PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Rakovina děložního hrdla



Onemocnění, které nemůže postihnout muže, ale přesto s nimi určitým způsobem souvisí. Onemocnění, na které třetina nemocných žen umírá, ale kterému lze v dnešní době dobře předcházet. Nádorová onemocnění jsou tak zákeřná, protože se jen těžko hledá konkrétní příčina jeho vzniku, ale toto onemocnění má svůj hlavní rizikový faktor. Tak proč na ně ženy umírají?

Děložní hrdlo

Nebo také d₧lo∞nÆ ïÆpek, je ta část dělohy, která vyčnívá do pochvy (Obrçzek 1). Buňky, tvořící povrch děložního čípku, jsou dvojího druhu. Buňky tvořící epitel (výstelku) dělohy přechází v buňky poševního epitelu. Na povrchu děložního čípku dochází během života ženy k neustálým změnám, hranice mezi těmito buňkami se neustále mírně mění. Epitel děložního hrdla je velice citlivý vůči vnějším podnětům a také vysoce rizikový z hlediska vzniku nádorových onemocnění.

Charakteristika onemocnění

Rakovina je zavedené označení pro zhoubnou (maligní) formu nádorového onemocnění. Rakovina děložního hrdla je tedy zhoubné onemocnění, které vede často až k úmrtí pacientky (až 1/3 nemocných).

Nezhoubná forma nádoru na děložním hrdle se vyskytuje spíše vzácně a to buď formou polyp≤ (malý kožní výrůstek na stopce), nebo ve formě myomu (svalový uzlík). Tento druh diagnózy většinou nevyžaduje léčbu, pokud ano, pak často stačí jednoduchý chirurgický zákrok.

Naproti tomu maligní forma nádoru děložního hrdla je onemocnění komplikované. Díky velikosti primární tkáně má nádor tendence prorůstat do okolí a způsobovat rozsáhlá poškození. Prvními příznaky bývají často následky utlačování perimetrií (blízké vazivové tkáně), kudy prochází cévy, nervy a také močová trubice.

Onemocnění může postihnout i okolní orgány (konečník a močový měchýř). Pokud nádor začne šířit metastázy (vzdálená ložiska nádorové tkáně), je to v případě rakoviny děložního hrdla mízními cestami do mízních uzlin. Pokud dojde ke vzácnějšímu šíření krevní cestou, bývají zasaženy orgány, jako jsou plíce, kosti a játra.

…původce je znám: HPV

Jako hlavní rizikový faktor pro vznik rakoviny děložního hrdla byla prokázána infekce lidským papillomavirem HPV (Human paillomavirus). HPV patří do čeledi Papilomaviridae a jedná se o tkç╦ov₧ specifickÄ DNA viry. Z přibližného počtu 120 typů popsaných HPV se jich přibližně 40 nachází v genitoanální oblasti. Infekce HPV viry patří v dnešní době mezi nejčastější pohlavně přenosná onemocnění. V roce 2001 bylo genitálními HPV viry infikováno v celosvětovém měřítku přibližně 630 milionů pacientů.

Z hlediska onkogenního rizika jsou HPV viry děleny na vysoce rizikovÄ (high risk) HR-HPV (číselné označení 16, 18, 31, 33, 35, 39, 45, 51, 52, 56, 58, 59) a viry s nízkým onkogennÆm rizikem (low risk) LR-HPV (číselné označení 6, 11, 34, 40, 42, 43, 44, 54, 70, 72, 74, 81).

HPV viry jsou přenášeny nejčastěji pohlavním stykem, v ojedinělých případech může dojít k přenosu z rukou nebo úst na pohlavní orgány, nebo z matky na dítě během porodu přirozenou cestou. K přenosu může také dojít při těsném tělesném kontaktu, označovaném jako „skin to skin“ bez pohlavního styku, což přivádí do rizika mladé dvojice provozující petting.

Přestože pravděpodobnost přenosu závisí na senzitivitě lidského organizmu, délce kontaktu a také dávce HPV, „promořenost“ HPV virem je uváděna až k 80 % populace a to díky vysoké infekčnosti HPV virů. Toto číslo je velice alarmující. Nejrizikovější z hlediska nákazy jsou imunosuprimovaní pacienti.

Prevalence pacientů nakažených mezi 18-25 rokem (nejčastější) se pohybuje mezi 15-40 %. WHO udává, že až dvě třetiny pacientů v kontaktu s infikovaným partnerem se nakazí během prvních 3 měsíců.

Nákaza HPV virem ovšem neznamená vždy projev rakoviny. HPV infekce má velmi často asymptomatický průběh a tělo je schopno se do 24 měsíců infekce postupně zbavit díky vlastním imunitním mechanizmům. Tento jev je označován jako spontçnnÆ clearance. Průměrný čas, který potřebuje organizmus ke zbavení se HPV infekce, se pohybuje v rozsahu 7-24 měsíců – tzv. clearingov∙ ïas.

Méně rizikové projevy HPV

Benigním projevem působení low risk-HPV jsou Condylomata acuminata, což jsou ve své podstatě výrůstky, nebo bradavice, které mohou postihnout mimo genitoanální oblast také ústa, hrtan, nos a spojivky. Kondylomata jsou známa už více jak 2000 let, poprvé je popsal na úplném začátku našeho letopočtu antický lékař Aulus Cornelius Celsus (25 př.n.l.–50 n.l.).

Bradavice se vyskytují buď ojediněle, nebo v početnějších seskupeních a velice často recidivují. Onemocnění postihuje většinou oba partnery a léčba bývá velmi nepříjemná a zdlouhavá. Medikace zahrnuje lokální podání preparátů ve formě mastí, či krémů (imiquimod, podofylotoxin), omezeně jsou podávány interferony, nebo ultrafiltrát humánních leukocytů. K chirurgickému odstranění bradavic se používají zákroky elektrickou kličkou, skalpelem, laserovou vaporizací či ablací a kryoterapií. Problémem chirurgického zákroku je ovšem riziko deformace pohlavního orgánu, což může mít psychický dopad na pacienta.

Pokud se HPV bradavičky objeví u malého dítěte v oblasti análního otvoru, otevírá to ještě jeden aspekt, a to podezření na sexuální zneužívání dítěte.

High risk HPV

Nádor děložního hrdla je následkem infekce vysoce onkogenním lidským papillomavirem. Nejčastěji detekované HR-HPV viry jsou typy HPV 16, 18, 31 a 45. HPV 16 a HPV 18 se podílí na vzniku rakoviny ze 70 % a tyto typy jsou také WHO oficiálně uznány jako lidské karcinogeny. Celkově jsou HPV viry odpovědné za rakovinu děložního hrdla prakticky ze 100 %.

Mezi hlavní faktory zvyšující riziko infekce lidským papillomavirem patří:

 

•   časné zahájení sexuálního života

•   pohlavní promiskuita

•   multiparita

•   nízký věk prvního porodu

•   imunosuprese

•   kouření

•   podíl hormonální antikoncepce

•   poranění děložního hrdla při porodu

•  
současné působení jiných pohlavně přenosných chorob

 

Multiparita patří mezi rizikové faktory u rakoviny děložního hrdla, u endometriózy naopak působí protektivně. 7 porodů zvyšuje riziko rakoviny děložního hrdla asi 4x, kouření 2x, antikoncepce užívaná kontinuálně více jak 5 let zvyšuje riziko rakoviny 3x.

Vysoce onkogenní lidské papilomaviry se mimo rakoviny děložního hrdla (99-100 %) podílí i na vzniku dalších gynekologických ale i negynekologických nádorových onemocnění. Patří sem podíl na karcinomu análního otvoru (85-90 %), na karcinomu pochvy (60 %) a na karcinomech vulvy a penisu (50 %). Mimo to se přibližně 20 % podílí na karcinomech orofaryngu a 2 % na karcinomech dutiny ústní.

Díky aktuální znalosti etiologie rakoviny děložního hrdla lze tomuto onemocnění účinně předcházet. Většině výše zmíněných faktorů by se sice dalo předejít, ovšem disciplína není zrovna silnou stránkou lidské populace. Naštěstí lze v dnešní době díky vědeckým objevům provádět vakcinaci proti HPV virům, což je mnohem příznivější činnost, než léčba nádorového onemocnění.

Změny na sliznici a prekancerózy

Děložní hrdlo je tvořeno z velké většiny dla∞dicobun₧ïn∙m epitelem, tedy z té vnější strany vyčnívající do pochvy. Kanál procházející středem děložního hrdla do dělohy je tvořen epitelem ∞lçzov∙m. DNA integrace do bazálních buněk dlaždicového epitelu je prvním krokem následných epiteliálních změn. Po napadení buněk HPV infekcí dochází ke změnám slizničního epitelu, které jsou označovány jako cervikçlnÆ intraepiteliçlnÆ neoplçzie ╨ CIN. Prekancerózní změny CIN jsou děleny podle stupně postižení na CIN I, CIN II a CIN III. Setkat se můžeme také s označením dysplazie, dysplaziální léze, nebo označením SIL (Squamous Intraepithelial Lesion). LSIL (low-grade SIL) odpovídá CIN I, jejímž projevem je mírná dysplazie. HSIL (high-grade SIL) zahrnuje CIN II (střední dysplazii) a CIN III (těžká dysplazie, karcinom in situ).

Proces změn epitelu děložního hrdla a následného rozvoje karcinomu z časového hlediska zachycuje Obrçzek 2. Časový interval mezi perzistující infekcí a vznikem karcinomu je v rozmezí 12-15 let. Tento interval se v dnešní době obecně zkracuje. Také koinfekce se může podílet na zkrácení časového intervalu.

Klasifikace

Nádorová onemocnění zahrnují několik druhů klasifikace (viz. Pharma News 1-2/2013). Od 1.1.2013 je v platnosti nová verze MKN-10 klasifikace (Mezinárodní klasifikace nemocí). Nádoru děložního hrdla náleží v MKN označení C53.

Další možnou klasifikací je TNM-7 klasifikace (T ╨ primçrnÆ nçdor, N ╨ posti∞enç regionçlnÆ uzlina, M ╨ metastçzy), která zahrnuje výskyt primárního nádoru, postižené mízní uzliny a vzdálené metastáze. S touto klasifikací koresponduje tzv. FIGO klasifikace, která dělí nádorová onemocnění podle stádií.

Rozdělení postupujících projevů onemocnění do stádií u nádorových onemocnění zahrnuje stadia 0, I, II, III a IV (budeme se touto problematikou zabývat v dalších dílech seriálu o nádorových onemocněních). Rakovina děložního čípku je sice také rozdělena do stádií, jsou zde ovšem jisté odlišnosti. Karcinom děložního hrdla a dělohy byly jedny z prvních, které byly definovány pomocí TNM klasifikace. Původně navržené rozdělení do stádií bylo modifikováno tehdy nově vznikající MezinçrodnÆ gynekologickou a╩porodnickou federacÆ ╨ FIGO. Tato odlišnost u gynekologických nádorů byla následně zachována. Aktuálně je v platnosti verze FIGO z roku 2009. Jednou z odlišností oproti běžnému dělení do stádií je absence Stadia 0. Nicméně jednotlivé organizace při tvorbě klasifikací úzce spolupracují a oba systémy (FIGO a TNM) spolu korespondují.

Histologické členění rakoviny děložního hrdla zahrnuje tyto nejčastější typy nádoru:

•   dlaždicobuněčný karcinom

•   adenokarcinom endocervikální

•   karcinom ze subcylindrických buněk

•   nediferencovaný karcinom

Nejčastějším typem nádoru děložního hrdla byl až donedávna dla∞dicobun₧ïn∙ karcinom, který představoval 60 - 80 % všech diagnostikovaných případů tohoto onemocnění. V poslední době ale dochází k poklesu tohoto typu a objevuje se častěji adenokarcinom, který je agresivnější a jeho prognóza je v porovnání s dlaždicobuněčným karcinomem mnohem horší.

Změna zastoupení jednotlivých typů karcinomu může být dána do jisté míry také migrací obyvatelstva. Dlaždicobuněčný karcinom je typický pro HPV 16 (typický pro Evropu, Severní Ameriku a Severní Afriku), adenokarcinom má převahu u HPV 18 (typický pro Asii). Horší prognóza vychází také z faktu, že epitel kanálu procházejícího děložním hrdlem je hůře dostupný cytologickému stěru. V takovém případě je velkým přínosem využití ultrazvukového vyšetření, které ukáže na změny v této oblasti.

Statistické hodnocení

Ročně je v České republice evidováno kolem 1000 pacientek a až třetina z nich na následky tohoto nádorového onemocnění umírá. To jsou z hlediska prognózy nepříliš příznivá čísla. Graf 1 znázorňuje počty úmrtí na diagnózu C53 v letech 1993 - 2010 (data dle WHO). Z grafu je patrný výrazný pokles po roce 2006. Tehdy byla zavedena vakcinace proti HPV virům. Je nepravděpodobné, že by tento propad mohl být už následkem vakcinace pacientek, efekt vakcinace se projeví pravděpodobně mnohem později. Pokles mortality by mohl být spíše následkem medializace a zvýšení počtu preventivních prohlídek v tomto období a tedy i včasnému zachycení onemocnění.

V celosvětovém měřítku se Česká republika pohybuje v počtech úmrtí na diagnózu C53 (vztaženo na 100 000 obyvatel) mezi 20. – 35. místem.

Diagnostika

Přes všechny statistické údaje, karcinom děložního hrdla je velmi dobře preventabilním nádorem lidského těla. Diagnostika díky dnešní znalosti hlavního etiopatogenetického faktoru – infekce lidsk∙m papillomavirem (HPV - human papillomavirus) - a kvalitního screeeningu schopna zachytit i přednádorová stádia onemocnění.

Samotná infekce HPV virem a raná stadia nádorového onemocnění jsou bezpříznaková. Prvními příznaky jsou změny epitelu děložního hrdla, které jsou snadno zjistitelné. Proto základem vyšetření a současně prevencí by mělo být ka∞doroïnÆ preventivnÆ gynekologickÄ vyΣet▐enÆ ženy, které by mělo zahrnovat stěr buněk z čípku a kolposkopii. Každoroční prohlídka pacientky by tak měla zabránit odhalení nemoci až v pokročilém stavu. Bohužel k pravidelným prohlídkám u gynekologa chodí stěží 50 % žen.

Celosvětově je u nádorových onemocnění s vysokým rizikem kladen důraz na tzv. adresnÄ zvanÆ. Na této podpoře preventivního screeningu pracuje v současné době i Česká republika.

Základem vyšetření děložního hrdla jsou tedy cytologie (stěr buněk z děložního hrdla) a expertnÆ kolposkopie (podrobné prohlédnutí povrchu čípku).

V případě podezření na nádorové onemocnění následuje HPV typizace (testy na přítomnost lidského papillomaviru). V případě pozitivního nálezu je indikována řada vyšetření s cílem onemocnění co nejlépe zmapovat. Přesnost výběru metod (Tabulka 4) a kvalita provedené diagnostiky je základem pro přesné určení stádia onemocnění a tedy i správný výběr léčebného programu, který bude pro pacientku nejvhodnější.

Léčba

K léčbě rakoviny děložního čípku lze použít všechny tři možnosti nádorové léčby - chirurgick∙ zçkrok, radioterapii i╩chemoterapii. Výběr metody závisí na stádiu onemocnění, ale může být také ovlivněn přáním pacientky. Z hlediska stadia onemocnění zahrnuje C53 léčbu kurativnÆ, adjuvantnÆ a╩paliativnÆ.

Zde je nutné podotknout, že obecně léčba spojená s invazivním zásahem do lidských genitálií může být vysoce frustrující a deprimující. Přestože jsme už upozorňovali na fakt, že při léčbě nádorových onemocnění je důležité odborné přispění psychologů a psychiatrů, u rakoviny prsu a genitálních nádorů je jejich podíl na léčbě ještě mnohem důležitější. V případě viditelných deformit se může pacientka cítit méněcenná, což může mít velmi vážný vliv na její další osobní život.

Chirurgie a radioterapie

Chirurgick∙ zçkrok je primární metodou pouze u časných stádií rakoviny (do stadia IIA), u pokročilejších stavů pak nastupuje jako primární metoda radioterapie. Chirurgické zákroky lze rozdělit na dva hlavní celky, z nichž ten první zahrnuje fertilitu zachovçvajÆcÆ v∙kony a ten druhý výkony spojené s hysterektomiÆ (chirurgické odstranění dělohy a okolní zasažené tkáně).

Mezi fertilitu zachovávající výkony patří tzv. konizace ïÆpku (operativní odstranění poškozené tkáně), což je výkon, který lze uplatnit do stádia IA1. Důležité je, aby nádor byl dostatečně a správně vyšetřen. Pokud je karcinom jasně invazivní, je tato metoda už nevhodná.

Ročně je provedeno až 12 tisíc konizací. U zákroku je důležité přesné naplánování, aby nedošlo k porušení vnit▐nÆ branky d₧lo∞nÆho hrdla (Obrçzek 1), která se uzavírá v případě, že je žena těhotná. Při narušení této části děložního hrdla žena není často schopna dítě donosit, případně porodí předčasně. Tento zákrok také zvyšuje četnost porodů císařským řezem.

Radioterapie je indikována při stádiích vyšších než IIA, nebo při nemožnosti využít chirurgický zákrok. Další indikace může souviset s přáním pacientky, nebo v případě nesouhlasu s provedením chirurgického zákroku. Dalšími indikacemi pro radioterapii může být recidiva, nebo progrese onemocnění. Radioterapie je velice pečlivě plánována za dozoru týmu onkogynekologů a radiologů.

Radioterapie ovšem přináší i svá negativa. Poradiační jizvení poševní stěny může velice negativně ovlivňovat sexuální aktivitu pacientky.

U rakoviny děložního hrdla se využívá dvojího druhu radioterapie, teleradioterapie (běžná zevní radioterapie, tele = z dálky), a brachyterapie (brachys = krátký). Zatímco u zevní radioterapie je zdroj záření umístěn mimo organizmus pacientky, při brachyterapii se zavadí zdroj záření do bezprostřední blízkosti postiženého orgánu. Tato terapie vyžaduje zavedení speciálních aplikátorů (bez zdroje záření), které se provádí v krátkodobé anestezii. Poté následuje buď rentgenové vyšetření a 2D plánování ozařování, nebo vyšetření magnetickou rezonancí a 3D plánování. Obojí se děje již při plném vědomí. Následně jsou zavedeny zdroje záření do aplikátorů, k ozařování se využívá automatický afterloadingový ozařovač.

Brachyterapie se aplikuje v kombinaci se zevní radioterapií, nejčastěji v třetím týdnu zevního ozařování. KurativnÆ (léčebná) brachyterapie se zavádí jako alternativa chirurgického zákroku od IIB stadia, v kombinaci s teleradioterapií, případně s podáním cisplatiny. AdjuvantnÆ (pomocná) terapie je indikovaná po radikálním chirurgickém zákroku bez známek metastáz v lymfatických uzlinách.

Chemoterapie

K léčbě rakoviny děložního hrdla se využívají běžná cytostatika buď v monoterapii, nebo v kombinovaných režimech. Základem léčby je ciplatina, která využívá obě možnosti podání, jak v monoterapii, tak v kombinovaném podání s dalšími cytostatiky nebo doplňkovými léčivy. Tabulka 5 nabízí příklady cytostatik a léčebných kombinací.

Cicplatina může být podávána také současně s radioterapií, případně v neoadjuvantní léčbě. Součástí chemoterapeutických režimů mohou být také léčiva mírnící nežádoucí projevy cytostatické léčby na pacienta. Jednou z látek, které se takto používají, je mesna (Uromitexan amp.), které se používá k potlačování nežádoucího efektu ifosfamidu a cyklofosfamidu na močové cesty.  Dalšími látkami jsou například léčiva potlačující nevolnost.

Následná péče

Vyléčením nádorového onemocnění péče o pacientku nekončí. Systém kontrol předchází riziku progrese při recidivujícím onemocnění. Intervaly poléčebných kontrol (tzv. follow up) jsou zpočátku velmi krátké (každé 3 měsíce) s prodlužováním doby od ukončení léčby se i intervaly kontrol prodlužují, nejprve na půlroční a následně na roční kontroly. Tato vyšetření zahrnují kompletní gynekologickou prohlídku, biochemické vyšetření krve, případně sonografická a rentgenová vyšetření.

V případě, že byla recidiva odhalena, následná léčba se odvíjí od aktuálního stavu pacientky, předchozí léčby a rozsahu recidivy onemocnění.

Očkování proti HPV virům

Rakovina děložního hrdla zaujímá dlouhodobě přední příčky ve statistikách nádorových onemocnění u žen. Výzkum ovšem posunul možnosti prevence do úplně jiného úhlu pohledu. V roce 2008 získal Nobelovu cenu německý virolog Harald zur Hausen (*11.3.1936) za objasnění podílu lidského papilomaviru právě na vzniku rakoviny děložního hrdla. Vývoj očkovací látky s sebou přinesl velké šance pro účinnou prevenci vzniku tohoto onemocnění. Vakcinace proti HPV dává možnost rapidně snížit výskyt alespoň jednoho z velkého množství typů rakoviny.

A jak je to s protilátkami? Po styku organizmu s HPV infekcí si tělo tvoří jisté množství protilátek. Ty přetrvávají v organizmu i po spontánní clearance. To je také důvod, proč se typizace HPV provádí ze stěru a nikoliv ze séra, protože výsledky krevních testů by nebyly nijak průkazné. Toto vyšetření ukáže, zda jsou přítomny HR-HPV nebo LR-HPV. Přirozeně vytvořené protilátky ovšem nejsou díky nízké koncentraci (9-14x nižší než po vakcinaci) schopny zajistit protektivitu organizmu.

K vakcinaci je použita viru podobná látka VLP (virus-like particle), tvořená hlavním kapsidovým proteinem L1. V České republice jsou registrovány 2 vakcíny k prevenci HPV. Obě vakcíny jsou vyrobeny DNA rekombinantní technologií na živém mediu. Jsou to Cervarix a Silgard (v zahraničí známá pod názvem Gardasil). Souhrn základních informací je obsažen v Tabulce 6.

Na vzniku rakoviny děložního hrdla se nejčastěji podílí tyto HR-HPV (v sestupném pořadí):

•   HPV 16 – 47,8 %

•   HPV 18 – 29,0 %

•   HPV 45 – 12,3 %

•   HPV 31 – 1,2 %

Vakcinace proti onkogenním HPV zahrnuje pouze dva nejčastější typy – 16 a 18. To by teoreticky znamenalo, že pokud člověk přijde od kontaktu s některým vzácnějším typem onkogenního HPV viru, mohlo by i přes vakcinaci dojít k propuknutí onemocnění. Z fylogenetického hlediska jsou si některé HPV viry bližší. Tak například HPV 16 vykazuje podobnost s HPV 31, 33 a 52. HPV 18 zase podobnost s HPV 45. Na základě této podobnosti a vývojové příbuznosti lze vysvětlit také pozorovaný efekt vakcín označovaný jako zk▐Æ∞enç protekce. Bylo zjištěno, že dostupné vakcíny působí i na další vysoce onkogenní HPV viry. Účinnost jednotlivých vakcín formou zkřížené protekce je různá (Tabulka 7).

Je důležité, aby byla pacientka očkována před tím, než přijde do kontaktu s HPV virem. To zajišťuje maximální využití a účinnost vakcinace. Vzhledem k faktu, že incidence adenokarcinomu postihující žlázový epitel kanálu děložního hrdla stoupá a tento typ nádorového onemocnění postihuje mnohem mladší ženskou populaci než dlaždičobuněčný karcinom, je velice důležité aby vakcinace u mladých dívek proběhla v co nejranějším věku (ideální je 15. rok).

Po sedmi letech vakcinace proti onkogenním HPV virům vyvstává několik otázek. Díky zkřížené protekci by bylo teoreticky možné chránit ženy, které již přišly do kontaktu s HPV virem proti ostatním typům HR-HPV. Také by bylo možné chránit stejné typy epitelů proti vnitřnímu přenosu viru z děložního hrdla do jiných částí těla. Přestože vakcinace byla primárně určena pro ženy, díky promiskuitě by vakcinace mužů mohla snížit celkovou promořenost populace HPV viry. Přestože se u vakcinace předpokládalo, že bude jednorázová, lékaři díky novým poznatkům z ukončených studií diskutují možnost revakcinace (booster) kvadrivalentní vakcíny, z důvodů její snižující se protektivity v závislosti na čase.

Od 1.4.2012 je očkování proti lidskému papillomaviru (3 vakcíny) pojišťovnou hrazeno pro dívky ve věku od dovršení 13. roku do 14. roku věku. Pro úhradu je důležité, aby první vakcína byla aplikována v tomto věkovém rozhraní. Plně je hrazena bivalentní vakcína, na kvadrivalentní vakcínu je potřeba si připlatit.

Důležitá úloha lékárníka

Rakovina děložního čípku asi nebude onemocnění, které by pacientka konzultovala se svým lékárníkem. Nicméně znalost prvních příznaků, možnosti prevence mladých pacientek, důležitost pravidelných prohlídek, to vše může být tou důležitou informací, která možná některé ženě změní budoucnost.

Co říci na závěr?

Rakovina děložního čípku patří aktuálně k nejvíce preventabilním nádorovým onemocněním. Přesto statistická data ukazují na jedno s nejvíce rozšířených nádorových onemocnění u žen. Možnost očkování proti lidským papilomavirům nám přináší možnost zvrátit statistiku tohoto konkrétního nádorového onemocnění, kterou bychom neměli promarnit.

•   vakcinace mladších pacientek

•   vyhýbání se rizikovým faktorům

•   zdravá životospráva

•   preventivní gynekologické prohlídky

A na úplný závěr: „Věda přináší pouze možnosti, rozhodnutí je na nás.“

RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Zdroje:

de Villiers EM, et al.: Classification of papillomaviruses, Virology, 2004; 324, 17.

Poršová M., et al.: Lidský papilomavirus, Medicína pro praxi, 2008, 5, 218.

Sláma J.: Očkování proti HPV, Klinická farmakologie a farmacie, 2008, 22, 153.

Halada P.: Význam očkování proti HPV v prevenci adenokarcinomu děložního čípku, Pediatrie pro praxi, 2010, 11, 135.

Mouková L., Feranec R.: Lidský papillomavirus z pohledu onkologie, Onkologie, 2010, 4, 243.

MOU: Co potřebujete vědět o nádorech čípku děložního, 2005, Brno.

Karcinom děložního čípku - studijní materiál Masarykova onkologického ústavu v Brně.

Summary of Product Characteristics, http://www.medicines.org.uk

MKN-10 – Mezinárodní klasifikace nemocí, 11. verze, 2013.

TNM 7 – Klasifikace zhoubných novotvarů, 7. vydání, česká verze 2011.

Přednášky gynekologické onkologie, XXXVII. Brněnské onkologické dny, 2013.

MmMyNjY