PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Vladimír Polívka: Život je velký průzkum



Vladimír Polívka:
Život je velký průzkum

Má velmi slavné rodiče, ale o slávu vlastně až tak moc nestojí. Na podzim ho bude v televizi plno, přesto říká, že se to nesmí přehánět… Stále oblíbenější herec Vladimír Polívka vypráví o volnu, o létě, o zdraví i o nových pracovních příležitostech.

 

Vladimíre, léto pomalu končí, tak jak jste si to letošní užil? Bylo v něčem jiné?

Po pravdě jsem měl letošní léto fakt pracovní. Naštěstí… Jsem za to rád, protože předtím jsem měl vlastně tříměsíční dovolenou kvůli celostátní karanténě a dalším omezením. Proto jsem byl připravený a nevadilo mi celé léto pracovat.

 

Co jste tedy dělal předtím v době, kdy svět pohltila situace kolem koronaviru?

Během izolace jsem byl na Moravě v baráčku. Našel jsem si nový stereotyp a uvolnilo mě to. Ráno jsem vstal a věděl jsem, že mě další den nečeká žádná nutnost.

 

Jak to myslíte?

Existuje hodně prací, ve kterých se člověk nepotřebuje dopředu připravovat na další den, pozítří nebo popozítří. Ale herectví je v tomhle jiné. Večer máte představení v divadle a musíte být stoprocentně naučení, protože když jeden člověk vynechá čtyři věty, může se celé vystoupení najednou zhroutit… Což je celkem stres. A z ničeho nic jsem na jaře věděl, že příštích čtrnáct dní nemám vůbec povinnosti. To se mi stalo fakt po dlouhý době.

 

Možná poprvé v pracovním životě, ne?

Naposledy tak v osmnácti letech…

 

Takže z vašeho osobního pohledu to nebyla až taková krize?

Byl to hodně dobrý odpočinkový průzkum. (usměje se)

 

Zato na podzim vás bude plno v televizi. Moderujete pořad Tvoje tvář má známý hlas, brzy se objevíte v dlouhodobém seriálu Slunečná…

Už předtím jsem natáčel seriál Polda, což bylo sto pět natáčecích dní, toho bylo také dost. A mě Slunečná něijak neuráží.

 

Spíš to myslím z toho pohledu, že taková práce vyžaduje váš čas na dlouhé období.

To je pravda. Je to tak, že se jako herec něčemu intenzivně věnujete, ať už je to natáčení filmu, nebo divadlo, a když za vámi v ten moment přijdou z produkce s nabídkou, nebudou kvůli vám tři měsíce čekat s natáčením a danou roli nabídnou někomu jinému. Teď přišel čas, a tak nyní prozkoumávám i Slunečnou. Tak jsem zvědavý, co mi to přinese,  jak budou reagovat diváci, nebo moji blízcí.

 

Už zase slovo průzkum. Chápu správně, že celý život berete jako jedno velké objevování?

Je to tak. Opravdu si nemyslím, že člověk něco může udělat špatně. Jako ten komár ve smůle… Kdyby v ní nezkameněl, nevědělo by se o něm… Proto jsem přesvědčený, že když něco udělám špatně, možná se to v budoucnu může ještě hodit. A stejně tak opačně. Když něco udělám dobře, nakonec z toho může plynout velký průšvih… Proto si vždy raději hledím přítomnosti, což se zase odráží třeba na financích… (směje se) V tom jsem magor.

 

Zmínili jsme také kriminálku Polda, kde budete nově jedním z hlavních hrdinů. A i ta má jít na obrazovky už na podzim…

Ano, tam hraji parťáka Davida Matáska. Mělo se to vysílat na jaře příští rok, tak snad mě v televizi nebude až moc. Ono se to s tou plností nesmí přehnat, někdy je to na škodu. Ale to jsou blbé náhody, kdy něco natočíte během tří let a na obraz jde všechno najednou. A teď to trochu nastává…

 

Jak vůbec vnímáte vaši práci? Herectví máte díky rodičům zakořeněné v krvi, ale jaké to pro vás je?

To je těžká otázka. (zamyslí se) Ve zkratce je to něco, co mě baví. A pak je jedno, co je to za práci. Mám kamaráda designéra a ten je schopný prosedět den v kanceláři a je nadšený, protože ho to za počítačem baví. A tohle nemůže dělat každý.

 

Myslíte živit se koníčkem?

Přesně… Moc respektuji lidi, kteří dělají práci třeba proto, aby zajistili své blízké. To zaslouží mnohem větší obdiv, než moje herectví. Já dělám, co mě baví, zajímá a v čem se dokážu cítit bezpečně.

 

Možná, že je to ale pro nás všechny dobrá navigace životem – hledejte, co vás baví… Nemyslíte?

No jasně, přesně! Tak jako vzdělání není něco, co člověk dokáže v jednatřiceti nebo v padesáti. Je to životní cesta. Stejné to mám s herectvím, ať už divadelním nebo filmovým – je to vývoj a já cítím, že to ve mně jede. Mám výhodu, že jsem měl celý život slavné lidi blízko vedle sebe, takže sláva není žádný můj cíl. Musím se potýkat s výzvami a cítím, že to jde dobře.

 

Nyní se opět začíná hovořit o koronaviru. Jak jste na tom vy se zdravím, staráte se o sebe?

Často a rád posiluji a celkově se o sebe, myslím, starám. Jediné, co mi to kazí, je životospráva.

 

Hřešíte jídlem?

Jednak, taky mám rád pivo a ani doba spánku není ideální… Ale rozhodně se snažím, protože mám zkušenost s mojí mámou, která všechny své zdravotní problémy řeší trochu opačně. Já se to snažím vždy vidět z dlouhodobého hlediska.

 

A daří se vám to?

Musím to zaťukat (klepe na stůl), že až na povrchová zranění typu vaz, čemuž říkám povrchové a zbytečné zranění, se mi naštěstí nic neděje a jsem zdráv. A hlavně jsem žil v Kanadě, kde jsem byl nemocen a musím říct, že české zdravotnictví je na opravdu vysoké úrovni a lze ho zařadit mezi světové špičky. Něco jsem se po světě a hlavně po Evropě nacestoval a nazraňoval. Takže české zdravotnictví opravdu chci pochválit, protože je na vysoké úrovni. Bohužel, to už se nedá říct o sebedůvěře…

 

Je pravda, že se ve vás mísí kultury, tak to můžete posoudit…

Je to takový švejkovský syndrom. My Češi jsme se vždycky tak trochu shazovali… Sebevědomí, nám, myslím, opravdu chybí. No a Francouzi ho mají zase moc. (směje se) A stejně tak si můžu dělat srandu jak z Prahy, tak i z Brna, protože bydlím střídavě v obou městech. Ale ono je trochu té srandy v životě taky potřeba. (směje se)

 

MTZjZTExN