PHARMA NEWS - odborný časopis

 

Část první

Minerální látky a stopové prvky jsou nenahraditelnou složkou lidského organismu se zcela zásadním významem, jejíž příjem je závislý na složení stravy. Jídelníček značného množství lidí však lze v tomto ohledu jen stěží označit termínem „vyvážená strava“. Nízký, či naopak nadměrný příjem některých minerálních látek a stopových prvků však může vést k rozvoji četných zdravotních komplikací.

V dřívější době stály v popředí vědeckého zájmu především vitamíny a minerálním látkám a stopovým prvkům nebyly věnovány podrobnější studie. S postupem času se však význam těchto látek ukazoval ve stále jasnějším světle a jejich funkce v lidském organismu jako zásadní a to i přes fakt, že některé z nich jsou v těle zastoupeny pouze v nepatrně malém množství. Odsud i pojmové rozlišení, označující některé z minerálů jako „stopové prvky“ – tedy ty, jejichž množství v organismu se pohybuje v řádech miligramů. Pro lepší představu – tělo muže s hmotností 70 kilogramů obsahuje přibližně 3,5 kilogramu minerálů. Celkový podíl stopových prvků v tomto množství představuje přibližně

10 gramů. Jde však pouze o otázku množství, kterou nelze ztotožňovat s otázkou důležitosti daného prvku.

Úvod k tématu

Dříve, než se začneme jednotlivými prvky a jejich významem podrobněji zabývat, je třeba vytknout základní „kámen úrazu“ tohoto tématu.

Precizní a komplexní pojednání o minerálních látkách a stopových prvcích ve výživě by totiž vydalo na několik stovek stran. Nejen proto, že role a funkční mechanismus těchto látek v lidském organismu jsou provázány s řadou dalších látek a dějů se vzájemným ovlivněním a množstvím dalších faktorů, ale také proto, že se neustále objevují nová fakta a zejména doporučená výše denního příjmu jednotlivých prvků doznává v průběhu let neustálých změn. O otázce vstřebatelnosti jednotlivých prvků a její proměnlivosti závisející opět na řadě možných stavů ani nemluvě.

Cílem následujícího textu je proto zejména podat základní informace o minerálních látkách a stopových prvcích a jejich funkci v lidském organismu tak, aby tyto informace přispěly k lepšímu povědomí o významu těchto látek, poukázaly na negativní důsledky nevyváženého složení potravy a zdravotní komplikace, které mají svůj základ v nedostatečném nebo naopak nadměrném příjmu těchto látek. 

Přehled nejvýznamnějších minerálních látek a jejich funkce v organismu

V současné době můžeme hovořit přibližně o osmnácti různých minerálních látkách a stopových prvcích, jejichž příjem ve stravě je nutný k zachování zdraví a adekvátní výkonnosti. Z minerálních látek je to jmenovitě: vápník, fosfor, sodík, draslík, hořčík a chlor. Ze stopových prvků (kterými se budeme zabývat až ve druhém díle tohoto článku) pak zejména: železo, jod, mangan, chrom, fluor, křemík, zinek, měď, kobalt, molybden, selen a nikl.

Vápník

Je ze skupiny minerálních látek přítomen v organismu v nejvyšším množství, jeho celková hmotnost tak v lidském těle se pohybuje přibližně v rozmezí

1 – 1,5 kilogramu. Naprostá většina vápníků je vázána na pevné tkáně – tj. kosti a zuby. Hospodaření s vápníkem v organismu zajišťují hormony a vitamín D.

Funkce – Stavební prvek kostí a zubů zajišťující pevnost těchto struktur. Ty fungují taé jako zásobní zdroj - v případě nedostatku vápníků v organismu je z nich odčerpáván. Nepatrné, avšak vysoce důležité množství vápníku je obsaženo v nitru buněk, kde slouží zejména ke stabilizaci buněčného obalu. Mimo to se podílí na řadě významných biochemických reakcí, zajišťuje pravidelný tep, koordinuje srdeční stahy, účastní se v procesu srážení krve, mírní alergické reakce, aj.

Využití vápníku v organismu se zhoršuje při nedostatku vitamínu D, fosforu, draslíku a hořčíku

Nedostatek – Zejména v období dětství a dospívání může vést ve starším věku k deformaci kostí, jejich zvýšené lámavosti, apod., podílí se na vzniku osteoporózy. Může způsobovat křeče, lámavost nehtů, vypadávání vlasů, zvýšení krevního tlaku.

Obsah v potravě – Vápník je bohatě zastoupen zejména v mléčných výrobcích, ale i v zelenině (celer, brokolice, mangold, aj.). Obsažen je například i v krevetách, sardinkách v oleji, sezamových semenech a mnoha dalších potravinách. Smíšená strava se zastoupením mléčných výrobků je zpravidla plně dostačujícím zdrojem vápníku.

Fosfor

Je po vápníku, co do zastoupení v organismu, druhou minerální látkou, která je v lidském těle přítomna v množství představující

přibližně 1 % tělesné hmotnosti (např. 80 kg hmotnost = 800 gramů fosforu).

Funkce – Asi z 90 % ve formě anorganických sloučenin s vápníkem obsažen v kostech a zubech. Zbylých 10 % ve formě organických fosforečných sloučenin v tkáních a krvi (přítomen v molekulách ATP). Hlavní funkcí fosforu je výroba a přenos energie ze živin. Podporuje rychlé srážení krve. Vysoce důležitý rovněž pro tzv. pufrační (tlumivý) účinek při výkyvech acidobazické rovnováhy – udržování požadovaného rozsahu pH krve (pozn. 7,4) a buněk.

Nedostatek – Výjimečný v závislosti na zdravotních obtížích.

Nadbytek – Rovněž výjimečně při narušení funkce ledvin či příštítných tělísek. Denní příjem vyšší než 1500 mg vede k poruchám metabolismu vápníku.

Obsah v potravě – V široké řadě potravin. Zvýšený obsah např. pšeničné klíčky, mořské ryby, vnitřnosti (zejm. srdce).

Sodík

Je prvek řadící se ke kovům, jehož obsah v lidském těle se pohybuje v průměru okolo 100 gramů. Nejběžnějším způsobem se do organismu dostává prostřednictvím chloridu sodného, sloučeniny všem známé jako kuchyňská sůl. V lidské stravě se krom chloridu sodného přirozeně vyskytují i jiné sodné soli (např. uhličitan sodný, fosforečnan sodný, aj.).

Funkce – Určitá koncentrace minerálních solí ve vodě je nezbytná prakticky pro všechny tělesné funkce. Asi dvě třetiny sodíku tvoří společně s chlorem součást tkáňové tekutiny, zbývající třetina je vázána v kostech. Sodík se podílí na hospodaření s tekutinami a elektrolyty v těle, zajišťuje společně s chlorem napětí tkání vně buněk.

Nedostatek – v dnešní době prakticky nehrozí, sodík přijímáme jak v řadě potravin, tak prostřednictvím používání kuchyňské soli při přípravě jídel. Rychlý úbytek sodíku však může nastat při vysoké sportovní námaze, při zvracení či průjmových onemocněních. Pokles hladiny sodíku se může projevit křečemi a bolestmi hlavy.

Nadbytek – Kuchyňská sůl vykazuje schopnost vázat vodu a zadržovat ji v tkáních. Nadměrným solením dochází ke zvýšené zátěži ledvin, krevního oběhu a srdce. Může vést k hypertenzi.

Draslík

Je, co se množství týče, zastoupen v lidském těle asi 150 gramy u mužů a 100 gramy u žen. Vyskytuje se především uvnitř buněk, působí jako antagonista sodíku a společně s ním reguluje hospodaření s tělními tekutinami.

Funkce – Jestliže sodík vodu váže, má draslík úlohu opačnou – vyplavuje ji. Podílí se také na udržování acidobazické rovnováhy. Aktivuje některé enzymy, souvztažně má vliv na tvorbu bílkovin či zisk energie ze sacharidů a transport cukrů do buněk. Obsažen je rovněž v trávicích šťávách.

Nedostatek – Nastává zejména v závislosti na průjmových onemocněních či zvracení, případně při užívání projímadel, vlivem užívání diuretik či léčiv sloužících ke snížení krevního tlaku. Ke zvýšeným ztrátám dochází rovněž při nadměrném pocení (vysoká sportovní zátěž, aj.)

Nadbytek – Může vzniknout při poruše ledvin. Dochází k hromadění draslíku v krevním séru, hrozí křeče, narušení srdeční a nervové činnosti.

Obsah v potravě – Významně např. v bílých fazolích, sušených meruňkách, čočce, mandlích, arašídech, bramborách, hovězím mase, ale i v kravském mléku, lískových ořeších, v rajčatové, grapefruitové, či mrkvové šťávě, aj.

Hořčík

V těle dospělého člověka se nachází asi 25 až 30 gramů hořčíku, přičemž asi 60 % z tohoto množství je uloženo v kostech, odkud může být hořčík v případě potřeby čerpán. Zbylé množství je uloženo ve svalech, krvi, mozku, ledvinách a játrech.

Funkce – Je vysoce významný v metabolismu bílkovin, tuků a cukrů. Zajišťuje funkci nervové soustavy a jaterních buněk. Působí jako antistresový faktor, reguluje rovněž (společně s draslíkem) propustnost buněčné stěny. Velmi významný je také pro výkon srdečního i ostatního svalstva.

Nedostatek - Je v populaci poměrně častým jevem. Nedostatečný příjem hořčíku řeší organismus jeho odčerpáváním z kostí. Dlouhodobý nedostatek se začíná projevovat neschopností soustředění, podrážděnost, záškuby a třes svalů, křečovými záchvaty. Hrozí vážné zdravotní komplikace, srdeční arytmie, angina pectoris či infarkt.

Nadbytek – U zdravého člověka nedochází k nadbytku hořčíku - je bezproblémově vyloučen. Hrozí pouze při oslabení funkce ledvin, kdy se mohou v závislosti na nepoměrném zastoupení draslíku a hořčíku projevit poruchy nervové soustavy.

Obsah v potravě – Četný nedostatek hořčíku v organismu je způsoben nevhodnými stravovacími návyky s převahou masité stravy, nadbytku rafinované a denaturované potravy. Hořčík je totiž zastoupen zejména v rostlinných složkách stravy, ačkoliv jej můžeme najít i v kuřecím, krůtím či krabím mase, nebo v mase některých ryb. Z potravin bohatých na hořčík můžeme jmenovat např. pšeničné otruby, kešu ořechy, luštěniny obecně, neloupanou rýži, ječné kroupy, vaječné těstoviny, aj.

Chlor

Známý obecně v malých dávkách jako dezinfekční látka k zajištění nezávadnosti vody, je v lidském organismu zastoupen asi 80 gramy.

Funkce – S vodíkem ve formě kyseliny solné v žaludku usmrcuje bakterie a zlepšuje trávení bílkovin. Společně s draslíkem a sodíkem reguluje osmotický tlak krevní plazmy. Podpora funkce jater, podíl na aktivitě některých enzymů.

Nedostatek – možný v závislosti na průjmovém onemocnění, déletrvajícím epizodám zvracení či nadměrném pocení. Při výrazném úbytku (téměř polovičním) hrozí ohrožení života v následku porušení acidobazické rovnováhy. Menší nedostatek může způsobit bolesti hlavy, svalové křeče, poruchy krevního oběhu.

Nadbytek – bývá častý, protože v současné populaci je tendence k nadbytečnému solení (NaCl). Zdravý člověk však přebytek vyloučí prostřednictvím potu a moči a nehrozí předávkování. Zdravotní komplikace se vyskytují při dlouhodobém, nadměrném příjmu chloru.

Obsah v potravě – Zvýšený zejména v uzeninách (párky, salámy). Zastoupen je dále např. v mléce, banánech, hovězím či kuřecím mase, aj.

Příjem minerálních látek ve stravě

Včetně stopových prvků, jejichž problematikou se budeme zabývat ve druhé části článku v následujícím čísle časopisu, je zdánlivě otázkou banální. Potřebný denní příjem bývá totiž na první pohled směšně malý (v řádech miligramů nebo jen mikrogramů) a předpoklad, že stravou lze bezproblémově tuto potřebu pokrýt, se zdá být oprávněný.

Ovšem vyvážená a plnohodnotná strava je jedna věc a stravovací návyky řady lidí v dnešní době jsou věcí druhou. Příliš jednostranná, nepestrá strava, nevhodná úprava potravin, znečištění spodních vod, umělá hnojiva a řada dalších věcí, to vše ovlivňuje celkovou bilanci minerálních látek v těle.

Dále je třeba vzít potaz řadu dalších faktorů, které hospodaření s těmito látkami v organismu ovlivňují. Z rizikových skupin lidí, u kterých by měl brán zvýšený ohled na příjem minerálních látek, můžeme jmenovat např.: Ženy v období těhotenství a kojení, výkonnostní sportovce, silné kuřáky, alkoholiky, lidi pod dlouhodobou stresovou zátěží, dlouhodobě nemocné (včetně bulimie, anorexie, etc.), ty, kteří drží časté redukční diety, nebo se stravují jednotvárně (preferují dlouhodobě určitý typ stravy, fastfoody, vegetariánství, veganství…).

Nelze však bezmyšlenkovitě užívat minerální látky prostřednictvím doplňků stravy, porada s odborníkem je v tomto případě vždy na místě.

Pokračování v příštím čísle.

Andrea Kleinová

Zdroje:

Stefanie Roedigerová-Streubelová: Minerální látky a stopové prvky ve výživě. Mosaik Verlag GmbH, München 1995.

Dr. M. Stránský a kol. autorů: Sborník přednášek k odbornému semináři Minerální látky ve výživě. Praha 1995.