PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Rozhovor - Denisa Nesvačilová: Naplňuje mě souznění s diváky




Denisa Nesvačilová: 
Naplňuje mě souznění s diváky
Je mladá, krásná, talentovaná a poslední dobou ji diváci vídají na obrazovkách častěji než dřív. Sympatická herečka Denisa Nesvačilová se přesto slavnou necítí, za práci je vděčná a její nejoblíbenější relax je dlouhá procházka se psem…
Deniso, jak se vás coby herečky dotýká koronavirová situace, která ovlivňuje život v Česku?
Většina lidí asi vnímá dvě fáze – jarní a podzimí krizi. Jenže my jako herci ta opatření pocitujeme už skoro rok, protože v prvním kole vše zavřeli. Když se pak začátkem června začala uvolňovat omezení, tak divadla dostala tak přísná pravidla, že jsme nebyli schopni za těch podmínek hrát. A při dalším rozvolnění na konci června zase začaly divadelní prázdniny, v létě se prostě na scénu nechodí. A teď na podzim je zase zavřeno… Takže mě se to dotýká moc, divadlo je jako droga a chybí mi. Spousta lidí by si přálo živit se herectvím a my, co máme to štěstí a máme tuto práci, ji teď nemůžeme vykonávat… Naštěstí já na tom nejsem ještě tak špatně, jako jiní kolegové. Dělám dabing, který mi nějakou tu kačku vydělá a ještě od června natáčím seriál Slunečná, což je teď můj hlavní zdroj obživy a jistota práce.
Vše se stále točí kolem pandemie, tak pojďme být pozitivní. Co hezkého jste v posledním půlroce zažila?
Mně dělá obrovskou radost můj pejsek, který mi nalévá krev do žil. A hlavně mám rok a půl starou neteř Theu a už začíná hezky mluvit. Zrovna minulý týden mi sestra posílala video z obchodu, kde Thea koukala na časopisy a já byla zrovna na jedné titulce. Neteř na mě ukázala a říká: „Teta!“ To mi udělalo velkou radost. V televizi jsem pro ni zatím každá zrzka (směje se), ale v časopise mě bezpečně pozná. Je hezké, že si vůbec neuvědomuje, co se kolem nás děje. Teď na podzim objevuje listí, ráda se válí v bahně, skáče do kaluží… Svět vedle ní je růžovější. (usměje se)
Vnímám správně, že herecké povolání je velmi pestré a neustále se něco nového učíte?
Ano, vnímáte to dobře. Nevím, zda je to správný příměr, protože nikdy jsem nebyla třeba truhlář, ale mám pocit, že když se naučíte nějaké řemeslo, je ta práce už potom více méně pořád stejná, jen třeba vyrábíte trochu jinou skříň. Ale u herectví je opravdu každé angažmá úplně jiné. Jednou se učíte nějaký sport, podruhé střílet z pistole, nebo něco odborného. Hrála jsem třeba zdravotní sestru a musela se naučit odebírat krev. Nebo takhle, my nejsme v Hollywoodu, nepřipravujeme se na roli dva roky. Takže to není tak, že bychom danou věc uměli, ale musí to alespoň vypadat tak, že to umíme. (směje se) Třeba na film Přes prsty jsme trénovali beachvolejbal čtyři měsíce.
To byla vaše zatím největší výzva?
V rámci tréninku na roli ano. Dohromady skoro půl roku tréninků volejbalu dvakrát týdně, do toho jsme točili celý den na slunci, držela jsem diety a hubla… A potom ještě do filmu Miluji tě modře jsem se musela učit akrobacii v pěti a půl metrech a měla jsem na to jen šest tréninků. Jenže já mám navíc strach z výšek, takže to byl velký adrenalin a výzva! Nevím, co by mi museli nabídnout za roli, abych se musela ještě víc překonat.
Nedávno vám nabídli roli Karolíny v seriálu Slunečná…
A to je pro mě zase úplně nová zkušenost. Dosud jsem dlouhodobé seriály natáčela maximálně tak na dva díly. Ale když mi zavolali s nabídkou, měla jsem ohromnou radost. Jednak vzhledem ke zmiňované situaci ohledně koronaviru a hlavně mě potěšilo, že je to zrovna Slunečná. Protože když už má herec jít do komerčního seriálu, tak ideálně do nějakého úspěšného… No a na Slunečnou se dívají snad dva miliony lidí, v tom člověk prostě chce hrát. (usměje se) A ještě se mi líbila ta postava, Karolína je holka z dětského domova, která je svéráz, ale nemá vztahové zkušenosti. Ta role je barevná a zábavná.
Slunečná je tedy zase výzva v jiném slova smyslu?
Ano, nastoupila jsem tak trochu do „kolbenky“, kde se točí hodně rychle. Ale už jsem se naučila pracovat s textem. Na divadle se ho naučíte za pochodu na zkouškách, ale tady máme třeba třicet stran textu na každý den, takže už chápu, že se ho nemusím držet přesně. Jinak je to hodně o vztazích, a ty se učíme celý život. (usměje se) A musím říct, že když má postava zažívá nějaké peripetie, které už mám já jako Denisa za sebou, je celkem očistné se k těm prožitkům vracet. Je jednodušší hrát něco, co už člověk prožil, než když bych hrála třeba rozvod, což zatím neznám...
Co pro vás znamená sláva?
Víte, že já ani nevím. (odmlčí se) Úplně slavně se necítím a pořád se tyto věci učím. Byla jsem zvyklá, že u celovečerních filmů bylo vždy čtvrt roku haló kolem premiéry. Rozhovory, focení, poznávali mě i lidé na ulici a pak to vždy zmizelo. Až nyní u Slunečné poprvé vidím, že si lidé vyhledávají herce na Instagramu, zakládají pro ně fankluby a další, takže teprve koukám, co vše mi to vlastně přineslo. Ale zase jak se teď nosí roušky a já mám v zimě i kapucu, cítím se pořád dost anonymně. (usměje se) Stejně tu profesi nedělám kvůli tomu, aby mě lidé poznávali, ale proto, že mě herectví baví. A pokud můžu v divadle, nebo televizi hrát nějakou postavu, která prožívá něco těžkého, nebo naopak diváky pobavíte a oni s vámi v ten moment nebo pak ještě večer doma souzní, to je největší odměna a naplnění.
A jak mladá herečka tráví volné chvíle?
Ráda se vracím k tomu beachvolejbalu, který mi zůstal z filmu Přes prsty. I když to teď zrovna moc nejde… Jinak mám moc ráda tanec, takže jsem ráda chodila do baru tančit. A mám pejska a miluji dlouhé procházky s ním. Jakýkoliv čas strávený v přírodě, to je moje. Navíc mám chatu v jižních Čechách, tam je plno práce na zahradě, nebo si čtu knížky, o večerech hrajeme společenské hry. Lidi zajímá, co my herci děláme mimo natáčení a jsou to úplně obyčejné činnosti. Taky doma pereme, luxujeme, myjeme nádobí… Snad jen na televizi se moc nedívám. Když vidím kolegy z práce, moc bych si u toho neodpočinula. (směje se)
A co vám říká péče o své zdraví?
Protože mi příští rok bude třicet, tak objevuji věci jako krémy, které zpomalují stárnutí. (směje se). A zajímá mě očista zevnitř, což je teď velký trend.
Co tím myslíte?
Třeba posilování imunity skrze jídlo. Takže jaké potraviny jsou prospěšné a čemu se vyvarovat. Poslední roky jsem nejedla ukázkově… A teď zrovna čtu nějakou studii o laktóze, protože mám pocit, že na ni mám trochu intoleranci. A kromě toho se snažím i trochu cvičit, alespoň nějakou tu domácí jógu.
Blíží se Vánoce, máte ráda svátky a konec roku?
Přiznám se, že byla doba, kdy jsem Vánoce ráda neměla, ale časem jsem si na nich našla to své a teď je miluju. Takže se těším, i když letos asi nebudou trhy, ale věřím, že se projdu alespoň svítícím městem a letos plánujeme se sestrou, že bychom spolu pekly cukroví. Také chodíme se známými zpívat na Kampu koledy. Každý přinese svařák v termosce, vezmeme prskavky, zpívá se a popřejeme si hezké svátky. Mám ráda, že jsou si lidé blíž a doufám, že to nějak půjde…
Jste ten typ, co nakupuje spoustu dárků, nebo vyrábíte vlastní?
Kombinuji to. Každému z nejbližších ráda něco vyrobím, ale nejsem úplně zručná… I když v balení dárků jsem docela kreativní. (usměje se). To vždycky čekám, co na to budou ostatní říkat. Pak je hezké vidět, když se někomu trefíte do noty. Ráda dárky dostavám, ale ještě raději je dávám.
Jaký dárek si nejvíc pamatujete z dětství?
Velikánský rozkládací dům pro barbie, byl snad třípokojový, to byla pecka. (zasní se) A pak si pamatuji pejska, co byl na kabelu a na dálkové ovládání. Uměl sedět, štěkat a další povely. Ale jak jsem byla volnomyšlenkářská, tak jsem mu dala volnost a odstřihla ho, takže ještě na Štědrý večer doštěkal. (směje se) Asi už jsem byla bohém jako malá.
A co byste popřála čtenářům do nového roku?
Hlavně hodně zdraví, pozitivních zpráv a dní v životě. A aby i v době temna viděli světlo.


 

NWZhNz