PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

DROGOVÁ ZÁVISLOST




Žijeme obklopeni drogami a setkáváme se s nimi každý den. Obvykle jde o látky, které by většina populace výrazem droga označila jen stěží. Oproti tomu pojmy jako marihuana, hašiš, heroin, kokain, extáze či LSD zařadí do škatulky s označením „drogy“ bez váhání téměř každý.

Problematika drog je však spletitým bludištěm s mnoha různými vstupy a rovněž s celou řadou rozličných vyústění. Aneb, jak kdysi poznamenal jeden můj kolega: „Nevím, jestli se mám smát nebo plakat, když jsem viděl, jak si ten muž zapaloval jednu cigaretu od druhé, zavdával si z placatky vodky a nadával na „feťáky“, kteří se opodál v pěti dělili o jednoho jointa.“ Tento výjev, ač zprostředkovaný, se mi zapsal do paměti a nebude snad vadit, že jsem jej použil jako odrazový můstek k úvodu tohoto článku a k položení základní otázky drogové problematiky a to: Co je droga a co není, respektive co společnost obecně vnímá jako drogy a co ne, k čemu vykazuje v tomto ohledu výraznou toleranci a co naopak téměř výhradně odsuzuje?

CO JE VLASTNĚ DROGA?

Definic existuje opravdu nepřeberně. Jedna z nejstručnějších, ale relativně dostačujících říká, že droga je každá látka, která za prvé: Oplývá tzv. psychotropním účinkem, neboli ovlivňuje nějakým způsobem vědomí – naše prožívání okolní reality, zkrátka a jednoduše působí na naší psychiku. A za druhé: Může vyvolat závislost (psychickou, fyzickou, či obvykle kombinaci obou).

LEGÁLNÍ A NELEGÁLNÍ DROGY?

Samozřejmě. Vezmeme-li v potaz výše uvedenou definici, je alkohol drogou? Ano. Jsou tabákové výrobky drogou? Zcela dozajista ano. Je káva drogou? I kávu či čaj můžeme opatrně přesunout na okraj drogové množiny. Ačkoliv, vyvolává káva závislost? Co na to definice?
Závislost – Zvyknete-li si na drogu tak (duševně i tělesně), že ji musíte užívat abyste mohli „normálně fungovat“ a nemůžete přestat, aniž by se dostavily nepříjemné abstinenční příznaky.
Oproti tomu se blízce, ale ne ve zcela stejném smyslu užívá ještě označení návyk – označující stav, kdy drogu nemůžete přestat užívat, ačkoliv chcete. Na otázku kávy coby drogy musím tedy poznamenat: Ano, znám ve svém okolí lidi, které lze označit za „závislé na kávě“.
V čem tedy tkví ten prazvláštní rozdíl vnímání drog v populaci. Hlavním kritériem je tady pravděpodobně otázka legálnosti.
Zatímco drogy legální, tedy zákonem povolené a spotřebiteli tedy běžně nabízené prostřednictvím prodejních řetězců (káva, cigarety, alkohol), nejsou obecně jako drogy příliš vnímány, látky jejich užívání, výroba, či držení je postaveno mimo zákon, tedy ilegální, jsou šmahem jako drogy a tedy „velké zlo“ označeny. K tomu se však přiřazuje ještě kritérium druhé.

MĚKKÉ A TVRDÉ DROGY

Toto rozdělení samozřejmě nemá nic společného s konzistencí daných látek, ale vyjadřuje… Ano, co vlastně vyjadřuje? Obecně asi zejména míru nebezpečnosti pro uživatele, jak ve zdravotní, tak často i sociální či dokonce socioekonomické rovině. K měkkým drogám se společnost staví tolerantněji než k drogám tvrdým.
Měkké drogy – Jejich užívání je v celkovém počtu výrazně vyšší. Nebývají provázeny silnými odvykacími příznaky. Jsou však rovněž návykové (zejm. psychicky) a nelze je považovat za bezpečné „rekreační drogy“, jak jsou mnohdy uživateli chápány. Rizika jejich užívání však nedosahují rizik drog tvrdých. Jmenujme například tabák (legální), alkohol (legální), marihuanu, hašiš (ilegální, reálná možnost legalizace, do značné míry tolerovaná droga).
Tvrdé drogy – Silné a nebezpečné drogy, výrazně návykové, tělu značně škodlivé. Přerušení užívání vede k velmi silným abstinenčním příznakům. Např. kokain, heroin (a opiáty obecně).
V některých zemích však bylo dělení na měkké a tvrdé drogy nahrazeno výrazy„drogy s akceptovatelným rizikem“ a „drogy s neakceptovatelným rizikem“. Hlavní myšlenka je podobná. Jde však o zesílenou tendenci jasně vymezit ty drogy, které 1) Lze užívat v přijatelném množství a přijatelných intervalech, aniž by v neúnosné míře došlo ke vzniku závislosti či k jiným negativním důsledkům (drogy s akceptovatelným rizikem). Což však neznamená, že by tyto drogy bylo možno označit nálepkou „bezpečný konzumní produkt“.
A samozřejmě 2) Drogy, které tímto způsobem užívat nelze, tedy vysoce nebezpečné drogy (drogy s neakceptovatelným rizikem).

TOLERANCE

Pojem tolerance tentokrát neuvažujeme jako postoj společnosti ke drogám, ale budeme jím vyjadřovat určitý stav uživatele drog. V tomto směru pak drogová tolerance a nárust drogové tolerance značí stav, kdy si organismus zvykne na drogu do té míry, že je třeba neustálé zvyšování dávek, aby bylo dosaženo stejného účinku.
K tomu se pojí krutá realita drog, spočívající ve faktu, že zpočátku jsou změny vědomí po užití drogy pro uživatele často fascinující, cítí se skvěle, nahlíží na věci zcela novým způsobem (liší se samozřejmě s druhem drogy). K dosažení stejného efektu je však s postupem času třeba zvyšování dávek. Finálně pak ovšem dochází ke stavu, kdy je třeba drogu užít proto, aby se člověk vůbec dostal do normálu, tj. bylo mu jakž takž dobře, byl schopen vykonávat běžné činnosti. Což je oproti dřívějším zkušenostem a oproti očekávanému efektu samozřejmě obrovský rozdíl. Přestat s aplikací drog je však v takovém okamžiku již nadmíru obtížné, jedná se o závislost.

OD EXTÁZE K AGÓNII

Dovolil jsem si vypůjčit název tohoto odstavce ze stejnojmenné knihy Anity Ganeri, pojednávající o drogové problematice, protože poměrně přesně vystihuje to, čím drogy zpočátku pro svého uživatele jsou a v co nakonec jejich užívání vyústí.
Je třeba si uvědomit, že drogová závislost je chronickým onemocněním, poškozujícím často velmi závažně pacientovo zdraví a to jak po fyzické (včetně rizika infekce žloutenkou či virem HIV z infikovaných jehel) tak psychické stránce. Nezávisle na tom, zda uživatel preferuje drogy se stimulačním, tlumivým či halucinogenním účinkem, případně jejich kombinaci.
To co může začít jako zdánlivě nevinný experiment, touha po poznání nového, pouhá zvědavost, snaha o vyřešení (respektive pominutí, odsunutí) nějakého problému, snaha o dosažení lepšího výkonu (včetně sportovního dopingu) přerůstá postupně a často nenápadně v něco, co nelze již vlastními silami kontrolovat a co narůstá do obludných rozměrů strašlivé noční můry.
Užívání drog člověka mění, přetváří zcela jeho svět, to jak vnímá své okolí a naopak, jak okolí vnímá jeho. Jistě, že závisí na míře nebezpečnosti dané drogy, individualitě každého člověka a řadě dalších aspektů. Drogy s neakceptovatelným rizikem jsou sice jistě nejvýraznějším příkladem, představují však pouze vršek pyramidy, který je viditelný z velké dálky a budí nejvíce pozornosti a obav.

ABSTINENČNÍ PŘÍZNAKY V PŘÍKLADU 

S rozvojem závislosti se problémy pacienta prohlubují. Uvažujme nyní člověka závislého na cigaretách, silného kuřáka. Dokud má cigarety, je relativně spokojen, vykonává běžné denní činnosti.
Dojdou -li mu cigarety, začíná být nervózní. Touha po cigaretě postupně vzrůstá. Nemá -li přístup k další dávce drogy, mění se i jeho chování. Může se objevit popudlivost, nervozita, stres, neschopnost soustředění, případně i fyzická slabost, třes rukou, apod. Cigarety jsou drogou legální, jejich dostupnost je dobrá, cena v porovnání s řadou jiných drog nízká. Náš kuřák nebude mít přehnaný problém si drogu opatřit.
Můžeme ho spatřit v situaci, kdy žádá o cigaretu jiného člověka, nebo dokonce, kdy někomu krade cigaretu z krabičky (např. kolegovi v práci). Touha po cigaretě je tak silná, že je kuřák schopen například získávat tabák z nedopalků v popelníku, či sběrem nedopalků na ulici. Změna chování způsobená potřebou drogy je zjevná. Těžko však můžeme závislého kuřáka postavit do situace, kdy s nožem v ruce přepadává trafiku, aby se dostal k cigaretám (i když to ve vzácných případech samozřejmě nelze zcela vyloučit), nebo prodává svůj dům a s výtěžkem utíká do trafiky, aby si mohl nakoupit doživotní zásobu.
Nyní si představme člověka závislého na některé droze s neakceptovatelným rizikem, ať už jde o heroin, kokain, pervitin, či jinou drogu.
Víme, že po určité době užívání je potřeba užívat drogu jen proto, aby se člověk cítil v „normálu“. Navíc k dosažení tohoto stavu je s postupem času potřeba větší a větší množství drogy. Drogově závislý je v tomto případě zachycen v bludném kruhu, kdy je stále více a více času (a nakonec prakticky všechen) nucen věnovat zisku drogy, potažmo tedy finančních prostředků sloužících k jejímu nákupu, či surovin k její výrobě. Nezapomínejme, že dané drogy jsou již poněkud dražší záležitostí, než ony „legální cigarety“ a běžnému člověku rozhodně brzy dojdou finanční prostředky k pokrytí nákupu stále se zvyšující potřeby.
Po vyprchání účinku drogy již nedochází k návratu do relativně „normálního“ stavu, závislý se cítí „pod normálem“, objevují se abstinenční příznaky – např. bolesti hlavy, třes, křeče, silné pocení, k nimž se řadí často opomíjené působky závislosti psychické – tedy zejména extrémní, neodolatelná touha po další dávce drogy. Blouznivé stavy a halucinace nejsou výjimkou. Logické uvažování jde stranou, veškeré úsilí se soustředí na zisk další dávky – nelze -li dostatek peněz získat legálně, překračuje řada závislých hranici zákona a finanční prostředky získává kriminální činností.

AMFETAMINY - PERVITIN

Amfetaminy byly původně vyvinuty jako povzbuzující látky, kterých bylo využíváno jako prostředků sloužících k hubnutí a léčbě depresivních stavů. Dnes jsou v medicíně využívány jen velmi zřídka v opodstatněných případech u závažných onemocnění. Typicky českou drogou na amfetaminové bázi je pervitin (speed, perník, piko, péčko), ilegálně vyráběný v podobě bílého prášku. Nejčastěji se užívá injekčně.
Účinky - Amfetaminy jsou obecně zneužívány pro povzbuzení, pocit svěžesti a energie. Po několik hodin oddaluje pocit ospalosti a hladu. Urychluje tepovou a dechovou frekvenci. Zvyšuje vnímavost a vzrušivost.
Rizika – Po odeznění účinku (cca 3 až 4 hodiny) přichází silný pocit vyčerpanosti, hladu a depresivní stav. Mohou se objevit pocity pronásledování , změny nálad, úzkostné stavy, agrese. Dlouhodobé užívání vede kromě vzniku závislosti k riziku poškození cévního systému, srdeční komplikace, poškození obranyschopnosti organismu a hrozí rozvoj duševního onemocnění.

EXTÁZE

Obvykle v podobě bílých, hnědých či barevných tablet či kapslí. Objevena na počátku druhého desetiletí dvacátého století, byla využívána k potlačení chuti k jídlu.
Dnes zejména v mladé generaci zneužívána jako tzv. taneční droga. Svými účinky jde o drogu povzbuzující, zvyšuje rovněž vnímavost, odstraňuje zábrany a mění sebekontrolu uživatele. Je bohužel považována za relativně neškodnou, ačkoliv může zabíjet.
Typická droga na nejrůznějších párty, velmi běžná v music klubech.
Extáze zvyšuje tělesnou teplotu, v kombinaci s pohybem (tanec) se ještě výrazněji projevuje nadměrné pocení. V kombinaci s alkoholem se ještě více stupňuje riziko silné dehydratace organismu, hrozící v některých případech mdlobami a v nejhorším případě i smrtí.

HEROIN (HERÁK, HÁČKO, PUDR, HORSE)

Spadá do skupiny opiátů, jichž se v medicíně užívá k tlumení bolesti. Poměrně paradoxní je, že heroin se vyrábí z morfia (je však dvakrát silnějšíp), kterého se užívalo k tlumení bolesti, ale způsobovalo návyk. Heroin se sice ukázal oproti morfiu účinnější, jenže jak známo, ukázalo se, že je vysoce návykový.
Heroin je v čisté podobě bílým práškem, coby ilegálně prodávaná droga se ředí nejrůznějšími látkami (kofein, křída, aj.), výsledný produkt bývá nahnědlé barvy.
Užívá se nejčastěji injekčně, někdy se šňupe, nebo kouří smíchaný s tabákem, často se také inhalují výpary vznikající jeho zahřátím ve stanilové folii či na lžičce.
Účinky – Vyvolává pocit netečnosti a intenzivního štěstí. Zpomaluje nervový systém a reflexní akce, rovněž, dech a srdeční činnost.
Rizika – Vysoce návykový, fyzicky i psychicky. Rychlý nárust tolerance a nutnost zvyšování dávek. Silné abstinenční příznaky. Touha po droze často vede až ke kriminální činnosti. Snadné předávkování s rizikem smrti (odlišná síla (čistota) ilegálně distribuovaného heroinu, nebo též kombinace s jinými tlumícími látkami, včetně alkoholu

LÉČBA DROGOVÉ ZÁVISLOSTI PŘEDPOKLADY 

Je opravdu nesnadnou záležitostí. V samotném základě je třeba vzít v potaz celou řadu věcí. Drogová závislost je chronické onemocnění, které lze vhodnou terapií uvést do stádia remise. Rozhodně však nemůže zabránit riziku opětovného relapsu. Je velmi důležité, aby si závislý uvědomoval, že mu drogy způsobují problém a chtěl tento problém řešit. Připustit si, že drogy přinášejí do jeho života rozhodně víc zlého než dobrého. Bez tohoto uvědomění bude nejspíš veškerá snaha málo platná. Z toho logicky vyplývá, že prvosoučástí terapie by mělo být i snaha pacienta k tomuto poznání přivést. Mnohdy nadmíru komplikované, nikoliv však nemožné.
Pomoc rodiny a nejbližších přátel ve spolupráci s odborníky je vysoce významným prvkem. Souvztažně je nutná i dobrá informovanost o dané problematice. Řada drogově závislých chce své problémy řešit, ale ostýchá se, propadají pocitu viny, případně nevědí kam se obrátit, koho požádat o pomoc. Postoj okolí je obvykle sráží ještě více na dno, setkání s těžce závislým člověkem se většina lidí snaží spíše vyhnout, případně se co nejrychleji vzdálit. Pomocnou ruku je ochoten nabídnout opravdu málokdo, ať už ze strachu, nejistoty, či prosté lhostejnosti.
Drogové poradny lze obvykle najít v každém větším městě, kontaktovat je lze jak prostřednictvím elektronické pošty, tak telefonu.
Schopnost o svém problému mluvit je základním kamenem úspěšného startu. Nemluvě o prevenci, protože řada mladistvých dnes experimentuje s drogami, aniž by předtím na toto téma ať už doma nebo ve škole cokoliv kloudného slyšeli, vyjma neustálých variací na téma „drogy tě zabijí!“

LÉČBA A JEJÍ ÚSKALÍ

Pesimismus a skepse. Dva velké bloky v léčbě drogové závislosti, zejména co se tvrdých drog týče. Ovlivňuje do značné míry nejen veřejnost jako celek, ale právě i pracovníky protidrogových center a léčebných zařízení. Výrazněji se totiž do popředí dostávají ty případy, kdy přes veškerou snahu dochází u pacienta k návratu k drogám, veškerá snaha, a že není malá, přichází vniveč. Celý příběh postrádá onen vytoužený „šťastný konec“.

To je samozřejmě velmi demotivující a ti, kteří s neutuchající silou pokračují ve snaze pomáhat drogově závislým, nejen proto zasluhují veliký obdiv. Význam včasného začátku léčby je markantní. Nelze proto pochopitelně strnule čekat na pacienta, dokud sám nepřijde se svým problémem. Což ostatně ani nebývá příliš časté. Cílem je proto využití aktivních prostředků a možností k záchytu závislého již v počátku problémů. Snadná rada, ale nelehká realizace zahrnující masovou informovanost, protidrogová centra, pomocné telefonní linky, terénní pracovníky a samozřejmě součinnost veřejnosti. Individuální přístup – Každý drogově závislý pacient je unikátním případem. Terapii proto nelze stanovit obecně, ale vyžaduje precizní individuální přístup, díky kterému lze zvolit směr terapie, její prostředky a trvání.
Redukce rizika – Nelze se než smířit s faktem, že mnoho závislých zkrátka jakoukoliv léčbu odmítá, nemají zájem svou situaci jakkoliv měnit. Je samozřejmě snaha, nesmírně komplikovaná, změnit jejich názor a zahájit odpovídající terapii. Nicméně neméně důležité, ačkoliv řada lidí nemá pro tuto činnost pochopení, je dostupnými prostředky snižovat riziko možného poškození. Sem spadá například zásobení závislých sterilními injekčními jehlami pro snížení rizika přenosu řady infekčních onemocnění (HIV, žloutenka, aj.)

Rudolf Hála



Zdroje:

Anita Ganeri: Drogy - Od extáze k agonii. Amulet, Praha 2001.
Kolektiv autorů sdružení Sananim: Drogy: otázky a odpovědi.
Kamil Kalina: Léčba drogově závislých - http://old.lf3. cuni.cz/drogy/articles/lecba.html

ZjI1N