PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Otázky pro Kamilu Nývltovou



Krásný den přeji. V úvodu bývá zdvořilé zpovídanou osobu čtenářům v základních obrysech představit. Tentokrát si ovšem dovolím být nezdvořilý a poprosím vás, zda byste byla tak laskavá a zhostila se tohoto úkolu osobně:)

Jmenuji se Kamila Nývltová a pocházím z Krkonoš. Vyrostla jsem v hudební rodině, vystudovala jsem podnikání v oděvnictví a poté jsem se vydala na dráhu zpěvačky. Jsem ráda veselá a usměvavá a mám ráda kolem sebe hodné a dobré lidi, proto potřebuji mít pořád pocit toho, že mi je dobře. A jinak si myslím, že jsem úplně normální holka.

Děkuji vám a rovnou připojím tradiční otázku směřující k období vašeho dětství. Zajímalo by mě, jaká je vaše první dětská vzpomínka.

Já si moc věcí z dětství nepamatuji, ale třeba si vzpomínám, že jsme měli doma takové staré dřevěné vysoké schody a já jsem z nich jednou hrozně padla a vyrazila jsem malíčkem celou skříň, ano, skutečně malíčkem. Anebo se mi ještě vybavuje, že jsme si se sestřenkou hrály a ona byla hrozně hodná a já jsem ji vždy přemluvila k nějakým věcem a nakonec to skončilo tak, že jsem ji ostříhala celou ofinu. Mamka s tetou nebyly pak moc nadšené.

Bývala jste jako dítě spíš lumpík, nebo naopak „vzorňák“?

Já si myslím, i když to asi z předchozí odpovědi nevyzní, že jsem celý život spíše vzorňák, než lumpík, a že mě to drží až do teď. Sice mě přitahovaly věci, co se nesmí, ale vždy jsem byla taková „srábotka“, že jsem to nakonec vzdala a radši jsem šla od té věci pryč.

Jak vlastně vznikl váš vztah ke zpěvu? Vedli vás k němu rodiče nebo tohle pouto vznikalo nějak jinak?

Jelikož jsem vyrůstala v hudební rodině, tak se u nás od malička zpívalo, hrálo, tancovalo, mamka má i taneční školu, tudíž jsem nějak vedená byla. Vždy, když jsem se zamyslela nad tím, co bych chtěla dělat, tak jsem si pokaždé odpověděla, že bych chtěla být zpěvačka. Tenkrát jsem ale vůbec netušila, že to tak dopadne a to dokonce až na profesionální úrovni. Takže vztah ke zpěvu jsem v podstatě měla od malička, naši mě k tomu vedli, ale nikdy mě nenutili, aby ze mě byla zpěvačka. Vždy mi říkali, ať dělám to, co mě bude dělat šťastnou.

Díky soutěži X-Factor jste se v roce 2008 najednou dostala do povědomí tisíců lidí a nelze pochybovat, že to na vaši další pěveckou kariéru mělo významný pozitivní dopad. Přinesla vám tahle soutěž do života i nějaká negativa?

Určitě mi to sebralo veškeré soukromí, rodinu, protože jsem se musela odstěhovat do Prahy, kde jsem zůstala sama. Mám tu samozřejmě spoustu kamarádů, ale rodina je prostě nejvíc. Občas mě lidi poznávají a je to takové, že už si prostě nemůžu dovolit dělat všechno, protože nikdy nevíte, kdo by vás třeba mohl vidět, nebo to někde říct a je to pak takový…, může z toho vzniknout špatná reklama… Takže negativa to určitě má, ale zároveň prostě ty negativa jsou asi potřebná k té práci, kterou teď dělám.

Dočetl jsem se, že také již mnoho let tančíte a působíte jako mažoretka. Můžete nám o tom povědět něco víc, prosím?

Jako mažoretka už nepůsobím, ale dělala jsem nějakých patnáct let mažoretkový sport. Mamka má taneční školu, která dokonce nedávno oslavila 20 let a já jsem v ní vlastně vyrůstala, takže i to, že jsem tenkrát dokázala vystupovat na pódiu, soutěžit… mi nyní určitě pomohlo v tom, že nejsem na vystoupeních „taneční dřevo“ a k něčemu to (snad) vypadá. Když mám čas, ráda zajedu do Rtyně a vymyslím holkám nějaké choreografie, ale jak jsem říkala, už to nedělám, ale třeba si dovedu představit, že bych si otevřela nějakou pobočku, kde bych mažoretky vyučovala.

Co považujete za svoje největší životní úspěchy a naopak neúspěchy?

Můj největší životní úspěch je asi to, že jsem ráda, že moje práce je mým koníčkem. Samozřejmě mě to někdy štve a nebaví, ale zároveň je to krásná práce a jsem za to hrozně ráda, protože si myslím, že je asi pro člověka fajn, když se těší do práce a není to takový ten běžný denní stereotyp. A vlastně jsem i hrozně ráda za to, že jsem se dostala tam, kam jsem se dostala, a že jsme to dělali v podstatě v hrstce lidí a funguje to, což je super.  A můj největší životní neúspěch? To se asi odvíjí od dané situace, třeba to, že jsem nedostala nějakou roli v muzikálech, nebo mi nedopadla nějaká práce, na kterou jsem se těšila, a pak asi nějaký osobní neúspěch, že jsem zklamala sama sebe, že jsem věřila něčemu a to vlastně vůbec nedopadlo.

Zářivá stopa za vámi zůstává také na muzikálové scéně, která z muzikálových rolí je vaší nejoblíbenější a proč?

Tuto otázku nemám moc ráda, protože se na ní nedá nikdy odpovědět. Každá role, kterou hraji, je úplně jiná, jak povahově, tak tím, ve kterém období se odehrává a také je odlišná pěvecky. Takže ať je to Kleopatra, Angelika, Aida, Lorraine v Draculovi, tak prostě každá role je jiná a má něco svého, a proto to nerada porovnávám. Ráda to nechávám na divácích, kteří se na mě chodí dívat.

Zpíváte, tančíte, učíte tancovat, ráda hrajete tenis, jezdíte na snowboardu a in-line bruslích... Jak čerpáte energii na všechny tyhle aktivity, máte vůbec čas si pořádně odpočinout?

To byste se divili, někdy nedělám vůbec nic a jen se válím na gauči a jím. Můj asi největší odpočinek za poslední dobu, co jsem zjistila, je výborné jídlo. Asi jsem zjistila, že jsem gurmán a hrozně ráda jím, a když se dobře najím, tak je to super. A pak samozřejmě čerpám energii i tak, že chodím do sauny nebo do vířivky, nebo si jen tak zajdu s holkama na dobré víno, či nějaký pěkný film, ale pak se jdu zase ráda vybít, takže asi tak.

Vždycky se, v rámci zaměření našeho časopisu, poptáváme i na zdraví. Nedávno k nám konečně dorazila zima a tak mě zajímá, jak zpěvačka jako vy bojuje proti všem těm odporným rýmičkám a jiným infekcím, které se v téhle roční době nadšeně šíří. Ono asi zpívat s plným nosem není právě legrace, že?

Musím říct, že konec roku byl dost těžký. Měla jsem hrozně moc práce a všichni kolem mě, kolegové, známí, byli nemocní, byli na kapačkách a brali různá antibiotika, protože když vám odejde hlas, tak jste úplně nahraní a nepomůže vám nic. Ale já musím fakt zaklepat, že jsem to vše zvládla a dozpívala jsem to, ale když jsem dvacátého třetího odjela domů, byla jsem úplně vyřízená. A jak proti tomu bojuji? Myslím si, že třeba dobré je pít hodně čerstvého zázvoru s medem a citrónem, určitě hodně spánku, snažím se „dopovat“ vitamíny, převážně béčkem a céčkem. A když mně není občas hej, tak si třeba na noc vezmu nějaký paralen či ibalgin, abych tu nemoc ze sebe dostala. Ale asi nejlepší je, dobře se vypotit. Takže když mi není dobře, jdu brzy spát, uvařím si hodně horký čaj a snažím se to rychle zaspat.

„Zpěvačka Kamila Nývltová kvůli roli zhubla 20 kilo, málem to přehnala.“  Tahle zpráva se objevila v médiích někdy koncem května 2014. To je opravdu věta, která vyvolává přímo sérii otázek. Vím, že jste to v daném článku již rozváděla, ale jsem prostě zvědavý, jak to začalo, probíhalo, a jaký to na vás mělo vliv?

To moje hubnutí. Tato otázka se rovněž řadí mezi mé „oblíbené“. Vše začalo těsně po soutěži X-Factor. Tenkrát jsem hrozně ráda jedla a v podstatě úplně všechno a vlastně jsem nějakou dobu nic nedělala, tak to se na vás samozřejmě podepíše. Byla jsem prostě taková „macatější“ holka z Krkonoš. Pak jsem zjistila, že to takhle dál nejde, třeba kvůli rolím, které mě čekají, a že musím trošku vypadat na jevišti. Úplně jsem si změnila jídelníček, začala jsem hodně cvičit, trénovat s trenérem a toto si nějakým způsobem držím do teď. Samozřejmě někdy se stává, že přiberu tři kila, pak zase zhubnu, což je asi normální postoj, někdy mám hodně stresu, někdy málo, někdy si prostě řeknu, že mám volno, a že budu jíst, co to dá, a že pak zhubnu. A jaký to na mě mělo vliv? Určitě pozitivní, protože jak ženská oblékne menší velikost, tak je šťastná, což má asi úplně každá žena, co si budeme povídat. A jak už jsem se zmínila, snažím se to držet do teď. Podle mě zdravý životní styl je fajn, ještě k tomu jakou dělám práci, někdy dost náročnou, tak je, myslím, dobré, když se stravuji správnými a dobrými věcmi. Ale netvrdím, že si někdy nedám „mekáče“ nebo nějaký cheeseburger či pořádnou kachničku se zelím a knedlíky.

Abych nezapomněl, vždycky se ptám na oblíbené motto nebo citát. Vyskytuje se u vás něco takového?

Já si docela často poslední dobou říkám „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě“, takže „Na každého jednou dojde“ a „Jednou se vždy všechno vrátí“.

Co vás dokáže nejvíc naštvat?

Nesnáším lidi, kteří jsou falešní, a když něco slíbí a nedodrží to. Nebo mě také dokáže naštvat, když si někdo tvrdí svou a já vím, že nemá pravdu, ale stejně prostě přes to nejede vlak.

Na jaká vaše vystoupení se můžeme v nejbližší době těšit?

Nyní jsem v plném zkouškovém období muzikálu Angelika, který bude mít premiéru 18. února, takže teďka se plně věnuji zkoušení Angeliky, dále je tu jubilejní 10. ročník pěvecké soutěže Česko zpívá, jíž jsem patronkou a jelikož je toho hodně, veškeré moje termíny najdete na mých webových stránkách www.nyvltova.cz.

Děkuji mockrát a v závěru nechávám volný prostor pro případ, že chcete něco komukoliv vzkázat, nebo říci nezávisle na hloupých dotazech níže podepsaného redaktora:

Ráda bych chtěla vzkázat panu redaktorovi Filipu Rosenbaumovi, že neměl vůbec hloupé dotazy a naopak mě tento rozhovor po dlouhé době moc potěšil. A samozřejmě jsme pořád ještě na začátku roku, tak bych chtěla všem čtenářům a hodným lidem popřát krásný nový rok a hlavně abychom byli všichni zdraví, protože já zastávám názor, že když nejsme zdraví, tak nemůžeme být ani šťastní, ani zamilovaní… a nemůžeme dělat věci, které bychom si třeba za jiných okolních přáli. 

Za odpovědi děkuje a krásný rok 2016 přeje

Filip Rosenbaum

Prosím
kontaktujte nás
Pharma News s.r.o.
Jakobiho 326, 109 00 Praha 10, Petrovice
tel.: +420 274 861 189, email: jana.jokesova@pharmanews.cz

Napište nám prosím Vaše dotazy či poznámky ...



MGI4YmM4