PHARMA NEWS - odborný časopis

Pochází z velké herecké rodiny. Její maminka Dana Batulková (59) patří k předním českým herečkám a tatínek David Prachař (58) baví veřejnost na divadelních prknech desítky let. Mariana Prachařová (23) jde ale spíše ve stopách svého bratra a muzikanta Jakuba Prachaře (33). Věnuje se zpěvu a pracuje na vlastní hudební tvorbě. Momentálně se však učí na státnice a přemítá, kdo vlastně skutečně je. ,,Občas mám trochu depresi a říkám si, co jsem vlastně zatím dokázala,” uvádí v exkluzivním rozhovoru pro Pharma News dokonce s tím, že by jednou chtěla rodičům oplatit lásku a péči vlastním úspěchem. Podaří se jí to?

Mariano, jsi influencer, tedy člověk, co nějakým způsobem ovlivňuje lidi skrz sociální sítě. Jak si získala své fanoušky?

Konečně mě někdo oslovil správně. Často mi totiž lidé říkají bloggerka a to nejsem. Nemám blog ani YouTube kanál, ale jen Instagram, který mě hrozně baví. Vůbec nevím, jak se to stalo, ale lidí začalo najednou přibývat, až se to dostalo přes neuvěřitelných 63k a stále to roste. Jsem za to hrozně vděčná, protože mi to přineslo spoustu příležitostí.

V centru dění jsi vždy byla díky známým rodičům. Proslavil tě ale i seriál Horákovi. Věnuješ se herectví i teď?

Moc ne. Herectví mě vždy bavilo, vyrůstala jsem v uměleckém prostředí a bylo logické, že jsem se hlásila i na DAMU. Tam jsem se ale nedostala a došlo mi, že to asi není pro mě. Teď momentálně mě nikdo nikde nechce, takže netočím. Ale točila bych ráda, protože mě to baví. Je to můj koníček.

Nemrzí rodiče, že jsi vybočila z řady? Přeci jen i tvůj bratr jde v hereckých šlépějích.

Naopak. Jsou rádi! Podle nich studuji něco pořádného. Nejdřív nechtěli, aby se na DAMU hlásil Kuba, ale nakonec jsou vlastně rádi, že tak udělal. U mě už byli povolnější a podporovali mě v tom, ale bohužel to nevyšlo a já jsem proto
na humanitních studiích na Karlově
univerzitě.

Ty i Kuba máte kladný vztah k muzice. Vedl vás k ní v dětství někdo?

Rodiče. Táta umí hrát snad na vše, na co sáhne a mamka dřív hrála na kytaru a umí krásně zpívat. Mě nutili do klavíru, na který jsem hrála skoro 7 let, ale v pubertě už to se mnou bylo k nevydržení, tak to mamka vzdala a já přestala. Dodnes si ale občas ke klavíru sednu a zkouším hrát. Je to takový relax. Zpěv jsem dělala od mala, ale vždy jen sborově. Až později jsem se mu začala věnovat sólově a zjistila, že to asi zas tak špatné s mým hlasem není.

V Česku bys tedy ráda vystupovala pod přívlastkem zpěvačka?

Ano. Kdyby ses mě zeptala ještě před dvěma týdny, tápala bych, ale měla jsem tu možnost si zkusit vystoupit před publikem a na akcích Utubering s naším labelem Mad Baker Music a tam jsem si uvědomila, že zpěv je to, co chci dělat.

Natočila jsi dokonce svou první píseň S Tebou. Budeš ve vlastní tvorbě pokračovat?

Momentálně se zaměřuji na covery a zjišťuji, co mě baví a co mi sedí. Už ale začínám přemýšlet nad svou věcí a rozhodně bych ji chtěla do konce tohoto roku mít hotovou.

Nepřemýšlela jsi o tom, že bys směřeovala na zahraniční trh jako například dcera Lenky Filipové Lenny?

Já budu ráda, když se chytnu v Česku. Ale pokud by to vyšlo, ráda. Jen nemám tak dobrou výslovnost angličtiny, takže nevím, jak by mi to šlo. To je také další věc. Jestli zpívat v češtině nebo v angličtině.

Jak vůbec vnímáš slávu? Je to něco, o co by lidé měli stát?

Já slavná nejsem, takže to zatím vnímám pozitivně. Když pak jdu ale někde s mamkou, lidé koukají, a to někdy bývá nepříjemné. Jsou dny, kdy chce člověk mít klid a nejde to. U nás v České republice to naštěstí není tak náročné. Neřeší se to tu tolik jako například v Americe, kde mají hvězdy fotografy na každém kroku a je to opravdu neúnosné. Evropa celkově mi v tomto přijde ohleduplnější. Když u nás byl například Justin Bieber, fotografů měl kolem sebe minimálně. Až jsem se tomu smála. Před hotelem na něj čekali dva nebo tři. V Americe jich má na každém kroku kolem sebe nejméně deset. Sláva mě ale láká, to nechci lhát. U nás se dá i dobře zvládnout.

Dokázala bys obětovat své soukromí pro vysněnou kariéru?

Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. Jak jsem říkala, u nás se sláva dá zvládnout a člověk z toho nemusí zešílet. Já jsem od mala zvyklá, že se má rodina veřejně probírá, takže už mě jen tak něco nerozhodí. Pokud se chci živit jako zpěvačka, asi bude muset jít soukromý život stranou, ale nejsem kariéristka, co chce být na titulních stranách. Nějaká medializace k takovým profesím zkrátka patří a člověk s tím musí počítat. Jen musí znát určitou míru.

Zatím máš vcelku příjemnou základnu fanoušků, nicméně i desetitisíce lidí dokážou pořádně zatopit. Setkáváš se na sociálních sítích s negativními reakcemi na tvou osobu?

To rozhodně dokážou. Já musím zaklepat, že i přes takovou velkou základnu fanoušků mívám spíše pozitivní reakce. Najde se samozřejmě někdo, kdo mi napíše něco zlého nebo hnusného, ale takové lidi si okamžitě blokuji, protože je ve svém životě ani na sociálních sítích mít nechci. Dělám to proto, že mě to baví a že chci lidem předávat něco dobrého. Z negace se snažím už nic nedělat, ale nejde to vždy. Člověk může mít sto krásných komentářů a jeden zlý a řeší i ten jediný. Ale chápu to, nemůžu se zalíbit všem.

Hodně holek na tebe dá, pokud jde o kosmetiku nebo módu. Prozraď nám, na co by slečny neměly zapomínat, aby byly krásné?

A to je přesně to, co mě na tom Instagramu baví. Že mohu něco předat, doporučit a slečny se mi potom ozývají s tím, že jsou spokojené. A z toho mám velkou radost. Já měla veliké problémy s pletí a musela jsem vyhledat pomoc kosmetičky. Péče o pleť je základ ke zdravému sebevědomí. Mám s tím velkou zkušenost. Žádná z nás by neměla zapomínat chodit na čištění pleti ke kosmetičce, i když se na první pohled zdá, že s pletí problém nemá.

Často na tvém profilu můžeme vidět kontroverzní kousky oblečení, nevídané účesy a výrazné rtěnky. Spousta holek i žen by se styděla vyčnívat z davu. Nebojovala jsi s tím zpočátku také?

Ty rtěnky, to je přesné. Já jsem rtěnky začala nosit díky mamce, která je nosí hodně. Ze začátku jsem z toho strach měla, ale teď si bez rtěnky nedokážu představit den. Spousta holek se mi ozývá, že se bojí rtěnky nosit, že si připadají výrazné a já se trošku snažím ukázat, že rtěnka je naopak krásný doplněk, který holku rozsvítí. Někdy si stačí udělat řasenku a rtěnku a stačí to. U nás v Česku jsme bohužel hodně konzervativní, co se týká oblékání a líčení. Já bych se kolikrát oblékala úplně jinak, ale říkám si, že budu středem pozornosti a to nemám ráda. Člověk se chce obléknout a cítít se dobře a ne na sebe strhávat pozornost úšklebky a nechápavými pohledy. To mi na Česku hodně vadí. V cizině si dovolím vzít cokoliv a vím, že to lidem bude jedno. U nás to tak bohužel není a já obdivuji každého, koho potkám a kdo se toho nebojí. Já mám dny, kdy si něco odvážného vezmu a je to v pohodě, ale musím na to mít prostě náladu.

Kdy jsi vlastně našla samu sebe? Vlastní styl oblékání a povědomí o tom, čemu by ses chtěla v budoucnu věnovat?

Já se stále nenašla. Styl asi mám, ten se mi tak nějak ustálil, ale to, co chci dělat do budoucna je po mě zatím veliký otazník. Chci se věnovat zpěvu, ale kdo ví, jak to celé dopadne. Někdy z toho mám trochu depresi a říkám si, co jsem vlastně zatím dokázala, ale pak si zase uvědomím, že na svůj věk toho mám za sebou celkem dost.

Mimo veškeré aktivity ještě studuješ. Myslíš, že v uměleckém světě své vzdělání uplatníš?

To upřímně nevím. Studuji humanitní studia, což je hodně obecné. Studovala jsem psychologii, sociologii, historii, antropologii a další, takže mám docela široký pojem o tom, co mě baví a co ne. V budoucnu by se mi určitě něco málo mohlo hodit, ale nemyslím si, že se tomu budu věnovat.

Proč sis tedy vybrala takový obor?

Protože jsem právě nevěděla, co se sebou. Nechtěla jsem na zaměřenou školu. Ekonomku vůbec, to bych byla nešťastná, lékař ani právník jse být nechtěla, tak padla volba na tuto obecnou školu. Také jsem přemýšlela o studiu marketingu, ale tam jsem se nedostala. Tento obor by se mi třeba hodil k tomu, jak vedu svůj Instagram, takže ho i zvažuji jako magisterský do budoucna.

Dokážeš si představit, že by si se měla živit i jinak, než uměním?

Já si zkusila různé brigády a ne. Nedokážu například pracovat zavřená v kanceláři. To ve mně vyvolává po čase depresi a stereotyp, což nechci. Umění je krásné v tom, že nikdy nevíte, co se stane.