PHARMA NEWS - odborný časopis

S některým typem bolesti hlavy se setkalo za svého života 96 % mužů a 99 % procent žen

S migrénou má zkušenost asi 20 % žen a přibližně 6 % mužů.

Záchvaty často začínají již v dětství nebo v období puberty.

Migréna bývá zpravidla definována jako záchvatovité onemocnění mozku nejasného původu.

Oku laika jistě nepříliš lahodící „nejasný původ“ předznamenává, že souboj s migrénou spočívá především v potlačování jejích bolestivých projevů a preventivních opatřeních, s cílem zamezit pokud možno nástupu dalšího migrenického záchvatu.

S bolestí hlavy se během svého života setkal prakticky každý člověk. Jde o příznak provázející celou řadu onemocnění, případně přicházející jako odpověď na celou řadu vnějších i vnitřních vlivů.

Definovat a klasifikovat jednotlivé druhy bolesti hlavy je samozřejmě relativně obtížné, zejména vezmeme -li v potaz, že vyvolávající příčina je často nedopátratelná.

Bolest hlavy

Dříve, než se zaměříme přímo na migrénu, zamysleme se na chvíli nad bolestí (hlavy) samotnou.

Víme, že mozek prakticky nemá nervová vlákna vedoucí bolest, a proto ani při jeho vážném poškození nelze mluvit o „bolesti mozku“. 

Oproti tomu mozkové pleny, tvořící obaly povrchu mozku a mozkové cévy jsou bohatě nervově zásobeny, a tím pádem reagují na bolestivé podněty velmi citlivě.

Těžko však každá bolest hlavy bude vycházet z povrchu mozku. Hlava přece není tvořena pouze nitrolebeční dutinou. Bohatě inervovaných oblastí je na lidské hlavě mnoho: kůže, svaly, vazy, oči i zuby, aj. Bolesti hlavy pak většinou logicky vycházejí právě z těchto oblastí.    

Při svalové námaze, při bolestech zad, při mechanickém poranění, tam všude si umíme nějakým obecným způsobem bolest objasnit.

Bolest hlavy, která není způsobená např. úderem nebo průběhem nějakého jiného onemocnění, je však pro nás mnohdy daleko hůře přijatelná, neobjasnitelná, vycházející z neznámé příčiny, respektive – může nastávat (a nastává) z tolika různých příčin, které nám nejsou navenek zřejmé.

Oproti řadě jiných bolestí (samozřejmě ne všech), je také při bolesti hlavy jen zřídkakdy možné najít úlevovou pozici.

Je-li tato bolest navíc dlouhodobá a často se opakující, zcela zásadním způsobem ovlivňuje celý náš život a velmi silně působí i na jeho celkovou kvalitu.

Odhalit původce (spouštěč) takové bolesti a mít možnost působit přímo na něj, je vysněným snem většiny lidí, kteří mají s chronickými bolestmi hlavy osobní zkušenost. Jde však o souboj, který může trvat bohužel i celý život a přesto nemá jasného vítěze.

Těžký život s migrénou

Migréna však není jen prostou bolestí hlavy.

Definovat ji můžeme i jako - opakující se chronickou bolest hlavy střední až vysoké intenzity, která se projevuje zpravidla unilaterálně (jednostranně) a trvá zhruba 3 až 72 hodin.

Musíme přitom ovšem dodat, že samotnou bolest hlavy mohou předcházet či doprovázet obvykle i další projevy. 

K těmto projevům se řadí zejména:

Prodromy

Aura

Pulsující charakter bolesti

Nevolnost a zvracení

Světloplachost

Zvýšená citlivost vůči zvukům a pachům

Průběh a fáze migrenického záchvatu

Nastupující záchvat migrény v řadě případů začíná náhlou bolestí hlavy, doprovázenou zmíněnou nevolností, zvracením, světloplachostí, aj.

U některých pacientů ovšem této fázi předchází ještě jakési upozorňující příznaky na blížící se záchvat.

Do této skupiny příznaků řadíme tzv. prodromy a auru.

Uvažujeme-li pacienta, u kterého lze pozorovat všechny tyto příznaky, vypadala by časová souslednost průběhu migrenického záchvatu následovně:

1. Prodromy

2. Aura

3. Vlastní bolest hlavy provázená příp. nevolností, zvracením

4. Fáze relaxace, odeznění bolesti

Prodromy

Prodromy představují soubor příznaků, které s různým časovým odstupem, od několika hodin až po několik dní, ohlašují příchod záchvatu migrény.

Jejich souvislost s blížícím se záchvatem obvykle rozpoznají pouze ti, kteří již mají s migrénou několikaleté zkušenosti.

Jde o subjektivně relativně obtížně popsatelné, rozmanité projevy, z nichž můžeme jmenovat např. – podrážděnost, zvýšenou únavu, změny chuti, změnu nálady, včetně euforické nálady bez zjevné příčiny, zívání, aj.

Aura

Přítomnost či absence aury rozděluje migrénu na dva podtypy a to migrénu klasickou (s aurou) a migrénu prostou (bez aury).

Aura, podobně jako prodromy, je jakousi předzvěstí nastupujícího záchvatu. Chronologicky přichází až po fázi prodromů (je-li přítomná samozřejmě), bezprostředně před propuknutím bolestí hlavy (zhruba do jedné hodiny) a trvá řádově několik vteřin až minut.

Nejčastěji se setkáváme s tzv. aurou zrakovou, projevující se poruchami zorného pole, rozmazaným viděním, svítícími či blikajícími body v zorném poli, výpadek zorného pole v podobě černých skvrn, atp.

Vzácněji se setkáváme např. s fixací pohledu k jedné straně, závratěmi, či dokonce afázií.

Projevy aury mívají u pacienta během života zpravidla stejný charakter a nedochází k jejich výraznějším změnám.

Fáze bolesti

U prosté migrény bez prodromů přichází bolest jako první příznak, bez varování.

Její intenzita se může pohybovat od relativně nízké hladiny, která pacienta nevyřazuje z běžné každodenní činnosti, ačkoliv mu samozřejmě přináší jistý diskomfort.

Zpravidla jde však o bolest středně až velmi silnou, která jej značně omezuje, nebo dokonce zcela vyřazuje z běžných denních činností.

Tato fáze, jak jsme již zmínili, může trvat 3 až 72 hodin a bývá provázena též nevolností a zvracením, případně průjmy. Míru vyčerpání, zejména z déletrvajícího záchvatu, lze slovy jen obtížně popsat.

Fáze relaxace

Odeznění bolesti přináší značnou úlevu, ale také silné vyčerpání a únavu, která je často okamžitě kompenzována hlubokým spánkem. U některých pacientů se po ukončení záchvatu můžeme naopak setkat s nástupem euforických stavů.

Ještě několik dní po skončení záchvatu může přetrvávat únava, nechuť k jídlu a zvýšená citlivost vůči dotekovým vjevům.

Příčiny migrény

V úvodu jsme zmínili, že migréna je „záchvatovité onemocnění mozku nejasného původu“. 

Vysvětlení podstaty vzniku migrény má tak několik různých teorií. Přesto však mezi nimi panuje jistý konsenzus, přisuzující nejvýznamnější roli účinkům serotoninu a oxidu dusnatému.

Rozvoj migrény je tak určen spouštěcím faktorem, měnícím elektrickou aktivitu v určitých oblastech mozku. Dochází k rozšíření některých mozkových cév a změně jejich krevního průtoku.

Během záchvatu klesá hladina serotoninu a z nervových zakončení dochází k uvolňování látek prohlubujících bolest, způsobujících zánět a další rozšíření krevních cév.

(srov. – „Dochází k aktivaci tzv. trigeminovaskulárního systému, nastává bolestivá vasodilatace drobných intrakraniálních cév, uvolnění neurotransmiterů do cévní stěny a rozvoji sterilního perivaskulárního zánětu.“ Viz. http://www.pharmanews.cz/vydani201104/clanek3.html)

Spouštěcí faktory

Je–li záchvat migrény provokován nějakým spouštěcím faktorem, je za ideální samozřejmě považován stav, kdy se podaří tento spouštěcí faktor odhalit a pokud možno jej eliminovat.

Bohužel, možných individuálních spouštěcích faktorů migrény je značné množství a zdaleka ne všech se lze vystříhat.

Může jít například o změnu počasí, stres, kouření, nedostatek či nadbytek spánku, hormonální změny během menstruačního cyklu, nadměrná fyzická zátěž, hladovění, světelné záření (zej, blikající světlo, TV, počítač.), intenzivní vůně, aj.

Mimo to se k relativně častým spouštěčům řadí i některé potraviny, např.: čokoláda, alkohol, vepřové maso, kofein, sýry a mléčné produkty.

Bohužel, tento výčet by mohl pokračovat ještě velmi dlouho.

Přesto je významné po spouštěcím faktoru vytrvale pátrat. Lidé trpící migrénou dlouhodobě se zpravidla doberou spojitosti s určitým faktorem a nástupem záchvatu, a mají tak možnost do určité míry své obtíže zmírnit.

Léčba migrény

Léčbu migrény lze zahájit po vyloučení jiné možné příčiny bolestí hlavy a na základě subjektivního popisu pacienta.

Podle intenzity záchvatů lze volit odpovídající léčbu.

U mírnějších forem migrény většinou postačují analgetika, využívá se zejména paracetamol a kyselina acetylsalicylová.

Jako vhodná se jeví i analgetika kombinovaná. Typickým příkladem je v tomto případě například kombinace paracetamolu s kofeinem (např. Panadol extra aj.), kde kofein zvyšuje analgetický účinek paracetamolu a zmírňuje únavu.

Při středně těžkých a těžkých migrénách je na místě využití specifických antimigrenik - triptanů. Působí jako agonisté serotoninových receptorů, čímž navozují vazokonstrikci cerebrálních cév a potlačují tak jejich nežádoucí bolestivou dilataci. Tím brání rozvoji neurogenního zánětu v cévní stěně

Námelové alkaloidy - Mezi námelové alkaloidy se řadí ergotamin a dihydroergotamin. Patří mezi neselektivní antimigrenika, jelikož kromě působení na serotoninové receptory ovlivňují také adrenergní a dopaminové receptory. Svým agonistickým účinkem na serotoninové receptory v CNS zabraňují bolestivé vasodilataci stejně jako triptany.

Profylaktická léčba – k předcházení záchvatům se v rámci každodenního užívání po určitou dobu využívají například:

Blokátory kalciových kanálů – nejč. flunarizin

Betablokátory -  (např metoprolol, bisoprolol) Tlumí vliv stresu, emocí a zevních podnětů na migrenózní centrum v mozku. Brání vzniku bolestivé vazodilatace a rozvoji zánětu.

Antiepileptika – (např. valproát sodný, topiramát a gabapentin). Snižují dráždivost mozkové kůry.

Tricyklická antidepresiva (např. amitriptylin, nortriptylin, imipramin), která inhibují serotoninové 5-TH2 receptory.

Rudolf Hála

Zdroje:

MUDr. Rudolf Kotas, Ph.D.: Migréna - patofyziologie a léčba. Maxdorf,  Praha 2001.

http://www.migrenik.cz/cps/rde/xchg/migrenik/xsl/m_uvodni-stranka.html?init=y

http://www.bolestihlavy.cz/priznaky-bolesti-hlavy.html

archiv časopisu Pharma News