PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Otázky pro Václava Neckáře



Žít a nechat žít…

Rád bych se na úvod trochu netradičně zeptal, jaká je vaše úplně první vzpomínka na dětství?

Bydleli jsme ve čtvrtém patře v Praze na Žižkově v nynější Ježkově ulici. Na chodbě slabě blikala žárovka a byly tam čtvery dveře ke čtyřem bytům. No, bytům, spíš kamrlíkům. V každém jen jeden pokojík a na chodbě společný vodovod a záchod. Bydlel jsem v tom kamrlíku s rodiči a s babičkou. Okno bylo zalepeno černým papírem, aby neprosvěcovalo světlo ven na ulici. To bylo nařízeno kvůli náletům. Psal se rok 1944.

Na co jste sbalil svoji první holku? Vzpomenete si? Zpěv, charisma, sbírka motýlů?

Bylo to v Ústí nad Labem v Pařížské ulici na odpoledních tanečních. Tenkrát se říkalo „na čajích“ a byla to černovláska. Vyprovázel jsem ji pak domů a vzpomínám si, že bylo teplo a tráva byla suchá…

Když už jsme u toho, byl jste v mládí takový ten typ „playboy“ nebo si vás ve vztahu k dívkám můžeme představit spíše jako nesmělého, plachého chlapce?

Protancovali jsme tenkrát celý večer. Tak nevím, ale řekl bych spíš za B.

Vaše písničky zná u nás snad každý. Dokážete postihnout okamžik, kdy vás poprvé ovanulo vědomí vlastní slávy? Jak to na vás zapůsobilo?

To bylo asi v momentě, když jsem dostal první dopis od tří dívek z Františkových Lázní. Ty jsem dostal v době, kdy se v plzeňském rozhlase slyšely mou novou píseň „Až louky rozkvetou“

A co stinné stránky popularity, co vám v tomto směru nejvíc ztrpčovalo (ztrpčuje) život?

Jako mince má dvě strany, tak i popularita někdy přeroste nad únosnou míru. Třeba, když si vás někdo začne proti vaší vůli přivlastňovat a vnucovat vám o vás vlastní představu.

Nelze opominout ani vaše nádherné filmové role. Kterou byste vzpomenul nejraději?

Asi tu první. Miloš Hrma v Ostře sledovaných vlacích.

Máte nějaké životní motto, něco, co vás žene kupředu, popřípadě pomáhá „hojit rány“?

Žít a nechat žít…

Kdybyste mohl začít od začátku a vybrat si jinou profesi, co by to tak bylo?

Já nic jiného neumím, tak bych asi volil to samé.

Překonal jste velmi závažnou zdravotní příhodu, která vás přinutila začít prakticky od začátku. To muselo být extrémně náročné. Co bylo
během vaší rekonvalescence tou nejtěžší věcí, s kterou jste se musel vypořádat a co vám
naopak nejvíce pomáhalo
bojovat?

Nejtěžší  bylo přinutit se učit všechno od začátku. Pomáhala mi v tom paní doktorka logopedie Michaličková.

A co běžná, triviální onemocnění – lékárna, nebo slivovička a slepičí polévka?

Slepičí polévka. Když nepomůže, tak lékárna. Slivovičkou se prý léčí můj bratr. 

Čemu se aktuálně věnujete, co se chystá, na co se můžou vaši fanoušci v blízké budoucnosti těšit?

Chystáme tři velké vánoční koncerty s hosty a chlapeckým sborem Pueri Gaudentes. 17. 12. v Pardubicích, 18. 12. v Plzni a 19. 12. v Praze. Generálku si uděláme v Košicích 7. prosince. Protože jsem nikdy nevydal vánoční album, dohodli jsme se s Bacily natočit vánoční CD, které Supraphon plánuje vydat v příštím roce.

Mnoho slavných osobností má politické ambice, jak jste na tom v tomto ohledu vy?

Politické ambice nemám.

Je pravda, že mnoho i průměrných umělců se úspěšně prosadilo v politice.

Naopak  neznám  úspěšného politika, který by se prosadil v umění…

Zbývá čas na nějaké koníčky a záliby?

Koníčci jsou mou zálibou. Když mám čas, rád jedu do Chuchle na dostihy.

Co si tak rád poslechnete za muziku? Máte nějakého oblíbeného hudebního interpreta, skupinu?

Momentálně poslouchám a učím se písně z alba Dobrý časy.

Oblíbenci musí počkat. A je jich hodně.

Existuje nějaký váš životní sen či přání, které byste si rád splnil, ale ještě se vám to nepodařilo?

Podívat se do vesmíru a pak se vrátit pokud možno včas na Zem.

Kdybych vám za sebe i za vaše fanoušky chtěl popřát do budoucna všechno nejlepší, co bychom rozhodně neměli opomenout?

Zdraví, zdraví a pak ještě trochu štěstí…

Za odpovědi děkuje Filip Rosenbaum

NTZjYTEy