PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

ALOE VERA, GINKGO BILOBA A ECHINACEA



Zázračný všelék nebo jen nafouknutá reklamní bublina bez jakéhokoliv zdraví prospěšného účinku? Tahle otázka provází bohužel celou řadu volně prodejných přípravků, které slibují často až zázračné účinky při prevenci a potlačování nejrůznějších zdravotních komplikací. Přírodní trojlístek zastoupený v názvu našeho článku, respektive produkty z něj vyráběné, můžeme sice již označit za prověřenou „klasiku“ na našem trhu, ale… 

Nějaké to „ale“ se totiž najde vždycky, zejména když uvážíme, že ve hře bývá často na prvním místě finanční zisk. Stejně tak ovšem nelze mávnutím ruky odsoudit léčivou sílu řady rostlin jako zcela nesmyslnou - to by bylo samozřejmě absurdní. Jde veskrze o nepříliš překvapivý fakt, že se vždy najde někdo, kdo sice neoplývá potřebnými znalostmi, ale hbitě se dokáže chopit příležitosti trochu se přiživit na lidské touze po lepším zdraví a vzhledu. Běžný člověk aby se pak v nabídce takových produktů vyznal, když každý slibuje zaručené účinky. Dost ovšem zatím marných povzdechů nad charakterem některých lidí a pojďme si přiblížit zmíněné rostliny, společně s jejich účinky. 

ALOE 

ALOE VERA Co říci o Aloe? Rozhodně toho není zrovna málo. Pokud zapátráte v běžně dostupných zdrojích, ačkoliv v drtivé většině případů jsou informace doslova prošpikovány reklamou (zejména ve zdrojích elektronických), budete zavaleni takovým množstvím informací, že to až není příjemné. Pokusíme se být poněkud stručnější a také opatrnější. K názoru, že produkty z aloe mají takovou moc jako proslulá „Kolalokova limonáda“ je totiž bezpečnější stavět se raději kriticky. Ačkoliv, jak bude patrno níže, je tato rostlina dozajista pozoruhodnou léčivkou. 

BOTANICKÝ KOUTEK Aloe je označením rodu jednoděložných rostlin, spadajících do čeledi asfodelovitých. Jde o suchomilné, sukulentní rostliny – jsou tedy díky své struktuře schopny zadržovat značné množství vody a díky tomu přežívat i dlouhá období sucha, typická pro pouštní a polopouštní oblasti. Však také tento rod klade svůj původ do oblasti Afriky. Odtud se ovšem rozšířil téměř na všechny kontinenty a to nejen proto, že zástupci aloe patří k vyhledávaným okrasným rostlinám, ale také z důvodu, který nás bude zajímat především. Tím je samozřejmě léčebné využití těchto rostlin - je však nutno poznamenat, že z několika set zástupců tohoto rodu má léčivé vlastnosti jen malé množství druhů. Nejznámějším z nich je pak rostlina, která bývá nejčastěji označována jako Aloe vera, čili Aloe pravá (též Aloe barbadensis, Aloe barbadensis Miller). Coby léčivka má dle dostupných pramenů velmi dlouhou historii, jejíž počátky spadají zřejmě až do starověku. Popisovat její vzhled je, domníváme se, poměrně zbytečné, případným zájemcům jistě daleko lépe poslouží dnes již snadno dostupné obrazové materiály. 

ÚČINNÉ LÁTKY ALOE VERA Je nicméně třeba zmínit, že Aloe vera, jako řada jiných sukulentů, oplývá silnými, dužnatými listy, které tvoří převážnou část této rostliny. Zejména v nich („uvnitř“) je zadržován obsah označovaný nejčastěji jako aloe gel, či aloe vera gel. Tato látka je sice tvořená z převážné většiny vodou, přesto však obsahuje více než sedm desítek dalších látek, které lze označit za zdraví prospěšné, včetně „slupky“ listu se ovšem hovoří až o dvou stovkách látek, vykazujících farmakologické účinky. Nutno ovšem zmínit, že i „slupky“ listů obsahují některé z těchto látek, o kterých se za okamžik zmíníme. Léčivé produkty z aloe v drtivé většině staví svůj základ právě na aloe gelu, přičemž za nejkvalitnější (jde –li o nápojovou, tekutou formu) jsou zpravidla považovány ty, které se nejvíce blíží přírodnímu základu (čerstvý aloe gel bez dalších zbytečných příměsí), pomineme–li nezbytnost užití konzervačních látek. 

K ÚČINNÝM LÁTKÁM ALOE VERA SE ŘADÍ: Vitamíny – obsahuje ve značném množství. Z nejvýznamnějších můžeme jmenovat antioxidačně působící vitamíny C a E, či betakaroten. Z minerálů – zejména sodík, draslík, vápník, hořčík, chrom, zinek, měď, mangan. Aminokyseliny – Aloe vera disponuje osmnácti z dvaadvaceti známých aminokyselin, přičemž obsahuje všechny esenciální aminokyseliny, tedy ty, které si lidský organismus nedokáže sám vytvořit. Enzymy – lipázy, proteinázy a mnoho dalších. Cukry – v aloe jsou ceněny zejména přítomné mukopolysacharidy, jejichž významným zástupcem je tzv. acemannan (viz. níže). 

Mastné kyseliny Saponiny Lignin Antrachinony - mimo jiné aloin a emodin, o jejichž sporné roli se rovněž zmíníme níže. 

LÉČEBNÉ ÚČINKY Před samotným výčtem potvrzených i ne zcela jistých blahodárných účinků aloe na lidské zdraví je třeba zmínit často uváděnou poznámku, že za nimi, případně za jejich „mocností“ stojí nejen jednotlivé účinné látky, ale řada zdrojů přikládá vysoký význam zejména synergii (součinnosti) těchto v aloi obsažených látek. Pokud podniknete podrobnou objevnou cestu s cílem zjistit, na co vše je „aloe dobrá“ a nevynecháte ani informace z internetu, zjistíte, že snad není choroby, kterou by výrobek pocházející z této rostliny přinejmenším pozitivně neovlivnil. To už se tak nějak přiřadilo ke koloritu současné propagace (nejen) přírodních léčebných produktů. Při opatrném rozkrývání tajemství aloe dojdete nicméně k zaručeně pravdivé informaci, že aloe ve formě nejrůznějších produktů (případně i čerstvě získané části rostliny a jejich obsah) je určena jak k zevní, tak vnitřní aplikaci. Je přitom patrné, že použití a účinky aloe přípravků určených k zevní aplikaci jsou z medicínského hlediska poměrně dobře prozkoumány a tedy zpravidla odborně potvrzeny. O vnitřním působení aloe přípravků je sice známo také mnoho, ale jde zcela pochopitelně o výrazně méně probádané území. To je solidní základ, od kterého se lze při popisu léčivých účinků aloe odrazit i v případě, kdy se omezíme zejména na ověřený zlomek účinků aloe. 

ALOE S JISTOTOU Pokud vyjdeme z naprostého základu, je aloe bezpochyby při zevním použití účinná jako prostředek při drobných poraněních, spáleninách a jako pokožku vyživující, zklidňující a zkvalitňující prostředek všeobecně. Oplývá jak analgetickými vlastnostmi, tak poměrně silným protizánětlivým účinkem. V tomto směru je mimo jiné často propagována také jako prostředek na tišení bolesti zubů a zdravotních problémů dásní, vyrážek, ekzémů, apod. Úspěšně bojuje s infekčními činiteli, jako jsou viry, bakterie a kvasinky. Obsah ligninu umožňuje aloe (nejčastěji gelu) velmi rychlé vstřebání pokožkou, v porovnání s vodou se uvádí přibližně čtyřikrát rychlejší absorpce. Ceněna je aloe ovšem poměrně vysoce jako prostředek posilující imunitu, kromě ostatních látek je v tomto ohledu zmiňován nejčastěji acemannan (viz. mukopolysacharidy výše), jehož působením na makrofágy dochází k sekreci interferonu, interleukinů a TNF – (tumor necrosis faktor). Aloe tedy tímto způsobem napomáhá prevenci i léčbě infekčních onemocnění, zejména virového původu. Do třetice – velice často jsou zmiňovány detoxikační schopnosti aloe, její pozitivní vliv na trávení a tím samozřejmě i na zdravotní komplikace vycházející z (jak se obecně nezřídka říká) „nahromaděných jedů“ v organismu. Osobně mám (pokud si coby autor mohu dovolit vstoupit do děje) zkušenost se zhruba měsíční aloe kúrou prodávanou v USA jako trojkombinace aloe „pudr“- tablety – džus. Ačkoliv chuťově se mi poněkud příčila, zcela překvapivě vyřešila téměř zcela můj dlouholetý problém s lupenkou (psoriáza). Velice často se setkáváme také s informacemi o laxativních (projímavých) vlastnostech aloe. Na nich se podílejí zejména antrachinony, z nichž jsme již zmínili emodin a především aloin. Tyto látky jsou obsaženy zejména ve „slupce“ listů aloe. Při vyšší koncentraci mají opravdu silně projímavé účinky a jsou mnohdy ještě užívány při výrobě laxativ. Nicméně pro riziko závažných vedlejších účinků je v současnosti většina přípravků z aloe vyráběna tak, aby v nich byly tyto látky zastoupeny. 

GINKGO BILOBA Výtažky z listů jinanu dvoulaločného (ginkgo biloba) mají dlouholetou tradici zejména v čínské medicíně. Oproti aloe vera lze však o přípravcích z jinanu říci poměrně málo. Jejich základním a hlavním proklamovaným účinkem je zvýšení prokrvení organismu, protisrážlivý účinek a antioxidační vlastnosti. Za účinné látky „ginkga“ jsou označovány zejména flavonoidy a terpen laktony. Kromě poruch prokrvení, nejčastěji dolních končetin, se ginkgo biloba doporučuje i k prevenci či zpomalení průběhu Alzheimerovy choroby, demence a jako podpůrný prostředek pro zlepšení paměťových funkcí. I přípravky z ginkgo biloba si získaly značnou popularitu. Ačkoliv jim opravdu nelze upřít pozitivní vliv na prokrvení organismu a z něj plynoucí užitek. 

NELICHOTIVÁ STUDIE Je bohužel zároveň nutné poznamenat, že podle výsledků studie sponzorováné National Center for Complementary and Alternative Medicine and the National Institute on Aging of the National Institutes of Health, které se účastnilo více než 3000 dobrovolníků, nebyl mimo jiné prokázán žádný významný preventivní účinek vůči rozvoji demence či Alzheimerovy choroby. Přesto lze na obhajobu výrobků z ginkgo biloba uvést, že výše zmiňované účinné látky se v laboratorních testech jeví (jevily) jako relativně slibné, co se možnosti ovlivnění výše uvedených chorob týče. Za druhé pak, některé menší studie přinesly výsledky, které svědčily o jistém účinku, ačkoliv spíše v náznacích. SÁM SOBĚ LÉKAŘEM Z medicínského hlediska se tedy za jinan dvoulaločný lze postavit jen velmi váhavě v případě některých jeho avizovaných účinků. Na druhou stranu by ovšem zřejmě bylo chybou je zcela odmítnout na základě jediné studie. Historie, včetně historie lékařství, nás již poučila, že kvapné soudy nebývají nejlepší. Těm, a není jich málo, kteří jsou s užíváním produktů na bázi ginkgo biloby spokojeni a cení si jejich účinků asi nemusíme připomínat, že nejlepším posuzovatelem účinku jsme v takovýchto případech my samotní a naše tělo. ECHINACEA Bylinou, na kterou zaměříme nyní svou pozornost je echinacea purpurea neboli třapatka nachová (někdy se můžeme setkat také s obecným označením rudbekie). Domovem je tato rostlina původně ze Severní Ameriky, kde, jak se romanticky (a snad i pravdivě) uvádí, ji k léčbě nejrůznějších neduhů využívali i místní domorodí obyvatelé – tedy indiáni. Na našem kontinentě se kromě léčebných účinků využívá, včetně ostatních svých druhů, jako okrasná rostlina. A to přestože její jméno vychází z řeckého „echinos“ – ježek, zřejmě pro bodlinatý vzhled středu jejího květenství. K léčebným účelům se využívají jak květy a listy, nejvyšší zastoupení účinných látek se ovšem přičítá kořenům echinacey. Co se formy přípravků týče, je výtažek z třapatky obvykle dodáván jako kapky (resp. lihová tinktura), čaj, případně i tablety. 

ÚČINNÉ LÁTKY Za účinné látky, zejména získávané z kořene, jsou považovány např. tzv. echinacosid, silice, pryskyřice, inulín, pentosany, polyiny, polyeny, vyšší mastné kyseliny, polysacharidy, třísloviny, steroly, flavonoidy a další. LÉČEBNÉ VYUŽITÍ Možnosti echinacey v přírodní medicíně se v některých aspektech podobají blízce účinkům aloe. Nejbližší podobnost nacházíme zejména v působení na imunitní systém: Složky echinacey jsou obdobně schopné aktivovat lymfocyty a tím zvyšovat obranyschopnost našeho organismu před patogenními částicemi. Také proto se echinacea někdy označuje jako přírodní antibiotikum. Zejména její preventivní účinky lze tedy ohodnotit kladně. Mimo to je vhodná i při zánětlivých onemocněních horních cest dýchacích, jako podpůrný prostředek při chřipce, aj. Ve vyšších dávkách působí echinacea také analgeticky. Naději lze spatřit i v její roli coby podpůrného prostředku v léčbě nádorových onemocnění – obdobným směrem se ubírá i výzkum některých složek aloe a nezbývá než věřit, že povede ke zdárnému cíli. Závěrem Léčivé rostliny a přípravky z nich vyráběné se v posledních letech těší stále větší oblibě a řada lidí je již napevno zakotvila do svého života. Stinnou stránku věci představuje zejména přítomnost nekvalitních výrobků, jejichž léčebné účinky jsou pochybné, a které se přiživují na úspěchu kvalitních produktů. Přemrštěná reklama a informační chaos běžnému spotřebiteli nutí mnohdy představu všemocného léku, což na jedné straně zřejmě zvyšuje prodejnost, na druhé straně pak řadu lidí spíše odradí. To je veskrze škoda, protože řada podpůrných a preventivních účinků výše uvedených (kvalitních) přípravků rozhodně není zanedbatelná. 

Rudolf Hála 

Zdroje: Ulla Rahniová – Huberová: Přírodní léčba a péče s Aloe vera. Noxi, Praha 2006. http://en.wikipedia.org/wiki/Aloe http://www.vera-aloe.cz/ http://www.ordinace.cz/clanek/echinacea/ http://www.zdrava-vyziva.net/ginkgo-biloba.php http://zdravi.idnes.cz/ginkgo-bilobazlaty- dul-bez-ucinku-d5i-/psychologie. asp?c=A081219_100251_psychologie_bad

MzM1NTY