Barva kůže je jedním z nejdůležitějších, ale i jedním z nejviditelnějších znaků, které hrají významnou roli při posuzování vzhledu, zdraví a krásy člověka.

Mezi čtyřmi pigmenty, které mají vliv na zbarvení kůže je nejdůležitější melanin. Kožní pigment melanin je tvořen ve specializovaných kožních buňkách melanocytech, které se nacházejí ve spodní základní vrstvě pokožky. Jejich počet je přibližně stejný u všech lidských ras a u obou pohlaví.

V organelách melanocytů nazývaných melanozomy se složitým sledem, kaskádou mnoha navzájem navazujících biochemických reakcí, vytvářejí 3 základní typy pigmentu:
eumelanin – tmavohnědý až černý, kterého je ve většině případů produkováno více, se v konečné fázi syntézy polymerizuje a spojuje s bílkovinou,
feomelanin – světlejší, žlutočervený pigment, vzniká složitější cestou, kdy se navíc v určité fázi syntézy spojuje s aminokyselinou obsahující síru, tj. cystein,
trichromy – intenzivně červený pigment podobný feomelaninu.

Základní „surovinou“ v syntéze melaninových pigmentů je aminokyselina tyrozin a klíčovým enzymem nezbytným pro syntézu všech typů kožního pigmentu je tyrozináza. Melanocyty předávají vytvořený pigment, ve formě tzv. melazomového komplexu, ostatním buňkám pokožky – keratinocytům. Zbarvení kůže je pak dáno nejen rozložením a množstvím těchto předaných melanozomů do buněk pokožky, ale také vzájemným poměrem těchto pigmentů (kvalitativní poměry), i množstvím jednotlivých typů melaninu (kvantitativní poměry) v melanozomech. Pigmentace kůže je velmi složitý a komplikovaný proces a neudivuje tedy, že různé pigmentové změny ve zbarvení kůže se ve větší nebo menší míře nacházejí u každého člověka. Zvýšená produkce nebo místní nahromadění pigmentu (pigmentové skvrny) skutečně charakterizují velký počet kožních nemocí, ale na druhé straně je třeba říci, že většina pigmentových skvrn je jen kosmetickou vadou. Mějme též na paměti, že zvýšená tvorba melaninu je ochranou reakcí před negativním působením UV záření. Stejnoměrně zbarvená kůže bez „kazu“, tj. bez přítomnosti tmavších míst, je jen ideálem. Lidé se proto od nepaměti snaží vylepšit vzhled své kůže a drobné nedostatky v pigmentaci na své kůži odstranit. K odstraňování nežádoucích pigmentací (pigmentových skvrn) bylo již používáno mnoho různých látek a fyzikálních postupů. Od roku 1961 se k tomuto účelu začala v tzv. bělících krémech používat látka hydrochinon. Hydrochinon velmi účinně blokuje a inaktivuje právě nejdůležitější enzym způsobující přeměnu aminokyseliny tyrozin na látku, která je nezbytná pro tvorbu všech typů kožních pigmentů, tj. DihydrOxyPhenylAlanin, zkráceně DOPA. Inhibicí tohoto enzymu dochází k útlumu syntézy melaninu. Hydrochinon se proto stal nejrozšířenější látkou používanou k bělení nežádoucích pigmentací ve velkém množství kosmetických přípravků. Paradoxně však tato látka jako součást bělících krémů nebělí již vytvořený pigment, ale spíše zamezuje jeho nové tvorbě. Bělící přípravky se proto musí používat dlouhodobě, aby se dosáhlo požadovaného efektu. Masivní a dlouhodobé používání této chemikálie však odhalilo i její nepředvídatelné účinky. V letech 1984-88 bylo opakovaně potvrzeno, že hydrochinon může vyvolat ztrátu pigmentu i v pokožce vzdálené od místa léčebné aplikace. Méně známou skutečností navíc je, že po dlouhodobé aplikaci hydrochinonu může u některých lidí následně dojít ke ztmavnutí míst, kde byl používán (exogenní ochronóza). K těmto nežádoucím účinkům však dochází pouze v případech, kdy je hydrochinon aplikován na jednu lokalizaci skutečně dlouhodobě, tj. více než 2 roky a to ve vyšší koncentraci. V mnoha státech se hydrochinon v bělících kosmetických přípravcích stále používá i když jen ve 2% koncentraci a ne dlouhodobě. V Japonsku, kde je na bezpečnost kosmetických přípravků kladen obzvláště přísný důraz, bylo používání hydrochinonu v bělících krémech zakázáno již v roce 1990. EU zakázala jeho používání v kosmetických přípravcích v roce 2000 (24th, Dir.2000/6/EC). V ČR bylo používání hydrochinonu v kosmetických přípravcích v koncentraci vyšší než 0,3% zakázáno v roce 2001 vyhláškou MZ ČR č. 26/2001 Sb., příloha č. 3, část 1., ref čl. 14.
Hlavním nedostatkem hydrochinonu je nejen toxicita, ale i již uvedená skutečnost, že k zamezení tvorby pigmentu nedochází pouze v místech aplikace, tj. v místech, kde chceme hyperpigmentaci omezit, ale i v místech, kde snížení tvorby pigmentu není žádoucí. Zde naopak může přivodit i ztrátu pigmentu, která vede i ke vzniku depigmentací.
Pozornost výzkumných pracovišť se proto zaměřila na nalezení látky, která by měla vlastnosti a účinek hydrochinonu, ovšem bez jeho nežádoucích vlastností. Ideální depigmentační látka musí být účinná, rychlá, se selektivním účinkem na hyperaktivní melanocyt, bez nežádoucích účinků při krátkodobém i dlouhodobém používání a s působností v jedné nebo ve více reakcích vedoucích v syntéze melaninu. Kupodivu látka, blížící se tomuto ideálu nebyla vymyšlena, ani uměle syntetizována v laboratoři, ale poskytla ji sama největší laboratoř světa – příroda. Její jméno je arbutin.
Arbutin je látka – glykosid, obsažená v listech rostliny Arctostaphylos uva-ursi (L.) SPRENG, která má nejen krásné české jméno Medvědice lékařská, (Hrozník, Kostrounek, Medvědí borůvka), ale používá se v lékařství od nepaměti a to vnitřně ve formě kapslí, tablet, tinktury nebo bylinného čaje. Medvědice lékařská je rostlina běžně rostoucí ve všech světadílech severní polokoule a je vynikajícím příkladem bezpečného a účinného přírodního prostředku používaného především pro své baktericidní vlastnosti při léčbě obtížně řešitelných močových infekcí. Arbutin byl zařazen do nejuznávanějšího lékopisu U.S. Pharmacopoeia už v r. 1926 a je samozřejmě také součástí oficiálního Českého lékopisu. V listech rostliny je přítomen v 8% koncentraci (vztaženo na vysušenou drogu) a dosud nebyly publikovány žádné nežádoucí účinky arbutinu při jeho vnitřním podávání. Arbutin byl také mnohokrát podrobně zkoumán, aby byla objasněna jeho baktericidní účinnost.
Arbutinu (ursin) nebo také hydrochinon glykosid je chemicky 4-hydroxyfenyl-?-D-glykopyranosid. Bylo potvrzeno, že po vnitřním podání arbutinu je jeho molekula transformována uvnitř buňky sliznice střeva na hydrochinon a po jeho absorpci se dostává krevním oběhem do ledvin, kde se váže na složky moče (je-li moč alkalická) a vytváří tak dvě další nové látky, které inhibují nebo zabíjejí bakterie v močovém traktu.
Japonští výzkumní pracovníci zjistili v roce 1991 při studiu procesu melanogeneze (tvorby melaninu), že arbutin má také selektivní působení na melanocyty a velmi účinně inhibuje tvorbu melaninu. Následným studiem na tkáňových kulturách lidských melanocytů zjistili a identifikovali dvě místa v kaskádě reakcí, kde arbutin působí. O bezpečnosti arbutinu již existovalo mnoho dřívějších informací. Stará substance tak velmi rychle dostala nové využití. V mnoha kvalitních a osvědčených kombinovaných přípravcích byl hydrochinon nahrazen arbutinem. V současnosti je v seznamu 12 nejúčinnějších bělících látek používaných k odstraňování získaných hyperpigmentací, jako jsou solární nebo senilní lentigo (chronické poškození kůže UV zářením), kávová skvrna (café au lait – bez účasti UV záření), lentigo simplex (ostře ohraničená drobná pigmentovaná skvrna se zmnožením melanocytů), ephelides (pihy), melasma (skvrnité hyperpigmentace většinou na obličeji po kosmetických přípravcích), chloasma (rovněž skvrnitá hyperpigmentace v těhotenství, při hormonální antikoncepci nebo hormonálních poruchách) aj. Je však třeba upozornit na skutečnost, že všechny známé a používané depigmentační látky jsou jen velmi málo účinné nebo neúčinné v případech, kdy pigmentace je způsobena uložením melaninu hluboko v kůži pod pokožkou. Z naznačené složitosti tvorby kožního pigmentu, ale především při vzniku tzv. tmavých pigmentových skvrn, Vám před rozhodnutím řešit jejich odstraňování doporučuji vždy nejdříve problém konzultovat s kožním lékařem.
Lze tedy obecně doporučit některý z kosmetických přípravků k bělení nežádoucích pigmentací na kůži? Odpověď není jednoduchá, protože univerzální, zcela bezpečná látka ve velmi účinné koncentraci je dosud jen přáním. Výrobci kvalitních přípravků proto řeší tento problém kombinací několika účinných bělících látek ve zcela bezpečných koncentracích, a tím zajišťují nejen jejich 100% bezpečnost, ale i maximální možnou účinnost konečného přípravku. Při výběru vhodného kosmetického přípravku určeného k odstraňovaní nežádoucích pigmentací je proto třeba se řídit nejen radou odborníka o vhodnosti takového řešení, ale jednoznačně dávat přednost přípravkům, které ve svém složení kombinují více účinných látek. Kombinace vhodných látek v jednom přípravku umožní rychleji a bezpečněji odstranit nadměrnou pigmentaci. Účinek aktivních bělících složek přípravku se navzájem kombinuje a ovlivňuje melanocyt ve více fázích tvorby pigmentu. Kombinované přípravky navíc obsahují i látky, např. kys. glykolovou, které zrychlují obnovu pokožky. Mírně zrychlená obnova pokožky je velmi žádoucí, neboť se tím urychluje i odstraňovaní rohových buněk s vysokým nahromaděním melanozomů s velkým množstvím melaninu. V odborném specializovaném časopise (Pigment Cell Res., 2003) se doporučuje kombinovat aktivně bělící látky v kosmetických přípravcích tak, aby postihly nejen tvorbu nového pigmentu v počátečních reakcích, tj. zabránily působení klíčového enzymu tyrozinázy (např. kyselina kojová, arbutin, resveratrol aj.), ale i v dalších nezbytných oxidačních reakcích v konečné fázi syntézy melaninu (např. kys. askorbová a její deriváty, kys. thioktová aj.) s látkami, která působí až po ukončené syntéze pigmentu při transportu melanozomů z melanocytů do buněk pokožky (např. kys. linolová, kys. linolenová, lecitín aj.). V léčbě nejčastějších problémů tj. odstraňování hyperpigmentací typu melasma autoři doporučují přípravky, které vždy navíc obsahují látky zrychlující obnovu pokožky, tzv. ?-hydroxykyseliny známé táž jako ovocné kyseliny.

Závěrem chci upozornit na naprosto pravdivou a ověřenou radu: chci-li mít kůži stejnoměrně zbarvenou a nebo chci-li odstranit nežádoucí zbarvení, ať už celkové nebo místní, musím se vždy vyhýbat působení slunečního záření. Je skutečně neřešitelné v zimě dlouhodobě používat bělící přípravky a v létě si pak vychutnávat plnými doušky bez sluneční ochrany sluneční lázeň, eventuálně ještě navštěvovat solárium, jak tomu v mnoha případech bývá.

RNDr.František Kratochvil, DrSc.
Im-Bio-Pharm Consult
IČO 40 44 98 23
Marešova 10, 602 00 Brno
tel: 608 473 476, e-mail: kratochvil@alineacorp.cz