Impotence v současnosti představuje nejčastější sexuální poruchu mužské části populace a její výskyt je až překvapivě vysoký. Ačkoliv se samozřejmě nejedná o stav, který by pacienty ohrožoval na životě, může být impotence v určitých případech projevem jiných probíhajících onemocnění, u nichž takové riziko hrozí. Přesto i samotná diagnóza impotence představuje vážný zdravotní problém, který výrazně ovlivňuje zejména psychický stav pacientů a má negativní dopad na celkovou kvalitu jejich života.

Pojem impotence je v běžném smyslu chápán jako neschopnost muže uskutečnit pohlavní akt z důvodu nedostatečné erekce penisu (erektivní impotence – impotentia erectionis), v širším smyslu se tímto výrazem označovala i neplodnost (impotentia generandi).

Erektivní impotence, o které budeme v tomto článku pojednávat, je definována jako samostatná porucha a vzhledem k lepšímu rozdělení dané problematiky a nevhodnému, mnohoznačnému pojmu „impotence“, využijeme jejího současného, moderního pojmenování. V následujících odstavcích proto budeme hovořit o erektilní dysfunkci – poruše, která je definována jako „trvalá neschopnost muže dosáhnout nebo po dostatečně dlouhou dobu zachovat erekci, která je nezbytná k pohlavnímu styku.“

„Pravý“ muž?

Podle odhadů trápí problémy s erekcí celosvětově více než 150 miliónů mužů a každý druhý muž starší 40. let se během svého života s jednou z forem erektilní dysfunkce setkal. To je fakt, který by měla vzít na vědomí celá řada mužů, kteří mají problémy s erekcí. Mnoho z nich se totiž o svém problému bojí otevřeně hovořit a ostýchá se vyhledat odbornou pomoc. Domnívají se, že jsou jedněmi z mála, kteří mají podobné problémy a obávají se reakce ostatních lidí. Je až s podivem, že v dnešní době, kdy je sex jako téma věcí absolutně veřejnou a dávno ztratil svou tabuizovanou podobu, neustále přetrvává určitý blok týkající se této problematiky.
I dnes se totiž „mužností“ v mnoha společenstvích (a zejména mezi muži samotnými) rozumí zejména schopnost dosáhnout oné „kamenné“ dlouhotrvající erekce, která (údajně) činí muže schopným provozovat sex bez přestávky po celou noc, maximálně uspokojit partnerku, zkrátka a jednoduše – být sexuální hvězdou, esem, mistrem, etc. Schopnosti při pohlavním aktu, délka výdrže a bezproblémové dosažení další erekce, to vše se, samozřejmě společně s otázkou velikosti vlastního penisu, stalo v mužské části populace jakýmsi měřítkem pro umístění na pomyslném žebříčku „pravých“ mužů.

Otevřené přiznání problému tak pro mnohé představuje nemyslitelný krok, který nutně musí vést ke ztrátě vlastní mužnosti.
Většina případů erektilní dysfunkce se však dá velmi dobře léčit a je patrné, že tím, co k oné „ztrátě mužnosti“ ve skutečnosti vede, je právě strach svůj problém řešit s pomocí lékařů a namísto toho si neustále namlouvat, že je vlastně vše v pořádku a že se to jistě brzy spraví samo. Každý muž, u kterého se problémy s erekcí vyskytnou a brání mu v plnohodnotném pohlavním životě, by si měl uvědomit že za jeho problémy nestojí žádný nedostatek mužnosti ani nic podobného, ale že je zkrátka nemocen. A podle toho by se měl také zachovat.

Erekce

Erekcí rozumíme ztopoření mužského pohlavního údu, které je výrazem pohlavního vzrušení a umožňuje zavedení penisu do pochvy ženy a tím i uskutečnění pohlavního aktu.
Jedná se o relativně komplikovaný proces, na kterém se podílí součinnost nervového a cévního systému společně s produkcí rozličných mediátorů. Základem celého mechanismu je naplnění kavernózních (topořivých) těles krví a snížení jejího odtoku vlivem venookluzivního mechanismu (mechanismus uzavírající žilní systém). Projevy erektilní dysfunkce pak spočívají zejména v 1) nedosažení erekce, 2) v dosažení pouze částečné, nedostatečné erekce, 3) neschopnost udržet dosaženou erekci po dostatečnou dobu.

Příčiny erektilní dysfunkce

V základě existují dvě rozdílné skupiny příčin, jejichž vinou se mohou vyskytnout příznaky erektilní dysfunkce. První z nich jsou příčiny psychické, druhou pak příčiny organické, závislé na jiných probíhajících onemocněních, zdravotních komplikacích, úrazech, užívaných lécích atd. Obdobně může jít i o kombinaci příčin obou zmíněných skupin.

 

Psychické příčiny

Ojedinělé selhání erekce není zpravidla příznakem erektilní dysfunkce (dále jen ED), ale mnohdy může stát za jejím rozvojem. V počátcích sexuálního života je takové selhání před pohlavním stykem poměrně častou záležitostí, která obvykle pramení z nadměrné nervozity. I za normálních okolností může k selhání erekce dojít například vlivem únavy, stresu, nebo i v závislosti na partnerce (partnerské neshody, nová známost, pověst „náročné milenky“ aj.)
Tato událost může však mít na psychiku muže poměrně velký vliv. První selhání erekce vzbuzuje často obavy a strach před opakováním situace a dochází k pohybu „v začarovaném kruhu“, kdy právě tyto obavy mají za následek další selhání. To se ještě výrazněji podepisuje na psychice jinak zcela zdravého muže a může vést až k rozvoji depresivních stavů. Zjednodušeně lze říci, že jednou z příčin opakovaného selhání erekce a vzniku ED je právě samotný strach ze selhání a postupná ztráta sebevědomí. U pacientů s diagnózou deprese se pak erektilní dysfunkce vyskytuje až v 90 % případů.

Organické příčiny

Příznaky ED, řadící se do této skupiny příčin, bývají zpravidla způsobeny probíhajícími onemocněními, která nějakým způsobem omezují přívod krve do penisu.
V první řadě tedy můžeme hovořit o příčinách –
Cévních - Výrazná je např. spojitost ED v závislosti na onemocnění diabetem (cukrovka), aterosklerózou, vysokým krevním tlakem. Riziková jsou prakticky všechna onemocnění postihující srdce a cévy.

Dále jde o příčiny neurogenní - zahrnují zejména stavy vzniklé v důsledku úrazů (poranění páteře, míchy), chirurgických zákroků (operace prostaty, tlustého střeva) a onemocnění postihujících nervovou soustavu (roztroušená skleróza, cévní mozková příhoda aj.)

Příčiny hormonální, vznikající v následku nemocí a poruch, které snižují sexuální touhu (nedostatek testosteronu, mozkové nádory, chronické postižení ledvin či jater.

Obdobně může ED souviset s užíváním některých léčiv. V tomto ohledu jsou za nejčastější druhy léků, které se mohou podílet na vzniku ED zejména některá : antihypertenziva, antidepresiva, diuretika, antipsychotika, hormonální přípravky, hypolipidemika, antiepileptika aj.

Za rizikové faktory hrozící vznikem ED jsou považovány také kouření, nadměrná konzumace alkoholu a nezdravý životní styl všeobecně.

Opakované problémy s erekcí mohou mnohdy být prvním zřetelným příznakem dosud skrytě probíhajícího onemocnění, což je dalším významným důvodem, proč v případě poruchy erekce odložit zbytečnou a nesmyslnou stydlivost a podrobit se odbornému lékařskému vyšetření.

Diagnóza

Vyšetření při poruchách s erekcí náleží do rukou odborného sexuologa či urologa. Základní podmínkou pro nalezení příčiny ED je otevřenost pacienta a spolupráce s vyšetřujícím lékařem. Značné množství mužů pociťuje zábrany o svém problému otevřeně hovořit, což značně komplikuje vyšetřujícímu lékaři situaci. Rozhodnutí vyhledat odbornou pomoc je ale již samo o sobě důležitým krokem, ke kterému se bohužel řada mužů neodhodlá.
Podrobná anamnéza je nedílnou a velmi důležitou součástí vyšetření. Pacient by měl své obtíže otevřeně popsat, určit dobu jejich trvání, frekvenci výskytu problémů s erekcí, jejich případný vztah k určitým, specifickým situacím, přítomnost či nepřítomnost ranní erekce (podle tohoto faktoru lze např. usuzovat, zda základ poruchy pramení z psychických nebo organických příčin), úroveň schopnosti dosáhnout erekce při nekoitální stimulaci atd.
Další otázky vyšetřujícího lékaře směřují k případným příznakům výše uvedených onemocnění, průběh těchto onemocnění v minulosti, jejich výskyt v nejbližší rodině aj.
Obdobně významné jsou dotazy na v minulosti i současnosti užívaná léčiva, kouření, konzumaci alkoholu, proběhlé chirurgické zákroky apod.
Následovat by mělo důkladné fyzikální vyšetření, které by mělo zahrnovat vyšetření genitálu, zejména kavernosní tkáně a posouzení její schopnosti dosáhnout a udržet erekci, vyšetření varlat, jejich konzistence a velikosti, důležité informace může přinést i vyšetření prostaty.
V základě je třeba zjistit, zda je ED způsobena vážnějšími organickými změnami, nebo je –li možné tuto příčinu vyloučit. Své uplatnění nachází např. dopplerovská sonografie, vyšetření základních hormonálních hladin, glykémie, cholesterolemie, jaterní testy aj. Zjištění vyvolávající příčiny, nebo kombinace více příčin tedy nemusí být snadnou záležitostí. Jejich odhalení pak umožňuje zvolit nejvhodnější způsob léčby ED.

Léčba

Léčba erektilní dysfunkce je závislá na příčině jejího vzniku. Zaměřuje se tedy jak na léčbu samotné poruchy, tak případných souběžných onemocnění. Celý proces by měl ideálně zahrnovat 1) odstranění příčin poruchy 2) trvalé obnovení schopnosti pacienta dosáhnout dostatečné erekce 3) umožnit pacientovi plnohodnotný pohlavní život i v případě, kdy obtíže přetrvávají.

Způsob léčby závisí na příčině onemocnění, v léčbě ED je v současnosti možno využít :

Konzultace s psychologem (psychiatrem) – u pacientů, kde byla jasně prokázána psychická příčina onemocnění bez zjištění jakékoliv organické příčiny, nebo jako součást jiného léčebného postupu v případech, kdy se psychický stav pacienta na onemocnění podílí.
Konzultace se zaměřují na zjištění přesné příčiny a následně na jejím odstranění, tj. zbavení se nervozity, strachu, řešení partnerských neshod apod.

Medikamentózní léčba – zahrnuje zejména léčiva ve formě tablet a injekcí vydávaná na lékařský předpis. Obvykle jde o přípravky, které podporují přirozený mechanismus erekce, neléčí však samotnou podstatu ED, která obvykle spočívá v jiném probíhajícím onemocnění.
Nejčastěji využívanými prostředky ve formě tablet jsou tzv. inhibitory PDE5 - inhibitory 5-fosfodiesterázy, což je enzym podílející se na odbourávání cyklického guanosinmonofosfátu. Účinky těchto léčiv spočívá v rozšíření cév a zabránění jejich stažení – ke kavernózním tělesům je tak přiváděn dostatek krve potřebný k dosažení kvalitní erekce. Jednotlivé preparáty se liší zejména dobou účinku, v současnosti jsou známé zejména vardenafil, sildenafil (viagra) a tadalafil.
V případě, kdy jsou tato farmaka nedostatečně účinná, je možné využít i látek podávaných injekčně, zpravidla přímo do kavernózních těles penisu. Tuto variantu zastupuje zejména látka jménem alprostadil, injekční aplikace ovšem vyžaduje nejprve vedení lékaře, po nácviku je pak pacient schopen provádět aplikaci sám.
Do medikamentózní léčby spadají samozřejmě i všechna léčiva, jejichž účinky se zaměřují na zdravotní komplikace a choroby, v jejichž následku ED vzniká. Vzhledem k širokému spektru možných příčin vzniku této poruchy není možné je zde jmenovitě uvést.

Hormonální léčba - pomocí dodávání testosteronu přichází v úvahu pouze u pacientů s prokázanou sníženou hladinou mužských pohlavních hormonů za současného vyloučení přítomností karcinomu prostaty.

Chirurgická léčba – chirurgické řešení přichází v úvahu v případech, kdy – 1) je příčinnou ED cévní postižení, zejména tepenné zúžení nebo uzávěra, které lze chirurgicky ovlivnit.

2) Když všechny ostatní možné způsoby léčby selhaly, je možná implantace tzv. penilní endoprotézy. V tomto případě je ovšem nutné počítat s poměrně vysokou cenou výkonu (obvykle přes 100 000 Kč).

Erotické pomůcky – zejména využití tzv. vakuových pump, které pracují na principu odsátí vzduchu z okolí penisu a dosažení erekce pomocí působení podtlaku. Představuje jakýsi doplněk léčebného procesu, který pacientovi napomáhá vést uspokojivý pohlavní život i v případech, kdy příčiny onemocnění dosud přetrvávají.

Změna životního stylu – v mnoha případech nutně k léčbě ED patří. Zejména úprava jídelníčku vedoucí ke snížení nadváhy, zanechání kouření a střídmost v konzumaci alkoholických nápojů napomáhají často problematiku ED řešit.

Erektilní dysfunkce představuje nejčastější mužskou sexuální poruchu, která celosvětově postihuje přes 150 miliónů mužů. S poruchami erekce se během svého života setká téměř každý druhý muž starší 40. let. Erektilní dysfunkce je poměrně dobře léčitelná, ať už za jejím vznikem stojí psychické nebo organické příčiny. Hlavním krokem vedoucím k obnovení uspokojivého sexuálního života je vyhledání odborné lékařské pomoci, sexuologa nebo urologa a schopnost otevřeně přiznat svůj problém a hovořit o něm. Bohužel, celá řada mužů nepovažuje opakované selhání erekce za příznaky nemoci, ale zcela mylně za svou vlastní chybu – neschopnost a zdráhají se svůj problém adekvátně řešit.

-fro-

Zdroje:

MUDr. Vladimír Kubíček: Erektilní dysfunkce v ambulanci. Edice urolog, č. 1/96. StudiaGeo s.r.o., Praha 1996.

Internetové stránky:

Tomáš Marada: Impotence.
http://www.ordinace.cz/clanek/impotence/

http://www.erekce.com/

https://www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/3626_2794.html

http://www.andrologie.cz/page/390.priciny/

Velký lékařský slovník on-line - http://www.maxdorf.cz/maxdorf/vls/