PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Přínos benzydaminu v léčbě vulvovaginálních infekcí



Přínos benzydaminu v léčbě
vulvovaginálních infekcí

MUDr. Jiří Slíva, Ph.D., Ústav farmakologie, 3. LF UK, Praha

Vulvovaginální infekci lze označit jako patologický stav vzniklý v důsledku narušení přirozeného mikrobiálního obrazu poševního. Jednou z nejčastějších příčin jsou kvasinky, zejména Candida glabrata či Candida albicans, vyvolávající mykotické vulvovaginitidy. U žen starších 25 let najdeme například více než 50 % takových, které prodělaly alespoň jednu epizodu vulvovaginální mykotické infekce a minimálně 5 % žen, které trpí její rekurentní formou. Některé studie naopak dokládají, že 30–50 % žen, které užívají léky na kvasinkovou infekci, touto infekcí ve skutečnosti vůbec netrpí. Z praxe je patrné, že se ženy v případě, kdy se domnívají, že u nich vznikla vaginální dysmikrobie, snaží tento stav řešit svépomocí.

Samoléčbu využívají hlavně tehdy, jestliže předpokládají, že se jedná pouze o počínající, nevýznamnou dysmikrobii, kterou dokážou zvládnout bez pomoci lékaře, anebo v situacích, kdy již v minulosti prodělaly podobnou vaginální infekci, například kvasinkovou, a jedná se o stav se stejnými příznaky, které jsou jim již známé, nebo se jedná o infekci chronickou, kdy jim i opakovaná místní (lokální) a systémová (celková, většinou perorální) léčba předepisovaná lékařem nepřináší úlevu. Právě kvasinkové záněty pochvy a vulvy (mykotické vulvovaginitidy) jsou jednou z nejčastějších příčin narušení poševního prostředí.

Další nejčastější příčinou vaginálního diskomfortu je bakteriální vaginóza a trichomoniáza, případně laktobacilóza. Některé ženy může k samoléčení svádět i skutečnost, že mnoho lékařů při stescích jako výtok z pochvy, svědění a pálení automaticky, bez důkladnějšího vyšetření, předepisuje celou řadu hlavně lokálních léčebných prostředků.

Benzydamin a jeho vlastnosti

Jednou z možností, které ženy v rámci samoléčby mohou využít, jsou lokální přípravky s obsahem benzydaminu. Jde o látku, která při lokální aplikaci vykazuje silný analgetický, protizánětlivý a antiexsudativní účinek, redukuje bolest spojenou se zánětem fyzikálního, chemického či mikrobiálního původu.

Protizánětlivý účinek benzydaminu je dán především stabilizací buněčných membrán, důsledkem čehož je omezená syntéza zánětlivých cytokinů, jakými jsou např. tumory nekrotizující faktor alfa (TNF-alfa) a interleukin 1b (IL-1b), a to bez výraznějšího ovlivnění interleukinů IL-6 a IL-8 nebo naopak protizánětlivě působícího cytokinu IL-10. Kromě toho působí též jako slabý inhibitor cyklooxygenázy a 5-lipooxygenázy (zejm. v koncentracích nad 1 mM) [1;2].

Díky své schopnosti inhibice uvolňování prozánětlivých mediátorů, včetně substance P a CGRP (calcitonin gene related peptide) ze senzorických nervových zakončení vykazuje rovněž lokálně anestetické účinky. Navíc se významně váže na sodíkové kanály, čímž částečně imituje účinek lokálních anestetik [3;4].

Antimikrobiální účinky benzydaminu jsou nespecifické a zahrnují spektrum bakteriálních kmenů, včetně některých rezistentních bakterií na běžně užívaná antibiotika. Zřejmý je též účinek antimykotický [3]. Jeho fungistatický účinek proti kvasinkám v koncentraci 25 to 100 mg/ml roste úměrně se zvyšující dávce [5;6]. Z pohledu využití u vulvovaginálních infekcí je jistě významná skutečnost, že benzydamin prakticky nikterak neovlivňuje viabilitu laktobacilů, což přispívá k zachování, respektive restituci přirozeného mikrobiálního obrazu poševního. Výhodný je nikoliv pouze u vaginitid typicky vyvolaných kvasinkami, ale rovněž u smíšených infekcí.

Stran farmakokinetiky lokálně podaného benzydaminu při vaginitidě uveďme jeho vazbu na poševní epitel. Postupná absorpce mukózou vede k velmi nízkým hladinám v krvi, které nevyvolávají žádné farmakologické účinky na systémové úrovni [7]. Benzydamin je vylučován zejména močí, hlavně ve formě inaktivních metabolitů nebo konjugovaných produktů.

Klinické zkušenosti

Benzydamin má bohaté klinické využití. V gynekologii je primárně využíván k léčbě vulvovaginitidy a cervikovaginitidy jakéhokoli původu včetně těch, které vznikají sekundárně po chemoterapii nebo radioterapii. Využíván je však rovněž při běžné ženské hygieně a hygieně během šestinedělí anebo profylakticky před a po operačním gynekologickém zákroku. Jedinou kontraindikací jeho podání je známá přecitlivělost na látku samotnou nebo kteroukoliv ze složek konkrétního léčivého přípravku. Těhotenství ani kojení nejsou pro lokální léčbu kontraindikací, přesto však je výrobci obvykle doporučováno zvážení poměru přínosu a rizika podání. Dle uznávané klasifikace FDA (americký Úřad pro potraviny a léčiva, Food & Drug Administration) stran možné toxicity benzydaminu na embryo/plod je tento řazen do kategorie B (≈ studie na zvířatech neprokázaly riziko, ovšem kontrolované studie u žen nebyly provedeny).

Vlastní myšlenka využití benzydaminu v léčbě vulvovaginálních infekcí sahá do 60. let minulého století [8]. V jedné z prvních publikovaných prací byla účinnost benzydaminu porovnávána oproti placebu v souboru 124 žen rozdělených do čtyř skupin – ženy s mírnou nespecifickou bakteriální vaginitidou, se středně těžkou/těžkou nespecifickou bakteriální vaginitidou, se středně těžkou/těžkou kvasinkovou vaginitidou a se středně těžkou/těžkou trichomoniální vaginitidou. S výjimkou první skupiny byla současně podávána antibiotika, antimykotika, resp. antitrichomoniální léčiva. Autoři studie popisují příznivý terapeutický výsledek ve všech skupinách [9]. Na pozitivním poměru přínosu a rizika benzydaminu se v dané indikaci shodují autoři metaanalýzy více než 40 dvojitě zaslepených klinických studií [10]. Zřejmý je mj. též přínos v populaci děvčat a adolescentek současně trpících diabetem 1. typu [11].

Podávání benzydaminu je nemocnými obvykle velmi dobře snášeno. Při dlouhodobém používání se však ojediněle mohou vyskytnout projevy přecitlivělosti jako pálení, svědění apod. V takovém případě je nutné léčbu přerušit. Interakce s lokálně aplikovanými léky (antimykotiky, chemoterapeutiky, hormony apod.) nejsou známy.

Literatura
 

1. Sironi M, Milanese C, Vecchi A et al. Benzydamine inhibits the release of tumor necrosis factor-alpha and monocyte chemotactic protein-1 by Candida albicans-stimulated human peripheral blood cells. Int J Clin Lab Res 1997; 27: 118-122.

2. Quane PA, Graham GG, Ziegler JB. Pharmacology of benzydamine. Inflammopharmacology. 1998; 6: 95-107.

3. Quane PA, Graham GG, Ziegler JB. Pharmacology of benzydamine. Inflammopharmacology. 1998; 6: 95-107.

4. Mathivanan S, Torre-Martinez R, Wolf C et al. Effect of econazole and benzydamine on sensory neurons in culture. J Physiol Pharmacol 2016; 67: 851-858.

5. Fanaki NH, El-Nakeeb MA. Antimicrobial activity of benzydamine, a non-steroid anti-inflammatory agent. J Chemother. 1992; 4: 347-352.

6. Pina-Vaz C, Rodrigues AG, Sansonetty F, Martinez-De-Oliveira J, Fonseca AF, Mardh PA. Antifungal activity of local anesthetics against Candida species. Infect.Dis.Obstet.Gynecol. 2000; 8: 124-137.

7. Catanese B, Facchini V, Barillari G, Putzolu S. Serum levels of benzydamine following the topical use of this drug in gynecology. Clin Exp Obstet.Gynecol. 1980; 7: 84-88.

8. Bracco U, Piatti N. [Benzydamine in the treatment of vaginitis]. Minerva Ginecol. 1967; 19: 330-335.

9. Mega M, Marcolin D, Maggino T, De GM. Therapeutic effects of topical benzydamine in gynecology. Clin Exp Obstet.Gynecol. 1980; 7: 25-36.

10. Mahon WA, De GM. Benzydamine: a critical review of clinical data. Int J Tissue React. 1985; 7: 229-235.

11. Cisternino M, Cammaresi V, Cattaneo E, Berbenni A, Lorini R, Severi F. Benzydamine for the topical treatment of vulvovaginitis in children and adolescents. Int J Tissue React. 1985; 7: 241-247.

 

 

 

 

 

NTlkN