PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Domácí péče



Lidské zdraví je křehká rovnováha mnoha faktorů. V průběhu života se lidé mohou dostat do různých svízelných situací díky svému zdravotnímu stavu. Pokud se onemocnění neomezí pouze na akutní formu, nebo je onemocnění závažné či rozsáhlé, pak se součástí léčebné péče stává také péče domácí.

Definujme si, aneb koho se týká?

Domácí péče je v medicíně pojem, který za sebou skrývá pevný řád a návaznost na spousty zákonů. Informace na úvod je obecná, možná až velmi. Je těžké vložit všechnu váhu a význam domácí péče do jedné či dvou vět. Na úvod bychom mohli říci, že domácí péče se opírá o definici zdraví Mezinárodní zdravotnické organizace, která říká, že lidské zdraví je stav fyzické, psychické a sociální pohody. Domácí péče se ve vztahu k pacientovi opírá právě o všechny tyto složky.

A jaká je tedy základní definice?

„Domácí péčí je zdravotní péče poskytovaná pacientům na základě doporučení registrujícího praktického lékaře, registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo ošetřujícího lékaře při hospitalizaci v jejich vlastním sociálním prostředí. Domácí péče je zaměřena zejména na udržení a podporu zdraví, navrácení zdraví a rozvoj soběstačnosti, zmírňování utrpení nevyléčitelně nemocného člověka a zajištění klidného umírání a smrti.“

Lidský jedinec se rodí s velkým potenciálem se učit. Do toho se řadí i schopnost přizpůsobení se prostředí, životním situacím. Jak stárne, tato schopnost se přizpůsobovat značně klesá. Proto zvláště u pacientů seniorů je domácí péče velmi důležitou součástí léčby samotné. Hospitalizovaní starší pacienti vytržení z domácího prostředí mohou vykazovat symptomy, které jsou pouze výsledkem nechtěné změny. Pacienti v domácí péči mohou v mnoha případech lépe reagovat na zavedenou léčbu což může například zkrátit délku léčby samotné a ovlivnit její průběh a výsledek a v mnohých případech i ekonomický dopad a to jak na úrovní osobní tak společenské.

Odkud se vzala profesionální domácí péče?

Jak už jsme se zmínili, domácí péče je zdravotnický pojem. Pojďme ale překročit tuto definici a pokusit se dostat dále směrem k pacientovi. A možná pojďme přestat říkat pacient, ale říkejme raději člověk. A v tom to právě je. Stojí před námi člověk, člověk se svým životem, svými zkušenostmi, zažitými radostmi i strádáním. Člověk, jak by řekl pan Werich „jako doživotní vlastník jednoho života“, a tedy právě jen jednoho, který má právo na lidskou důstojnost.

Domácí péče není vždy jen otázkou profesionálů. Maminky se starají o své děti, když jsou nemocné, dospělé děti se starají o své staré rodiče, kteří s přibývajícím věkem přestávají být plně soběstační. Péče o blízké je jakousi lidskou přirozeností, ale přestože některým lidem je bližší, někteří lidé naopak nevědí jak tuto situaci správně uchopit a ztotožnit ji s vlastním životem. V takových případech potřebují pomoc profesionála.

Potřeba převést péči o nemocné v domácím prostředí do rukou profesionálů dala podnět vzniku nového oboru. V České republice je profesionální domácí péče, tak jak ji známe dnes, otázkou posledních let. První zmínky o moderním konceptu domácí péče jsou spojeny s rokem 1859 a jménem William Rathbone VI (1819-1902). Tento známý liverpoolský politik, mecenáš a filantrop stál u zrodu konceptu moderního ošetřovatelství. Jeho zájem na tomto oboru byl ovlivněn těžkým onemocněním a následným úmrtím jeho první ženy Lukrecie, která v květnu 1859 podlehla zhoubnému onemocnění v pouhých 36 letech. Rathbone tehdy navázal spolupráci s Florence Nightingaleovou (1820-1910), která se stala průkopnicí v oboru zdravotních sester. V roce 1860 založila při nemocnici svatého Tomáše zdravotnickou školu, která se později stala součástí Londýnské královské akademie. Její zásluhy v oboru ošetřovatelství dokládá nejen to, že byla nositelkou řádu královského červeného kříže, ale také fakt, že Mezinárodní den zdravotních sester se slaví právě na její narozeniny, tedy 12. května.

Smrt Rathbonovy první ženy spustila celý sled událostí, který vedl k vystavení funkční ošetřovatelské sítě. V roce 1862 se Rathbone podílel na založení školy pro ošetřovatelky v domácím prostředí v Liverpoolu. Systém vzdělávání profesionálních „domácích“ ošetřovatelek se dále rozšířil po celé zemi. Rathbone, který si byl vědom toho, že lékařská péče není dostupná chudším vrstvám, se dále podílel na reformě ošetřovatelství v nemocnicích a chudobincích. Také se podílel na mnoha charitativních projektech.

V roce 1887 se spolupodílel na otevření institutu pro zdravotní sestry, který byl financován z darů anglických žen ke zlatému výročí královny Viktorie. Tento institut královny Viktorie byl později přejmenován na Královský institut pro sestry. Sestry takto vyškolené mohly získat titul „královnina sestra“.

V Americe dochází kolem roku 1885 také ke vzniku organizace zdravotních sester pro domácí péči, které se věnují péči o nemocné a chudé pacienty mimo nemocnici. Konec 19. století se stává obdobím rozvoje domácí péče v celé Evropě. Ale bohužel současně s rozvojem diagnostiky nově popsaných onemocnění dochází k masivnímu nárůstu hospitalizovaných pacientů, což vedlo k větší dominanci v nemocniční léčbě a domácí péče ve své profesionální podobě byla zatlačena do pozadí. Jedinou kategorií s funkčním systémem zůstala péče o geriatrické pacienty.

Návrat k domácímu ošetřovatelství je popisován jako částečně ekonomický krok v druhé polovině 20. století, kdy jednotlivé státy řeší dopad státního zdravotnictví na ekonomiku v zemi. Odborníci hledají společně řešení, které by fungovalo a poskytovalo pacientům adekvátní pomoc ve všech oblastech dopadu jejich zdravotního stavu.

V roce 1977 představila Mezinárodní zdravotnická organizace projekt „Zdraví pro všechny do roku 2000“. Cílem tohoto projektu bylo zlepšení zdravotní péče v některých sektorech. Zajímavostí této konference v návaznosti na původní definici zdraví WHO z roku 1948 byl názor, že zdraví ve své základní definici je „předpokladem jak sociální, tak ekonomické prosperity“.

Na základě této nové strategie zahájily v roce 1984 evropské země projekt pod stejným názvem: „Zdraví pro všechny do roku 2000“. Bylo vytvořeno celkem 38 cílů, s měřitelnými výsledky, které byly dále rozděleny do čtyř hlavních celků:

– zajištění rovnosti ve zdraví

– prodloužení střední délky života („přidat léta životu“)

– zlepšení zdravotního stavu obyvatel („přidat zdraví životu“)

– zvýšení kvality života („přidat kvalitní léta životu“)

A právě poslední bod - kvalita života - je důležitou součástí projektu domácí péče. Pokud je člověk zdravý ve všech bodech základní definice, pak je schopen ovlivňovat kvalitu života vlastními silami. Pokud je člověk nemocný fyzicky, podepisuje se to v mnoha případech i na jeho duševním zdraví a sociální situaci. Domácí péče by měla být účinným nástrojem jak u nemocného člověka eliminovat dopad fyzické nemoci na ostatní složky zdraví a udržovat kvalitu života na maximu, které jeho zdravotní stav dovolí. Každý pacient je v první řadě člověk a nezávisle na onemocnění má právo člověkem zůstat.

Rodina versus profesionálové

V České republice projekt „Zdraví pro všechny do roku 2000“ navázal na místní historii v tomto oboru.

Naše země, stejně jako některé další kolem nás, měla poměrně dobré základy v klášterní péči. Tak jak jsme se zmínili v jednom z minulých čísel, vývoj lékařských oborů a také těch farmaceutických byl úzce spjat právě s klášterními lékárnami a špitály. Například v Brně je to nemocnice Milosrdných bratří, jejíž historie sahá až do roku 1747, a jejím zakladatelem byl moravský hrabě Jan Křtitel Leopold z Dietrichsteina. Nemocnice se v průběhu let přizpůsobovala jak kapacitním požadavkům, tak vývoji lékařské vědy a slouží pacientům dodnes.

Hospitálský řád Milosrdných bratří vznikl v roce 1539 ve španělské Granadě při první ze sítě svých budoucích nemocnic. Během 400 let vznikly nemocnice tohoto řádu v 47 zemích po celém světě. Brněnské nemocnici předcházela ta ve Valticích, kde řád působí od roku 1605. Shodou okolností se právě nemocnice Milosrdných bratří stará od roku 2000 o brněnskou léčebnu dlouhodobě nemocných na Červeném kopci v Brně.

U nás vznikla první ošetřovatelská škola v roce 1874 z iniciativy Elišky Krásnohorské a Karolíny Světlé. Důležitou úlohu měl a stále má v oblasti ošetřovatelství Český červený kříž. Za první zmínku o tomto spolku je považováno 18. září 1868, kdy byly vydány stanovy Vlasteneckého pomocného spolku pro království české jako součásti Rakouské společnosti červeného kříže. Za oficiální datum vzniku Československého červeného kříže je ale považován až 1. únor 1919. První předsedkyní tohoto spolku byla dcera prvního prezidenta T.G. Masaryka Alice, která tuto funkci vykonávala po dlouhých 20 let.

Jednotlivé země mají nastaven systém domácí péče mírně odlišně. V České republice je stále kladen velký důraz na rodinu, která je také důležitým prostředníkem mezi profesionální péčí v domácím prostředí a pacientem samotným. Míra pomoci se odvíjí od zdravotního stavu každého pacienta, ale ovlivňuje ji také systém financování.

Co všechno může domácí péče nabídnout?

Domácí péče může být v různém rozsahu. Od základních úkonů jako je podávání potravy a tekutin, ošetřování proleženin u ležících pacientů, přes aplikaci léků, nejen podávání perorálních forem, ale také injekčních a infuzních aplikací, odběr biologického materiálu, přístrojové sledování životních funkcí, rehabilitační péče u poúrazových stavů, kondiční cvičení, péče o pacienty na přístrojích.

Domácí péče je řazena mezi formy ambulantní péče. Délka jedné návštěvy a také doba, po kterou je pacient ošetřován v domácí péči, je na výběru ošetřujícího lékaře. Návštěva může být v intervalech 15, 30, 45 a 60 minut. Délka trvání domácí péče je závislá na stavu pacienta, v průběhu této péče je agentura realizující domácí péči v kontaktu s praktickým či ošetřujícím lékařem, který je informován o změnách stavu pacienta, aby mohl aktivně reagovat případnou změnou léčby.

Domácí péči poskytují agentury, které soustřeďují velké množství odborníků. Domácí péče je totiž multidisciplinárním oborem soustřeďujícím lékaře, zdravotní sestřičky, psychology, logopedy, fyzioterapeuty, sociální pracovníky. Součástí domácí péče jsou ale také členové rodiny a i samotný pacient, protože spolupráce mezi pacientem a pečující osobou je velmi důležitá.

Organizace poskytující domácí péči se sdružují pod Asociaci domácí péče v ČR. Jednotlivé agentury také spolupracují s Národním centrem pro domácí péči, které poskytuje například poradenské služby.

Profesionálové, kteří se věnují domácí péči, musí dodržovat platnou legislativu, dlouhodobě se vzdělávají v tomto i příbuzných oborech. Důležitý je však ještě jeden bod. Domácí péče je náročná také psychicky, zvláště v případě těžce nemocných pacientů. Jednou z povinností pracovníků domácí péče je dbát také na své vlastní zdraví a duševní pohodu, protože jedině tak mohou poskytovat maximální péči svým klientům.

Zajímá Vás pohled z druhé strany?

Nás taky zajímal, tak jsme se rozhodli trošku vyzpovídat magistru Magdalénu Jaňurovou, která vystudovala právě ošetřovatelství na Pardubické univerzitě.

Intenzivní péče o pacienty patřila dříve převážně středoškolským pracovníkům, dnes to ale už neplatí že?

Neplatí. Obor všeobecná zdravotní sestra, tak jak jsme ji znali dřív, se během posledních let změnil. Nahradil jej obor zdravotnický asistent (modifikace všeobecné zdravotní sestry, ale s minimálními pravomocemi a také bohužel s horším uplatněním), a dále zdravotnické lyceum, které připravuje studenty po stránce teoretické, tedy spíše na další studium v oboru.

Na druhou stranu existuje mnoho dalších škol, věnujících se vychovávání nových nelékařských pracovníků ve zdravotnictví. Patří sem vyšší odborné školy (DiS) s oborem všeobecná sestra, který nabízí již možnost určité specializace, například v oboru nutriční terapeut, nebo záchranář. Studentům to dává možnost více se věnovat obsahu svého budoucího povolání. Další možností jsou bakalářské obory buď jako samostatné fakulty, nebo pod lékařskými fakultami vysokých škol, rovněž v oboru všeobecná zdravotní sestra.

A nechybí ani magisterské a doktorandské studium. Nejčastěji to jsou tyto obory při lékařských fakultách - obor všeobecná sestra a obory se zaměřením na různé typy intenzívní péče. Pardubická univerzita má dokonce fakultu zdravotnických studií, tedy fakultu zaměřenou přímo na studium oborů nelékařských pracovníků ve zdravotnictví.

Také jsou dnes k dispozici i doktorandská studia. Vzdělávání odborníků, kteří pak mohou předávat nabyté informace novým generacím studentů v oborech ošetřovatelství je velice důležité.

Co předcházelo Vašemu studiu právě na Pardubické univerzitě? A proč právě tento směr?

Já jsem ještě vystudovala obor všeobecná sestra, byli jsme poslední ročník, který v tomto oboru maturoval. Měla jsem zájem dál studovat a tak jsem využila právě bakalářského studia na katedře ošetřovatelství lékařské fakulty Masarykovy Univerzity v Brně, obor všeobecná sestra. Když jsem se pak rozhodovala nad magisterským oborem, nebyla jsem moc spokojená s výběrem na brněnské univerzitě, a tak jsem se rozhlížela i po ostatních univerzitách.

Nevýhodou těchto oborů je, že se ne všechny otvírají každý rok. Nakonec padla volba právě na Pardubickou univerzitu, obor ošetřovatelství.

Jaké možnosti tato škola nabízí?

Pardubická univerzita – fakulta zdravotnických studií má zaměření mimo obecné ošetřovatelství také právě na ošetřovatelství v klinických oborech – onkologičtí pacienti, pacienti vyžadující dlouhodobou péči, pracovníci pro domácí péči, hospice. Navíc má tato škola navazující doktorandský program.

Jistě máte mnoho zkušeností v péči o pacienty již z doby studií, je to velmi důležité?

Každá sestřička měla v průběhu studia za sebou určité množství povinné praxe. Bez toho se tento obor nedá vystudovat. Na vysoké škole je to ještě o něco důležitější, protože možnost vidět některé věci v reálu pomáhá doplnit teorii. Některé věci totiž připadnou přednášejícím natolik samozřejmé, že je v přednáškách prostě nezmiňují. Pak také některé informace nelze pochopit, dokud si je člověk nevyzkouší a nezažije v praxi. Také kontakt s pacienty samotnými pomáhá pochopit důležitost ošetřovatelských oborů.

A na závěr poslední otázka, může výraznější vzdělávání v ošetřovatelství nabídnout potenciálním klientům domácí péče nějaké bonusy?

Určitě ano. Když pomineme některé legislativní a systémové důvody, obecně vyšší vzdělání zdravotních sester jim dává větší kompetenci. Také se díky tomu urychlují některé ošetřovatelské procesy, které jsou spjaty s účastí lékařů. Posledním důležitým bodem je pak rozhled. Vysokoškolské studium nabízí studentům sledování aktuálního vývoje znalostí v oboru v ostatních zemích, sledování nových léčebných trendů.

Co říci na závěr?

Péče o naše blízké je velice důležitá. Možnost zajistit jim kvalitní péči v jakékoliv situaci je krokem k zachování jejich samostatnosti a kvality jejich života. Co víc bychom si mohli přát ve vztahu k naší rodině? Jistota možnosti profesionální péče pomohla již mnoha rodinám zvládnout fyzicky, psychicky i finančně náročné situace spojené s onemocněním někoho blízkého, které by byly v domácím prostředí jinak zcela nezvladatelné, nebo vyžadovaly ústavní péči na úkor pacientovy psychiky.

Popřejme tedy profesionálním ošetřovatelům mnoho energie, kterou tak úžasně rozdávají potřebným.

 RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Zdroje:

http://www.osobniasistent.cz/osobni-asistence/

http://www.mzcr.cz/obsah/mezinarodni-den-sester-12kveten_3094_3.html

Český červený kříž http://www.cervenykriz.eu/

Nemocnice Milosrdných bratří http://www.nmbbrno.cz

http://www.domaci-pece.info/

 

Prosím
kontaktujte nás
Pharma News s.r.o.
Jakobiho 326, 109 00 Praha 10, Petrovice
tel.: +420 274 861 189, email: jana.jokesova@pharmanews.cz

Napište nám prosím Vaše dotazy či poznámky ...



YTNjOW