PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Rozhovor - Eva Burešová



Eva Burešová:
Jsem velmi šťastný člověk

Je jí teprve šestadvacet, ale v životě už toho stihla víc než dost. Krásná Eva Burešová září v českém šoubyznysu jako talentovaná zpěvačka i okouzlující herečka. Své aktuální úspěchy navíc zvládá jako mladá maminka dvouletého synka.

Jste jednou ze zástupkyň mladých hereček, které jsou nyní na vrcholu slávy. Vnímáte to tak?

Hezky se to poslouchá, řekněte to ještě jednou. (směje se)

Skončila jste druhá v oblíbené show Tvoje tvář má známý hlas, teď jste hlavní hvězdou úspěšného seriálu Slunečná… Máte pocit, že vám jde karta?

Nevím… Takhle to asi neberu. (zamyslí se) Jsem ráda, že se mi daří, protože v šoubyznysu pracuji už přes deset let. Jsem vděčná, že se mi sny plní a děkuji za to bohu každý den. Ale kdybych to měla popsat, vnímám to spíš ve vlnách. Měla jsem menší roli, teď zase hlavní, ale za měsíc může být všechno úplně jinak… Užívám si, co je a pokud to znamená, že mi teď jde karta, tak je to fajn. (usměje se)

Umíte žít přítomností?

Ano, jenom.

A jak to jde v kombinaci s natáčením seriálu? Jistě máte dlouhodobou smlouvu…

(směje se) To jo.

Takže?

Já totiž když nežiju přítomností a řeším minulost, nebo budoucnost, jsem pak ve stresu, smutná a v depresích. A to nechci! Takže se ráno probudím, a když je mi dobře, jsem vážně vděčná. Stačí, že se na mě můj syn usměje, to je nejvíc. Nebo když někde dostanu dobrou kávu, kterou miluju… Jsem vážně vděčná za tyto drobnosti. Žiju přítomností a nechci se stresovat tím, co by mohlo být, nebo co bude. Protože to nikdy nemůže dopadnout. Vždycky se říká v divadle, že dokud nemáš smlouvu a nestojíš na jevišti, tu roli nemáš. A takhle beru celý život a užívám si, co je teď. Právě hraju hlavní roli v úspěšném seriálu, a to je super, ne? (usměje se) Takže jsem velmi šťastný člověk.

 

A umíte tyto momenty, které nic nestojí, ale jsou k nezaplacení, dávat i vy svému okolí?

Myslím, že ano. Jsem celkově asi až moc empatický člověk, takže se s tím snažím pracovat. Někdy jsem totiž přebírala nálady druhých a měla jsem životní období, kdy jsem až cítila fyzickou bolest člověka, který stál vedle mě. A to už bylo moc… Takže jsem s tím začala pracovat a myslím si, že se dokážu nacítit na člověka a pomáhat, to dělám ráda. Jsem smečkový typ.

 

Co to znamená?

Myslím si, že kdybychom ještě žili v tlupách, tak bych asi byla šamanka toho klanu. Chybí mi, že už to tady dnes není. (usměje se)

 

Dnes jste hlavní hvězdou seriálu Slunečná. Jaká byla vaše první reakce, když vám zavolali s nabídkou?

Byla jsem moc šťastná, protože role Týny mi producent nabídl daleko předtím, než byli obsazeni ostatní herci. Byla jsem tedy první a pochopitelně velmi šťastná. (usměje se) Přeci jen snem každé herečky je dostat hlavní roli, a když ve vás někdo tak moc věří, že vám ústřední roli nabídne, je to čest. Navíc jsem ráda, že na natáčení je tým fajn lidí, a že jsem našla nové kamarády.

 

Takže nebylo o čem přemýšlet…

Nebylo. Slunečnou natáčí stejný tým, který točí pro Primu seriál Modrý kód, kde jsem hrála předtím, takže jsem věděla, do čeho jdu. Kdyby to byla jiná telvize, tak bych možná přemýšlela, ale takhle nebylo o čem. Navíc i žánrově jsem spokojená, protože v Modrém kódu moje role nebyla velká, v prostředí nemocnice jsem většinu času jen odebírala krev, nebo plnila úkoly doktorů… Proto mě potěšilo, že si konečně zahraju a budu mít i víc textu než jen: Ano, pane doktore. (směje se)

 

Slunečná je milý seriál, ale vaše postava Týny je docela tvrdá, že?

Je pravda, že ty první díly působí tak, že Týna je taková rázná, ale není to tak. Myslím, že každá žena, hlavně když je často sama, nebo má nějakou velkou starost, jako například Týna statek, dokáže tak působit. Jsme rázné napovrch a bojujeme, ale když jsme samy, jsme pak velmi citlivé. Zároveň se snažím, aby Týna nebyla prvoplánová statkářka, tedy jsem namalovaná, nemám špínu za nehty. Chci, aby měla svoji ženskost.

 

Působí to tak, že se do své postavy dokáže dobře vcítit…

Ano, musím říct, že ta Týna je mi skutečně hodně podobná. Možná i proto mě autoři obsadili. Máme stejný šatník, dokonce dost často nevím, jestli jsem v tom oblečení na natáčení přišla, nebo mám na sobě kostým. (směje se) A to samé se týká názorů, protože i já vždycky bojuji za rodinu, která je pro mě nejdůležitější. Takže jediné, co jsem si u ní trochu víc upravila, je chůze. Nechala jsem se inspirovat klukama z mého rodného města Hlučína, a dala jsem jí takovou chlapeckou chůzi. (směje se) Když mi tu roli nabídli, tak mi řekli, že kdyby ta holka neměla dlouhé vlasy, tak si jí každý splete s klukem. A ona opravdu všechno zvládá sama a v průběhu příběhu dělá věci, které by se i chlap bál udělat. Tak aby to bylo trochu uvěřitelné, dala jsem jí trochu ráznější krok.

 

Takže třeba motorovou pilou jste skutečně řezala?

To bohužel ne… Točili jsme to s mojí kaskadérkou, ale já to nemám ráda a chci dělat co nejvíc záběrů sama. Ačkoliv vím, že ta holka je na to najatá a je to její práce, myslím, že bych to měla dělat sama. Ale bohužel, produkce mi kácet strom pilou zakázala s tím, že by se mohlo něco stát. Ale zase v jiné scéně, kde jsem byla se zvířetem, mě nechali, i když mi to přišlo nebezpečnější.

 

Kolik vám jako hlavní postavě dlouhodobého seriálu natáčení zabere času?

To se asi nedá určit, ale je to časově opravdu velmi náročné. Točíme od šesti ráno do sedmi do večera a během celého dne máme jednu dvacetiminutovou pauzu na jídlo. V ateliéru jsme prostě celý den, ale je důležité, že máme vážně dobrou partu. Podporujeme se dohromady, a když jeden nemůže, tak ho ostatní rozesmějí a zvednou mu náladu. Každopádně až mi zase někdo bude říkat, jaká je to pohoda být herečka z televize, už nikdy nebudu kývat. Rovnou řeknu: „Ne, je to fakt náročná práce!“ Často jsme neuvěřitelně unavení a pak přijdu domů, chci si odpočinout a tam mám dvouletého syna, takže neexistuje, že bych si lehla na gauč a vypla. Teď zrovna je období, že jsem dinosaurus, takže na natáčení hraji Týnu a doma ještěra. (směje se)

 

Kdo vám vlastně Nathaniela hlídá, když celý den natáčíte?

Mám doma maminku, žijeme spolu, takže mi pomáhá ona. Když jsou nějaké volné obrazy, tak ho tady mám s sebou, ale to je spíš výjimečně. Takže se teď snažím snižovat intenzitu ostatních zájmů a činností. Jsem vděčná za každou pracovní nabídku, co mi přijde, ale tím, že už nejsem v životě sama, mojí prioritou je samozřejmě dítě.

 

 

 

YzExM