laloku hypofýzy. Tento v mozku vytvářený hormon řídí hospodaření s vodou v těle a zvyšuje její vstřebávání v ledvinách. Ledviny na nedostatek vody reagují přirozeně snahou „šetřit vodou“ a vylučují koncentrovanější moč. Současně se objevuje pocit žízně.
Barva vylučované moči může být tedy také ukazatelem nedostatečného příjmu tekutin, pokud je moč tmavší (koncentrovanější), svědčí to o nedostatku vody v organismu. Barvu moči tímto způsobem ovšem ovlivňují i některé potravinové doplňky, zejména pak vitaminové přípravky.
Podle často zmiňovaného doporučení by člověk neměl pít až po objevení pocitu žízně, ale pravidelně přijímat tekutiny i bez subjektivního pocitu žíznivosti. Nutno podotknout, že toto doporučení má sice své opodstatnění, ale jen obtížně jej lze dodržovat. Jak jeden z čtenářů zmínil v reakci na tuto informaci – „pít, když nemám žízeň, jíst když nemám hlad, to mi přijde celé postavené na hlavu.“
Svůj význam má ovšem výše zmíněné doporučení zejména pro děti a lidi staršího věku, u kterých je pocit žízně podstatně méně výrazný a dostatečný příjem tekutin u nich proto vyžaduje zvýšenou pozornost.
Co pít?
Stejně důležité jako přijmout dostatečné množství tekutin je také volit vhodné druhy nápojů. Co se týče chuti, nedoporučuje se zvýšený příjem sladkých nápojů, nejen kvůli mnohdy vysokému obsahu cukru, ale také proto, že sladká chuť žízeň spíše podporuje, než aby jí tišila, oproti tomu se preferují spíše nápoje nakyslé nebo nahořklé až trpké.
Obdobně není vhodné pít příliš studené nápoje (přibližně 0 až 5o C), které způsobují překrvení sliznice hltanu a tím i pocit žízně.
Voda - představuje základ pitného režimu. Kromě pitné vody z vodovodního kohoutku (studny), můžeme v současnosti vybírat z široké nabídky „balených“ vod – kojeneckých, stolních, minerálních, následně nejrůzněji ochucených, sycených či nesycených atd.
Všeobecně vyhovující pro dlouhodobou konzumaci jsou zejména vody kojenecké a stolní. Při výběru vody určené k pravidelné, dlouhodobé konzumaci je dobré všímat si hodnot obsahu minerálních látek (Ca > 40 - 80 mg/l - Mg > 20 mg/l - K > 1 mg/l). Jednotlivé minerální vody je dobré občas prostřídat, aby byl zajištěn rovnoměrný příjem těchto látek.
Nedoporučuje se přílišná konzumace vod perlivých, sycených oxidem uhličitým, které mohou způsobovat nadýmání a zažívací potíže.
Džus – ovocné džusy obsahují zpravidla zdraví prospěšné látky, zejména vitamíny, vlákninu, příp. minerální látky. Pro vysoký obsah cukrů se obvykle doporučuje ředit džusy vodou.
Limonády – jsou hlavně v dětské populaci velmi oblíbené, obvykle však obsahují příliš mnoho cukrů a jejich sladká chuť nezahání spolehlivě žízeň. Svou oblíbeností vytlačují často u dětí příjem ovoce a zeleniny. Sloužit by měly spíše jako občasný pamlsek, než jako každodenní nápoj.
Čaj – čaje jsou ve většině případů vhodnou tekutinou k zahnání žízně a doplnění tekutin, zejména pak neslazené. Obsahují některé stopové prvky, mangan, fluor, a malé množství riboflavinu a niacinu. Vhodný je jak čaj zelený, slabé bylinné čaje, tak čaj černý. Příliš silný černý čaj však ve větším množství narušuje vstřebávání železa.
Káva – zejména černá je (v rozumné míře) díky obsahu kofeinu vhodná jako tekutina povzbuzujícího charakteru. Do pitného režimu se ovšem nepočítá pro svůj silný dehydratační účinek. Některé zdroje doporučují při určování denního příjmu tekutin přímo odečíst množství vypité kávy.
Alkohol – obdobně je tomu i s alkoholem. I když nutno poznamenat, že například pivo je vhodným nápojem (zejména po těžším jídel), který obsahuje řadu prospěšných látek a je energeticky hodnotný. Maximálně příjem by však měl představovat jeden půllitr desetistupňového piva denně. Pozitivní účinky na lidské zdraví má i víno, zejména červené. Opět samozřejmě pouze v rozumné míře – maximálně dva decilitry denně.
Nadměrný příjem tekutin
Nejen nedostatečný, ale také nadměrný příjem tekutin může mít negativní dopad na lidské zdraví.
Například Deutsche Gesellschaft für Ernährung (DGE, Německá společnost pro výživu) doporučuje jenom asi 1,5 litru tekutin denně jako rozumnou dávku pro dospělého člověka. Tímto množstvím ale rozumí pouze tekutiny přijaté pitím, nikoliv tedy včetně podílu vody přijaté v potravě (s jeho započítáním pak dochází k průměrné hodnotě 2,6 litru).
Před přílišným příjmem tekutin varuje zejména vytrvalostní sportovce. Přebytek vody vede k přílišnému snížení hladiny soli v tělních tekutinách. Přechod k nebezpečnému nedostatku draslíku je plynulý a může vést ke křečím a v těžších případech až ke ztrátě vědomí.
Pít příliš mnoho tekutin se nedoporučuje také pacientům trpícím např. bronchitidou nebo zápalem plic. Při těchto onemocněních zadržuje tělo větší množství vody a často doporučovaná zvýšená konzumace čaje zdravotní situaci zbytečně zhoršuje.
-fro-
Zdroje:
Elke Bodderas: Der körper säuft ab. Die Welt, 26.5.2007, str. W2.
MUDr. František Kožíšek, CSc., MUDr. Jarmila Rážová: Pitný režim. http://www.szu.cz/czzp/aktual/aktualne.htm
http://www.ordinace.cz/clanek/leto-na-ordinaci-cz-pitny-rezim/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda
