PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Otázky pro Zlatu Adamovskou



NĚKDY SE ŘÍKÁ, ŽE OSOBNOST ČLOVĚKA SE FORMUJE V DĚTSTVÍ. JAKÉ BYLO TO VAŠE A CO Z NĚHO VE VÁS ZŮSTALO DODNES? 

Dětství je pro mne synonymem pro volnost, přírodu, velký prostor pro fantazii, milující tatínek a maminka a pocit, že všechno je možné, budeme-li hodně chtít. Velká naivita, ale protože moji rodiče mi velice fandili a později i hodně pomáhali, mohla jsem se opřít o zdravé sebevědomí, které člověk právě v naší profesi tolik potřebuje. 

MĚLA JSTE NĚJAKÝ VELKÝ DĚTSKÝ SEN NEBO TOUŽEBNÉ PŘÁNÍ? SPLNILO SE? 

Zajisté. Přála jsem si být herečkou a už odmala jsem o tom vehementně všechny přesvědčovala. Někteří se smáli a o to větší motor jsem v sobě měla, abych jim dokázala, že pravdu mám já. 

SPOUSTA HERECKÝCH PŘÍLEŽITOSTÍ VE FILMU A V TELEVIZI VÁM MOŽNÁ TROCHU ZABRÁNILA UPLATNĚNÍ V DIVADLE. NENÍ VÁM TO LÍTO? 

Není. Víte, ono je to dvojsečné. Je spousta divadelních herců, kteří naopak celý život touží po velké filmové roli nebo po větším uplatnění před kamerou a právě práce v divadle jim to neumožnila nebo někdy dokonce znemožnila. Já si nestěžuji. Jsem ráda hlavně za herecké příležitosti, které mě potkaly a za setkání se zajímavými lidmi z filmového i divadelního světa. 

ALE TŘEBA JE NĚJAKÁ VELKÁ DIVADELNÍ ROLE, PO KTERÉ TOUŽÍTE… 

Kdysi jsem si přála hrát v Pygmalionu nebo ve Zkrocení zlé ženy, ale život herce není často v jeho rukách, takže se neutápím v planých nadějích a nechám se ráda překvapit. 

BĚŽNÝ DIVÁK SI VÁS ZŘEJMĚ VŽDYCKY BUDE NEJVÍC SPOJOVAT S HRDINKAMI POPULÁRNÍCH TELEVIZNÍCH SERIÁLŮ SANITKA, HŘÍCHY PRO PÁTERA KNOXE, ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ… VYHOVUJE TENHLE „ŽÁNR“ VAŠEMU HERECKÉMU NATURELU? PROČ? 

Mám ráda práci před kamerou a to , že je na herce víc vidět v seriálu než v ostatních projektech je samozřejmé. Ale jsem ráda, že jsem mohla za svůj herecký život absolvovat výpravy i za jinými žánry a tématy jak ve filmu, tak na divadle. 

PROTI TĚM DŘÍVĚJŠÍM JSOU DNEŠNÍ SERIÁLY JAKSI NEKONEČNÉ, NATAHOVANÉ, PROVÁZENÉ PODIVNÝMI DĚJOVÝMI ZVRATY. NESTANE SE PO ČASE Z NATÁČENÍ NUDA, ZÁLEŽITOST OBYČEJNÉ RUTINY, KTERÁ UŽ HERCE K NIČEMU NEMOTIVUJE? 

To nikdy nesmíte připustit. Za prvé by to divák hned poznal a za druhé by to přestalo bavit vás. Samozřejmě, že je to jistý druh řemesla, které ale nesmí být vidět a vy musíte hrát se stejným nasazením jako cokoli jiného. 

A POKUD BUDETE HRÁT V ORDINACI JEŠTĚ DALŠÍCH (DEJME TOMU) PĚT LET, NEHROZÍ RADKU JOHNOVI, ŽE BUDE MÍT DOMA SPÍŠ DOKTORKU PÁLENÍKOVOU NEŽ ZLATU ADAMOVSKOU? 

Já si domů práci nenosím. Kdyby ano, měl by Radek doma už slušný harém mých postav. 

DCERA A SYN JSOU SPÍŠ PO MAMINCE, NEBO SE „POTATILI?“ J

á hlavně doufám, že si najdou svoji cestu, na které budou šťastni. Ze mě se koneckonců také nestala cukrářka po tatínkovi a ekonom po mamince. 

NERAD BYCH ZAPOMNĚL NA VAŠE PŮSOBENÍ V DABINGU, HLAVNĚ PROTO, ŽE JSTE SKVĚLÝM ZPŮSOBEM PROPŮJČILA HLAS MERYL STREEPOVÉ. JE PRO VÁS DABING TVŮRČÍ PRACÍ A CO VÁM PŘINÁŠÍ? 

Je to jedna z hereckých disciplín, která má svoje specifika. Přesnost nasazení repliky neboli synchron je samozřejmostí. Já dabuji už od svých devíti let a u mikrofonu jsem stála s takovými herci jako pan Voska, Munzar, Kopecký, Haničinec, Švehlík, Moravec, Galatíková, Adamová, Vránová, Zawadská a dalšími, kteří nikdy k dabingu nepřistupovali jako k nějaké méněcenné disciplíně. Proto nerada vidím, když nějací kolegové nad prací v dabingu ohrnují nos. Samozřejmě je fajn, když dabujete dobrého herce, to pak bývá i velká škola a radost. 

HEREČKY – A ZVLÁŠŤ KRÁSNÉ HEREČKY – MÍVAJÍ VESMĚS PESTRÝ ŽIVOT. CO TOMU VAŠEMU DÁVÁ SMYSL? O JAKÉ JISTOTY SE OPÍRÁTE? BEZ ČEHO BYSTE NEMOHLA ŽÍT? 

Práce, rodina, láska. To je trojlístek mých priorit. 

MÁTE TOHO HODNĚ, TAKŽE CO VÁS UDRŽUJE V KONDICI? SPORTUJETE? 

Kdepak já a sport. Nebaví mě, nevyhledávám ho, ale nebráním se mu. Třeba plavání nebo jízda na kole je prima relaxace. NEPIJETE TVRDÝ 

ALKOHOL, NEKOUŘÍTE, JÍTE HODNĚ ZELENINY, ZKRÁTKA SE SNAŽÍTE ZDRAVĚ ŽÍT, ALE NĚJAKÝ HŘÍŠEK SE OBČAS JISTĚ NAJDE. ČEMU NAPŘÍKLAD NIKDY NEODOLÁTE? 

Já někdy ulítávám na sladkém. Možná pozůstatek vzpomínek na dětství, kdy nás tatínek ládoval svými laskominami a kdy se žádné narozeniny neobešly bez jeho vlastnoručně vyrobeného dortu. Říkávám, že u nás byly sladké i kliky od dveří. Teď už sladké nejsou, ale čokoláda se v tajných skrýších doma vždycky najde. 

PO ČEM SÁHNETE, KDYŽ SE PO VÁS SÁPE NĚJAKÁ CHOROBA? MÁTE NĚJAKÝ ZARUČENÝ RECEPT NA RÝMU, NACHLAZENÍ, CHŘIPKU…? 

Vím moc dobře, že léčená rýma trvá týden a neléčená sedm dní. A taky vím, že pomáhá postel, čaje a různé léky na chřipku. Jenže když je vám zle a večer se na vás jde do divadla podívat sedm set lidí, nedá vám to, přemůžete se a jdete hrát. Tím pracujete na podlomení svého zdraví. Doháníte to pak různými podpůrnými prostředky, je to takový začarovaný kruh. Takže spíš bych se zeptala, jestli mi neporadíte nějaký recept vy. 

CHODÍTE ČASTO DO LÉKÁRNY? PRO CO? CO VÁM TAM NEJVÍC VADÍ? 

Nejvíc mi vadí fronty, ale ty v podstatě kdekoliv. Jinak do lékáren chodím moc ráda, bývá tam čisto, voní to tam příslibem zdraví a já tam nejčastěji vyzvedávám antihistaminika, různou kosmetiku pro alergiky a vitamín C. 

UŽ PLÁNUJETE LETOŠNÍ DOVOLENOU? KAM BYSTE JELA NEJRADŠI ZE VŠEHO, KDYBY TO ŠLO? 

Určitě k moři. Miluju ho. Vloni v létě jsem musela dovolenou u moře oželet kvůli natáčení pohádky Peklo s princeznou, která právě běží v kinech. Doufám, že letošní prázdniny se k moři vypravím s celou rodinou. 

A NA ZÁVĚR: CO PODLE VÁS POTŘEBUJE ČLOVĚK KE ŠTĚSTÍ? 

Každý asi něco jiného. Já potřebuji aby byli šťastní a spokojení moji nejbližší, aby byli zdraví a aby svět kolem nás mně kladl co nejméně překážek. I když vím, že právě ve chvíli, kdy nějakou překonám , bývám šťastná. 

Zdeněk Rosenbaum 

Foto: Jana Pertáková 

MTU0O