Využívání prostředků označovaných dnes jako „placebo“, můžeme pozorovat již v dávné historii lékařství. Míra, jakou tyto přípravky dokáží ovlivnit průběh některých onemocnění a zdravotních obtíží pacientů, je mnohdy překvapivá. I v současnosti se proto můžeme setkat s řadou studií, které se tímto tématem zabývají. Z jejich výsledků je patrné, jak výrazně se psychika pacienta a působení sugesce může podílet na změnách zdravotního stavu pacientů.

Cizí pojem „placebo“

Výraz „placebo“ má svůj základ v latinském placere (líbit se). Nacházíme jej např. v části žalmu, který byl zpíván duchovními, zejména při udělování svátosti umírajícím – „Placebo Domino in regione vivorum…“ (Zalíbím se Pánu v zemi živých). Tato pasáž měla prý údajně pozitivní vliv na stav pacienta. Stěží můžeme toto tvrzení dnes nějak potvrdit. Je ale zřejmé, že původní význam tohoto slova má s jeho současným způsobem využití pramálo společného.

Z pohledu medicíny rozumíme dnes pod pojmem placebo prostředek imitující skutečné léčivo (vzhledem, event. chutí apod.), který však neobsahuje účinnou látku – je tedy neaktivní, prázdný. Místo účinné látky jej tvoří látka neutrálního charakteru (cukr, mléko, apod.), která samozřejmě nesmí hrozit negativním dopadem na pacientovo zdraví.
Ačkoliv se aplikace a vůbec samotná existence takových prostředků může zdát nesmyslná, nachází placebo na lékařském poli i dnes své uplatnění a zabývá se jím stále řada diskusí a studií.

Využití

Jaký tedy byl a je význam podávání takového prostředku, který neobsahuje žádnou účinnou látku působící proti probíhajícímu onemocnění?

Pokud začneme naše pátrání v dávné minulosti, najdeme řadu případů, ve kterých placebo figuruje, ať už je podáno jako léková forma (tableta, mast), nebo jeho roli plní nejrůznější rituály a úkony.
Zásadní rozdíl oproti současnosti spočívá ve faktu, že tehdejší „léčitelé“ zpravidla nepodávali „placebo“ záměrně, ale v domnění, že jimi použitý, zpravidla přírodní, prostředek (rituál) je účinný, tj. obsahuje účinnou látku, event. disponuje léčebnou mocí. Samozřejmě, v některých případech zvolený prostředek mohl obsahovat účinnou látku, ale zpravidla v nedostatečném nebo naopak nadměrném množství – v takovém případě mluvíme o „pseudoplacebu“.
S postupem času a rozvojem moderního lékařství si problematika placeba získala značnou pozornost a vyvolala řadu otázek ohledně podílu psychických a mentálních faktorů v léčbě pacientů s nejrůznějšími chorobami a symptomy. Souvisle s probíhajícími studiemi, které se zabývali touto otázkou, našlo placebo využití také jako kontrolní látka při testování účinnosti nově vznikajících léčiv a zpětnými studiemi i k ověření účinnosti léčiv již používaných.
Řada pokusných studií, ve kterých se určité části kontrolní skupiny podávalo placebo, přinesla překvapivé výsledky.

Léčba bez léku?

Do jaké míry je lidská mysl schopná ovlivnit procesy probíhající v těle? Je zajímavé, že pokud se sami domníváme, že jsme například užili vynikající lék na bolest hlavy, v mnoha případech bolest opravdu ustoupí, nebo zcela zmizí.

Jistě, pokud jsme opravdu užili lék s účinnou látkou potlačující bolest, pak je vše v pořádku. Ale co když ona vytoužená, věrně vypadající tabletka ve skutečnosti obsahovala třeba jen cukr a mléko? A přesto bolest pominula. V takovém případě jde s největší pravděpodobností o tzv. placebo efekt – tedy stav, kdy pacient cítí po užití léku zlepšení svého stavu, nebo ústup symptomů, přestože lék neobsahoval účinnou látku a šlo tedy o placebo.
Tento účinek (zlepšení pacientova zdravotního stavu), někdy dokonce i opačný (viz níže), je možné doložit na mnoha zdokumentovaných pokusech. Uvádíme alespoň některé z těch, kde se jasně ukazuje efekt působení placeba.

Příkladem jak významnou roli hraje sugesce, je například studie, ve které kontrolní skupinu tvořily ženy trpící dysmenoreou (bolestivá menstruace provázená celkovými obtížemi). Části žen byl podán přípravek s informací, že se jedná o výjimečně účinný lék na tento druh problémů. Druhé části byl pak aplikován přípravek označený za ne zcela zaručeně spolehlivý. V obou případech však šlo o placebo, ani jeden z přípravků tedy neobsahoval účinnou látku. Přesto v první skupině 60% žen hlásilo zmírnění obtíží. Ve skupině druhé to bylo pouhých 15%. Tento rozdíl je značně zarážející, uvážíme –li, že obě skupiny dostaly totožný přípravek – tedy placebo.

Ještě výraznější efekt prokázala studie, v níž bylo skupině pacientů podán přípravek – placebo (cukrový roztok), s tím, že jde o prostředek vyvolávající zvracení. Dávicí reakce se vyskytla u 80% pacientů.

Obdobně je tomu s účinky placeba při bolestivých stavech. V tomto ohledu je velmi zajímavá studia, při které byla skupině zdravých mužů přibližně stejného věku aplikována infuze působící bolest v čelisti. Ti pak v krátkých intervalech měli sdělovat intenzitu své bolesti číselným vyjádřením na stupnici o jedné do sta (průměrná hlášená hodnota byla 30). Toto subjektivní vyjádření sloužilo výzkumnému týmu k udržování stále intenzity bolesti (aniž by o tomto pacienti byli informováni), která se mohla měnit v důsledku tvorby endorfinů. Části pacientů pak bylo podáno placebo. Všichni z této skupiny hlásili zmírnění bolesti.
Zajímavé se pak jevili zejména výsledky sledování mozkové aktivity členů pokusné skupiny pomocí pozitronové emisní tomografie. Polovina zkoumané skupiny obdržela placebo a poté byla vystavena bolestivému působení infuze, druhá polovina byla nejdříve vystavena bolesti a poté obdržela placebo. Z výsledků bylo patrné že vždy po podání placeba bylo uvolněno větší množství endorfinů než za normálních okolností.
Zmíněná studie představuje názorný příklad toho, jak podání zcela neúčinného přípravku, který je však vydáván za účinný, dokáže ošálit nejen mysl, ale potažmo i lidské tělo.

Nevědomostí a důvěrou ke zdraví

Název tohoto odstavce samozřejmě poněkud přehání. Určitá část pravdy v něm ale přece jen je. Zdá se již zcela evidentní, že stav lidské mysli se rozhodně podepisuje i na stavu tělesném. Ne nadarmo se říká „zdravá mysl – zdravé tělo.“

Což je samozřejmě jedno z mnoha úsloví, jako například „čistota půl zdraví“ nebo „kam nechodí slunce, tam musí lékař.“ Ovšem, ani těmto vžitým průpovídkám nelze v podstatě nic zásadního vytknout. Vraťme se ale tématu.
Pozitivní účinky placeba nelze tedy celkově přičíst samotnému přípravku (tabletě, masti apod.), ale zejména tvrzení, které mu přikládá léčivé, v některých případech až „magické“ účinky, svou roli dokonce může hrát i barva léku.
Pokud by bylo pacientovi podáno placebo se slovy „Tady máte prášek, který neobsahuje vůbec žádnou účinnou látku a nemůže vám tedy nijak pomoci“, zcela určitě také k žádnému zlepšení nedojde, případně se stav dotyčného ještě zhorší.
Placebo tak svým způsobem můžeme připodobnit k láhvi vína, které by běžnému člověku za normálních okolnosti nepřišlo bůhvíjak dobré, možná snad jako příměs do omáčky. Pokud vám ovšem někdo nabídne sklenku a připojí krátkou řeč o výjimečnosti dané značky, o specifickém způsobu pěstění, výroby a zahrne daný mok řadou vznosných přívlastků, pak se po ochutnání může někomu jevit víno jako vynikající. Vaše mysl se zkrátka nechala ošálit a s ní i chuťové pohárky.

Odezva jednotlivých pacientů na placebo je čistě subjektivní. Nedá se s určitostí prohlásit, že u určité skupiny lidí je oproti skupině jiné placebo efekt výraznější. Za pacienty s vyšší odezvou na placebo však můžeme částečně považovat lidi otevřené, dobrosrdečné a samozřejmě – důvěřivé (přičemž v tomto ohledu rozhodně nechápeme tuto vlastnost jako negativum).
Tím se dostáváme k dalšímu faktu – na míře účinnosti, kterou se placebo projeví, se nemusí podílet jen samotná léková forma placeba a její označení za účinný prostředek. Svou roli může hrát i samotná osobnost člověka, který pacientovi takový prostředek nabízí, nebo na něj odkazuje. Může jít například o lékaře s velmi dobrou reputací, nebo dobrého známého, obecně o člověka, ke kterému pacient pociťuje důvěru, sympatie. Takový člověk se pak de facto sám stává jakousi formou placeba.

Zázračné prostředky

Působením placebo efektu pak moderní medicína vysvětluje i jinak pro ni logicky neprokazatelnou úspěšnost některých preparátů používaných v určitých odvětvích medicíny alternativní. Jedním z nich je například homeopatie.

Princip homeopatické léčby je asi většině lidí znám, zejména způsob přípravy homeopatických léčiv. Jedná se zpravidla o látky přírodního charakteru, při jejichž výrobě se extrakt z účinné látky ředí vodou, nebo jinou látkou (prášek neutrálního charakteru). Na jeden díl účinné látky připadne např. devět dílů vody. Ze vzniklého roztoku (směsi) se odebere jeden díl a opět se zředí devíti díly ředicí látky, atakdále. Celý proces provází ještě tzv. dynamizace – protřepávání apod., čímž se mají uvolňovat síly umocňující efekt léku.
Ať už máme k homeopatii jakýkoliv postoj, je neoddiskutovatelné, že si tento způsob léčby získal velice široký okruh lidí.
Postoj klasické medicíny je však zpravidla striktně zamítavý a homeopatické přípravky přirovnává právě k placebu, nebo pseudoplacebu (silné poddávkování) a léčebné výsledky přikládají placebo efektu.
Obdobně se většinou staví k nejrůznějším „zázračným“ léčitelům, kteří uzdravují pomocí „vnitřních sil“, hovoří o „tajných nebo magických“ přísadách ve svých léčivech a podobně.

Placebo a výzkum nových léčiv

Je tedy patrné, že podání placeba může opravdu pozitivně ovlivnit stav pacienta. Nejlepší výsledky byly zaznamenány zejména u depresivních a bolestivých stavů. I když podání placeba tím pádem má určitý léčebný efekt, jeho záměrné využití v léčbě nejrůznějších onemocnění je dá se říci neetické a z tohoto důvodu je také striktně omezeno. Své uplatnění by mělo nacházet pouze v případech, kdy nelze účinnou látku momentálně podat (např. z důvodu kontraindikace, při hrozbě silné alergické reakce aj. Dále v případech, kdy pro daný zdravotní problém neexistuje žádný ověřený léčebný postup (lék), nebo pokud je evidentní, že se jedná o pacienta, který žádným onemocněním netrpí, ačkoliv je o tom přesvědčen (hypochondrie aj.) Obdobně může mít placebo pozitivní vliv v případech, kdy se pacient vytrvale (až hystericky) dožaduje z nějakého důvodu určitého léku, který mu nemůže být podán (není ihned k dispozici, nesmí být v daném případě použit atd.)

Přínosem placebo přípravků je dnes zejména jejich využití při testování účinnosti nově vyvíjených léčiv, kdy se v kontrolní skupině porovnávají výsledky dosažené aplikací léčiva oproti výsledkům podání placeba.
Tímto postupem se zpětně ověřovala i řada již běžně užívaných léčiv a některá z nich byla poté klasifikována jako neúčinná, respektive jejich účinnost byla srovnatelná (nebo menší) s účinností placeba.

Jen ještě doplňme, že k pojmům placebo a placebo efekt byl uměle vytvořen i pojem opačný – nocebo a nocebo efekt. Tento výraz pak představuje látku, která sice obvykle obsahuje účinnou látku, ale efekt účinku je určitým způsobem umenšen. Pacient např. z nějakého důvodu léku „nevěří“, neočekává léčebný efekt, přikládá velký důraz výčtu uvedených nežádoucích (zpravidla vzácně se vyskytujících) účinků, nebo podléhá vlivu blízkého člověka, který označuje lék za neúčinný apod.

I když placebo může mít u řady pacientů velmi pozitivní účinky a zlepšit jejich subjektivní potíže, mělo by v opodstatněných případech splňovat pouze „podpůrný prostředek“, který lze využít pro zlepšení celkového obrazu onemocnění. Léčba založená pouze na využití placeba, se kterou se můžeme v nejrůznějších formách setkat u řady „léčitelů“ apod., představuje velmi nezodpovědný přístup k pacientovi, jeho zdraví a životu. V moderním lékařství plní placebo důležitou roli při kontrolních studiích účinnosti nově vznikajících léčiv.

-fro-

Zdroje:

J. Libiger: Placebo: klamání nemocného nebo nástroj k poznání? Psychiatrie 2003/7, str. 290-300.

Eva Křížová a kolektiv autorů,: Alternativní medicína jako problém. Karolinum, Praha 2004.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Placebo

„O iracionálních jevech v lékařství“ - http://www.zdrava-rodina.cz/med/med499/med499_39.html

Stanislav Mihulka: Placebo vyrábí v mozku endorfiny. - http://www.volny.cz/novacka/clanky/clanek9.htm