PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

První pomoc a základy resuscitace aneb jak jednoduché je zachránit lidský život?




Lidský život je to, čeho si ceníme ze všeho nejvíce. Nebo by tomu tak mělo ve většině případů být. Znalost či neznalost poskytnutí první pomoci v krizové situaci je tím důležitým milníkem, který rozhodne, zda konkrétní jedinec přežije či nikoliv. Někteří lidé to považují za samozřejmost, jiní mají z takovýchto situací podvědomě hrůzu. Pojďme si projít, co vše spadá do tohoto tématu a zkusme odhalit zbytečné předsudky, které brání člověku zachránit život jiného člověka.

Na začátek trocha statistiky

V České republice žije přibližně 10,5 milionů obyvatel. Průměrný věk obyvatelstva se pohybuje kolem 41 let. Věkový průměr, kterého se dožívá obyvatelstvo v ČR, ale i ve světě roste. Ale co se děje s populací jako takovou? Daty, která se týkají počtu a věku obyvatel, se zabývá Český statistický úřad a výsledky nejsou zase až tak povzbudivé. Přestože od roku 1992 do roku 2014 stoupl počet obyvatel skoro o čtvrt milionu, populace dětí vůči tomuto nárůstu klesá. Zatímco v roce 1992 bylo dětí ve věku do 14 let kolem dvou milionů, v roce 2014 jich bylo pouze milion a půl. Naopak věková skupina ve věku 65 a starší, stoupla o půl milionu jedinců. Zatímco tedy v roce 1991 bylo více dětí než důchodců, v roce 2006 se tento trend zlomil a od té doby rozdíl stále narůstá. Statisticky nejzranitelnější jsou asi děti. Z hlediska resuscitace jsou cílové skupiny nejčastěji děti a lidé důchodového věku. Kolizních stavů, kdy je ohrožen lidský život ,je nepřeberné množství. Dopravní nehody, pády, tonutí, úraz elektrickým proudem. Pokud se podíváme jen na nehodovost v dopravě za rok 2014, pak vinou dopravní nehody zemřelo 629 osob, těžce zraněno bylo 2 762 osob a lehce zraněno 23 655 osob (Statistika české policie). Je otázkou, v kolika případech hrál roli včasný zásah náhodných svědků a rychlý zásah profesionálních útvarů a o kolik by bylo více úmrtí, kdyby záchrana nepřišla včas. 

Profesionálové – kdo všechno nad námi bdí? 

Pokud se zamyslíte nad zprávami distribuovanými medii mezi obyvatelstvo, pak je zajímavostí, že se řeší nejčastěji buď obecná informace, že někde nějaký záchranný útvar zasahoval, nebo pak negativní informace, že nestihl zasáhnout včas. Těch pozitivních je dosti málo. „Je to jejich povinnost“, řekli by někteří.
Záchrana lidského života by neměla nikdy zevšednět. Je to ve své podstatě vždy malý zázrak, pokud někdo díky pomoci druhého unikne smrti ať již z důvodu odvrácení přírodní katastrofy, útoku násilníka, nebo zdravotního kolapsu z jakékoliv příčiny. V České republice existuje bezpečnostní systém – tzv Integrovaný záchranný systém, jehož základními složkami jsou: • Hasičský záchranný sbor ČR • Jednotky požární ochrany • Zdravotnická záchranná služba ČR • Policie ČR Díky mobilním operátorům jsou všechny složky záchranného systému velice rychle dosažitelné. Ještě před dvaceti, třiceti lety jsme hledali telefonní budku, odkud bychom přivolali pomoc, či zvonili na sousedy, kteří měli to štěstí a měli doma pevnou linku. Dnes, pokud máte mobilní telefon a nejste v nedostupné oblasti, se můžete spojit s pomocí během pár vteřin. Důležitá telefonní čísla by měl každý znát, přesto je ale pro jistotu zopakujeme v Tabulce 1. Mimo samotnou Záchrannou službu jsou i ostatní složky cvičeny v poskytování první pomoci a oživování v případě potřeby. Zde je dobré zmínit, že kokrétně zdravotníci mají dle zákona zvláštní povinnosti ohledně poskytování první pomoci potřebnému. Zákon, který se tímto zabývá je aktuálně z 1. dubna 2012 (č. 372/2011 Sb.), ale povinnosti ohledně poskytnutí první pomoci jsou dlouhodobé a byly obsaženy již v minulých verzích: „Zdravotnický pracovník je povinen poskytovat neprodleně odbornou první pomoc každému, jestliže by bez této pomoci byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo zdraví a není-li pomoc včas dosažitelná obvyklým způsobem, a zajistit mu podle potřeby poskytnutí zdravotních služeb.“ A které profese patří mezi zdravotnická povolání? Mezi registrované zdravotnické nelékařské profese (č. 96/2004 Sb.) patří tyto: Adiktolog, Asistent ochrany a podpory veřejného zdraví, Biomedicínský asistent, Biomedicínský inženýr, Biomedicínský technik, Dentální hygienistka, Ergoterapeut, Farmaceutický asistent, Fyzioterapeut, Klinický logoped, Klinický psycholog, Nutriční terapeut, Odborný pracovník v laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků, Odborný pracovník v ochraně a podpoře veřejného zdraví, Optometrista, Ortoptista, Ortotik-protetik, Porodní asistentka, Radiologický asistent, Radiologický fyzik, Radiologický technik, Všeobecná sestra, Zdravotně -sociální pracovník, Zdravotní asistent, Zdravotnický záchranář, Zrakový terapeut, Zubní technik. Základní pravidla první pomoci Nejdůležitější je zjistit, co se vlastně stalo, abychom svým zásahem byli opravdu užiteční a ne naopak. Situací, kdy postižený potřebuje pomoc, je velmi mnoho a každá vyžaduje specifi cký přístup:
• otravy (houby, jedovaté rostliny, chemikálie)
• popáleniny (oheň, elektrický proud, radiace)
• přehřátí či prochladnutí
• mechanická poranění
Vždy je nezbytné co nejdříve zhodnotit situaci a přivolat pomoc záchranné složky. V případech otrav z ne úplně jasných příčin je vodné zajistit předpokládaný zdroj otravy a případně zvratky postiženého, jejichž analýza může přispět k objasnění situace. V případě popálenin odstavit postiženého od zdroje – to ovšem není vždy úplně jednoduché a jednoznačné. Ve všech situacích je nezbytné neohrozit sebe sama, aby měl postiženému kdo poskytnout první pomoc, než dorazí profesionální jednotky. Pokud tedy například člověk staví u dopravní nehody, neměl by bezhlavě skákat do vozovky bez refl exní vesty a ohrozit tak sám sebe. 

Resuscitace neboli oživování či kříšení 

Resuscitace jako součást první pomoci má za cíl udržet důležité životní funkce postižené osoby v chodu. Někdy je používán termín neodkladná resuscitace, hlavním rysem pro resuscitaci je pacient v bezvědomí. Resuscitovat člověka není samozřejmostí, lidé se to učí v mladším věku na školách, i když bych si netroufl a říci zda na všech. Následně mohou být jednotlivci díky svému pracovnímu zařazení povinně či dobrovolně proškoleni v této dovednosti znovu již v dospělosti. První pomoc je také nedílnou součástí povinností osob s řidičským oprávněním, ať už jakéhokoliv vozidla. Předsudky a strach Teď je asi vhodná chvíle, než se pustíme do konkrétních postupů a principů resuscitace, zmínit se o jistých úskalích, které s sebou poskytnutí první pomoci či provedení resuscitace přináší. Nejčastějším problémem je fakt, že se lidé „do toho nechtějí plést“, nebo si říkají, „určitě jsem u toho nebyl první“. To jsou ovšem základní omyly. Mnohokrát se mi stalo, že když jsem někam volala, abych ohlásila ať už havárii vodovodního řadu, či nehýbajícího se bezdomovce, či něco podobného, dozvěděla jsem se, že to „ještě nikdo nehlásil“. A přitom kolem projížděly stovky aut, či prošly desítky lidí. Tato bariéra by měla být konečně překonána, protože nikdo nikdy neví, kdy takovéto první zavolání zachrání majetek, odvrátí katastrofu, nebo zachrání lidský život.Níže si shrňme základní problémy při krizové situaci, které vedou často k neposkytnutí pomoci či jejímu zpoždění: 
• někdo to už zcela jistě nahlásil, zbytečně bych se do toho pletl 
• nemohu se rozhodnout, na které číslo bych měl volat 
• ten člověk je beztak opilý a ještě by mě mohl napadnout 
• nikdy nevím, co v takové situaci dělat 
• nikdy bych nezvládl masáž srdce, tak proč to vůbec zkoušet 
• když se něco stane, ještě budu mít „oplétačky“ s policií 
• dnes je hrozné riziko, že od raněného ještě něco chytnu
Nikde není psáno, že když se něco stane, musí se člověk stát hlavním koordinátorem celé situace. Ale zvednout telefon, pokud někde projíždíte, a zavolat na některou ze záchranných linek, přece není taková újma na osobním životě, nebo snad ano? A člověk nemusí hned volat záchranku nebo policii. Někdy ani sám pozorovatel není schopen odhadnout, pro koho ze záchranných jednotek je ten konkrétní případ určen. V nepřehledných situacích je nejlépe volat linku 112, tato linka slouží nejen pro celostátní tísňová volání (operátor vyhodnotí situaci a pak dál informuje jednotlivé záchranné složky), ale toto číslo je platné pro celou Evropu, takže pokud vycestujete mimo Českou republiku, stále máte k dispozici číslo, na které se můžete v případě potřeby obrátit. Pokud narazíte na člověka na zemi a nejste si jistí, zda je jen opilý, nebo se mu něco stalo a bojíte se přiblížit, pomůže vám v takové situaci i městská policie, která takového člověka prověří a sama pak rozhodne, co bude v dané situaci nejlepší. Pokud byl člověk opravdu jen opilý, pak se nic nestalo, pokud by ale člověk byl v ohrožení života, pak i takový telefonát může zachránit život. Navíc i opilý člověk vlastní jeden lidský život a určitě by o něj nerad přišel, třebaže vlastní hloupostí. Spousta lidí se bojí, že vlastně vůbec neví, jak poskytnout první pomoc. Lidé ze záchranné služby často říkají, přehlédněte situaci, a pak, než cokoliv jiného, volejte. Pokud máte na drátě někoho od záchranné služby, tito lidé jsou školení na to, aby vás byli schopni po dobu, než dorazí pomoc telefonicky vést. Takže i úplný laik je schopen alespoň částečně pomoci a získat tak postižené osobě čas navíc než dorazí profesionální pomoc. Poslední bod je dosti důležitý. Součástí autolékárniček jsou z důvodu nechtěného potřísnění krví (nebo jinou tělní tekutinou) sterilní chirurgické rukavice. To je něco, co člověk s sebou běžně nevozí v baťůžku či kabelce. V této situaci je asi jen velmi těžké doporučit, co by měl člověk dělat. Každopádně ani v takovéto situaci telefonátem na příslušná místa nic nechytnete. A pokud z člověka „crčí“ krev proudem, asi bude pro laika velmi těžké bez vybavení poskytnout jakoukoliv první pomoc. Daleko zajímavějším tématem jsou v tomto směru resuscitační roušky. Jistě si pamatujete resuscitační roušku na Obrázku 1. Tyto roušky byly po dlouhá léta součástí autolékárniček a i dalších typů lékárniček. Paradoxem je jejich ochranná funkce. Na jednom ze školení první pomoci jsem narazila na zajímavou informaci:
„Tyto roušky nesloužily k ochraně člověka poskytujícího první pomoc, pouze překonávaly případný psychický blok poskytnout dýchání z úst do úst bez jakési pomyslné bariéry…“ Ani to už ale v dnešní době není problém. Pokud už člověk poskytuje první pomoc, existují speciální respirační masky např. (Obrázek 2), ale co je mnohem důležitější, prioritní v rámci resuscitace je masáž srdce. Když voláme „záchranku“ Zvednout telefon a zavolat pomoc ještě ale nemusí být pomocí v pravém slova smyslu. Člověk, který volá na dispečink záchranné služby by si měl uvědomit, že ten, s kým mluví, nemá rentgenové oči a nevidí situaci stejně jako volající. Někdy se stává, že se hovor extrémně protáhne jen proto, že volající nepodal dostatečné informace a operátor je musí z volajícího doslova páčit. Existuje několik osvědčených pravidel, jak by měl volající na linku 155 postupovat (obecná pravidla se týkají samozřejmě i ostatních záchranných složek): 
• volající by se měl co nejvíce uklidnit a snažit se předat informace věcně a co nejpřesněji 
• představit se, kdo volá 
• popsat přesně kolizní situaci a kolik je postižených 
• jméno a věk postiženého (alespoň přibližně) 
• aktuální stav postiženého, symptomy 
• pokud člověk zná, tak i celkový zdravotní stav mimo aktuální potíže 
• adresu (město, ulice, číslo popisné, jméno na zvonku, patro) 
• pokud je postižený mimo zástavbu, pak nějaké vhodné orientační body 
• hovor ukončit, až na vyzvání operátora, případně setrvat na telefonu pokud je to nutné
Ještě je důležité předat informaci o samotném telefonátu, tedy jestli volající volá z budky (to už se dnes v době mobilních telefonů neděje tak často), nebo z mobilu. Pokud volá z mobilu, nikdy po skončení nevypínat. Pokud je riziko, že telefon je například vybitý, nebo k tomu brzy dojde, je dobré na tento fakt operátora upozornit. V některých vážnějších případech může být nezbytný zásah helikoptérou. V takovém případě operátor ještě vyžaduje informace o potenciálním přistání záchranného stroje. Prostor nezbytný pro přistání je plocha minimálně 30x30 metrů. Prostor musí být ovšem přístupný vzduchem!!! Žádné dráty elektrického vedení, vlakové či tramvajové vedení, stromy, etc. Pokud je tento prostor méně snadné identifi kovat, může být volající požádán o „upozornění“ při příletu – signalizace bílým předmětem (ideálně kus bílé látky) u kraje potenciální plochy. Vlastní postupy resuscitace Jak jsme již defi novali, pojem resuscitace v sobě zahrnuje proces oživení postižené osoby ve stavu bezvědomí, zajištění té nejdůležitější funkce v lidském těle, a tou je činnost srdce a oběhové soustavy. Kromě pojmu resuscitace se můžeme setkat s pojmy neodkladná resuscitace, kardiopulmonární resuscitace, nebo resuscitace s použitím AED (což je přístroj označovaný jako automatický externí defi brilátor). Základní pravidla pro vyhodnocení zda resuscitovat či nikoliv a následný postup jsou pro všechny věkové skupiny stejné: 
• zjistit, zda je postižený při vědomí či nikoliv 
• uvolnit dýchací cesty záklonem hlavy a přizvednutím brady dvěma prsty 
• zkontrolovat, zda normálně dýchá – pohyb hrudníku, vydechovaný vzduch 
• v případě bezvědomí a zástavy dechu volat ihned záchrannou službu 
• lapavé dýchání tzv. gasping vyhodnocujeme také jako stav, kdy postižený normálně nedýchá a zahajujeme resuscitaci 
Samotný proces resuscitace se pak mírně liší v závislosti na věku resuscitované osoby. Jak napovídá jeden z názvů – kardiopulmonární – resuscitace v sobě zahrnuje dva procesy, masáž srdce a umělé dýchání. Jak jsme se již zmínili výše, umělé dýchání neboli dýchání „z úst do úst“ může být problematické, ať už z jakéhokoliv důvodu. Záchranné jednotky ovšem tuto fázi striktně nevyžadují. Mnohem důležitější je fáze účinné masáže srdce. Schválně zde zdůrazňuji slovo účinná, protože správná masáž srdce není pro laika samozřejmostí. Správný postup při srdeční masáži: 
• resuscitovaný musí ležet na tvrdé nestlačitelné podložce 
• kleknout si kolmo k hrudníku resuscitovaného 
• ruce položit přes sebe a prsty obou rukou proplést 
• takto spojené ruce umístit na střed hrudníku 
• ruce musí být během stlačování STÁLE propnuté v loktech 
• stlačování musí být prováděno přibližně s 5 cm pohybem hrudníku a s frekvencí nejméně 100/min 
• po každém stlačení musí být tlak následně úplně uvolněn, ale zůstává kontakt rukou s kůží
Pokud je resuscitující osoba schopna a ochotna provádět umělé dýchání, pak po každých 30 stlačeních provede dva vdechy. Vdechy jsou prováděny při stlačení nosních dírek a plynulým vdechnutím dokud nedojde ke zvednutí a opětovnému klesnutí hrudníku. Pak je vdech opakován a následuje dalších 30 stlačení hrudníku. V resuscitaci je nutné pokračovat dokud se postižený nezačne probouzet, nebrání se nebo do příjezdu záchranné služby, která si oživování postiženého převezme. Vzhledem k tomu, že správná masáž srdce je poměrně fyzicky náročný úkon, pak v případě více zachránců je vhodné se v masáži srdce střídat v intervalu přibližně dvou minut. U dětí je průběh resuscitace mírně odlišný, a to v kategorii dítěte do jednoho roku a dítěte nad jeden rok. Resuscitace začíná prvotními 5 vdechy – u dětí do jednoho roku probíhá vdechování současně do úst i nosu, u starších dětí 5 vdechů z úst do úst. Poté je zahájena masáž se stejnou frekvencí jako u dospělého (100 stlačení / min, 2 vdechy / 30 stlačení), jen s tím rozdílem, že děti do jednoho roku jsou masírovány pouhými dvěma prsty a jejich umístění je v dolní polovině hrudní kosti, u starších dětí se provádí stlačování jednou nebo dvěma dlaněmi (v závislosti na velikosti a stáří dítěte) taktéž v dolní polovině hrudní kosti. Pokud má laická veřejnost zájem se v této oblasti vzdělávat, existují speciální programy pořádané záchrannými službami jednotlivých krajů – jako jsou kurzy první pomoci, kurzy resuscitace, kurzy první pomoci u dětí, či u dopravních nehod. Stejné portfolio je nabízeno i odborníkům. Případně si lze objednat i speciální kurzy přímo na konkrétní téma. Některé webové stránky pak nabízejí i studijní materiály v elektronické podobě. 

Důležitá úloha lékárníka

Lékárníci patří mezi zdravotnické profese a jako takoví jsou povinni poskytnout první pomoc za všech okolností. Kolik z nás by si ale troufl o říci, že jsme na takovouto situaci opravdu dobře připraveni? Neustálé opakování metod, aktualizace informací v tomto oboru a případný nácvik konkrétních postupů by měly být samozřejmostí. Ale jsou zdravotnické profese v tomto ohledu opravdu důsledně proškolovány? 

Co říci na závěr?

Poskytnout člověku první pomoc se může zdát banalitou. Ale tento krok může být mnohdy jediným mezníkem mezi tím, zda bude osoba žít, či nikoliv. Absence solidarity, strach či neznalost v takovémto okamžiku by neměla stát v cestě, protože může stát někoho život. A na úplný závěr: „Lidský život je příliš vzácný, než abychom jej nechali zbytečně proklouznout mezi prsty.“

RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Zdroje: Zdravotnická záchranná službaJihomoravského kraje - http://www.zzsjmk.cz Policie České republiky - http://www.policie.cz/ Integrovaný záchranný systém – www.mvcr.cz

YTliMjAyN