PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

V kolagenech je zmatek!



To alespoň tvrdí MUDr. Karel Benda, M.B.A., který o nich přednáší na konferencích Pharma News.

MUDr. Karel Benda *1962

Lékař a pedagog. Pracoval jako chirurg v Krajské nemocnici v Českých Budějovicích a na II. chirurgické klinice VFN v Praze. Nyní vyučuje na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity a přednáší na odborně vzdělávacích akcích. Můžete se s ním setkat i na konferencích PharmaNews.

Pane doktore, proč si to myslíte?

Právě na konferencích mám možnost seznámit se s informačními materiály různých firem. A docela často také zabrousím na jejich webové stránky. Přednáším jen čas od času, a proto si občas vyslechnu i nabídku některého firemního zástupce, který mne nezná. Musím říci, že někdy slyším neuvěřitelné věci.

Jak se ten zmatek, o kterém mluvíte, projevuje?

Řada výrobců kolagenních přípravků zdůrazňuje jednou čistotu, podruhé vstřebatelnost nebo dokonce teplotu denaturace kolagenů, potřetí třeba zas živočišný druh, ze kterého příslušný kolagen pochází. To jsou ve skutečnosti málo podstatné věci, ale matou veřejnost, a dost možná i pracovníky lékáren. Výrobci jako by si vůbec nepřipouštěli, že hlavní rozdíl mezi kolageny spočívá v něčem docela jiném.

Teď jste trochu zaskočil i mne. V čem?

Především v jejich různém osudu v organismu, a tím i v jejich různých biologických účincích. Podívejte, kolagenní přípravky, které jsou u nás na trhu, lze velmi zjednodušeně rozdělit do dvou velkých skupin: na želatiny a přípravky obsahující hydrolyzované kolageny, tedy spíš kolagenní peptidy, a na ty, co obsahují nativní kolageny. Oba typy látek mají rozdílné vlastnosti, jiný účel podávání, diametrálně odlišné dávkování. Nedají se házet do jednoho pytle.

Ale všechny spadají do kategorie kloubní výživy, nebo ne? O té jsme nedávno ve Pharma News psali…

Vidíte, a přesně tohle není vůbec pravda. Želatiny a kolagenní peptidy, tam to platí, ale nativní kolageny působí v organismu úplně jinak.

Opravdu? A jak?

Jejich kouzlu se říká navození, nebo, chcete-li, obnovení orální tolerance. Podstatou je, že malé dávky antigenu, v tomto případě nativního kolagenu, podané perorálně, se dostanou do kontaktu s buňkami lymfatické tkáně ve střevě a aktivují je, což prostřednictvím takové malé kaskády dalších látek ve výsledku vyvolá toleranci k onomu antigenu v celém organismu. Pokud organismus předtím proti takovému antigenu bojoval a ničil ho, teď přestane. Nebo se boj alespoň zmírní. Pochopit a správně využít princip orální tolerance, to by mělo velký význam u všech autoimunitních onemocnění, respektive u všech stavů, kdy imunitní systém organismu ničí antigeny vlastní. Pracuje se na tom už dlouho, ale k výrobě léčivých přípravků výzkum dosud nedospěl, takže princip orální tolerance zatím využívají jen výrobci doplňků stravy. A ti o tom nesmějí příliš mluvit, bylo by to zdravotní tvrzení a ta jsou u doplňků stravy tabu.

Takže kolagen podaný perorálně navodí toleranci k vlastnímu kolagenu?

Ano. Ale musí to být nativní kolagen. Víte, kolagen, to je veliká molekula, v přirozeném stavu stočená do trojité šroubovice a spojená do fibril a vláken, případně do sítí, navíc prostoupená a obalená molekulami cukrů a vody. Už zachovat ji v tomto stavu při výrobě je těžké. V organismu pak musí projít žaludkem, odolat kyselinám a enzymům a dostat se bez úhony až k lymfatické tkáni v tenkém střevě. Naštěstí právě ona přirozená, nativní struktura jí v tom pomáhá. To, že je hůř stravitelný, nativnímu kolagenu paradoxně pomůže dostat se tam, kam má.

Dobrá, nativní kolagen tedy navodil toleranci k vlastnímu kolagenu. Ale k čemu je to dobré?

Je řada chorob a stavů, kdy si organismus vlastní kolageny ničí. Třeba revmatoidní artritida. Právě u ní se možnost navození orální tolerance ke kolagenu před lety začala zkoumat. Teprve později se objevily práce o využití stejného principu u osteoartrózy.

U osteoartrózy? To přece není nějaké autoimunitní onemocnění?

Ne, ale také to už dávno není jen prosté degenerativní onemocnění. Že je u osteoartrózy přítomen zánět, to se samozřejmě vědělo, ale měli jsme za to, že je to druhotná reakce na poškození chrupavky a okolních tkání. Pak se ale přišlo na to, že zánět je tam už na začátku, kdy změny na chrupavce jsou ještě minimální. Zanícená je synoviální membrána, váže se na ni komplement, jsou tam aktivované T-lymfocyty, které tlumí syntézu kolagenu II v chondrocytech a naopak podporují tvorbu enzymu, který kolagen štěpí. A u poloviny nemocných jsou přítomné i protilátky proti kolagenu II, což je jasná známka, že tolerance k němu, která by měla být úplná a bezvýhradná, taková není. Takže zánět nejenže není jen reaktivní, dnes se už dokonce řeší otázka, co bylo dřív – zánět nebo degenerace. A protože, jak jsem právě řekl, i u osteoartrózy si naše tělo ničí vlastní kolagen, princip orální tolerance by mohl tento proces když ne zastavit, tak alespoň zpomalit.

To by jistě bylo skvělé. A želatina nebo kolagenní peptidy orální toleranci obnovit neumí?

Bohužel ne. Látka, která ji má navodit, si musí až do kontaktu s buňkami GALT (lymfatická tkáň ve střevě, pozn. redakce) zachovat plnou antigenitu. A k tomu potřebuje být kompletní a v přirozeném stavu. Jinak ji imunitní systém nepozná.

A onen princip navození orální tolerance, to je nějaká novinka?

Kupodivu není. Její koncept byl formulován už na konci 70. let, intenzivně se zkoumá nejméně od let 90. Jedna z vůdčích laboratoří, která orální toleranci zkoumá, sídlí na Harvardu; studie vycházejí v časopisech prestižních vydavatelství, třeba u John Wiley & Sons. Když v PubMedu zadáte výraz „navození orální tolerance (oral tolerance induction)“ vyjede Vám skoro 1.700 studií. Zhruba dvě stovky z nich jsou o kolagenu.

Tak to bych nečekala…

Nu, je to tak. A zkoumá se dál. Orální tolerance je pro vědecký výzkum velkou výzvou, hlavně proto, že je to princip
zcela fyziologický, netoxický a bez-
pečný.

Nativní kolageny dokáží vyvolat orální toleranci a omezit nadměrné odbourávání vlastního kolagenu. Ale my jsme tu nedávno psali o kolageních peptidech a ty prý dokáží tvorbu kolagenu zvýšit. A nativní kolagen to prý neumí.

Aha, Vy narážíte na Oesserovu studii z roku 2003, viďte? Oesser tenkrát použil kultury buněk hovězí chrupavky, bovinních chondrocytů, kultivoval je v přítomnosti kolagenního hydrolyzátu i nativních kolagenů a vyšlo mu, že hydrolyzát stimuloval tvorbu kolagenu II v chondrocytech, já vím. O tuhle studii se hodně opírali výrobci přípravků obsahujících kolagenní peptidy. Jenže ono uběhlo deset let a objevila se jiná, a velmi robustní studie z Německa, kterou realizovala Saskia Schadow s několika kolegy z univerzit v Kielu a Giessenu. Tenhle tým použil kultury lidských chondrocytů, kultivoval je s několika druhy kolagenních hydrolyzátů a dospěl ke zcela opačnému závěru. Tu větu si pamatuji doslova: „Žádný z testovaných kolagenních hydrolyzátů biosyntézu kolagenu nestimuloval.“ Ale taková už je věda. Nicméně kolagenní hydrolyzáty i želatina zůstávají dál ve hře – určitě jsou dobrým zdrojem aminokyselin a di- či tripeptidů, které tělo může dobře využít pro syntézu bílkovin, včetně kolagenů.

Tak to je překvapení. Ale další věc: někde jsem viděla srovnání denních dávek kolagenů a hodně mne udivilo, jak jsou u těch nativních malé. Má to smysl, tak miniaturní dávky?

Naopak, v tom je právě pointa. A, bohužel, i další zmatek. Kolagenní peptidy jsou prostě zdrojem surovin pro tvorbu vlastních bílkovin, včetně kolagenů. Podávají se v denních dávkách zhruba od 3 do 10 gramů, aby jich organismus měl prostě dost po ruce. Mimochodem - my můžeme celkem slušnou dávku kolagenu, samozřejmě tepelně degradovaného, získat i z potravy. Ve 100 gramech nejlibovějšího vepřového je asi 1 gram kolagenu, v bůčku 2 gramy, ve vařené vepřové kůži přes 10 gramů. Víc je ho v hovězím – v tom nejméně prorostlém zhruba kolem 1,5 gramu, v lojovatějším až kolem 5 gramů. Nejhůř vychází kuřecí – v prsních řízcích je jen něco přes půl gramu kolagenu, v prsíčkách s kůží asi dvojnásobek. Příjem z potravy má ale své nevýhody – vepřové je tučné, hovězí drahé, museli bychom jíst maso denně a podobně. Takže ona klasická kloubní výživa může být přijatelným kompromisem. Ale zase: mluvíme o gramech; přípravek, kde je kolagenu 20 miligramů, se za efektivní kloubní výživu skutečně považovat nedá.

Úlohou nativních kolagenů není živit, ale dostat se do střeva a tam obnovit orální toleranci ke kolagenu. K tomu stačí opravdu malá množství. Zkoušely se různé dávky, zjistilo se dokonce, že mají různé účinky, ale zdá se, že orální toleranci umí navodit dávky kolem
20 mikrogramů. A to je také zhruba množství, jaké vidíme v přípravcích s nativními kolageny. Ale jedno je jisté: dávky nativních a hydrolyzovaných kolagenů se nedají přímo srovnávat, to bychom míchali hrušky s jablky. Jinak s nativními kolageny se v potravě téměř nesetkáme – snad jen v tatarském bifteku, ale tam je hlavně kolagen I. Syrové chrupavky, kde je nativní kolagen II, ty ohryzává asi málokdo z nás…

A jaký je tedy závěr, pane doktore? Nejlepší jsou nativní kolageny?

Já když slyším tyhle superlativy, tak mi naskakuje husí kůže. Nejlepší kolagen na trhu! Senzace! Bomba! Teta Kateřina ze Saturnina by nejspíš pronesla něco v tom smyslu, že samochvála smrdí. Není náhodou, že právě takovéhle výkřiky často doprovázejí neúplné, zavádějící nebo dokonce zcela mylné informace. A jsme zase u toho zmatku v hlavách spotřebitelů.

Nejlepší... nativní kolageny jsou prostě jiné. Získávají se složitěji, používají se v jiných dávkách a prospívají jiným mechanismem. Nakonec právě o tom jsme docela dlouho mluvili.

Díky za rozhovor!

Redakce

 

 

Prosím
kontaktujte nás
Pharma News s.r.o.
Jakobiho 326, 109 00 Praha 10, Petrovice
tel.: +420 274 861 189, email: jana.jokesova@pharmanews.cz

Napište nám prosím Vaše dotazy či poznámky ...



MTg0Y2U