PHARMA NEWS - odborný časopis

Přesvědčení, že o mléčné zoubky není třeba přespříliš pečovat, protože je beztak po několika málo letech nahradí stálý chrup, je už dávno přežité. Ačkoliv většina rodičů dobře chápe význam dentální hygieny již u dětí kojeneckého a batolecího věku, se správnou technikou čištění, výběrem vhodného kartáčku a pasty, či s (ne)vhodností některých návyků bývá leckdy potíž.

S prvním prořezaným zoubkem, který se objevuje přibližně kolem šestého měsíce věku kojence, přibývá k rodičovským povinnostem i nutnost odpovídající péče o dentální hygienu svého dítěte. Zpočátku lze vystačit s málem…

PÉČE O PRVNÍ DĚTSKÉ ZOUBKY 

Prořezávání prvního mléčného zubu (většinou se jako první prořezávají dolní střední řezáky), bývá často doslova rodinnou událostí. Samotný hlavní aktér však nebývá touto událostí většinou příliš nadšen. Oteklá dásnička a nepříjemný pocit z toho, jak se první zoubek klube na svět, většinou způsobí přídavek k pravidelné porci denního a nočního pláče. V tomto období lze využít nejrůznější masážní ústní gely s částečně znecitlivujícím účinkem, určené těm nejmenším dětem. Po prořezání prvního zubu je na místě také první čištění. To však zpočátku samozřejmě neprovádíme klasickým zubním kartáčkem a zubní pastou. K dispozici jsou gumové kartáčky uzpůsobené k navléknutí na prst, zcela však postačí i navlhčený kousek gázy, kterým první zoubek (zoubky) opatrně otřeme. Prořezávání špičáků a stoliček je pak signálem k pořízení prvního zubního kartáčku. Přibližně od ukončeného prvního roku života je pak vhodné zapojit i zubní pastu určenou pro nejmenší. Někdy se však doporučuje počkat až zhruba do věku dvou let. Jde zejména o schopnost dítěte vyplivnout posléze pastu z úst a nepolykat ji. Počátek péče o mléčný chrup u dětí by však měl opravdu začínat již s prvním prořezaným zubem. Zdravé mléčné zuby totiž rozhodně nejsou pouze záležitostí estetickou…

VÝVOJ MLÉČNÉHO CHRUPU

Zárodky mléčného chrupu se vyvíjejí již v časných fázích těhotenství a dokonce i základ chrupu stálého vzniká ještě v období před porodem. Dostatečný příjem vápníku, vitamínů a minerálních látek během těhotenství se tedy mimo jiné pozitivně podepisuje i na správném vývoji a stavbě zubů dosud nenarozeného potomka. Jako celek se mléčný chrup skládá z celkem dvaceti zubů – osmi stoliček, čtyř špičáků a osmi řezáků. Jak již bylo řečeno, průměrně kolem šestého měsíce věku dítěte se prořezávají první zoubky, obvykle spodní střední řezáky. V průběhu následujících dvou let se postupně prořezávají ostatní mléčné zuby. Kolem šestého roku života začíná mléčný chrup postupně nahrazovat chrup stálý.

VÝZNAM MLÉČNÉHO CHRUPU

První generace zubů má pro dítě velký význam. Nejenže se s nimi učí kousat a mělnit pevnou stravu, jejich postavení rovněž ovlivňuje tvar čelistí a obličeje. Nosný je zejména jejich vliv na výslovnost některých hlásek a fakt, že stav mléčného chrupu ovlivňuje také vývoj druhé generace zubů – chrupu trvalého. Zanedbání péče o mléčný chrup, společně s četnými nevhodnými návyky, které mohou vést k jeho poškození a zvýšené kazivosti, se tedy může výrazně podepsat i na postavení a celkovém zdraví chrupu trvalého. Což je samozřejmě později z mnoha hledisek, ať už funkčního, estetického, či finančního (některé stomatologické zákroky nejsou právě nejlacinější), velice nepříjemné. Odpovídající péči, včetně pravidelných kontrol u stomatologa, je tedy opravdu dobré nepodceňovat. Lze tak předejít mnoha nepříjemným a mnohdy bolestivým komplikacím v pozdějším věku.

POPRVÉ K ZUBAŘI

První návštěva zubní ordinace by měla proběhnout přibližně kolem jednoho roku věku dítěte. Kromě zhodnocení dosavadního vývoje chrupu je vhodné poradit se při první návštěvě o správné technice čištění dětských zoubků, které zatím spadá do povinnosti rodičů. Obdobně je vhodné poradit se i ohledně výběru vhodného zubního kartáčku a pasty. Správné čištění zubů je poměrné náročné na koordinaci a plně a správně je zvládne dítě samostatně až kolem šestého roku věku! Celou tuto dobu je tedy na rodičích dítěte, aby zajistili pravidelné a správně prováděné čištění zubů dítěte, kontrolovali čištění i v době, kdy je již dítě schopné pracovat s kartáčkem samostatně a důsledně zoubky dočišťovali. Pravidelné kontroly každých šest měsíců by se měly stát samozřejmostí. Odkládání první návštěvy zubaře a ignorování významu pravidelných preventivních kontrol se může silně negativně podepsat na zdraví dětského chrupu. O vztahu k návštěvám zubaře a zubní ordinace ani nemluvě. 

VYBÍRÁME KARTÁČEK PRO DÍTĚ – NEJDRAŽŠÍ NEROVNÁ SE VŽDY NEJLEPŠÍ 

Se zubním kartáčkem pro malé dítě je to obdobné jako s celou řadou dalších výrobků. Od opravdu kvalitních a vyhovujících kartáčků až po ty, které sice vypadají krásně, oplývají lákavými barvami, obrázky, figurkami zabudovanými do rukojeti, ale v mnoha případech ústní dutině malého dítěte spíš ublíží, než aby napomáhali zachovávat zdravé zuby. Existuje několik zásad, kterých byste se měli při výběru dětského zubního kartáčku držet. Ani s nimi se ovšem nelze zcela vyvarovat chyb. Některé atributy kartáčku totiž jen velmi těžko posoudíte pouhým okem a dobývat se do zabaleného zboží v obchodě s odůvodněním, že je třeba si je „osahat“ by se asi nesetkalo s přílišným pochopením. Nejlepší je tedy pečlivě prostudovat informace na obalu, měla by zde být mimo jiné uvedena i věková skupina, pro kterou je kartáček určen, zhodnotit jednotlivé aspekty a při další návštěvě zubaře vzít kartáček s sebou. Kartáček by měl splňovat určitá kritéria: Rozměr – Zejména rozměr hlavy, tj. pracovní plochy kartáčku, volíme spíše menší. Pro dítě mezi třetím a šestým rokem věku zhruba okolo dvou centimetrů. Štětinky kartáčku – Budou přicházet do kontaktu se zuby a dásněmi dítěte. Měly by proto být měkké a husté, rovně zastřižené a na koncích zaoblené. Zásadně vybíráme kartáčky s označením „měkký“ nebo „ultra měkký“ (soft, ultra soft). Ultra měkkým kartáčkem je však zuby třeba čistit několikrát déle. Je vhodný pro velmi malé děti, nebo při problémech s citlivostí dásní. Bohužel, i některé kartáčky s tímto označením by podle odborníků mohly sloužit spíše k čištění připálenin v hrnci a pro dětské zuby a dásně jsou doslova nebezpečné. Rukojeť – Je neméně důležitou součástí kartáčku. Po namočení kluzká rukojeť je pro dítě nevhodná. Zároveň však platí, že čím méně výstupků, hrotů, ozdob a všelijakých jiných vymyšleností na ní bude, tím lépe. Pružnost rukojeti je dalším z podstatných aspektů výběru. Pruží -li rukojeť moc, nedá se kartáček na zuby náležitě přitlačit a čištění je nekvalitní. Pruží -li naopak málo a je příliš tvrdá, je velmi obtížné kvalitně vyčistit zadní zuby. Proto se snažíme volit kartáček, jehož rukojeť není ani příliš pružná, ani příliš tvrdá.

VYBÍRÁME ZUBNÍ PASTU

Na trhu jsou k mání zubní pasty určené již pro nejmenší děti. Ty zohledňují zejména fakt, že malé děti mají tendenci pastu při čištění zubů polykat. Obsahují proto minimální, nebo nulové množství fluoridu, který je sice pro zdraví zubů významný, nicméně jeho přemíra organismus poškozuje. Nicméně při výběru dětské zubní pasty narazíme i mezi odborníky na jisté rozpory. To souvisí se zmíněným faktem, že děti mají tendenci pastu při čištění zubů polknout a nejde přitom jen o fluoridy. Často je poukazováno na to, že i dětské zubní pasty obsahují řadu látek, které sice zlepšují jejich barvu, chuť, konzistenci, apod., s čímž se koneckonců setkáme u nekonečné řady dalších výrobků. Zjednodušeně můžeme říci, že jde opět o ona často diskutovaná Éčka – čili všelijaká aditiva, z nichž řada je podezřívána z negativních vlivů na lidské zdraví. Z tohoto hlediska ani názor, že až do dvou let lze zuby čistit pouze vhodným, navlhčeným kartáčkem, nelze šmahem odsoudit za neopodstatněný. S trochou sebevzdělání je ovšem možné se při výběru dětské zubní pasty vyvarovat zcela zbytečných příměsí, jejichž zdravotní nezávadnost je sporná. Obecně se při výběru dětské zubní pasty řídíme v závislosti na věku zejména obsahem fluoridu. To znamená, používat zpočátku opravdu dětské pasty určené pro nejmenší děti, s velmi nízkým, či raději nulovým obsahem fluoridu. Ačkoliv zubní pasta není pochutina a víme, že její polykání není vhodné, je zkrátka potřeba, aby měla také příjemnou chuť. Respektive – čistit dítěti zoubky pastou, která jej pálí v ústech, dělá se mu z ní zle, zkrátka „nechutná mu“, je kontraproduktivní. Udělat z čištění zubů záležitost, které se dítě děsí a snaží se jí vyhnout, je z pochopitelných důvodů zcela nesmyslné. Děti neocení mentolové a pálivé příměsi, naopak, dají jistě přednost jemné ovocné příchuti. Obdobně jako u kartáčku, je nejlepší poradit se při návštěvě zubaře, který může doporučit nejlepší variantu pro dítě v daném věku.

Filip Rosenbaum

Zdroje: PhDr. Stanislava Jarolímková, doc. MUDr. Zdeněk Broukal, CSc. : Aby zuby nebolely, EB, Praha 2002 Antonella Tani Botticelli: Dentální hygiena – teorie a praxe, Quintessenz, spol. s r. o., Praha 2002 http://ona.idnes.cz/test-detskych-zubnich-kartacku-i-levne-mohou-byt- -dobre-p1n-/zdravi.aspx?c=A120403_105830_zdravi_pet http://www.maminkam.cz/pece-o-zuby-u-kojencu-a-batolat