PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Kinetóza



Cestování, budeme-li struční, není ve své podstatě nic jiného, než přesun z místa A na místo B. Předpokládáme přitom, že vzdálenost obou těchto bodů je větší než několik desítek, nebo snad stovek metrů. Vzhledem k tomu využíváme zpravidla k cestování některého z řady možných dopravních prostředků. Žádný problém, že? 

 

Možná, že pro vás je cestování zábava, styl života, nebo zkrátka pouhá rutina. Pro někoho je to ovšem záležitost nepříliš příjemná, nebo mu dokonce i pouhá představa budoucího cestování dokáže zkazit doslova celý den. Důvod však v tomto případě nespočívá ve strachu z boje o místo k sezení, z kapsářů, nebo ze statistik dopravních nehod. To jsou sice zajisté věci, které leckdo označí za nepříjemné, ale s problémem, o kterém budeme dnes hovořit my, mají jen máloco společného. Řeč bude samozřejmě o cestovní nevolnosti neboli kinetóze. 

50 kilometrů autobusem? To mě raději zabijte! 

Přijde vám to úsměvné? Pak zřejmě patříte k té šťastnější (naštěstí četnější) části populace, které cestování nečiní žádné neobvyklé obtíže, maximálně se vám jednou za čas při jízdě dopravním prostředkem udělá lehce nevolno. Pro člověka trpícího kinetózou je ovšem smích tou poslední věcí, kterou v něm cestování vyvolá. Nejde ovšem o žádné onemocnění, ale o přecitlivělost, nebo lépe  řečeno zvýšenou citlivost vůči podnětům, které lidské smysly registrují během již tolikrát zmíněného cestování, popřípadě i jiného specifického druhu pohybu, kterým může být třeba jízda na jezdeckém zvířeti, houpání na houpačce, apod. Základ problému spočívá přitom v oblasti středního ucha. 

Zmatený organismus 

Obecně se v tomto ohledu hovoří o podráždění rovnovážného systému středního ucha. Nejde o záležitost, která by vyžadovala sáhodlouhé vysvětlení obsahující řadu odborných výrazů, ale o princip, který jde snadno objasnit na konkrétním příkladu. Při pohybu v dopravním prostředku, ať už jakémkoliv – autě, autobusu, vlaku, lodi, letadle, apod. je lidské tělo nuceno vyrovnat se s dvěma základními protichůdnými vjemy, které mu zprostředkovávají smysly. Prvním z nich je vědomí pohybu, které tělo, vnímá v podobě otřesů, kývavých pohybů, posunů do stran, či vzhůru a dolů – podoba samozřejmě závisí na užitém dopravním prostředku. Centrum rovnováhy ve středním uchu tedy může s klidným svědomím „vnímat“, že se zkrátka nějakým způsobem pohybujeme. Druhý, protichůdný vjem, zprostředkovává zejména zrak, který naopak jasně informuje mozek o tom, že zejména předměty v naší blízkosti se nepohybují, případně se alespoň jeví jako nehybné. Ideální je představit si situaci, kdy si v autě jedoucím např. sedmdesátikilometrovou rychlostí otevřeme knihu a upřeme zrak na nehybná písmena (to by ovšem většina z těch, kdo trpí cestovní nevolností, nikdy neudělala). V centrální nervové soustavě vzniká zmatek. Pohybujeme se, ovšem aktivně se do tohoto pohybu nezapojujeme a zrakové vjemy zaznamenávají zdánlivě nehybné, nepohybující se předměty. K tomu se samozřejmě přidávají další možné negativní jevy - např. horko, dusno, příp. zápach, nebo agresivní vůně, stres, atd. Každému, kdo má zkušenosti s cestováním městskou hromadnou dopravou (apod.) během špičky jistě není potřeba celou věc dále vysvětlovat. 

 

Výsledek? 

Tento „zmatek“ se odehrává v organismu každého člověka. Ne každý se s ním však vypořádá snadno. U zmíněných „zvýšeně citlivých“ lidí vede dezorientace CNS a podráždění vegetativního nervstva k typickým příznakům kinetózy, kterými jsou zejména: POKLES KREVNÍHO TLAKU, BLEDOST, NUCENÍ NA ZVRACENÍ, ZVRACENÍ. Míra příznaků je individuální, stejně jako vyvolávající příčina. Někdo může relativně dobře snášet cestování letadlem, ale autobus pro něj představuje „noční můru“, atp. Obdobné je to i s přípravky a postupy, které se rozvoji kinetózy snaží předejít, nebo je, pokud již nastanou, zmírnit – někdo se s jejich pomocí naučí situaci relativně, nebo i zcela zvládat, někdo má tu smůlu, že mu zkrátka spolehlivě nepomůže nic. Stačí se nakratičko zamyslet a ze zdánlivě nezávažného problému se tak vyklube běžný život značně komplikující jev, který igelitový pytlík „vždy na dosah“ sám o sobě rozhodně nevyřeší 

Co se dá dělat proti cestovní nevolnosti? 

Omezení zrakových vjemů – Zavřít oči, čímž se zamezí protichůdným vjemům vnímaným vizuálně. Ideální je pokusit se usnout. Obvykle to ovšem není tak snadné a nevolnost se stejně dostaví. Rozhodně se nesnažit o četbu, sledování displeje mobilního telefonu, a podobně. Rozšíření zorného pole – tedy rada zdánlivě opačná. Nejlépe je sledovat okolní krajinu, ovšem ideálně ve směru jízdy, tedy např. přes čelní sklo auta, autobusu, aj. Organismu tímto pomáháme setřít rozdíl mezi zmíněnými protichůdnými vjemy. Jíst, pít – proti nevolnosti může pomoci pravidelné popíjení neslazeného nápoje (čaj, voda) po malých dávkách, případně něco menšího k jídlu. Přinutit se něco pozřít během jízdy (letu, atd.) je však pro člověka trpícího kinetózou často více než komplikované. Vzduch – větrání v případě možnosti napomáhá nevolnost mírnit. Dobrá rada nad zlato, která je ovšem nevyužitelná v případě, že všude okolo je vzduch nasycen výfukovými zplodinami ostatních dopravních prostředků. U dětí – pokud je to možné - snaha o rozptýlení (slovní hry, komunikace), pravidelné zastávky s procházkou (samozřejmě vhodné nejen u dětí - často však komplikované nebo prakticky nemožné jindy než při cestování vozem). 

Některé volně prodejné prostředky 

Co se předcházení cestovní nevolnosti i tlumení projevů kinetózy již probíhajícím, málokdo asi nezná léty prověřený a dosud ve většině případů nejčastěji doporučovaný Kinedryl, (účinné látky zejm. moxastin teoklát, kofein). Tyto tablety jsou volně prodejné a nejvhodnější je užití doporučené dávky určitou dobu před jízdou (obvykle 60 minut) a při dlouhotrvajícím cestování je možné dávku zhruba po dvou až třech hodinách opakovat. Obdobně lze tento přípravek užít i při akutně vzniklých projevech kinetózy v množství uvedeném v příbalovém letáku. Kinedryl může působit tlumivě, tudíž by jej neměl užívat řidič dopravního prostředku. Tyto jeho účinky jsou v ostatních případech naopak ceněny, protože pomáhají navodit spánek, což ocení zejména rodiče dětí, které cestovní nevolností trpí. Ovšem pozor – Kinedryl by neměly užívat děti mladší dvou let a není vhodný ani pro těhotné a kojící ženy. Alternativou jsou potom dnes dobře dostupné produkty ze zázvoru – zejména např. žvýkačky, sirupy, kapsle aj. Zázvor relativně dobře pomáhá proti nevolnosti, nevýhodou je však na druhé straně jeho palčivější chuť, kterou zejména děti často odmítají. Do našeho zorného pole se dostala i žvýkačka Travel-Gum, obsahující jako účinnou látku dimehydrinát. I zde je třeba mít se na pozoru před tlumivými účinky. Homeopatika – pro příznivce homeopatických prostředků zmiňme alespoň dobře známý Cocculine. Podává se ve stanoveném množství (způsob užívání by měl doporučit lékař či lékárník) již den před plánovanou cestou a dále v den cesty. Výhodou je možnost podat i dětem mladším dvou let. Výše uvedené rady jakožto i spektrum prostředků se řadí k základnímu výčtu, který je běžně doporučován osobám trpícím cestovní nevolností. Velkou pravdou ovšem zůstává, že v případech neodbytných kinetóz je někdy třeba neustále experimentovat s postupy a prostředky, dokud není nalezen takový, který postiženému pomůže problém s cestováním alespoň částečně zvládnout. V případě, že jsou všechny pokusy marné, nezbývá bohužel než se cestování problematickými dopravními prostředky vyhnout, nebo jej alespoň co nejvíce omezit. Takovou možnost však bohužel řada lidí nemá a musí se každodenně potýkat se svým údělem. Přejeme jim tímto jménem redakce alespoň hodně štěstí a pokud možno co nejméně problému s cestováním. 

Andrea Kleinová 

Zdroje: http://otc.medicina.cz/index.pl?i=8&l=49 http://zdravi.idnes.cz/kinetoza-c63-/nemoci.asp?c=A071010_100619_nemoci_ bad http://www.promourodinu.cz/clanek/603/kinetoza---cestovni-nevolnost-anebkdyz- je-nam-spatne-v-aute--.html 

 

NzI0NTEyNz