PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Parodontopatie




Obecný pojem pro onemocnění dásní – Parodontopatie – zahrnuje širokou skupinu postižení tkání závěsného aparátu chrupu (parodontu). Coby zdravotní problém postihuje v různých formách drtivou většinu populace, a to od lehkých zánětů dásní až po těžkou parodontitidu. V zásadě lze tato postižení rozdělit na nezánětlivá a zánětlivá onemocnění dásní. K nezánětlivým onemocněním dásní patří taková postižení, ve kterých oproti ostatním případům nesouvisí poškození parodontu s působením zubního plaku. Do této skupiny můžeme řadit nejrůznější poškození mechanického či chemického charakteru, vlivy hormonálních změn, užívaných léčiv, či změny v důsledku průběhu jiných onemocnění. V popředí našeho zájmu bude ovšem stát zejména skupina zánětlivých paradontopatií a to v prvé řadě jmenovitě tzv. gingivitida, která postihuje až 80 % populace.

GINGIVITIDA – ZÁNĚT DÁSNÍ

Gingivitidy představují jedno z nejčastějších lidských onemocnění. Výrazně převažující formou je tzv. plakem indukovaná gingivitida. Zánět dásní vyvolaný jinou příčinou se vyskytuje výrazně méně často např. na základě některých bakteriálních, virových či kvasinkových infekcí (syfilis, kapavka, HIV, herpes), v závislosti na alergiích, aj. Zaměříme –li se na středoevropskou oblast, můžeme až u 90% obyvatel zjistit výskyt chronické plakem indukované gingivitidy, kterou lze tak právem označit za nejčastěji se vyskytující zánět lidského těla. 

CHRONICKÁ PLAKEM INDUKOVANÁ GINGIVITIDA 

Výše již bylo nastíněno, že za rozvojem zánětů dásní stojí zejména působení zubního plaku – měkkém povlaku ulpívajícím na zubech a dásních.

PŘÍČINY VZNIKU

Příčinou onemocnění bývá nedostatečná, potažmo též nesprávně prováděná ústní hygiena. Právě tento faktor umožňuje některým bakteriím osidlujícím ústní dutiny bezproblémové uchycení a množení. Svou roli pravděpodobně sehrává i dědičný faktor ve smyslu náchylnosti dásní k působení škodlivých látek. Odpadní látky (toxiny) těchto bakterií se (zejména ve zmíněném případě nedostatečné ústní hygieny) hromadí, často na obtížně dostupných místech, jakými jsou například zubní krčky. Žlábek (sulkus) dásně je v případě zdravého chrupu asi jeden až jeden a půl milimetru hluboký. Právě do tohoto prostoru tedy bakterie pronikají a usazují se na povrchu krčku zubu. Kupí se dohromady ve formě plaku, vzniká zubní kámen (což je de facto mineralizovaný plak) a množství toxických látek se navyšuje. Nejde přitom jen o odpadní látky živých bakterií, ale tyto látky se uvolňují i z těl bakterií již odumřelých. 

PŘÍZNAKY

Vlivem dráždění toxiny se dásně stávají krvácivými, zarudlými a zduřelými, pozorujeme rovněž jejich zvýšenou citlivost. Působením zmíněných toxinů dochází také k vyvolání obranné odpovědi organismu a vzniká zánět. Sama o sobě je včasně zachycená gingivitida relativně dobře a rychle léčitelná. Bohužel, příznaky jsou často nepříliš výrazné (lehké krvácení dásní při čištění zubů) a absence vážnějších subjektivních příznaků nenutí většinu lidí k návštěvě zubaře. Pravidelné preventivní (zpravidla co šest měsíců) kontroly u zubního lékaře jsou obecně značně podceňované, což nahrává rozvoji vážnějšího postižení. Neléčená chronická gingivitida může v horizontu měsíců až let postupně zasáhnout do hlubších částí parodontu a přejít v parodontitidu (srov. paradentóza, parodontóza), jejíž léčba je již výrazně komplikovanější. Ke zhoršení projevů gingivitidy může docházet v závislosti na místních vlivech, jako např. kouření, přítomnost zubního kamene, hormonální změny (menstruace, pubertální období, těhotenství), nedostatek vitamínu C, průběh některých onemocnění (diabetes aj.), či užívání některých léčiv.

O PARODONTAXU HISTORIE 

Německý zubní lékař Dr.Focke jako první vyvinul Parodontax v roce 1937. Parodontax byl komerčně vyráběn s pomocí místní farmaceutické společnosti Madaus v Drážďanech. Po II.světové válce byla výroba obnovena v Německu a brzy se Parodontax objevil v dalších zemích Švýcarsku a Lucembursku. V letech 1970 až 80 se stal skutečně mezinárodním výrobkem, který se objevil na trhu ve více než 30 zemích světa. V době, kdy byl Parodontax vyvinut ve 30tých letech, bylo ve srovnání se současnými znalostmi velmi málo známo o plaku, bakteriích a etiologii gingivitidy a zubního kazu. Prozíravost dláždila cestu pro vývoj Parodontaxu, když Dr.Focke vytvořil zubní pastu s bylinnými složkami založenou na bikarbonátu sodném. Některé složky které jsou jejím obsahem, jako mátová a šalvějová silice či olej, jsou dnes známy pro jejich antimikrobiální působení.

CO JE PARODONTAX?

Parodontax je zubní pasta skládající se z bikarbonátu sodného a bylin jako jsou Menta piperita (máta), Salvia officinalis (šalvěj), Krameria triandra (ratanka), Matrica recutita (heřmánek), Echinacea pupurea (třapatka) a Commiphora molmol (myrha).

PROČ JE ZVLÁŠTNÍ?

Kombinace 67% bikarbonátu sodného a extraktu ze 6 bylin dává zubní pastě Parodontax zvláštní chuť a červenou barvu. Nepění jako klasické zubní pasty, začíná účinkovat až po svém použití a může být nanášena přímo na dásně.

PĚNA A PĚNIVOST

Pacienti jsou zvyklí na pěnivost běžně používaných past. Parodontax ale nepění, protože vysoký obsah soli pěnění brání. Naopak, Parodontax obsahuje povrchově aktivní složku tego-betain, která dobře čistí a chrání. Pěna není důležitá, to povrchová aktivita umožňuje jednotlivým složkám pasty, aby se řádně dostaly do všech míst dutiny ústní. Bez povrchově aktivních látek by se žádná pasta dostat se i do aproximálních prostor.Proto je povrchová aktivita nezbytná ale pěnivost ne.

CHUŤ

Chuť Parodontaxu v sobě kombinuje chuť soli s příchutí dominujících bylin – máty a šalvěje. Kolem 30% těch, kteří ochutnají pastu poprvé si jí oblíbí přirozeně, zatímco ostatní jsou více méně nerozhodní. Po jednom týdnu si jí oblíbí více než 40% uživatelů a po 4 týdnech již 70%. Z tohoto důvodu je nyní na trhu nová varianta, která má více mátových silic. Nyní je na světě mnoho milionů spokojených uživatelů Parodontaxu. Mnozí z nich používají Parodontax nepřetržitě po desetiletí.

POUŽITÍ PARODONTAXU

Na rozdíl od normálního čištění není u Parodontaxu nutné si po čištění zubů vyplachovat normální nebo nějakou ústní vodou. To dovoluje aktivním složkám setrvávat v dutině ústní po delší dobu. Pacienti si pouze vyplivnou přebytky a zbytky Parodontaxu nechají působit v ústech. Takto mohou antimikrobiálně působící éterické silice adherovat na sliznici a nadále působit. Bikarbonát vytváří zásobu působící jako prevence proti drastickému snížení pH při konzumaci cukrů. Také fluoridy (které jsou přítomny v modifikaci Parodontax F) se zabudovávají do skloviny daleko efektivněji, protože k tomu mají dostatek času. Existuje možnost jak zvýšit působení zubní pasty na měkké a tvrdé tkáně dutiny ústní. U pacientů s gingivitidou se doporučuje vmasírovat nebo nanést malé množství pasty o velikosti hrášku na dásně před spaním.

Vědecké webové stránky pro odborníky http://www.gsk-consumerhealthscience.com/ gsk_fdi_2013

 

M2NiMGJjN