PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

DOPLŇKY STRAVY – ANO ČI NE?!




Vyvážená strava a správný životní styl jsou pro naše zdraví nezbytné. Kdo z nás však může s čistým svědomím říci, že se tím skutečně řídí? Ruku na srdce. Co třeba Vy, milá čtenářko? Nebo Vy, milý čtenáři? I v případě, že sami sobě odpovíte:„ ANO“, čtěte dál. Třeba se dozvíte něco nového, zajímavého a užitečného pro sebe a Vaše pacienty, pardon, zákazníky. 

Začněme malým rozborem naší „zdravé a vyvážené stravy“, jejíž základní složku by mělo tvořit čerstvé ovoce a zelenina. Pro zajímavost se podívejme pouze na vitamín C. Názory na jeho odpovídající příjímané množství jsou, již od dob objevů nositele Nobelovy ceny Alberta Szent-Gyorgye a dalších vědců, značně nesourodé. Zmiňme za všechny dvojnásobného nositele Nobelovy ceny za kvantovou chemii a mír Linuse Paulinga, zakladatele molekulární biologie, který obhajoval příjem vysokých dávek vitamínu C. Ty přesto, že je dnes již většina vědecké veřejnosti zpochybňuje, jsou některými autory znovu obhajovány v prevenci i řadě indikací. Navzdory tomu je vitamín C stále považován za jeden z hlavních faktorů našeho zdraví. Doporučované denní dávky se značně liší od 30 mg až po extrémních 19 g Linuse Paulinga. V České republice je nyní doporučovaná dávka 80 mg denně. Je to málo? A 15 % doporučené denní dávky 12 mg denně v doplňku stravy je dost? Podívejme se, jak vypadá skutečný obsah vitamínu C v ovoci a zelenině. Z toho pak můžeme vyvodit naše nároky na obsah vitamínu C v doplňku stravy. Porovnání z let 1985 - 2002. Ale to už je 11 let nazpět. Jak to asi vypadá dnes? Vypadá to tak, že se z naší „zdravé a vyvážené stravy“ vápník a vitamín C, a spolu s nimi jistě i další vitamíny a minerální látky, neustále a významně vytrácejí. Podle oficiálních zpráv WHO v současnosti v běžném prostředí chybí každému z nás v běžně dostupné stravě 50 % vitamínů a 60 % minerálů! Z čeho má tedy naše tělo žít? Jak můžeme být zdraví?
Zdá se, že naše krásná modrá planeta Země je poněkud „vybydlená“. O tom slyšíme často. Hovoří se například o erozi půdy a kyselých deštích. Máme však představu o tom, jak moc kyselé jsou? Udává se, že v roce 1965 bylo pH dešťové vody 5,2 a v roce 1995 již pouhých 4,0 (na úrovni slabé kyseliny). Jaké je pH dešťové vody nyní? V důsledku kyselé dešťové vody ubývá v půdách makro i mikro prvků a vlivem toho i vitamínů.
Výše uvedená ukázka možná na první pohled vypadá bezvýznamně. Její naléhavost však nutí k zamyšlení, když navíc víme, že ovoce a zelenina se sklízí v naprosto nezralém stavu - aby vydržela transport a uskladnění. To ale jasně znamená, že výživné látky se v ní ani nestačily objevit. Takové ovoce i zelenina obsahují především vodu, ale ne už sacharidy a bílkoviny, vitamíny a minerály, které potřebujeme ke zdravé a vyvážené stravě. Co pak tedy zbývá drtivé většině obyvatel, kteří nemají vlastní zahradu v nezatíženém prostředí? Zbývají pouze doplňky stravy. Zde je vhodné si připomenou legislativní definici doplňku stravy v ČR i EU. Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v platném znění praví:
§2 (i) Doplňkem stravy je potravina, jejímž účelem je doplňovat běžnou stravu a která je koncentrovaným zdrojem vitaminů a minerálních látek nebo dalších látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem, obsažených v potravině samostatně nebo v kombinaci, určená k přímé spotřebě v malých odměřených množstvích. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne 10. června 2002 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy: Článek 2 a) „doplňky stravy“ potraviny, jejichž účelem je doplňovat běžnou stravu a které jsou koncentrovanými zdroji živin nebo jiných látek s výživovým nebo fyziologickým účinkem, samostatně nebo v kombinaci, jsou uváděny na trh ve formě dávek, a to ve formě tobolek, pastilek, tablet, pilulek a v jiných podobných formách, dále ve formě sypké, jako kapalina v ampulích, v lahvičkách s kapátkem a v jiných podobných formách kapalných nebo sypkých výrobků určených k příjmu v malých odměřených množstvích.
Obě tyto definice připouštějí, že naši stravu je třeba doplňovat látkami s nutričními a fyziologickými účinky, které v ní chybějí. Kromě vitamínu C jich existuje celá řada a patří mezi ně i kolagen. Masné výrobky dnes totiž obsahují masa a pojivových tkání žalostně málo. O to více pak sóji, mouky, tuku, potravinářské chemie a vody, jejíž 1 kg stojí tolik, co 1 kg šunky. Co se masa týče, nakupujeme a konzumujeme „sofistikovaně“ opracované maso zbavené šlach, vaziv a povázek, a proto prakticky bez kolagenu, který tvoří 30 % všech tělních bílkovin. Je tak zásadní látkou pojivových podpůrných tkání tvořících kostru a pohybový aparát. Pokud pak konzumujeme výhradně rostlinnou stravu, kolagen nepřijímáme žádný, neboť v rostlinných pletivech se nevyskytuje ani kolagen ani jemu podobná bílkovina s obdobnými aminokyselinami a strukturou. Kolagenní peptidy, resp. enzymaticky naštěpená kolagenní bílkovina, představují zásobník aminokyselin potřebný pro výstavbu nového kolagenu. Ten tvoří základní hmotu chrupavek, kostí, vazů, kůže a cév. Syntéza kolagenu klade velké nároky např. na množství glycinu, který není esenciální aminokyselinou a jeho zastoupení v plnohodnotných bílkovinách je nízké. Jedna molekula kolagenu obsahuje asi jeden tisíc glycinů. To znamená, že pro syntézu 1 milionu kolagenních molekul je zapotřebí jedna miliarda glycinu. O něco méně obsahuje kolagenní molekula tzv. aminokyselin, tj. prolinu a hydroxyprolinu, jejichž molekula ve srovnání s glycinem je podstatně složitější a jejich syntéza tak podstatně energeticky náročnější. Pokud jsou tedy tyto aminokyseliny dodávány v potravě, šetří metabolickou práci organismu při syntéze tělních bílkovin. Zde je třeba zdůraznit, že aminokyseliny glycin, prolin a hydroxyprolin lze ve větší míře dodat pouze želatinou, či lépe kolagenními peptidy.
A tak kromě kolagenu, vitamínu C a dalších vitamínů potřebujeme ke svému zdravému stavu celou řadu látek jako jsou Ca, Mg, P, Fe, Cu, Zn, Mn, J, F a další a další. Nemůžeme si je opatřit ze zdravé a vyvážené stravy jednoduše proto, že se v ní nevyskytují, a to z mnoha důvodů. Vodami a půdou počínaje a průmyslovým zpracováním potravin, byť je sebešetrnější, konče. Proto potřebujeme doplňky stravy v koncentrované podobě. Je ovšem nutné, aby byly kvalitní a obsahovaly to, co je deklarováno.
Mezi lidmi i odborníky je široce rozšířena fáma, že doplňky stravy neobsahují prakticky žádné pro tělo nepostradatelné složky a že nejsou kontrolovány. To není pravda. Kontrolu nad doplňky stravy zajišťuje SZPI a v síti lékáren pak ČOI. Pokud doplňky stravy neobsahují to, co je deklarováno, jedná se o podvod. Je pak na lidské a profesní cti výrobců, aby nepodváděli. Zde ovšem vyvstvává problém validovaných nebo standardních analytických metodik, kterými musejí být doplňky stravy kontrolovány. Zákazník pak musí vybírat dle deklarovaného složení a intuice či zkušeností svých blízkých a známých, či dle nezainteresovaného doporučení odborníků.
Co se obávaných zdravotních tvrzení dle Nařízení Komise (EU) č. 432/2012 a deklarace látek a jejich účinků na obalech doplňků stravy týká, dotýkají se pouze výrobců či dovozců, tedy toho, kdo uvádí na trh. Odborníci, tj. lékárníci, lékaři, nutriční poradci, dietologové, fyzioterapeuti atd. mají možnost svobodného výběru a doporučení. Nejsou tímto zákonem omezováni a nenesou zodpovědnost za označování doplňků stravy. Pokud by se však jednalo o propojení s výrobcem či dovozcem, mohla by jiná než zákonem povolená prezentace být posuzována jako obcházení příslušných zákonů, jejichž cílem je zamezit klamání a podvádění spotřebitele. Doplněk stravy je podmnožinou potraviny, koncentrátem látek s výživnými nebo fyziologickými účinky. Proto je lépe, když výběr a doporučení vhodného doplňku stravy je v rukou odborníka, tj. lékárníka. Jak jistě víme, není samozřejmě nad zdravou a vyváženou stravu. Bez doplňků stravy toho ale v dnešní době bohužel nelze dosáhnout. Pokud se někdo obává nadbytku, tak ten jistě z doplňků stravy nehrozí a i kdyby, pak jej vyloučíme. Nadbytečné látky se tak dostanou do odpadů, které následně obohatí vody a půdu. Co jsme si z přírody neuváženě vzali, v pokoře do ní zase vrátíme... Náš organismus však má možnost vzít si to, co potřebuje. Dovolme mu to. Dopřejme mu to.

Ing. Kateřina Dušková


Zdroje: Kolektiv autorů, Chřipka a možnosti její prevence II – Sborník přednášek, Vesmír, Praha 2001 prof. MUDr. Jiří Beran, CSc., prof. MUDr. Jiří Havlík, DrSc., Chřipka – stále aktuální problém, Postgraduální medicína 9/2003 RNDr. Marek Petráš, Chřipka, www.medicina.cz, 10.2.2005 http://www.chripka.cz http://www.chripka.cz/aktuality/drift-a-shift-spojenci- chripkoveho-viru-193

YzY3MDU5NW