PHARMA NEWS - odborný časopis

Vracíme se k tématu, kterému jsme se věnovali již několikrát. V roce 2006 přijal Evropský parlament nařízení č. 1924/2006/ES o údajích týkajících se potravin z hlediska jejich nutriční hodnoty a vlivu na zdraví – nařízení, které zavedlo do evropského potravinového práva pojmy výživová a zdravotní tvrzení. Jeho účinky jsme v praxi pocítili před dvěma lety. Tehdy totiž vyšel první velký seznam zdravotních tvrzení, kterým se všichni prodejci potravin musejí řídit. Datum 14. prosince 2012 jsme všichni očekávali s velkou nejistotou a obavami. Co se nakonec změnilo při prodeji doplňků stravy a dalších funkčních potravin, které v posledních desetiletích získaly své významné místo i v lékárnách? Došlo ke zpřehlednění a kultivaci trhu, jak se očekávalo? 

Doplňky stravy – speciální kategorie potravin – našly svoji cestu do lékáren již v 90. letech minulého století. Jejich podíl na obratu volného prodeje neustále stoupá. Nemají nahrazovat léky, ale přesto mají své místo v aktivní péči o zdraví, tedy i v lékárnách, kde navíc spotřebitel jako přidanou hodnotu očekává radu odborníka. V záplavě „zaručeně účinných“ a „zázračných“ tabletek a kapslí je však i pro zajímajícího se farmaceuta velmi těžké správně se orientovat a zhodnotit, nakolik proklamované účinky skutečně fungují. Doplňkům stravy je často – a v mnoha případech oprávněně – vytýkáno, že slibují něco, co není pravda či přinejmenším dostatečně ověřeno. Bylo by však nespravedlivé označit všechny výrobce a prodejce za šarlatány a podvodníky. Z vlastní zkušenosti víme, že mnohé doplňky stravy opravdu fungují a našim klientům pomáhají udržet zdravotní stav na dobré úrovni. Jak však můžeme poznat, který výrobek funguje a který naopak neseriózně slibuje zázraky, jež se nekonají?
Právě za tímto účelem bylo přijato uvedené nařízení, které je platné pro všechny členské státy Evropské unie. Nařízení se týká označování potravin a reklamy. Má sloužit především k ochraně spotřebitele, zejména pak usnadnit kontrolním orgánům práci. Na ochranu kupujících by měla stačit i dosud platná legislativní úprava: spotřebitel nesmí být klamán. Ukazuje se však, že úřady mívají v praxi problém posoudit pravdivost inzerovaných tvrzení. A právě proto Evropská komise v uplynulých letech zavedla seznam povolených zdravotních tvrzení, která mohou výrobci používat. Plní však nařízení opravdu účel, za jakým bylo vydáno?
Nařízení znamenalo po roce 2006, kdy bylo Evropským parlamentem přijato, velmi ambiciózní úkol pro Evropskou komisi, a především pak pro Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), který byl pověřen posouzením více než čtyř tisíc tvrzení, která se ze všech zemí Evropské unie sešla. Zpočátku odborná i spotřebitelská veřejnost na vědecká stanoviska úřadu čekala s nadějí na kultivaci marketingu a prodeje potravin a zpřehlednění situace na trhu. Vždyť mělo dojít k oddělení pomyslného zrna od plev. Další vývoj však vzbudil značné rozpaky nejen u výrobců. Dokonce i kontroloři dozorujících státních orgánů neoficiálně říkají, že jsou rozčarováni. To, po čem dlouhá léta volali, označují za paskvil, který jim práci komplikuje, místo aby ji usnadnil. Hlavní seznam tvrzení již platí více než rok. Můžeme se tedy ptát: opravdu plní svůj účel a zpřehledňuje trh s doplňky stravy a dalšími funkčními potravinami tak, jak bychom od něj očekávali?
Zatím se spíše zdá, že nikoli. Z televizních obrazovek sice zmizely některé křiklavé případy reklam, které slibovaly nemožné, ale jinak jsme svědky paradoxní situace, kdy sice není možné spotřebiteli sdělit informace, které jsou odbornou veřejností přijímány, ale na druhé straně marketing dokáže najít způsob, jak co nejlépe vychválit výhody produktů bez ohledu na to, jaké ve skutečnosti jsou. Ačkoliv jsme ještě před dvěma lety očekávali revoluci na trhu doplňků stravy, dnes vidíme, že situace je v mnoha ohledech stejná jako předtím. Nařízení s největší tvrdostí dopadlo především na výrobce, kteří se snaží k věci přistupovat seriózně a na trh uvádějí výrobky, které by mohly mít opravdový přínos pro zdraví zákazníků. Oprávněně se tedy můžeme ptát, kde se stala chyba. Velké kritice byl podroben přístup k posuzování jednotlivých tvrzení, jaký zvolil panel odborníků EFSA. Nařízení totiž klade podmínku, že každé tvrzení musí být vědecky ověřeno. Tento požadavek je legitimní. Zároveň však právě zde leží kámen úrazu. Nařízení blíže neříká, co vědecké zdůvodnění vlastně znamená. Metodiku posouzení zcela nechává na odborné komisi. Ta se rozhodla přistoupit k věci obdobným způsobem, jaký se používá při klinickém hodnocení léčiv. Vyžadovala a vyžaduje proto rozsáhlé klinické studie prováděné na zdravých dobrovolnících. Je to vcelku pochopitelné. Potraviny konzumujeme všichni a většina zdravotních tvrzení cílí na širokou populaci. A tady nastává problém. Příznivé účinky mnoha látek, které jsou uznávány a popisovány v učebnicích a dietologických příručkách, jsou známy často především díky dlouhé tradici použití (podobně jako třeba tradiční bylinná léčiva) a empirických zkušeností lékařů, lékárníků či výživových specialistů. Náročný klinický výzkum jen málokdy někdo prováděl. V mnoha případech jsou takové studie jen těžko realizovatelné. A pokud již existují, mají často jednu vadu, kvůli které nebyly přijaty: byly prováděny na nemocných lidech. To je zrovna známý a mnohokrát uváděný případ chondroprotektiv glukosamin sulfátu a chondroitin sulfátu. Ačkoliv je příznivý účinek těchto látek na zdraví kloubů známý, není již možné o něm u doplňků stravy hovořit. Klinické studie prokázaly účinnost u pacientů s osteoartrózou. Zdravými lidmi se nezabývaly. Otázka však zní, kdo takové výrobky nejvíce kupuje. Tak se tedy mohlo stát, že látky s prověřenou a uznávanou účinností spadly do stejného pytle s látkami, jejichž účinek je pochybný.
Tady však výrobci našli legální a levný způsob, jak mohou kloubní přípravky propagovat i nadále. Stačí totiž přidat do složení denní dávky pouhých 12 mg vitaminu C. O něm se totiž v každé učebnici biochemie můžeme dočíst, že je potřeba při tvorbě hlavní bílkoviny všech pojiv, tedy kolagenu. A právě díky tomu nám odborníci EFSA posvětili zdravotní tvrzení o příznivém vlivu tohoto vitaminu na stav chrupavek (nejen kloubních). Můžeme si o tom myslet, co chceme. Vitamin C jistě potřebujeme a je důležitý pro klouby i pro celé tělo. Málokterý lékař či lékárník asi uvěří tomu, že zrovna „céčko“ je tím zásadním, co zachrání stav našich kloubů. Pokud tento způsob umožní aspoň něco sdělit o produktu, který má relevantní složení a jehož aktivní složkou je ve skutečnosti jiná látka, můžeme ho ještě pochopit. Co je však na tom špatné, je skutečnost, že takto lze propagovat i výrobky, které bychom mohli eufemisticky označit třeba jako placebo. Skupina odborníků svým nekompromisním přístupem nejenže neoddělila zrno od plev a vylila s vaničkou i dítě, ale dosáhla toho, že mezery v zákoně musejí hledat i seriózní výrobci. Spotřebitel opět nerozliší dobré a špatné výrobky a je ve stejně bezradné pozici, jako byl před lety. A to je velká příležitost pro lékárníky a farmaceutické asistenty, aby se aktivně zajímali o složení doplňků stravy, které prodávají, a pomáhali spotřebitelům správně se v jejich nabídce orientovat.

Redakce

P. S. Již jste si všimli, jak nyní výrobci probiotických jogurtů (slovo probiotický je ovšem dnes již také vlastně „nelegální“) inzerují příznivý účinek na imunitu a zažívání? :o)