PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Bakterie a prospěšné pro zdraví?



Bakterie a prospěšné pro zdraví? Jak moc mi pomohou se zdravím? Co je pravda a co jsou mýty?
Hodně toho o nich víme, ale také nevíme…

Kde se vlastně vzala probiotika?

Probiotika jsou považována za významný faktor pozitivně ovlivňující zdraví a je jim v posledních dvou dekádách věnována značná pozornost ze strany odborné i laické veřejnosti.

Probiotika (z řečtiny „pro život“) jsou živé mikroorganismy, které se dostávají do těla v potravě a příznivě ovlivňují střevní mikroflóru. Mikroorganismy jsou mikroskopické organismy a řadí se ke třem typům: houby, viry a bakterie. Probiotika jsou (většinou) bakterie, a to převážně bakterie mléčného kvašení. Ne všechny mléčné bakterie však mají probiotické vlastnosti.

Gastrointestinální flóra

Gastrointestinální imunitní systém

Střeva hostí stovky, možná tisíce druhů bakterií. Jedná se o velmi složité prostředí. Některé bakterie zde žijí trvale, jiné jsou přinášeny s potravou a zažívacím traktem pouze procházejí. Při jídle se do těla dostávají živiny a také bakterie, z nichž některé mohou být patogenní. Intestinální (střevní) mikroflóra je společný název pro veškeré mikroorganismy přítomné ve střevech.

Lidské tělo se umí patogenům bránit samo. Obranu obstarává jeho imunitní systém. Ten se stará o celý organismus, ve střevech má ale skutečně spoustu práce. A je to pochopitelné, uvědomíme-li si, kolik různých mikroorganismů se tam nachází.

Buňky, které se účastní imunitní odpovědi, se nazývají imunitní buňky. Ve střevech jsou schopny odlišit patogeny od ostatních mikroorganismů.

Imunitní buňky mají dvě funkce:

• vytvářejí protilátky a zabraňují přilnutí patogenů na střevní sliznici;

• blokují obrannou reakci těla proti žádoucím mikroorganismům, tedy proti mikroflóře přirozeně se vyskytující ve střevech nebo v potravinách (pokud se tělo proti žádoucím mikroorganismům brání, vznikají alergie).

Intestinální flóra

Před narozením se dítě vyvíjí ve sterilním prostředí a jeho zažívací trakt tedy neobsahuje žádné mikroorganismy. Osídlování střev bakteriemi z vnějšího prostředí začíná v průběhu porodu, vyvíjí se během kojení a působením dalších okolních vlivů. Stabilního složení mikroflóry je dosaženo asi po dvou letech. Dnes již víme, že ne všechny mikroorganismy přijímané potravou v útlém věku se ve střevech skutečně usídlí. Lidský organismus si vybírá svou vlastní mikroflóru, která ho potom provází po zbytek života. Každý z nás má svou vlastní intestinální (střevní) mikroflóru. Ve svých útrobách údajně máme asi 100 bilionů bakterií, tedy zhruba asi desetkrát více, než má naše tělo buněk. Hmotnost těchto bakterií je také ohromující. Průměrný člověk jich s sebou nosí 1,25 kg. Je známo již více než 400 druhů střevních bakterií.

V žaludku žije kvůli vysoké kyselosti trávicí šťávy poměrně málo mikroorganismů. V tenkém střevě jejich počet prudce vzrůstá. Nejvíce bakterií však obývá tlusté střevo.

Střevní mikroflóra a imunitní systém se navzájem neustále ovlivňují. Ukazuje se, že střevní mikroflóra hraje v našem organismu velmi důležitou úlohu a značné množství jejích funkcí je pro nás stále záhadou. Odborníkům se však daří její tajemství postupně odhalovat.

 

Víme například, že:

• se podílí na procesu trávení;

• působí na prekarcinogenní složky potravy;

• ovlivňuje metabolismus cholesterolu;

• brání jiným mikroorganismům (patogenním i nepatogenním) v osídlení střevního traktu.

Obranné mechanismy těla však nedokáží stoprocentně zabránit onemocnění. Zvláště ohrožené jsou některé skupiny lidí – především děti a starší osoby. Děti ještě nemají zcela vyvinutý imunitní systém, starší lidé jej mají oslabený. Zkoumá se proto vliv probiotik na posílení přirozené obranyschopnosti těla.

 

Probiotika

Posílení působení střevní mikroflóry pomocí vhodně zvolené stravy

Probiotika jsou živé mikroorganismy stejně jako střevní mikroflóra. Do těla se dostávají v potravě a mají příznivý vliv na trvale přítomné bakterie (říkáme, že mají probiotické vlastnosti). Pojem probiotikum pochází z řečtiny a jeho význam je „pro život“.

 

Bylo navrženo přes dvacet kritérií, která by měla charakterizovat mikroorganismy s probiotickými vlastnostmi. Odborníci se shodli na pěti z nich:

• jsou humánního (lidského) původu – v poslední době úplně neplatí;

• nejsou patogenní;

• neničí se v kyselém prostředí a v přítomnosti žluči (nesmí být během průchodu zažívacím traktem zničeny nebo oslabeny);

• neničí se během výrobního procesu a zůstávají životaschopné po celou dobu trvanlivosti potraviny;

• je prokázán jejich pozitivní vliv na zdravotní stav.

Probiotika lze dodávat v mnoha různých formách: mohou být přidávána samostatně nebo v kombinaci s jinými mikroorganismy do potravy, do léčiv, do potravinářských přísad nebo do doplňků stravy.

 

Přežijí v žaludku?

Střeva mohou osídlit pouze bakterie, které přežijí v žaludečních a střevních šťávách. Kyselé prostředí žaludku zničí většinu mikroorganismů, a tak zabrání jejich průniku do organismu. Mnoho bakterií je však odolných. Některé dokonce žijí přímo v žaludku. Jiné jsou zodpovědné za vznik infekčních průjmů. A tímto způsobem osídlují střeva i jejich přirození obyvatelé. Jako zvlášť odolné se uvádějí např. bakterie Lactobacillus acidophillus, Bifidocacterium breve a Bifidobacterium longum. Naopak údajně neprojdou některé bakterie jogurtových kultur jako Lactobacillus bulgaricus či Streptococcus thermophilus.

 

Příklad prokázaných účinků probiotik

Řada projektů se zabývá studiem bakterií mléčného kvašení, které pravděpodobně:

• snižují účinek některých karcinogenních mikroorganismů;

• zvyšují odolnost vůči průniku infekcí (např. proti průjmovým onemocněním);

• posilují intestinální mikroflóru při tlumení alergických reakcí;

• zlepšují kvalitu života pacientů se zánětlivým onemocněním střev.

 

Získané výsledky jsou velice povzbudivé, pro potvrzení výše popsaných účinků je však zapotřebí shromáždit větší množství dat. Pro potvrzení platnosti vědecké hypotézy musí existovat přesvědčivé důkazy z více zdrojů a v Evropě je vědecká komunita v tomto směru zvláště přísná.

 

Některé účinky probiotik však již jsou považovány za jednoznačně prokázané:

• posílení imunity;

• omezení působení patogenů ve střevech;

• snížení případů recidivy povrchových nádorů močového měchýře;

• zkrácení doby léčení rotavirového průjmového onemocnění;

• zmírnění symptomů intolerance laktózy.

Nežádoucí efekty

V ojedinělých případech jsou bakterie mléčného kvašení považovány za příčinu infekčního střevního onemocnění. Ukázalo se, že téměř všichni pacienti však trpěli nějakým závažným onemocněním (např. leukémií), které způsobilo, že byli obecně mnohem náchylnější k různým infekcím. A mléčné bakterie byly škodlivé z toho prostého důvodu, že imunitní systém již byl vážně oslabený.

Je třeba zdůraznit, že takovéto případy jsou velice vzácné a ve všech ostatních („normálních“) případech byla konzumace v současnosti používaných probiotik naprosto bezpečná. Bakterie mléčného kvašení nejsou nebezpečné ani pro velmi malé děti a velmi staré občany, ani pro těhotné ženy.

 

Dávkování

Probiotické preparáty se obvykle hodnotí podle počtu živých buněk v jedné dávce. Protože po pozření přípravku dochází ke ztrátám v žaludku i tenkém střevě a ne každá bakterie má šanci se uchytit, považuje se za minimální dávku aspoň 1 miliarda živých buněk. Přípravky obsahují dávky i mnohonásobně vyšší.

S tím souvisí i otázka možného předávkování. To z dostupných výrobků reálně nehrozí. Cílem naopak je dostat do střev co nejvíce živých bakterií, které se pak na místě budou dále množit. Obavy z předávkování u probiotik je proto možné zcela jednoznačně rozptýlit.

 

Probiotika a antibiotika

Probiotika jsou doporučována při léčbě antibiotiky (dále ATB). Zejména širokospektrá ATB (tj. taková, která působí proti širokému spektru bakteriálních kmenů) narušují ekologickou rovnováhu ve střevech. V důsledku toho mohou vznikat trávicí obtíže, jako je průjem, nadýmání nebo křeče v břiše. Rovněž hrozí osídlení střeva patogenními mikroorganismy rezistentními k ATB (např. Clostridium difficile), které může vést k ohrožení života.

Účelem podání probiotik je zabránění růstu patogenů ve střevech a urychlení normalizace střevní flóry. Klinické důkazy se v tomto poměrně liší, ale jako povzbudivé se jeví např. podávání jogurtové kultury L. rhamnosus GG, L. casei a L. sporogenes. Vzhledem k tomu, že současně podaná ATB mohou probiotickou kulturu zahubit, doporučuje se užívat ATB a probiotika s časovým odstupem aspoň 2–3 hodin.

Velmi dobré důkazy jsou u kvasinky Saccharomyces boulardii. Její výhodou je, že se jedná o jiný typ buněk než bakterie. Z tohoto důvodu na ni nepůsobí běžná ATB, a může proto na rozdíl od bakterií velmi dobře působit během antibiotické kúry.

 

Infekční průjmy

Prevence a léčba infekčních průjmů, především rotavirových u malých dětí, jsou odbornou veřejností nejvíce přijímané účinky probiotik. Nejvíce důkazů existuje u kmenů L. rhamnosus GG, L. reuteri, L. casei Shirota a B. animalis Bb12. Zvláště dobré účinky proti průjmům vykazuje Saccharomyces boulardii. Ta se jeví jako ideální „pomocník“ cestovatelů, neboť je na rozdíl od bakterií odolná i vůči vysokým teplotám panujícím v tropických destinacích.

 

Laktózová intolerance

Laktózová intolerance (nesnášenlivost laktózy) je vrozená porucha, která spočívá v nedostatku enzymu beta-galaktosidázy. Osoby s tímto nedostatkem nejsou schopny trávit mléčný cukr (laktózu). Ta pak zůstává ve střevech, váže vodu a vyvolává průjem spojený s křečemi a nadýmáním. Intenzita potíží je závislá na zkonzumované dávce mléčného cukru. Osoby pak nemohou pít mléko a jíst některé mléčné výrobky, respektive je mohou konzumovat jen v omezeném množství. Nejedná se však o alergickou reakci. Alergie na mléko, přesněji na mléčnou bílkovinu, také existuje, ale s intolerancí laktózy nesouvisí.

Některé probiotické bakterie pomáhají trávit laktózu pomocí vlastních enzymů. Jogurtové kultury S. thermophilus a L. bulgaricus mohou zlepšovat toleranci laktózy u citlivých osob.

Protože se probiotické kultury často pěstují na substrátech obsahujících mléko, nelze vyloučit přítomnost velmi malého množství laktózy v těchto výrobcích. Množství takto konzumované laktózy je však zcela zanedbatelné a nemůže vyvolat průjem. Osoby s intolerancí nemusejí mít obavy při užívání probiotických preparátů.

Na pozoru by se naopak měly mít osoby s alergií na mléčnou bílkovinu. Neboť přítomnost stopového množství tohoto alergenu může, i když vzácně, vyvolat u citlivých jedinců nežádoucí reakci. Na druhou stranu existují studie, které naznačují, že probiotika mohou zmírnit projevy alergie na mléko u dospělých.

 

Alergie

Role mikroflóry a kojení při zrání imunitního systému a pozitivní vliv proti rozvoji alergií jsou známy. Podávání probiotik, zejména B. lactis a L. rhamnosus GG, se jeví jako účinné pro snižování alergických projevů u malých dětí. Pozitivní vliv byl popsán u atopického ekzému. Užitek mohou mít i děti, jejichž matky, trpící alergiemi či atopickým ekzémem, v těhotenství užívaly probiotika.

Vliv probiotik u dospělých, u nichž je imunita již vyzrálá, není jednoznačný. Probiotika nepůsobí proti vzniku astmatu.

 

 

Přehled důležitých probiotik

Běžná probiotika obsahují nejčastěji bakterie mléčného kvašení (tvoří kyselinu mléčnou), hlavně různé druhy rodů Bifidobacterium a Lactobacillus:

• Bifidobacterium adolescentis

• Bifidobacterium animalis

• Bifidobacterium bifidum

• Bifidobacterium breve

• Bifidobacterium infantis

• Bifidobacterium lactis

• Bifidobacterium longum

• Bacillus coagulans

• Lactobacillus acidophilus

• Lactobacillus casei

• Lactobacillus crispatus

• Lactobacillus gasseri

• Lactobacillus johnosonii

• Lactobacillus paracasei

• Lactobacillus plantarum

• Lactobacillus reuteri

• Lactobacillus rhamnosus GG

• Enterococcus faecium

• Lactococcus lactis

• Leuconostoc mesenteroides

• Pediococcus acidilactici

 

Dále pak i jiné bakterie než mléčného kvašení:

• Escherichia coli Nissle

• Propionibacterium freudenreichii

 

V poslední době se také používá jeden druh kvasinky:

• Saccharomyces boulardii

 

Některé bakterie se dávají do přípravků, ale nemají probiotický efekt (jogurtové bakterie):

• Lactobacillus bulgaricus

• Streptococcus thermophilus

 

Lactobacillus acidophilus

L. acidophilus je významnou součástí nejen střevní flóry, ale kolonizuje také poševní sliznici, kde vytváří kyselé prostředí (tvorbou kyseliny mléčné) a přispívá k ochraně před infekcí. Jak už jeho druhové jméno napovídá, „miluje“ kyselé prostředí. Přežívá v žaludeční šťávě a prochází snadno do střev.

Patří mezi nejlépe prozkoumané probiotické bakterie. Má prokázané účinky proti mikrobiálním patogenům, posiluje imunitní systém, mírní laktózovou intoleranci a snižuje hladinu cholesterolu. Úpravou střevního prostředí působí příznivě proti průjmu, zácpě a meteorismu (nadýmání), zejména v kombinaci s L. rhamnosus.

 

Lactobacillus rhamnosus

Podobně jako L. acidophilus obývá střevo a poševní sliznici. Vykazuje i podobné vlastnosti. Je velmi odolný vůči žaludeční šťávě. Příznivě ovlivňuje imunitu a trávení. Je účinný při průjmu, zácpě, meteorismu a laktózové intoleranci.

 

Lactobacillus casei

Tento druh se přirozeně nachází ve střevech a v ústech, dále pak v kvašeném mléce, mase a zelenině. Je vysoce odolný vůči žaludeční šťávě. Byly u něj pozorovány imunomodulační účinky a příznivé působení proti průjmu.

 

Lactobacillus reuteri

Tomuto druhu se v posledních letech dostává pozornosti především v souvislosti s infekčními průjmy u dětí, zejména rotavirovými. Přispívá ke zmírnění a zkrácení jejich průběhu. Bakterie produkuje antibioticky působící látku zvanou reuterin.

Bifidobakterie

Rod Bifidobacterium dostal název podle „rozštěpených“ buněk ve tvaru písmena Y. Stejně jako laktobacily patří mezi bakterie mléčného kvašení. Kromě kyseliny mléčné produkují také kyselinu octovou. Příbuzné druhy jako B. bifidum, B.breve či B. longum obývají střeva a jsou velmi odolné vůči trávicím šťávám. Byly popsány jejich účinky proti mikrobiálním patogenům a účinky imunomodulační.

 

Streptococcus thermophilus a Lactobacillus bulgaricus

Tyto bakterie jsou potřebné k výrobě jogurtů. Nepřežívají v žaludeční šťávě, a proto nejsou probiotiky v pravém slova smyslu. Nicméně produkty jejich metabolismu (enzym laktáza) pomáhají mírnit projevy intolerance laktózy. Rovněž přispívají k acidifikaci střevního prostředí, čímž připravují prostor pro působení bakterií mléčného kvašení.

 

Pediococcus acidilactici

Tato bakterie je zvláště odolná vůči žaludeční šťávě a v lyofilizované formě vykazuje vysokou stabilitu. V porovnání s jinými druhy má i po dvou letech nízký úbytek životaschopných buněk.

Bakterie vytváří antimikrobiální látky a vykazuje imunomodulační účinky.

 

Lactococcus lactis

Tato bakterie je hlavní součástí kefíru a soudí se o ní, že je zodpovědná za dlouhověkost obyvatel Kavkazu, kteří jsou velkými konzumenty kefíru. Pravděpodobně má dlouhodobé preventivní účinky proti rozvoji aterosklerózy a některých druhů rakoviny.

 

Saccharomyces boulardii

Tento druh kvasinky nepatří mezi bakterie, ale je jednobuněčným zástupcem říše hub, příbuzným s kvasinkou pivní. Bylo prokázáno její příznivé působení proti infekčním průjmům a při narušení střevní mikroflóry způsobeném užíváním antibiotik. Kvasinka sice běžně v trávicím ústrojí nežije, avšak je schopná dočasně převzít roli střevní mikroflóry do doby, než se toto prostředí vlastními silami normalizuje. Sama není patogenní a po čase ze střev spontánně vymizí. Díky prokázaným účinkům proti průjmům je dokonce součástí registrovaných léků (Enterol).

Tím, že se jedná o odlišný typ mikroorganismu než bakterie, má zcela zvláštní vlastnosti. Jednak na ni nepůsobí běžná antibiotika, takže není v tomto smyslu nijak limitováno současné užívání. Zároveň její lyofilizovaná forma velmi dobře odolává i tropickým teplotám. Jeví se proto jako nejvhodnější pomocník při cestovních průjmech. Pokud je balení dobře uzavřeno a chráněno před vlhkostí, nepodléhá znehodnocení vlivem vysokých teplot během cesty.

 

Problémy při aplikaci vědeckých poznatků

Ačkoliv byl probiotický účinek bakterií mléčného kvašení vědecky ověřen, jejich využití v potravinářském průmyslu je stále obtížné a někdy dokonce nemožné.

Probiotický účinek bakterií mléčného kvašení závisí na několika faktorech.

 

Třídy, druhy a kmeny probiotik

Termín „probiotika“ se vztahuje na mnoho mikroorganismů. Při klasifikaci bakterií (např. mléčného kvašení) se udává třída (Lactobacillus, Bifidobacterium…), pak druh (Lactobacillus casei) a nakonec kmen.

Vědecká klasifikace mikroorganismů je složitá: bakterie nejsou klasifikovány podle struktury, ale podle účinku. Když se se studiem mikroorganismů začínalo, nebylo technicky možné jejich strukturu určit a při zařazování se vycházelo z jejich vlastností. Rozdělení a klasifikace bakterií byla možná pouze podle jejich účinku. Tento způsob zařazování začíná být problematický ve chvíli, kdy jsou u daného mikroorganismu objeveny nějaké nové vlastnosti – pak je nutné ho „překlasifikovat“.

Probiotické účinky jsou však dokázány jen u některých konkrétních typů bakterií. Nemůžeme očekávat, že stejný (nebo vůbec nějaký) pozitivní účinek na lidské zdraví budou mít všechny mikroorganismy daného kmene nebo celého studovaného druhu.

 

Probiotika v potravinách

Účinek probiotik se může měnit podle toho, jakou formou jsou do potravinářských výrobků přidávány a jak jsou následně zpracovány v trávicím traktu (samostatně nebo společně s jinými mikroorganismy, v jídle, v léčivech, v různých přísadách, doplňcích stravy apod.).

 

Populační skupiny

Víme, že složení střevní mikroflóry není u všech lidí stejné – jedná se o individuální charakteristiku – a proto jsou také její účinky na každého člověka jiné. Jedním z faktorů, které složení střevní mikroflóry ovlivňují nejvýrazněji, je věk. Některé bakterie tedy působí příznivě jen na malé děti a dospívající mládež. To je například případ bakterie, schopné upravit průběh průjmového onemocnění. Další vhodnou cílovou skupinou jsou naši starší spoluobčané díky celkovému oslabení organismu, způsobenému vysokým věkem. V současné době běží evropský výzkumný program zaměřený na možnosti využití probiotik pro zlepšení kvality života starší populace (jedná se například o posílení aktivity střevní mikroflóry).

 

Technické problémy spojené s průmyslovou výrobou a prodejem probiotických potravin

Aby bylo možno probiotika začlenit do potravinářských výrobků, musí být vybrané kmeny mléčných bakterií schopny přežít proces výroby, transport a příslušnou dobu skladování tak, aby neztratily požadovanou aktivitu, a to vše v podmínkách, které se ani zdaleka nepřibližují optimálním podmínkám v laboratořích. Schopnost přežití mléčných bakterií se u různých kmenů liší.

 

Probiotické mikroorganismy můžeme nalézt ve dvou formách, které se liší trvanlivostí a způsobem uchovávání. V mléčných výrobcích a dalších podobných potravinách najdeme živé, metabolicky velmi aktivní kultury. Takovéto výrobky se velmi rychle mění, neboť v nich živé kultury rychle rostou, spotřebovávají zdroje a vytvářejí řadu metabolitů. Takové potraviny podléhají rychlé zkáze a jejich trvanlivost se počítá v řádu dnů, maximálně týdnů. Pro uchování dobrých vlastností těchto výrobků je nezbytné uchovávání při nízké teplotě v chladničce. Při běžné teplotě se kazí a stávají nepoživatelnými mnohem rychleji.

Druhou formou jsou lyofilizované kultury. Pokud se bakterie a další mikroorganismy dostanou do nepříznivých podmínek, mají obvykle schopnost vytvořit tzv. spory. Buňka se opouzdří a prakticky zastaví svoji látkovou výměnu. V tomto stavu je pak schopná přežít řadu měsíců i let, než pro ni opět nastanou příznivější životní podmínky. Této vlastnosti se využívá při výrobě trvanlivých probiotik. Laboratorně vypěstovaná kultura se šetrným způsobem zbaví vody – lyofilizuje se. Při tomto procesu živé buňky vytvoří spory. Výrobek je pak při správném zacházení a dodržení skladovacích podmínek stabilní po dobu dvou let i déle.

 

Otázka správného skladování

Jak bylo zmíněno výše, čerstvé výrobky s probiotickými kulturami je nutné uchovávat v chladu. Lyofilizované kultury jsou díky sporulaci stabilní i při běžných pokojových teplotách. Přesto se jedná o výrobky vyžadující zvláštní zacházení a otázku skladování není radno podceňovat.

Stabilitní studie ukazují, že od okamžiku výroby počet životaschopných bakterií v lyofilizovaných výrobcích přirozeně klesá. Rychlost tohoto úbytku je jednak závislá na druhu bakterie, ale především pak na skladovacích podmínkách. Pokud výrobek uchováváme dlouhodobě v chladu, ubývají živé bakterie pomaleji než při pokojové teplotě. Rozdíl je sice měřitelný, ale není tak zásadní, aby nebylo možné považovat výrobek za dostatečně stabilní. Při teplotě do 25 °C obvykle naměříme velmi slušné hodnoty i po dvou letech od naplnění.

Uchovávání v chladničce tedy nutné není. Problém však může nastat v letních měsících, kdy teploty často přesahují 30 °C. Při takto vysokých teplotách se již kultura znehodnocuje velmi rychle a počet živých bakterií v krátké době klesá k nule. Problém nebývá v klimatizovaných distribučních skladech a prodejnách. Znehodnocení však často nastává při přepravě (v neklimatizovaném autě může být teplota vyšší než 60 °C) a u zákazníka doma. Chlazení výrobku je v takovém případě nejen výhodou, ale často i nutností.

Zároveň je nutné výrobek chránit před vlhkostí. Voda totiž i v malém množství probouzí spící bakterie a startuje jejich látkovou výměnu. Vlhkost proto také způsobuje rychlou zkázu probiotických výrobků. Dobré zabalení, chránící před zvlhnutím, je nezbytnou součástí výrobku. Kapsle naplněné lyofilizovanou kulturou se buď balí do speciálních blistrů s fólií, která nepropouští vlhkost, nebo jsou v uzavíratelných dózách s vloženým sáčkem s vysoušedlem (silikagelem). Je potřeba, aby zákazník otvíral tyto dózy jen na dobu nezbytně nutnou a nevnášel do nich vlhkost. Neměl by proto do nich sahat rukou. Vhodný způsob odběru dávky je odsypat příslušný počet kapslí do víčka a z něj pak dávku odebrat. Dózu je potřeba poté opět dobře uzavřít.

 

Formy podání

Pomineme-li mléčné výrobky a podobné obohacené potraviny, jsou probiotika na trhu ve formě farmaceutických výrobků (hlavně doplňků stravy). Kvůli dlouhodobé trvanlivosti se v nich vesměs vyskytují lyofilizované mikroorganismy.

Standardní formou podání jsou tvrdé želatinové kapsle, naplněné bakteriální kulturou ve formě prášku. U malých dětí nebo u osob s problémy při polykání je možné kapsle otevřít a jejich obsah vysypat a zamíchat do nápoje či jídla. Tyto pokrmy nesmějí být příliš teplé, nanejvýš vlažné, aby se živé kultury neznehodnotily.

Někteří výrobci opatřují kapsle enterosolventní úpravou. To znamená, že kapsle chrání obsah před účinkem žaludeční šťávy a rozpadá se až po průchodu žaludkem do tenkého střeva. Úprava se jeví jako logická, avšak vzhledem k tomu, že většina používaných probiotik je odolná vůči žaludeční šťávě a při dostatečné dávce se živé buňky bez problémů dostávají do střev, není taková úprava obvykle nezbytná.

Někdy se též používá mikroenkapsulace, tj. malá zrnka prášku jsou opatřena potahem, který je chrání před vlhkostí, případně i před účinky žaludeční šťávy. Tato úprava může podpořit stabilitu výrobku, i když v případě běžných kapslí je jako výhoda poněkud sporná. Mikroenkapsulace byla vyvinuta za účelem možnosti aplikace probiotik do jiných typů potravin.

Bez nutnosti zapíjení jsou formy, kde jsou jednotlivé dávky baleny v sáčcích. Obsah sáčku lze po otevření vysypat rovnou do úst a vypít. Sáček musí mít vlastnosti, které jeho obsah chrání před účinky světla a průnikem vzdušné vlhkosti.

 

U malých dětí lze s výhodou použít kapky. Bakteriální kultura je suspendována v rostlinném oleji, který ji zároveň chrání před vlhkem. Protože se rozptýlený prášek přirozeně usazuje na dně lahvičky, před nakapáním je nutné vzniklou usazeninu důkladně roztřepat, abychom nedávkovali pouze čistý olej.

 

Prebiotika

Tento pojem je často zaměňován s pojmem „probiotika“. Jedná se však o jiný typ funkčních potravin. Zatímco probiotika jsou živé bakteriální kultury, prebiotika jsou látky, které příznivě působí na střevní flóru, napomáhají pro ni vytvořit příznivé prostředí, případně slouží jako její potrava. Často se můžeme také setkat s termínem synbiotika. Jedná se o kombinaci probiotik a prebiotik, přičemž se očekává jejich synergický účinek. Stejný význam mají i tzv. eubiotika. Příkladem může být mléčný kysaný výrobek obsahující bifidobakterie a oligofruktózu.

Mezi prebiotika se řadí různé typy oligosacharidů (obvykle fruktooligosacharidy) a inulin. Tyto látky pocházejí z některých rostlin (topinambur, lopuch, čekanka, pórek, cibule, chřest). Některé oligosacharidy se též nacházejí v mateřském mléku. Předpokládá se u nich i imunomodulační efekt, a to zejména u kojenců. Fruktooligosacharidy a inulin jsou pro člověka nestravitelné, ale slouží jako potrava pro laktobacily a bifidobakterie.

 

Fruktooligosacharidy (FOS) a jejich význam při tvorbě střevního mikrobiomu

FOS jsou významnou složkou mateřského mléka, jejich koncentrace kolísá od 6–12 g/l. FOS nebyla věnována v minulosti téměř žádná pozornost. Tyto rozpustné sacharidy jsou schopné blokovat vazebná místa pro patogenní mikroorganizmy na sliznicích hostitele. FOS také prokázala bifidogenní účinek. Znamená to, že v mateřském mléce podporují růst bifidobakterií a omezují růst nevhodných bakterií. Je známo, že oligosacharidy přidávané do stravy nedonošeným dětem snižují počet závažných infekcí (1).

Prebiotika obecně podávaná kojencům vedou ke sníženému výskytu atopické dermatitidy. V souvislosti s tím bylo ve stolici kojenců pozorováno větší množství bifidobakterií (2). V další studii podávání prebiotik vedlo k menšímu výskytu alergických onemocnění a infekci v prvních dvou letech života (3).

 

Odkazy:

1. Westerbeek EA, van der Berg JP, Lafeber HN, et al. Neutral and acidic oligosaccharides in preterm infants: a randomized, double blind placebo controlled trial. Am J Clin Nutr 2010; 91: 679–686.

2. Moro G, Arslanoglu S, Stahl B, et al. A mixture od prebiotic oligosaccharides reduces the incidence of atopic dermatitis during the fi rst 6 months of age. Arch Dis Child 2006; 91: 814–819.

 

 

Prospěšnost
pro zdraví

- Schopnost kolonizace a adherence na střevní epitel

- Antagonistický vliv na patogenní flóru

- Schopnost tvorby antimikrobiálních substancí

- Schopnost imunomodulace

- Měřitelná a klinicky dokumentovatelná užitečnost pro zdraví příjemce

 

Mikrobiologické
bezpečnostní
požadavky

- Možnost přesného taxonomického zařazení

- Humánní původ

- Netoxické a nepatogenní

- Geneticky stabilní

- Schopnost přežívat růst a být metabolicky aktivní v trávicím ústrojí příjemce

- Potencionálně rezistentní proti antimikrobiálním substancím původní mikroflóry příjemce

Rezistentní proti žaludeční kyselině a žlučovým kyselinám

 

Průmyslové
parametry

- Stabilita požadovaných vlastností během výroby, transportu a skladování

- Příznivé organoleptické vlastnosti, tj takové, které lze hodnotit lidskými smysly (vzhled, vůně, chuť, teplota atd.)

OGM0Zj