PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

METABOLICKÝ SYNDROM



Každý šestý Evropan a až jeden ze tří obyvatel v některých zemích EU trpí metabolickým
syndromem, což je stav, který významně zvyšuje riziko diabetu 2.typu,
kardiovaskulárních potíží a mrtvice a který může být příčinou předčasného
úmrtí.
Rychlé zvyšování počtů osob s nadváhou a obezitou v mladším věku, to vše jsou
známky syndromu. Výskyt metabolického syndromu se dokonce zvyšuje i v geografických
oblastech, kde byli obyvatelé tradičně chráněni zdravou stravou i životním
stylem, např. ve Francii nebo Řecku. Jedná se zhruba o 25-30% bílé populace,
která při nevhodném životním stylu (přejídání, málo pohybu, kouření) bývá postižena
tímto syndromem.
Jsou však i populace, u nichž je výskyt metabolického syndromu ještě vyšší, např.
u palestinské populace se vyskytuje až v alarmujících 70%.
Dopad na společnost je veliký, odborníci upozorňují na zvýšení nákladů na zajištění
zdraví a společenského blahobytu v Evropě.
V literatuře najdeme tento syndrom označován také jako syndrom inzulínové rezistence
(snížení citlivosti na inzulín, SIR), syndrom X, Reavenův syndrom, Kaplanův
smrtící kvartet.
Metabolický syndrom je soubor rizikových faktorů, klinických projevů a biochemických
odchylek, které ve svém důsledku zvyšují riziko aterosklerózy (kornatění
tepen).
Metabolický syndrom se v poslední době stává středem pozornosti řady medicínských
oborů, jednak je to diabetologie z hlediska rizika vzniku diabetu 2.
typu, dále kardiologie z hlediska vysokého kardiovaskulárního rizika, lipidologie
z hlediska zajímavé dyslipidémie (aterogenní lipidová triáda), následuje obezitologie
z hlediska abdominální obezity a v neposlední řadě také farmakologie, která
hledá nové léky k ovlivnění komplexu rizikových faktorů metabolického syndromu.
Bohužel neexistuje jeden lék, který by dokázal zastavit rozvoj metabolického syndromu
u osob, které k němu mají genetickou (polygenní) predispozici. Při plně
rozvinutém metabolickém syndromu hrozí tudíž nemocnému polypragmasie. To
je stav, kdy je najednou podáváno větší množství léků. Na jednu stranu narůstá
množství možných nežádoucích interakcí mezi jednotlivými léky, na druhou stranu
klesá compliance (souhlas/schopnost nemocného dodržet režim, který mu lékař
naordinoval).
Proto je velmi důležité klást důraz na zdravý životní styl, při kterém dojde k redukci
hmotnosti a k úpravě řady rizikových faktorů. Při neúspěchu pak vybrat nedůležitější
rizikové faktory a zahájit jejich farmakologickou léčbu.

Nejdůležitějšími faktory, které podporují rozvoj metabolického syndromu jsou věk
a hmotnost.
Příznaky metabolického syndromu
Základem metabolického syndromu je rezistence tkání na inzulín, hormon, který
jako jediný reguluje ve smyslu snížení hladinu krevního cukru (glukózy), následuje
zvýšená hladina inzulínu v krvi, která dočasně dokáže hladinu krevního cukru
za cenu zvýšeného výdeje tohoto hormonu Beta buňkami slinivky břišní regulovat,
takže se zdánlivě nic neděje, krevní cukr se udržuje v normálním rozmezí, ale
zvýšený výdej inzulínu se podílí na vzniku dalších příznaků charakteristických pro
metabolický syndrom.
K těm patří :
• Hypertenze (vysoký krevní tlak)
• Hypertriglyceridémie (zvýšená hladina triglyceridů)
• Porucha glukózové tolerance či diabetes
• Androidní obezita (nadváha s hromaděním tuku v oblasti břicha (centrální, abdominální
typ obezity))
• Porucha výstelky cévní (endotelu), změny aktivity trombocytů a řada dalších
změn, které mají vztah ke sklerotickým komplikacím
• Zvýšená aktivita sympatického nervového systému - aktivita nervového systému
je rozhodující pro riziko srdečních a cévních komplikací, má vztah k délce
života
• Selhání regulace krevního cukru inzulínem a vznik úplavice cukrové 2. typu
(diabetes mellitus 2. typu, DM 2), přičemž se stav stává ireverzibilním (nevratným);
Diagnostická kritéria pro metabolický
syndrom
Pro diagnózu jsou třeba alespoň tři z následujících pěti kritérií :
Obvod pasu >94cm u mužů a >80cm u žen - zvýšené riziko
>102cm u mužů a >88cm u žen - vysoké riziko
Triglyceridy ≥1.71 mmol/L nebo léčba ke snížení zvýšené hladiny TG.
HDL cholesterol <1.036 mmol/L u mužů a <1.295 u žen
Krevní tlak (TK) ≥130/85 nebo antihypertenzní léčba
Glykémie nalačno ≥5.6 mmol/L nebo diabetes mellitus
Už při výskytu 3 a více z těchto 5 faktorů je možno diagnostikovat u daného jedince
metabolický syndrom.
Jelikož doposud existuje mnoho nejasností v diagnostice metabolického syndromu
i v jeho léčbě, založili odborníci různých lékařských oborů z celého světa
Metabolic Syndrome Institute, který byl uveden do činnosti v červnu r. 2003.
Prezidentem tohoto Institutu byl zvolen prof. Barter z Heart Research Institute
v Sydney. Tato organizace se snaží především zvětšit znalosti o metabolickém
syndromu, rozšiřovat tyto znalosti ve zdravotnické a státní sféře i do široké
veřejnosti a podporovat a stimulovat výzkum v oblasti metabolického syndromu.
V ČR vznikl Český Institut pro metabolický syndrom, jehož členové jsou čeští experti
v kardiologii, hypertenziologii, diabetologii, obezitologii, lipidologii a praktičtí
lékaři. Snaží se navazovat na aktivity mezinárodního Institutu, přičemž se zaměřují
především na praktické lékaře, neboť právě praktičtí lékaři se při své každodenní
praxi setkávají nejčastěji s jedinci s metabolickým syndromem. Podle české epidemiologické
studie provedené u populace ve věku 25-64 let se metabolický
syndrom vyskytuje u 25% žen a 32% mužů, (koordinátor Cífková, R. Praha IKEM).
Ve vyšších věkových skupinách by byla prevalence ještě vyšší.
Nepříznivé zdravotní účinky
Všechny faktory spojené s metabolickým syndromem mají vzájemné souvislosti.
Obezita a nedostatek tělesných aktivit vedou k inzulínové rezistenci. Inzulínová rezistence
dále zvyšuje hladinu LDL cholesterolu (low-density lipoprotein - „špatný“
cholesterol) a krevních triglyceridů a snižuje úroveň HDL cholesterolu (high-density
lipoprotein - „dobrý“ cholesterol). Tento stav vede k usazování tukových zásob
v tepnách, které mohou být po určité době příčinou kardiovaskulárních chorob,
tvorby krevních sraženin a infarktu. Inzulínová rezistence rovněž zvyšuje hladinu inzulínu
a glukózy v krvi. Chronicky zvýšená hladina glukózy negativně ovlivňuje stav
cév a některých orgánů, především ledvin a může vést ke vzniku cukrovky. Vlivem
vysoké hladiny inzulínu zadržují ledviny mnoho sodíku, což zvyšuje krevní tlak.
Léčba
Jakmile lékař potvrdí diagnózu metabolický syndrom, znamená to nutnost změny
životního stylu. Ačkoliv samotná diagnostika je poměrně jednoduchá, léčba je
výrazně složitější. Neexistuje žádná zázračná pilulka, která by způsobila, že metabolický
syndrom jednoduše zmizí. Vzhledem k tomu, že jde o soubor několika
zdravotních problémů, je nutná součinnost několika specialistů, diabetologa, kardiologa
a internisty.

Nezbytná je samozřejmě spolupráce pacienta a na něm záleží úspěch celé léčby.
Léčebná opatření si můžeme shrnout do následujících bodů:
• Normalizace tělesné hmotnosti, snížení energetického příjmu a zvýšení energetického
výdeje. Tělesnou námahou dojde nejen poklesu váhy, poklesu břišního
tuku, ale normalizuje se tím i krevní tlak, porucha metabolismu lipidů, zvýší se
citlivost tkání k inzulínu a tím klesne hladina inzulínu a následné komplikace
z jeho přebytku, zlepší se metabolizmus krevního cukru a tolerance potravinové
zátěže.
•Samozřejmostí je nekouřit.
• Léčba vysokého krevního tlaku vhodnými léky, (hlavně ze skupiny sartanů a inhibitorů
ACE), upravuje u nemocných MS nejen krevní tlak, ale i metabolické faktory
(inzulínová senzitivita), zlepšují se parametry krevního srážení (fibrinolýza)
a funkce výstelky cévní (endoteliální dysfunkce). U diabetiků se zdá, že normální
krevní tlak je pro další průběh rozhodující. Je třeba zasahovat včas, zabránit
vzniku diabetu, který vede k tomu, že diabetici umírají v 8O% na nemoci srdce
a cév.
•Podávání léků snižujících hladinu cholesterolu a triglyceridů .
•Léčba diabetu a normalizace krevního cukru dietou, tabletami a inzulínem.
• Preventivní podávání léků k zabránění vzniku metabolického syndromu a diabetu
2.typu (metformin, nateglinid, valsartan, rosiglitazon, rimonabant).
• V neposlední řadě podávání léků ovlivňujících hmotnost (Meridia, Xenical), krevní
srážení (Anopyrin, Clopidogrel) a hladinu kyseliny močové v krvi (Milurit).
Hlavním a nejdůležitějším opatřením je změna nezdravého životního stylu
a špatných stravovacích návyků.
Prevence metabolického syndromu
Ještě účinnější je však vzniku metabolického syndromu předcházet. Základem
je udržení normální hmotnosti do BMI 25 a fyzická aktivita.
BMI, neboli Body Mass Index, index tělesné hmotnosti je číslo používané jako
měřítko obezity. Slouží pro statistické srovnání obezity populace, zanedbává však
velké množství faktorů (svalstvo, kosti apod.).
BMI index je závislý na dvou tělesných parametrech, a sice na výšce a váze.
Výpočet BMI indexu:
BMI = hmotnost [kg] / výška [m]
Za obézního je podle této definice považován každý člověk s BMI > 30.
Vychýlit energetickou rovnováhu lze poměrně lehce. Pro příklad můžeme uvést čokoládu,
která je oblíbenou pochoutkou a často bývá konzumována nad rámec skutečných
energetických potřeb. Tabulka 100g mléčné čokolády obsahuje cca 500 kcal.
Sníme-li tedy denně 50g čokolády (což není u některých pacientů nic obtížného),
přijmeme tak 250 kcal, které se z větší části uloží ve formě tuku. Za 30 dní takového
počínání jsme takto přijali 7 500 kcal, což představuje 833g tuku (1kg tuku = 9 000
kcal), tedy za 1 rok 10 kg nově akumulovaného tuku. Pokud se nám podaří snížit takto
navíc přijímané kalorie na 1/4 (208g tuku měsíčně), stále roční nárůst hmotnosti
představuje 2,5 kg, a to je za 10 let nových 25 kg tukové tkáně.
Při vzniku jednotlivých nemocí hraje důležitou roli genetika, ale obří podíl
mají také sedavý způsob zaměstnání a nezdravý životní styl vedoucí k obezitě.
Všechny složky metabolického syndromu mají výraznou dědičnost, ale bez tuku
v oblasti břicha (obvod pasu do 80 cm u žen a 94 cm u mužů) je metabolický
syndrom vzácný.
Osoby postižené metabolickým syndromem mají 2-3krát vyšší úmrtnost na kardiovaskulární
nemoci, především na ischemickou chorobu srdeční nebo cévní
mozkovou příhodu. Na základě řady studií bylo zjištěno, že zdravý životní styl, tj.
nízkokalorická dieta, pravidelná pohybová aktivita a nekouření je nejúčinnější
v prevenci metabolického syndromu, event. v jeho léčbě a prevenci jeho následků,
tj. diabetu 2.typu a kardiovaskulárních nemocí.
Jak jsem již zmínila, nejlepším způsobem, jak zabránit vzniku nebo snížit inzulínovou
rezistenci je udržovat svou správnou tělesnou hmotnost, vybírat si správné
a zdravé pokrmy a být aktivní.
DOPORUČENÍ, JAK DOSÁHNOUT IDEÁLNÍ HMOTNOSTI, SE DAJÍ
SHRNOUT DO NÁSLEDUJÍCÍCH BODŮ:
• Důležité je stanovit si reálný cíl a nenechat se odradit pomalým úbytkem na váze
- většina lidí snadno přibývá a obtížně hubne. Nejdůležitější je zhubnout asi
10 % nejvyšší váhy, tedy 8 - 15 kg. Takový úbytek znamená zásadní zlepšení látkové
přeměny (pokles krevních tuků, lepší schopnost zpracovávat cukry, pokles
krevního tlaku).
• Pravidelný pohyb - omezování v jídle a pohyb se doplňují, bez vhodného pohybu
je hubnutí mnohem obtížnější. Základem pohybu je běžná chůze, rychlejší
procházky, popř. plavání a jízda na kole. Cvičení zvolené s ohledem na tělesnou
hmotnost a stav pohybového ústrojí znamená mnohem více, než jen spalování
tukových molekul. Přiměřené tělesné aktivity v délce alespoň 30 minut denně
jsou rovněž účinné – např. chození po schodech místo jízdy výtahem, neužívat
dálkové ovládání televize, chůze do práce, atd.
• Složení stravy je stejně důležité jako její množství. Předem rozmyšlené složení
a množství jídla se dokáže snáze dodržet.

• Energie v potravě - podmínkou hubnutí je méně energie v jídle, než tělo spotřebuje.
Je vhodné pořídit si praktické tabulky energetických hodnot potravin a podle
nich se řídit, vybírat, co je vhodné a co nevhodné. Výdej (spotřeba) energie
zahrnuje nejen náklady na tělesný pohyb, ale také na látkovou přeměnu, tvorbu
tepla, zpracování potravy atd. Všechna jídla a potraviny (i večerní) samozřejmě
musí být zahrnuty do celkového součtu = denní energetické dávky.
• Jíst několikrát denně - při třech a více menších porcích je hubnutí snazší než při
jednom či dvou větších jídlech. Nezáleží na přesné hodině ani délce přestávek,
pokud však nejsou příliš dlouhé.
• Nevynechávat ranní (dopolední) jídlo - prodlužování noční pauzy vede k úspornému
chodu těla.
• Jíst klidně večer, pokud to vyhovuje - nikdo nedokázal, že by tělo reagovalo před
17. hodinou jinak než později
• Omezit všechny tuky na snesitelné minimum - rostlinné tuky mají stejné množství
energie jako živočišné, i když jinak mohou být zdravější. Některé tuky mají
příznivý účinek na koncentrace tuků v krvi, ale jejich energetická hodnota je
stejná (38 kJ/g).
• Vážit se jednou týdně a úspěšnost hubnutí posuzovat nejdříve za dva měsíce.
Rychlé a snadné metody nefungují. Průměrná rychlost hubnutí mezi pacienty
v ambulanci pro obézní je méně než 2 kg měsíčně - i to znamená úbytek 20 kg
za rok.
• Úspěšný režim neopouštět - jen jedna věc je těžší než hubnutí: opakované hubnutí.
Zatím neexistuje žádná možnost, jak změnit sklon organizmu k přibývání. Proto
i po zhubnutí je nutné pokračovat v omezeném příjmu energie.
Snahy EU bojovat proti metabolickému
syndromu
Současný výzkum ukazuje, že pro prevenci vývoje onemocnění je strava a fyzická
aktivita lepší než aplikace léků. Evropská komise pro tento účel řídí výzkumný program
nazvaný LipGene, do kterého je zapojeno 21 subjektů z 10 zemí. Jeho cílem
je zjistit, jak strava (především obsažené tuky) a naše individuální genetické uspořádání
může ovlivňovat vznik syndromu a také pomoc při snižování nákladů souvisejících
s obezitou prostřednictvím prevence vývoje metabolického syndromu.
Projekt běží od roku 2004 a jeho koordinátorem je Trinity College Dublin, Irsko.
Závěrem bych ráda ještě jednou zdůraznila závažnost tohoto civilizačního
onemocnění. Pokud zjistíme, že je naše BMI ve vyšší kategorii než nadváha, či
obvod pasu splňuje uvedená kritéria, patříme mezi osoby minimálně významně
ohrožené metabolickým syndromem. K potvrzení či vyvrácení tohoto podezření
bychom se měli obrátit na svého praktického lékaře.
Mgr. Lucie Pavlisková
32 | Vzděláváme se

NmUxZWU3