PHARMA NEWS - odborný časopis

Toto onemocnění odvozuje svůj název z řeckého „kataraktes“ či též „katarrhaktes“, které vzniklo odvozením z výrazu překládaného jako „padat dolů“. Volně lze z historické spojitosti použít de facto výrazu „vodopád“

Četnost onemocnění

Počet případů stoupá mimo jiné v závislosti na věku pacienta, který má na rozvoji katarakty výrazný podíl. Podle dosavadních statistik trpí určitým stupněm šedého zákalu téměř polovina lidí starších šedesáti let. Je však nutné poznamenat, že v počátečních stádiích onemocnění nebývá ještě zřetelně přítomné zhoršené vidění.

U lidí starších pětasedmdesáti let je určité zrakové poškození alespoň jednoho oka v důsledku šedého zákalu prakticky pravidlem.

Ve vyspělých zemích nepředstavuje díky dostupnosti potřebné lékařské péče a techniky toto onemocnění zpravidla vysoce závažné ohrožení zraku – je -li samozřejmě včasně a adekvátním způsobem léčeno.

V rozvojových zemích však stále zůstává jednou z nejčastějších příčin slepoty. Celosvětově tak lze kataraktu označit za příčinu slepoty téměř u poloviny všech případů ztráty zraku.

Vznik šedého zákalu

Šedý zákal je onemocněním multifaktoriálním, tedy vznikajícím s nejvyšší pravděpodobností z více příčin. Nejvýraznější úlohu hraje věk pacienta a tzv. senilní katarakta představuje co do počtu případů také výrazně nejčetnější druh tohoto onemocnění. Na dřívějším či pozdějším rozvoji onemocnění se může podílet rovněž vliv dědičnosti.

Z dalších vlivů můžeme jmenovat např. pohlaví – protože četnější výskyt pozorujeme u žen. Dále je patrný vliv rasy – lidé černé pleti bývají postiženi častěji než ostatní rasy. K rizikovým faktorům můžeme zařadit kouření, diabetes, kloubní artritidu, kožní a systémové poruchy, vliv znečištění ovzduší, aj.

Svou úlohu může mít i dlouhodobé užívání některých léčiv (zejm. kortikosteroidy), obdobně také onemocnění, infekce či úrazy oka.

Méně četnou skupinu případů tvoří tzv. katarakta vrozená, v jejímž základu stojí např. infekce matky v době těhotenství (toxoplasmosa, zarděnky), dědičnost či užívání kortikosteroidů v době těhotenství.

Výskyt vrozené katarakty může souviset také s celkovým postižením dítěte – např. Downův syndrom.

Přesto asi v jedné třetině případů zůstává příčina vzniku šedého zákalu neobjasněna.

Příznaky a průběh

Zatím ještě nebylo řečeno, co vlastně šedý zákal představuje. Oproti glaukomu (zelený zákal, viz. níže) je však český název tohoto onemocnění poměrně přesně vystihujícím.

 Jde o zakalení oční čočky, které, dle míry postižení, ovlivňuje zrak pacienta. A to od prakticky nulového postižení zraku, až po slepotu.

Pokročilý šedý zákal je při pohledu do oka postiženého jasně patrný. 

Projevy katarakty jsou velmi individuální, k nejčastěji se vyskytujícím příznakům můžeme řadit:

• Zamlžené, rozostřené vidění. Ztráta ostrosti obrazu zejména při pozorování vzdálených objektů.

• Rozdíl ve vnímání sytosti barev u postiženého oka, ve smyslu odlišného vnímání intenzity a odstínu.

• Narůstající krátkozrakost.

• Oslňování a citlivost na silnější světlo.

• Zdvojení až ztrojení obrazu při pozorování jedním okem.

Příznaky se obvykle rozvíjejí pozvolně. Postupné zhoršování stavu během toku času je rovněž velmi individuální – od týdnů a měsíců až po několik let.

Katarakta v počátečním stádiu, která neovlivňuje vidění, nevyžaduje lékařský zákrok. Přesto má z pochopitelných důvodů preventivní sledování stavu oka prostřednictvím pravidelných návštěv očního lékaře svůj význam.

V okamžiku, kdy však průběh onemocnění narušuje běžný život a komplikuje pracovní úkony (o schopnosti např. řízení automobilu ani nemluvě), je samozřejmě adekvátní lékařský zákrok na místě.

Léčba šedého zákalu

Metabolické změny uvnitř oční čočky s následným zakalením periferní a poté i optické části čočky nelze úspěšně řešit jiným způsobem, než pomocí chirurgického zákroku.

Právě na tomto poli došlo v současnosti k výraznému pokroku (viz. níže). 

Klasický, dnes nejběžněji užívaný operační zákrok, který zajišťuje pacientům bezproblémové vidění, spočívá v odstranění postižené čočky a její nahrazení čočkou umělou, odpovídající přesně potřebám pacienta (volbou dioptrické síly čočky lze tak rovněž odstranit problémy s krátkozrakostí či dalekozrakostí). 

Ačkoliv jde o precizní, moderní medicínský zákrok, popsat jej můžeme poměrně jednoduše:

Po podrobném vyšetření se přechází k samotnému zákroku.  V topické anestezii (použití anestetických kapek na rohovku a spojivku) se z drobného řezu jádro čočky rozmělňuje za využití speciální ultrazvukové sondy. Částečky jádra jsou pak odsávány z oka, za současného zachování čočkového pouzdra. Do toho se následně vkládá zmíněná umělá oční čočka. Zhruba po dvou až čtyřech týdnech od zákroku dochází ke stabilizaci vidění.

Novinka v léčbě katarakty – Femtosekundový laser

Pokusy nahradit řez prováděný lidskou rukou a omezit či zcela vyloučit použití ultrazvuku nejsou záležitostí posledního roku či dvou. Zejména v oblasti laserových technologií byla provedena celá řada výzkumů, směřujících k, řekněme, bezkontaktní operaci šedého zákalu.

Výsledky však nebyly zcela uspokojivé. Tedy až do zcela nedávné doby, kdy byly zahájeny operace katarakty pomocí tzv. femtosekundového laseru, jehož využití v očním lékařství má zhruba desetiletou historii.

Femtosekundový laser je přístrojem, který je schopen do tkáně vysílat energii o extrémně krátkém pulsu. Pro své jedinečné vlastnosti umožňuje provést extrémně přesný řez, jehož nelze dosáhnout lidskou rukou a pomocí běžných chirurgických nástrojů.

V operaci šedého zákalu se využívá od roku 2012, zcela či částečně nahrazuje využití ultrazvuku a přímého zásahu lidské ruky. 

Pro představu uveďme, že tento laser je asi desetkrát přesnější než ručně provedený chirurgický řez a jeho využití zhruba o pětadevadesát procent šetrnější, než dosud využívaná ultrazvuková metoda.

Jako u každé nově zavedené technologie však jeho širšímu rozšíření zatím brání relativně vysoká cena. Přesto se již i v našich podmínkách tohoto přístroje využívá a předpokládáme, že v budoucnosti se i při operaci katarakty stane použití femtosekundového laseru standardem.

ZELENÝ ZÁKAL (GLAUKÓM)

Oproti kataraktě vzniká zelený zákal na zcela jiném základě. Oční čočka zůstává nezkalená a v pozadí poškození zraku až úplné slepoty stojí poškození zrakového nervu, jeho degeneraci a odumírání. Toto onemocnění postihuje v průměru 2% populace. 

Princip vzniku glaukomu

V úvodní části tohoto článku jsme se zabývali stručnou anatomií lidského oka, kde jsme zmínili obě oční komory – tedy přední i zadní.

Jak bylo řečeno, jsou obě vyplněny tzv. nitrooční tekutinou, které je za normálních okolností v případě svého zvýšeného množství přes přední komoru oční odváděna a vstřebávána.

Vznik glaukomu je podmíněn zejména stavem, kdy z rozličných příčin dochází k hromadění nitrooční tekutiny v prostoru oka a díky tomu ke zvyšování nitroočního tlaku.

K tomuto jevu může docházet například vinou poruchy regulace tvorby nitrooční tekutiny. Na vině může být i infekční agens, či ucpání odtokových kanálků, kterými je nitrooční tekutina za normálních okolností odváděna. Množství možných příčin je však ještě několikrát vyšší.

Zvýšený nitrooční tlak

Je tedy hlavním rizikovým faktorem vzniku zeleného zákalu. Je však nutno podotknout, že rozvoj tohoto onemocnění byl zaznamenán i u pacientů se zcela normálními hodnotami nitroočního tlaku. Je patrné, že zvýšení nitrooční tlak je sice nejčastější, nikoliv však evidentně jedinou příčinou glaukomu.

Podle současně uznávané teorie je zrakový nerv zvýšeným nitroočním tlakem poškozován zejména ve smyslu zhoršení krevního zásobení tohoto nervu.

Příznaky

Nebezpečí glaukomu spočívá zvláště v dobře známé kombinaci -  zpočátku pacientem nepozorovatelné příznaky / vysoký význam co nejvčasnějšího zahájení léčby.

Obrovský význam mají proto v tomto ohledu preventivní prohlídky u očního lékaře, spojené s měřením hodnot nitroočního tlaku.

Počáteční fáze onemocnění je pacientem nezachytitelná – nepociťuje žádné bolesti ani neeviduje zrakové problémy.

Teprve v okamžiku, kdy dochází k rozvoji glaukomu, se dostavují první, sotva postřehnutelné příznaky.

Zpravidla jde o drobné výpadky zorného pole, které nemusí být ještě považovány pacientem za nějaký problém.

Postupně však dochází k poruchám periferního vidění, okraj zorného pole působí stále více rozmazaně a normální pohled je do určité míry zachován pouze v centrální oblasti.

V případě, kdy není zahájena léčba, může dojít k naprosté ztrátě zraku. 

Výjimku v bezpříznakovém průběhu tvoří vzácné případy tzv. akutního zeleného zákalu – kdy náhle dochází k projevu prudké bolesti oka, která může vystřelovat do celého těla, nevolnosti, zvracení, mlhavému vidění až naprosté ztrátě vidění.

Tento stav, který samozřejmě pacienta v naprosté většině případů nutí k návštěvě lékaře, označujeme jako tzv. glaukomový záchvat. 

Léčba glaukomu

Za normálních okolností však právě zmíněná nenápadnost počátečních fází rozvoje zeleného zákalu je právě nejhorším nepřítelem pacientů s touto chorobou. Poškození zrakového nervu je totiž prakticky nevratné.

Současné možnosti léčby spočívají prakticky pouze ve snižování nitroočního tlaku.

V záchytu v počáteční fázi většinou pouze pomocí očních kapek, v pokročilé fázi v opodstatněných případech za využití chirurgického zákroku (event. laserem prováděného), který může uvolnit odtokové kanálky nitrooční tekutiny, apod.

Rudolf Hála