Diskuze ohledně vlivu cholesterolu na lidské zdraví trvají již řadu let a o tomto tématu doposud vzniklo nepřeberné množství materiálů a publikací, které poukazovaly na jeho škodlivé účinky. Souvisle s nimi prožil rozmach i potravinářský průmysl nabízející výrobky bez obsahu, nebo s nízkým obsahem cholesterolu. Řada lidí pak přijala cholesterol jako něco, co je pro náš organismus jednoznačně škodlivé, aniž by se touto problematikou hlouběji zabývali. Poznatky o formách a prospěšnosti cholesterolu pak u těchto lidí vyvolaly jedině zmatek a otázky – jak je to tedy s tím cholesterolem? Poškozuje naše zdraví, nebo je naopak prospěšný?

Odpověď na tyto otázky dnes již také zahrnuje celá řada publikací, které se cholesterolem zabývají. I když jednotlivé názory v nich obsažené se mohou částečně lišit, základní fakta jsou již pevně zakotvena a všeobecně přijímána. Může se zdát, že další článek na toto téma je proto prakticky zbytečný – o cholesterolu toho již bylo napsáno opravdu mnoho a touto otázku se zabýval i dostatek seriózních autorů. Inu, jak by řekl klasik – opakování je matkou moudrosti. V následujících odstavcích se proto pokusíme přehledně a jasně zpracovat základní informace o cholesterolu a jeho vlivu na lidské zdraví.

Význam cholesterolu v lidském organismu

Cholesterol je organická látka, kterou chemicky řadíme ke steroidům, do podskupiny lipidů. Pokud dáme přednost slovníkové definici pak tedy: „sloučenina lipidové povahy řadící se ke steroidům.“
Představuje významný stavební prvek a je nezastupitelnou složkou všech buněk a tkání našeho těla – Je součástí buněčných membrán, kde pomáhá zajišťovat jejich kompaktnost. Vytknout můžeme zejména buňky činné při ochraně imunity organismu, které svou membránu často obnovují. Cholesterol představuje rovněž prekurzor pro tvorbu kortikoidů a pohlavních hormonů. Obdobně je důležitý i pro vznik žlučových kyselin a také vitamínu D.
Nejvyšší koncentrace cholesterolu nacházíme v mozku, nadledvinách, kožním tuku, dále pak ve slezině, krevním séru, erytrocytech, příp. ve vaječnících.
Je tedy patrné, že cholesterol tvoří neodmyslitelnou součást funkcí lidského organismu a v základě je látkou prospěšnou, nikoliv tedy „nebezpečným jedem“, jak se dosud někteří lidé domnívají.
Chybnou je i domněnka, že cholesterol přijímáme pouze prostřednictvím potravy.

Tvorba a příjem cholesterolu

Cholesterol je totiž organismus schopný sám produkovat. K jeho syntéze dochází zejména v játrech, střevě, kůře nadledvin, varlatech a vaječnících z acetylkoenzymu A. Klíčovým enzymem pro tento proces je pak hydroxymetylglutarylkoenzym A reduktáza (HMG-CoA reduktáza).
Z vnějšího prostředí se pak další cholesterol dostává do organismu prostřednictvím potravy. Protože je produkován pouze v tělech živočichů, nikoliv však rostlin, je logické, že v tomto ohledu představují jeho zdroj potraviny živočišného původu, např. maso (nejen tučné ale například i krabí, ústřice apod.), vnitřnosti, vejce, máslo, sýry atd.
Vnitřní produkce je ovšem pro potřeby organismu dostačující. V závislosti na příjmu cholesterolu prostřednictvím potravy je potom produkce endogenní potlačována tak, aby bylo zachováno odpovídající množství celkového cholesterolu v těle. Tato rovnováha má ovšem své limitní hranice. V případě, kdy vnější příjem stoupne příliš, je přebytečný cholesterol odbouráván v játrech. Pokud je ovšem vnější příjem cholesterolu zvýšený trvale, dochází v játrech postupně k poškozování receptorů odpovědných za jeho zpracování. Následkem je pak zvýšení hladiny cholesterolu v krvi nad normální hodnoty a dochází k poruchám cholesterolové výměny, vedoucí k hypercholesterolemii, tj. nadměrně vysoké hladině cholesterolu v krvi, která představuje podklad ke vzniku dalších zdravotních komplikací (viz. kapitola zdravotní rizika).
Významným ukazatelem ale není pouze hladina celkového cholesterolu v krvi, ale jaký je poměr zastoupení jednotlivých „typů“ cholesterolu. Pojem typ v tomto směru ve skutečnosti definuje formu, v jaké je cholesterol v organismu transportován.

Dobrý a špatný cholesterol?

Dělení cholesterolu na „dobrý“ a špatný“ eventuálně „hodný“ a „zlý“ je samozřejmě pouze jakousi pomůckou v označení pro širokou veřejnost. Nicméně, poměrně dobře tuto problematiku vystihuje a dává na vědomí, že „není cholesterol jako cholesterol“.
Základ celého problému představuje fakt, že cholesterol jako látka není rozpustný ve vodě a v organismu musí proto být transportován za pomoci jiných látek – v tomto případě proteinů, tvořených ve střevě a játrech. Ty se v krevní plazmě vážou s cholesterolem a vznikají tzv. tukově-bílkovinné sloučeniny, neboli lipoproteiny. Částice lipoproteinů je tvořena z trygliceridů, fosfolipidů, samotného cholesterolu a nosného proteinu (apoprotein, přesněji apolipoprotein).
Jednotlivé lipoproteiny se od sebe ovšem odlišují v závislosti na typu apoproteinu, množstvím a vzájemným poměrem jednotlivých lipidů. Transport cholesterolu je tak zajišťován prostřednictvím lipoproteinů, které se kromě výše uvedeného složení liší jak velikostí, tak hustotou. Právě podle hustoty (angl. density) je možné některé z nich rozlišit a dobrat se zmíněného dělení na „dobrý“ a „špatný“ cholesterol.

Druhy lipoproteinů

Chylomikrony – jsou vytvářeny ve střevní oblasti a jejich hlavní funkce spočívá v transportu triglyceridů a cholesterolu, které byly přijaty prostřednictvím potravy. Chylomikrony se prostřednictvím mízních cest dostávají přímo do periferní cirkulace (neprocházejí tedy nejdříve játry). Působením enzymu lipoproteinové lipázy jsou z nich postupně odštěpovány triglyceridy. Ty se následně dostávají ve formě volných mastných kyselin do buněk a jsou využity jako zdroj energie, nebo dochází k jejich přeměně zpět na triglyceridy a jsou ukládány. Zbytky chylomikronů jsou poté zachyceny a odbourány v játrech.

VLDL – neboli very low density lipoprteins (liporoteiny s velmi nízkou hustotou), obsahují také značné množství triglyceridů. Jejich hladina v krvi ovšem není závislá na obsahu tuků v potravě. Jsou vytvářeny v játrech a transportují triglyceridy k periferním tkáním, kde jsou uvolňovány obdobným způsobem jako u chylomikronů. Vzniklé volné mastné kyseliny jsou pak buď ukládány v tukové tkáni, nebo využity v metabolických procesech. S postupným odštěpováním triglyceridů se VLDL mění na IDL (intermediate density lipoproteins) a následně na LDL (low density lipoproteins)

LDL – jsou pak tvořeny zejména cholesterolem a přenášejí jej z jater k periferním tkáním, kde je využit k tvorbě buněčných membrán a syntéze steroidních hormonů. K vychytávání LDL slouží tzv. LDL-receptory. Při zvýšené hladině ale LDL dodávají zbytkový cholesterol do tkání cévní stěny, kde se usazuje a vytváří tak podmínky pro vznik aterosklerózy (viz. níže). Zejména z tohoto důvodu jsou LDL označovány za onen „špatný“ cholesterol. Přitom právě LDL obsahují 60 – 70% celkového obsahu cholesterolu v krevní plazmě.

HDL (high density lipoproteins) – jsou naopak označovány za ty „dobré“ lipoproteiny (potažmo cholesterol). Proces jejich vzniku se skládá z několika fází. Nejprve dochází ke vzniku částic, tvořených apoproteiny a lipidy z jater a střeva (tedy de facto ze stavebních částí VLDL a chylomikronů), označované jako preß-HDL. Tyto částice jsou pak schopné vázat na sebe cholesterol získaný extrakcí z periferních tkání. Vzniklé HDL transportují tento cholesterol do jater k dalšímu využití. Je tedy patrné, že svým působením snižují zdravotní rizika plynoucí z působení cholesterolu transportovaného prostřednictvím LDL.

ZDRAVOTNÍ RIZIKA

Riziko rozvoje zdravotních komplikací sebou tedy nese nejen nadměrná hladina celkového cholesterolu, ale je závislé i na poměru jednotlivých druhů cholesterol transportujících lipoproteinů, z nichž nejvýznamnější je právě poměr LDL/HDL, označovaný také jako tzv. aterogenní index.
Za zvýšené hodnoty cholesterolu (resp. lipoproteinů) zjištěné z krevního vyšetření, které již představují možnost zdravotního rizika jsou považovány výsledky vyšší než 200 mg/dl. Kromě výsledků uváděných v miligramech na 100 mililitrů (tedy 1dl) se můžeme stále častěji setkat s jejich vyjádřením v milimolech na litr (mmol/l). Hodnota 200mg/dl je pak po přepočtu rovna 5,2mmol/l.
Pokud se přidržíme prvního z uvedených způsobů, měla by být u zdravého, dospělého člověka naměřena přibližně hodnota LDL 155mg/dl a HDL vyšší než 35mg/dl. To platí v případě, že současně nejsou přítomné žádné další rizikové faktory (nadváha, kouření, onemocnění diabetem, hypertenze). Při jejich přítomnosti by měl být objem LDL omezen zhruba na 135mg/dl. Je tedy patrné, že při mnohých zdravotních komplikacích, které vyplývají z vysokých hladin cholesterolu, je na místě zejména snaha o snížení hladin LDL (a obvykle i triglyceridů) a zároveň naopak o zvýšení podílu HDL.
Jednou z nejčastějších zdravotních komplikací, související s dlouhodobě zvýšenou hladinou cholesterolu je ateroskleróza následně řada rizik, která z tohoto onemocnění vyplývá.

Ateroskleróza

Aterosklerózou rozumíme onemocnění tepen, způsobené ukládáním tukových látek v jejich stěnách. Jde o dlouhodobý proces, který následně dává vzniknout mnoha dalším, často smrtelným zdravotním komplikacím.
Spojitost s usazováním LDL cholesterolu a rozvojem aterosklerózy je tedy zřejmá. Nejde však o jediný rizikový faktor jejího vzniku – ateroskleróza je onemocněním s multifaktoriální genezí. Kromě poruch tukové výměny se k jejím možným příčinám řadí rovněž genetická predispozice, vysoký krevní tlak a diabetes mellitus II. typu. Negativní dopad má v tomto ohledu rovněž kouření cigaret, nadváha a nedostatečná fyzická aktivita. S přihlédnutím k současnému stavu populace řady průmyslově rozvinutých zemí, Českou republiku nevyjímaje, je tedy patrné, že ateroskleróza ohrožuje značné množství lidí. Zdravotní komplikace a další onemocnění, které z aterosklerózy vyplývají, představují tak v mnoha zemích nejčastější příčinu úmrtí.

Průběh

Jak již bylo řečeno, kornatění tepen, vznikající v následku ukládání tukových látek v jejich stěnách, probíhá v dlouhodobém časovém rámci. Přítomnost rizikových faktorů a jejich vzájemná kombinace však riziko vzniku onemocnění nejen zvyšuje, ale zároveň urychluje jeho rozvoj. Jak jsme se již výše zmínili, zvlášť významným faktorem je zvýšená hladina cholesterolu v krvi, přičemž rizikovými jsou lipoproteiny s nízkou hustotou, zejména LDL a také hladina triglyceridů.
I když zde nebudeme podrobně rozebírat celý mechanismus, kterým k poškození tepen dochází, má usazování tukových látek (zejm. zoxidovaný LDL) na jejich stěnách snadno domyslitelné následky. Postupně dochází k tvorbě tzv. ateromových plátů, které se nadále rozrůstají, zužují svou přítomností průsvit postižené cévy a omezují průtok krve. Finálně pak ateromový plát praská, na jeho povrchu dochází působením krevních destiček ke vzniku trombu a dochází k úplnému uzávěru tepny.

Ateroskleróza představuje rizikový faktor vzniku mnoha dalších zdravotních komplikací, zejména srdečního infarktu a infarktu jiných orgánů, mozkové mrtvice, zapříčiňuje ischemii, všeobecně koronární nemoci srdce, anginu pectoris aj.

Srdeční infarkt

Infarkt myokardu (myokard = srdeční sval, představuje střední a zároveň nejmohutnější srdeční vrstvu) je typickou komplikací, v jejímž základu může stát rozvinutá ateroskleróza. Definuje ho náhlé vznikající, nedostatečné prokrvení srdečního svalu, které je místně omezeno a vychází z částečné, nebo úplné uzávěry určité cévy. Oblast srdce, která je vyživována krví z této cévy se tak ocitá v akutní kyslíkové nouzi a dochází k odumírání místních buněk. Odumřelý srdeční úsek je následně nahrazen jizevnatou tkání.
Ve výše uvedeném případě, kdy dochází k prasknutí (rozlomení) ateromového plátu, vytváří trombocyty krevní zátku, která již zúženou artérii zcela ucpává. Proudění krve je úplně přerušeno a dochází k tzv. akutnímu infarktu s vysokým rizikem úmrtí.
Obdobným způsobem jako u infarktu myokardu dochází i k mozkové mrtvici a k infarktům dalších orgánů.
Nastupující infarkt myokardu, resp. poruchy prokrvení srdce, se zpravidla s předstihem projevuje subjektivními příznaky označovanými jako angina pectoris. Pacient pociťuje svíravou bolest na prsou provázenou úzkostnými stavy, event. tlak na prsou, přecházející v palčivou bolest, která může vystřelovat do levé paže, žaludeční oblasti, šíje apod. Řada pacientů ale na tyto varovné příznaky nebere ohled, zejména když po určité době odezní, a nevyhledá lékařskou pomoc. Přitom při včasném zachycení je možnost léčby poměrně široká a škody vznikající v srdeční tkáni je možné značně omezit a samozřejmě – ochránit lidský život.

Vhodnější, než bojovat s komplikacemi, které vznikly na základě aterosklerózy, zde v závislosti na zvýšeném množství „špatného“ cholesterolu v krvi, je samozřejmě těmto komplikacím předcházet. Jejich prevence spočívá opět zejména v úpravě životosprávy, což zní sice velmi jednoduše, ale pro naprostou většinu lidí představuje byť pouhá změna jídelníčku značný problém.

Prevence – boj s cholesterolem

O změně životosprávy by neměli uvažovat jen ti lidé, u nichž je přítomno více rizikových faktorů, jako onemocnění diabetem, nadváha atd. Samotné výsledky vyšetření, které zjistí nadměrnou hladinu LDL cholesterolu v krvi, jsou dostatečným důvodem k úpravě životního stylu. Tak jako u mnoha dalších onemocnění, musíme znovu zdůraznit, že složení jídelníčku drtivé většiny obyvatel České republiky je nevhodné, což se výrazně projevuje na celkovém zdraví místní populace. Obdobnou situaci můžeme sledovat v celé řadě dalších rozvinutých zemí. Základním krokem v boji proti nadměrnému cholesterolu bývá tedy zpravidla nízkocholesterolová dieta.

Dieta – Dietní opatření při vysoké hladině cholesterolu spočívá zejména v omezení příjmu potravin s jeho vysokým obsahem a často také snížení přijmu tuků všeobecně. Nevhodnými potravinami jsou v tomto ohledu zejména: Tučná masa, vnitřnosti, uzeniny, škvarky, máslo, sádlo, vaječné žloutky, tučné mléčné výrobky aj. Oproti nim je snaha o zvýšení konzumace potravin rostlinného původu - podíl rostlinných tuků ve stravě by měl převyšovat tuky živočišné. V nedostatečné míře je v současnosti stále konzumováno ovoce, zelenina a také luštěniny, vyšší by měl být i příjem vlákniny. Co se týče způsobů přípravy pokrmů, nejsou vhodná jídla smažená, zvlášť pokud je při jejich přípravě používáno velké množství tuku (fritézy apod.), preferuje se naopak vaření, dušení, „suché“ opékání (např.pouze na teflonu), event. grilování. Omezen by měl být rozhodně i příjem alkoholických nápojů.
Je tedy patrné, že nízkocholesterolová dieta je zároveň vhodná pro boj s nadváhou. Stejně jako další preventivní opatření – fyzická aktivita.

Fyzická aktivita – Jen stěží k tomuto tématu něco dodávat. Pohyb a sport, nejlépe na čerstvém vzduchu je znovu a znovu doporučován jako součást prevence proti řadě onemocnění. Zvlášť když energetický příjem během dne výrazně převyšuje výdej a nadpoloviční většina populace v naší zemi trpí přinejmenším nadváhou. Vhodnou pohybovou aktivitu lze najít pro lidi jakéhokoliv věku a o její prospěšnosti již netřeba mluvit. Zdůraznit můžeme jen nutnost dbát při sportovních a pohybových aktivitách na vlastní bezpečnost, používat vhodnou výstroj (oděv, obuv, chrániče atd.) a nepřeceňovat zbytečně vlastní síly.

Kouření – Zlozvyk, kterému stále holduje velké množství lidí. Zbavit se ho je ale mnohdy velice obtížné, i když máme k dispozici informace o řadě jeho negativních účinků na lidské zdraví. Jeden z nich souvisí i s cholesterolem. Kouření totiž zvyšuje koncentraci LDL cholesterolu a zároveň snižuje hladiny prospěšného HDL. Společně s poruchou tukového metabolismu násobí riziko vzniku srdečně-cévních onemocnění.

Protože onemocnění spojená s nadměrnou hladinou škodlivého cholesterolu v krvi vznikají často pozvolna a rozvíjejí se řadu let, má mnoho lidí sklon k jejich podceňování. Znepokojení v nich pak vyvolají až vážné příznaky zdravotních komplikací, v jejichž počátku zvýšené hladiny cholesterolu stojí. Vhodnou změnou životosprávy je přitom možné těmto onemocněním předcházet a značně snížit riziko jejich vzniku.

-fro-

Zdroje:

Doc. MUDr. Richard Češka, CSc., Jaroslava Štochlová: Jak na zvýšený cholesterol. Triton, Praha 2002.

Helga Vollmer: Arterioskleróza. Vyhnutelné riziko. Pragma, Praha 1999.

Internetové stránky - http://simvacardpro.medicentrum.com/ed/0/in/cholest/