PHARMA NEWS - odborný časopis

Celým jménem Jiřina Anna Jandová, narozená 30. září 1988 v Praze, je zpěvačkou a skladatelkou, která má zatím na svém kontě alba „Tvář“( 2009) a „Narovnaná v zádech“ (2012). Dcera slavného zpěváka Dalibora Jandy, se kterým také autorsky spolupracuje, si k řadě písní skládá vlastní hudbu, hraje na kytaru, na klavír a nedá dopustit na hudební skupinu Pink Floyd.

NA HROMADU OTÁZEK SMĚŘUJÍCÍCH K VAŠEMU OTCI JSTE EVIDENTNĚ ZVYKLÁ. NEMNOHO PROSTORU JE VŠAK V NEJRŮZNĚJŠÍCH ROZHOVORECH VĚNOVÁNO VAŠÍ MAMINCE A DĚTSTVÍ. MŮŽETE NÁM TADY TROŠKU ZAVZPOMÍNAT NA „MALOU JIŘINKU“? 

Vzpomínám, že jako malá jsem byla strašně tiché dítě. Jakmile jsem se dostala mezi lidi, byl ze mě učiněný andílek. Někteří z nich se dnes diví, že dělám to, co dělám. I když je pravda, že mezi vrstevníky jsem byla spíš ta zlobivější. Už od školky jsem se učila na piáno a ukrutně mě to nebavilo. S postupem času jsem ale musela připustit, že to přece jenom bylo k něčemu dobré. 

S TÁTOU ÚZCE SPOLUPRACUJETE A VYPADÁ TO, ŽE SI DOBŘE ROZUMÍTE. BYLO TO VŽDYCKY TAK? NEBO JSTE V URČITÉM OBDOBÍ BYLI I TAKŘÍKAJÍC „NA NOŽE“? 

Já mám dojem, že to tak bylo vždycky. My máme s tátou opravdu výjimečně kamarádský vztah. To samozřejmě neznamená, že by nebyly nějaké rozepře, hlavně pracovní, ale to snad v muzice i musí trošku být. On je možná trochu vznětlivější, v tom jsme si ostatně podobní, ale zase se pak neuvěřitelně rychle vrátí do pohody. 

KDYSI JSTE V JEDNOM ROZHOVORU ZMÍNILA, ŽE VRCHOL PRO VÁS PŘEDSTAVUJE SKUPINA PINK FLOYD, A TO NEJEN HUDEBNĚ, ALE I V OTÁZCE STYLU, ŽIVOTNÍHO NÁZORU. JAK TAHLE LÁSKA VZNIKLA A KTERÁ JEJICH PÍSEŇ VÁS NEJVÍC OSLOVUJE? 

To je láska na doživotí. Táta má doma dodneška haldy desek a mě mezi nimi, bylo mi tak čtrnáct, patnáct, zaujala The Wall, která byla na svojí dobu nesmírně vymakaná a doteď jí mám nejradši. Takže touhle deskou jsem začala, časem jsem si začala překládat jejich texty a už mě to nepustilo. No, a dneska mám všechny jejich desky a nevěřím, že by ještě někdy mohla vzniknout tak skvělá kapela. Jo, ještě si vzpomínám k tomu dětství, že předtím jsem poslouchala Spice Girls a na zdi měla velký plakát Lucky Vondráčkové (směje se). 

ČEMU SE, KROM HUDBY, NEJRADĚJI VĚNUJETE VE VOLNÉM ČASE? 

No, je pravda, že volný čas nejradši strávím u dobré desky, ale mimo to teď často běhám a cvičím. Ne, že by mě to bavilo, to spíš, aby se na mě dalo taky koukat :). Když je čas, tak chodím ráda plavat. Jinak mě docela baví rozhlížet se kolem sebe, zajímá mě sociologie, filozofie a historie, hlavně ta novodobá.

BYL VE VAŠEM ŽIVOTĚ OKAMŽIK, KDY BYSTE NEJRADĚJI SE VŠÍM PRAŠTILA A PUSTILA CELOU MUZIKU K VODĚ? 

Byl, určitě byl. Nikdy mě ale muzika nepřestala bavit, spíš někdy hodně unavují ty věci okolo ní, kdy se musíte předvádět, pouštět o sobě do éteru soukromé drby, lovit popularitu. Já to nikdy nedělala a ani dělat nebudu. Jednou se dokonce jeden bulvární novinář vyjádřil, že když tohle nechci dělat, tak nepatřím do branže. 

PODLE VŠEHO NEJSTE TEN TYP, CO BY PRO POPULARITU VYTVÁŘEL SKANDÁLY, EXCESY A OBLÉKAL ŠÍLENÉ MÓDNÍ KREACE. NAPADLA BY VÁS ALE NĚJAKÁ ŠÍLENOST, KTEROU BYSTE RÁDA PROVEDLA, ALE PROSTĚ SI TO NEMŮŽETE (NECHCETE) DOVOLIT?

No určitě by byla šílenost pustit některé věci, co vím, do světa. Třeba právě o těch novinářích. Ale to samozřejmě nechci (smích). 

VAŠE ŽIVOTNÍ FILOZOFIE VE ZKRATCE?

Zůstat nohama na zemi. To je myslím velký základ téhle profese. 

JAKÁ JE VAŠE PŘEDSTAVA HUDEBNÍHO VRCHOLU, KTERÉHO BYSTE CHTĚLA DOSÁHNOUT? 

Rozhodně nejdu po nějakých cenách, i když ne, že bych se za nějakou zlobila :). Nejvíc bych si přála udělat hit. Písničku, kterou by si každý zazpíval a se kterou by si mě dokázal spojit. Já ho prostě musím nějak složit, no. Asi to bude ještě trošku dlouhá cesta. Ale to je moje představa vrcholu.

JE NĚJAKÁ NEŘEST, KTEROU SI NEODPUSTÍTE A ZÁROVEŇ SE NEBUDETE BÁT NÁM JÍ TADY PŘIZNAT? 

Nejsem schopná vstávat brzo ráno. Pořád si říkám, že to zlepším, ale prostě to nejde. Asi to vyřeší až děti, ty vzpruží každou ženskou. Jinak holt asi nejsem neřestný typ: nekouřím, moc nepiju, akorát si dopřeju Colu. Cukry prostě potřebuju, abych nebyla protivná. 

VŽDYCKY TAK TROCHU SONDUJEME V OBLASTI ZDRAVÍ – FANDÍTE NĚJAKÝM DOPLŇKŮM STRAVY, PRAVIDELNÉMU CVIČENÍ, BABSKÝM RECEPTŮM NA ZDRAVOTNÍ NEDUHY?

Rozhodně nejsem zastáncem šarlatánství, spoléhám na klasickou medicínu. Ale babské rady, třeba ohledně péče o pleť, jsou kolikrát lepší než patlat na sebe kdejakou chemii. Člověk by měl taky číst, co si na sebe vlastně maže. Do lékárny samozřejmě občas chodím, ale tedy ty léky mi přijdou strašně drahý.

MÁTE ZKUŠENOSTI S BULVÁREM A S LOVCI FOTEK NEVHODNÝCH OKAMŽIKŮ, NEBO VÁS ZATÍM OSUD TÉTO „RADOSTI“ UŠETŘIL?

 Naštěstí nejsem pro bulvár tolik zajímavá, takže moc ne. Naprosto nechápu ty celebrity, co si hodlají třeba někam s někým vyrazit a předem si na sebe zavolají bulvár, aby se ještě víc zviditelnily. Ti novináři se jim kolikrát smějou za zády.

KDYBYCH VÁS POZVAL NA NĚCO DOBRÉHO K JÍDLU A PITÍ, CO BY TO PODLE VAŠICH PŘEDSTAV MĚLO BÝT? 

Na Colu mě může pozvat kdokoliv :) Jinak já mám ráda klasickou českou kuchyni, zkrátka vepřo knedlo zelo, svíčková. Hodně mi taky chutná asijská kuchyně, třeba thajská, čínská – musím se pochlubit, že jí taky umím docela obstojně vařit. 

KDYBYSTE BYLA POŽÁDÁNA O SPOLEČNÝ KONCERT – KOHO BYSTE ROZHODNĚ NEODMÍTLA A KDO JE VÁM NAOPAK PROTI SRSTI? 

No tak samozřejmě ty Pink Floydy, což bohužel není reálný. Docela ráda bych spolupracovala s Alicí Springs, ta dělala fakt dobrou muziku a je velká škoda, že už přestala. Proti srsti je mi třeba v české branži spousta lidí, ale spousty si naopak hodně vážím, tak bych to raději nerozmazávala. 

BRZY OSLAVÍTE ŠESTADVACÁTÉ NAROZENINY, JAKÝ DÁREK BY PRO VÁS BYL TEN NEJKRÁSNĚJŠÍ (VČETNĚ TĚCH NESPLNITELNÝCH)? 

Kdyby se tady zase konal koncert Rogera Waterse, nebo Davida Gilmoura. To by mi vážně udělalo radost.

Za odpovědi děkuje Jana Jokešová a Filip Rosenbaum