PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Letní zdravotní potíže gynekologické záněty, pocení, úrazy, první pomoc



V jarním vydání našeho časopisu jsme se zaměřili na nejčastější prázdninové potíže a jejich řešení. Jedná se o vaginální záněty, zvýšené pocení, úrazy a poskytování první pomoci.

1. Gynekologické záněty

Vaginální mykóza patří k nejběžnějším infekcím ženského pohlavního ústrojí a s létem se riziko jejího výskytu zvyšuje. Odhaduje se, že v produktivním věku trpí asi 75 % žen nejméně jednou v životě vaginální mykózou, polovina z nich opakovaně, a 5 % z nich trpí mykózou chronicky. Objevuje se častěji u žen užívajících hormonální antikoncepci, u diabetiček nebo u žen, které užívaly antibiotika. Svědivý pocit, který mykózy doprovází, se stupňuje v klidu v noci, vliv na jeho zintenzivnění má i teplo pod peřinou. Příčinou vaginálních mykóz bývá v 80 % případů bakterie Candida albicans. Kvasinky rodu Candida samy o sobě nevedou k onemocnění, ovšem v případě narušení rovnováhy poševní sliznice se dají do pohybu.

Prevence vaginálních mykóz

Poševní rovnováhu může narušit např. nadměrné pocení, neprodyšné spodní prádlo, zvýšený příjem cukrů, nesprávná intimní hygiena či koupání v neznámé vodě.

Ke koupání je nutné využívat pouze vodní plochy, kde je kvalita vody kontrolována. Během koupání v bazénech je rizikem chlorovaná voda, jelikož vysoký obsah chloru ve vodě narušuje přirozené pH pochvy. Koupání v moři naopak nevadí díky antiseptickému účinku vody, proto nejsou nutná žádná zvláštní opatření.

Mokré plavky přispívají k zapařování, pocení, mění pH v pochvě a mohou také způsobit podchlazení pánve. Schnoucí plavky svědčí kvasinkám, proto byste se měla po koupání vždy převléknout.

Léčba vaginálních mykóz

Pokud se mykóza i přes uvedená opatření projeví, zapomeňte na přehnaně důslednou hygienu. Poševní rovnováha je velice křehká a méně zde znamená více. Častější sprchování a nadměrná opatření tělesné hygieny mohou vést k narušení přirozené poševní mikrofóry.

Léčba vaginálních mykóz spočívá v zavádění vaginálních kapslí či tablet, případně v aplikaci mastí nebo krémů na vnější podrážděnou část genitálu. U mužů se používá pouze mast. Při mírných obtížích je vhodné pořídit si v lékárně volně prodejné přípravky pro lokální léčbu. Jestliže si je pacientka jistá vaginální mykózou, je zde možná samoléčba.

Diagnostika a léčba lékaře je nutná:

•   v těhotenství

•   při prvním onemocnění mykózou

•   u mladistvých

•  
v případě, že nemoc po aplikaci léků neustupuje a naopak se přidávají bolesti břicha či horečky

•   při netypickém zapáchajícím výtoku

V případě výskytu mykózy je důležité zabránit dalšímu šíření kvasinek a vyvarovat se tak komplikovanější léčbě.

Pomoc při opakovaných vaginálních mykózách

Přestože léčba výše uvedenými antimykotickými prostředky většinou rychle zabírá, mnoha ženám, které trpí tímto onemocněním, se mykózy často vracejí. V takovém případě se osvědčuje podpůrná léčba enzymovým lékem Wobenzymem. Příznivé působení enzymů, které obsahuje, se přisuzuje komplexnímu působení v organizmu: na zánět působí regulačně, tlumí nežádoucí účinky nadměrného zánětu a současně podporují imunitní mechanizmy potřebné k likvidaci infekcí různého původu. I přes tuto podpůrnou léčbu je zapotřebí v létě dodržovat nezbytná hygienická a další opatření, aby se možné riziko vzniku vaginálních mykóz snížilo na minimum.

Vaginální mykóza je v podstatě odpověď organismu na stres, psychickou zátěž, náhlé změny klimatu nebo hormonální změny v těhotenství či menopauze. Jedině včasná, dlouhodobá a správná léčba a otevřený rozhovor s gynekologem jsou tou správnou cestou k úspěchu.

Problematiku vaginálních mykóz si můžete také připomenout na našem novém webu aktivneozdravi.cz v sekci články.

2. Pocení

Pocení reguluje tělesnou teplotu a je pro nás nezbytné. Vzniká nezávisle na okolní teplotě, nicméně je také vegetativní reakcí spojenou například se stresem nebo silnými emocemi. Menší popoběhnutí na autobus, výšlap do schodů, cesta do práce a samotný rozdíl vnější teploty mezi kanceláří a ulicí v našem těle spustí celou řadu pochodů, jejichž výsledkem je pocit mokrých zad a návaly horka. To vše je však v normě. Je přirozené se více potit v teple, při tělesné námaze, při horečce. Pot nás zalije také ve chvílích nervozity, zlosti, v rozpacích nebo ve strachu. Při tomto procesu se naše tělo ochlazuje a vyměšuje i řadu škodlivých a nebezpečných látek. Dalšími faktory, které mohou zvyšovat frekvenci pocení, jsou hodně kořeněná jídla, nikotin, určité léky a kofein.

Mechanismus pocení je řízen hormony a nervovým systémem (hypotalamem). Potní žlázy, kterých je v těle zhruba dva miliony, jsou uloženy v nejnižší vrstvě kůže a spirálovitými vývody vylučují pot na povrch epidermu. O nadměrném pocení lze hovořit, jestliže se člověk potí i v situacích, kdy by normálně neměl a nebo vylučuje příliš velký obsah potu. Jedná se o individuální záležitost a postižený sám nejlépe pozná, kdy se stala v jeho termoregulačním systému nějaká změna, případně, kdy jej nadměrné vylučování potu začalo obtěžovat a oslabovat.

Nadměrné pocení má spoustu příčin a může signalizovat také určitá onemocnění jako jsou infekční nemoci, období menopauzy či jiných hormonálních změn (puberta, těhotenství), neléčený diabetes, zvýšená činnost štítné žlázy, problém vnitřních orgánů, hypertenze, stres, deprese, strach a úzkostné stavy, obezita, špatná životospráva, abstinenční příznaky, nádory a další.

Léčba pocení

Řada lidí si neuvědomuje, že trpí hyperhidrózou, schovává své problémy pod vrstvy tmavého oblečení a dbá na pevné přitisknutí paží k tělu po celý den. Problém se dá řešit pomocí snadno dostupných antiperspirantů, z nichž jsou velmi kladně hodnoceny přípravky s obsahem hexahydrátu chloridu hlinitého v alkoholu. Z pomocných produktů stojí za vyzkoušení podpažní vložky, deodoranty a prádlo s koloidním stříbrem. Jednou z bylin, které se doporučují proti pocení, je šalvěj lékařská. Kromě vnitřního užívání se dá použít ve formě koupelí rukou a nohou, pro tento účel ji můžeme kombinovat s dubovou kůrou nebo koupel obohatit octem.

Jestliže uvedené produkty nezabírají a Vy stále trpíte nadměrným pocením, měli byste vyhledat lékaře, protože v některých případech může nadměrné pocení skrývat hlubší zdravotní problém.

Pokud je u Vás kromě pocení zdravotně vše v pořádku, máte možnost využít další moderní metody k léčbě hyperhidrózy. Můžeme je rozdělit na neinvazivní (bez chirurgického zákroku) a invazivní (obsahující chirurgický zákrok) metody léčby.

Mezi hlavní neinvazivní metody léčby patří iontoforéza, aplikace botulotoxinu a laser. Mezi invazivní potom hrudní sympatektomie a odstranění potních žláz v podpaží.

 

K nejznámějším metodám patří aplikace botulotoxinu A. Odstranění nadměrného pocení se provádí tak, že se do postižené oblasti aplikuje velmi tenkými jehličkami látka botulotoxin A. Princip účinku spočívá v zabránění převodu vzruchů nervových vláken na potní žlázy. Účinek nastupuje za 5 – 10 dnů a potní žlázy významně omezí až zastaví svou aktivitu. Trvání účinku je individuální, přibližně
10 – 12 měsíců i déle. Poté je vhodné aplikaci opakovat.

Principem iontoforézy je zavádění velmi malého množství elektrické energie do vodní lázně, v níž jsou ponořena místa postižená hyperhidrózou. Oblibu si tato metoda získala především díky ceně, za kterou je možno terapii provádět.

K moderním a vysoce efektivním metodám patří odstranění potních žláz pomocí laseru, během níž jsou potní žlázy zničeny pomocí světelné energie laserového paprsku. Odstranění pocení je v tomto případě trvalé a výkon se nemusí opakovat.

Mezi invazivní metody léčby s trvalým efektem patří chirurgické odstranění potních žláz v podpaží a hrudní sympatektomie spočívající v zablokování nervu zodpovědného za přenos vzruchů způsobujících pocení.

3. Úrazy

Nejvíce letních úrazů postihne dospívající mládež a muže středního věku, což odpovídá rizikovějším profesím a sportům, které provozují. Malé děti jsou na tom oproti očekávání lépe. Nejvíc úrazů je spojeno s autonehodami, následují úrazy ze sportů.

Počty dětských úrazů v České republice sice v posledních letech v absolutních číslech stagnují nebo mírně klesají, ale tento trend je pouze zdánlivý, protože souvisí se snižujícím se počtem dětí ve věkové skupině 0 – 14 let. Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) naopak dětská úrazovost v relativním vyjádření (jako počet úrazů na 100 000 dětí) dlouhodobě roste, a to z přibližně 20 000 v roce 1996 až na téměř 30 000 o deset let později. Nárůst tak představuje bezmála padesát procent a znamená, že během roku utrpí v průměru úraz každé třetí dítě. Ve srovnání s celou českou populací je dětská úrazovost téměř dvojnásobná, zvláště u sportovních úrazů. Asi 40 % úrazů se přihodí ve věku 10 až 19 let, dalších 30 % připadá na věkovou skupinu 20 až 29 let a 25 % zranění se stane lidem nad 30 let věku. Co se týče letních úrazů, vedou řezné a tržné rány na rukou a nohou, následují podvrtnutý kotník nebo prst. Řezné a tržné rány na hlavě jsou hlavně z kontaktních sportů. Poranění kolenních kloubů je časté při bruslení a po uklouznutí na mokré trávě. Po pádu z kola nebo in-line bruslí bývají podvrtnutá či vykloubená ramena. Častým úrazem jsou zlomeniny nohou.

Riziko úrazu lze omezit přípravou na pohyb. Samozřejmostí by pro nás měl být každodenní pohyb a zahřátí svalů před sportem, zejména před dynamickými sporty. Zahřívat svaly bychom si nikdy neměli skákáním, ale naopak pomalými a plynulými pohyby. Stejně tak po sportu bychom měli tělu dopřát čas na pomalé zklidnění tepu, relaxaci a závěrečné protažení.

Počet úrazů a zvlášť dětských, stoupá během letních prázdnin. Většinou mají jedinou příčinu, a tím je nedostatečná pozornost ze strany samotných dětí, ale i rodičů.

Časté jsou oděrky, tržné rány po pádu, například z kola, dále pak popáleniny. V případě popálenin místo začneme chladit studenou vodou nad popáleninou a vodu necháme stékat dolů po dobu alespoň 20 minut. V případě, že je místo pouze červené, jde zřejmě o první stupeň postižení a pak stačí po ochlazení nanést chladivý gel, jestliže půjde o 2. nebo 3. stupeň popálenin, je nezbytné dopravit pacienta k lékaři nebo zavolat záchrannou službu a do jejich příjezdu popáleniny chladit a pak sterilně krýt. K urychlení hojení po úrazu i popáleninách přispívá podpůrná léčby enzymovými léky (Wobenzym, Phlogenzym).

Prázdniny jsou také obdobím, kdy dětem odstraňujeme klíšťata. Po každém pobytu v lese či na louce bychom měli děti a sebe prohlédnout, zda někde neobjevíme přisáté klíště. Místo je nutno nejprve dezinfikovat, pak klíště kývavým pohybem vyndat a ranku znovu dezinfikovat. Ranku bychom měli pravidelně kontrolovat a jestli místo zčervená, je důležité navštívit lékaře a informovat ho o situaci.

Největší obavy však rodičům způsobují vodní radovánky. Děti voda láká a, bohužel, stačí chvilička nepozornosti a dítě se může začít topit.

Dítě, které ještě neumí dobře plavat, nespouštějte vůbec z očí. Velmi nebezpečné jsou skoky do vody, jak skoky do neznámé vody, tak skoky do dobře známé, ale z velkých výšek. Při skoku do vody lidé předpokládají, že je případně zachrání dopředu natažené ruce, ovšem skutečnost je taková, že ruce neudrží prudce padající váhu těla a úderem hlavy o dno dojde k poškození krčních obratlů s okamžitým ochrnutím spojeným často i s následným utonutím.

Pokud dítě rádo skáče do vody, ověřte, zda je voda dostatečně hluboká a pod hladinou nejsou žádné ostré předměty, velké kameny, zbytky stromů apod.

Na prázdniny a letní dovolenou se všichni moc těšíme, a proto nepodceňujme skrytá nebezpečí, která mohou zásadním způsobem změnit náš život. Nezapomínejme, že jim lze úspěšně předcházet.

4. První pomoc

Včasná a správně provedená první pomoc představuje často život zachraňující úkon a její poskytnutí by mělo být v opodstatněných případech samozřejmostí. V krizových situacích, kdy o zachování života rozhodují minuty či pouze vteřiny, je však jen málokdy nablízku odborná pomoc. Proto je obzvlášť důležité, aby alespoň základní postupy při poskytování první pomoci ovládalo co největší množství lidí.

Poskytnutí první pomoci své uplatnění nachází i v případech podstatně méně závažných, kde je jejím cílem zejména zamezení dalšího rozvoje zdravotního postižení a jeho možných následků.

Zásady první pomoci

V situaci, která vyžaduje poskytnutí PP, je zpravidla nutné jednat co nejrychleji a zároveň dodržet určité obecné postupy a zásady.

V první řadě jde o zamezení dalšímu poranění postiženého a zároveň omezení rizika poranění zachraňující osoby nebo osob. To znamená transport postiženého mimo dosah hrozícího nebezpečí, odstranění překážek, vyproštění postiženého. Pokud takové nebezpečí nehrozí, ošetřujeme postiženého vždy na místě, kde k situaci došlo a zbytečně s ním nehýbeme.

Následně zjišťujeme druh a míru postižení. Nejdříve je nutné zaměřit se na stavy bezprostředně ohrožující život postiženého: Silné krvácení (zejména tepenného charakteru), stav vědomí (bezvědomí), zástavu dýchání, zástavu krevního oběhu a teprve poté se zabýváme dalšími eventuálními poraněními.

Po rychlém zhodnocení stavu pacienta poskytujeme v závislosti na typu a rozsahu poranění první pomoc. Pořadí jednotlivých úkonů je přitom přímo závislé na stavu postiženého, jako první přichází zcela logicky snaha o zvrácení těch stavů, které představují přímé ohrožení života.

Okamžitě se snažíme o zástavu vážného krvácení, u pacienta v bezvědomí dále zajišťujeme průchodnost dýchacích cest a umisťujeme jej do stabilizované polohy. V případě zástavy dýchání zahajujeme umělé dýchání, při zástavě oběhové soustavy provádíme nepřímou srdeční masáž společně s umělým dýcháním. V případě vážných poranění hrozících rozvojem šoku vždy provádíme protišoková opatření. Teprve po zajištění základních životních funkcí je na řadě péče o další případná poranění.

Jakmile to situace dovoluje (v případě dvou a více zachránců prakticky okamžitě) přivoláváme rychlou záchrannou službu. (telefonicky – číslo 155, příp. 112).

Každé z těchto kapitol bychom se mohli věnovat samostatně, v případě Vašeho zájmu o danou problematiku nám, prosím, napište na adresu redakce.

Přejeme Vám prosluněné léto a ve zdraví prožitou dovolenou plnou pohody, odpočinku a hezkých zážitků.

Lucie Pavlisková

MzVhMDE3