PHARMA NEWS - odborný časopis

Co ukáže krev? Krevní skupiny

 

Lucie Zímová

 

V dnešní době dokážou lékaři z rozboru krve zjistit o zdraví pacienta mnohem víc než tomu bylo před pár lety. Odborníci umí odhalit zásoby vitamínů, kvalitu imunity, skryté choroby či přítomnost nejběžněji užívaných drog.

Krevní skupiny

Objev krevních skupin patří mezi významné objevy lékařství počátku 20. století. Jako první objevil krevní skupiny vídeňský lékař Karl Landsteiner již v roce 1900 (identifikoval však pouze 3 skupiny). Spolu s Alexandrem Wienerem se podílel i na objevu Rh systému v roce 1937. Objev krevních skupin je však pevně spjat i se jménem českého lékaře Jana Janského (1873 - 1921). Jan Janský jako první zjistil, že člověk má jednu ze 4 krevních skupin (jako první tedy popsal všechny 4 skupiny), a to na základě křížových pokusů s krevními séry. Bez ohledu na objevitele mělo toto zjištění obrovský význam pro transfúze, které pro pacienta postupně přestaly představovat smrtelné riziko.

Podle čeho se vlastně krevní skupiny určují? Na membránách erytrocytů se vyskytují různé antigeny bílkovinné podstaty zvané aglutinogeny (příslušné reakce s těmito antigeny způsobují shlukování - aglutinaci krve). Nejvýznamnější jsou právě aglutinogen A a aglutinogen B. Podle toho, které z těchto aglutinogenů jsou přítomny, se určuje krevní skupina:

Skupina A - Tvoří se pouze aglutinogen A

Skupina B - Tvoří se pouze aglutinogen B

Skupina AB - Tvoří se oba aglutinogeny

Skupina 0 - Netvoří se aglutinogen A nebo B. Nalézt zde však můžeme tzv. antigen H, což je vlastně prekurzor pro antigen A i B. V některých textech je proto skupina 0 nazývána skupinou H.

V krevní plazmě jsou naopak obsaženy bílkovinné protilátky zvané aglutininy (anti-A, anti-B). O tom, které typy protilátek jsou v krvi obsaženy, opět rozhoduje krevní skupina člověka.

Skupina A - Tvoří se pouze aglutinin anti-B

Skupina B - Tvoří se pouze aglutinin anti-A

Skupina AB - Netvoří se žádný aglutinin

Skupina 0 - Tvoří se oba aglutininy (tj. anti-A i anti-B)

Vzhledem k dalším faktorům neplatí známá moudrost o krevní skupině 0 jako o univerzálním dárci, či o krevní skupině AB jako o univerzálním příjemci (pokud se jedná o transfúzi plné krve). Při transfúzi lze tedy použít jen krev stejné skupiny, navíc je nutné udělat ještě poslední křížovou zkoušku kompatibility séra a pacientovy krve.

Rh faktor

Kromě systému antigenů AB0 se rozlišuje ještě velké množství dalších systémů (Rh, MNSs, Lewis, P atd.). Nejznámější je systém Rh, objevený Wienerem na základě pokusu s krví opice druhu Maccacus Rhesus. Podle zmíněného systému rozlišujeme Rh pozitivní (Rh+) a Rh negativní (Rh-). Význam zde mají zejména antigeny C, D, E / c, d, e. Rozhodující je vliv antigenu D. Pokud je u jedince přítomen antigen D - je jedinec Rh pozitivní. Jedinci s antigenem d jsou Rh negativní (ve skutečnosti d není specifický antigen - vyjadřuje se tak nepřítomnost antigenu D).

Protilátky proti Rh pozitivní skupině (anti-D protilátky) se u Rh negativního jedince nevyskytují přirozeně (narozdíl od AB0 systému), ale objeví se až v případě imunizace jedince Rh pozitivní krví (např. při nevhodné transfúzi nebo při inkompatibilním těhotenství). V Evropě je přibližně 80 % obyvatelstva Rh pozitivní. Na dědičnosti Rh systému se podílí dva geny: RHD (1p36.2-p34), který určuje přítomnost / nepřítomnost antigenu D, a RHCE (1p36.2-p34), který určuje antigeny C/c a E/e. Jak již bylo řečeno, pro Rh+ fenotyp je rozhodující přítomnost antigenu D. Můžeme tedy zjednodušeně říci, že Rh+ se dědí dominantně a osoby Rh negativní jsou recesivní homozygoti.

Odběry krve

Pro správné posouzení zdravotního stavu je potřeba získat co nejvíce informací. Zdrojem validních informací, které v sobě odrážejí změnu metabolismu organismu a mohou být použity při posuzování zdravotního stavu pacienta, jsou výsledky laboratorních vyšetření. Pole údajů prezentovaných Světovou zdravotnickou organizací WHO poskytuje laboratorní vyšetření kolem 80 % informací vedoucích ke stanovení správné diagnózy.

Nejrozsáhlejší a nejvýznamnější část laboratorních vyšetření tvoří analýza krve, krevního séra nebo plazmy. Krev je poměrně snadno dostupným materiálem a v jejím složení se odráží řada biochemických pochodů probíhajících v různých tkáních. Způsob odběru je dán metodikou vyšetření v laboratoři. Vyšetřuje se plná krev, plazma nebo sérum.

Krev lze odebrat z žíly, tepny nebo kapilár.

Většina analýz se provádí z venózní krve. Co se bude z krve určovat, vždy rozhoduje lékař. V základních odběrech se zjišťuje nejčastěji přítomnost:

• Glukózy - 3,3-6,1 mmol/l - podává informace o metabolismu cukrů - zvýšená hladina je projevem diabetu, onemocnění pankreatu či jiného onemocnění žláz s vnitřní sekrecí, také některých onemocnění centrální nervové soustavy

• Sodíku - 132-146 mmol/l - umožňuje posouzení stavu hydratace - vysoké množství sodíku značí dehydrataci, nízká hladina se naopak vyskytuje při nadměrném pocení, zvracení, průjmech, užívání diuretik, poukazuje na renální ztráty (nadměrné močení), intoxikaci vodou či respirační alkalózu

• Draslíku - 3,8-5,5 mmol/l - slouží k detailnějšímu sledování poruch metabolismu - vyšší hodnota draslíku se objevuje při nadměrném příjmu draslíku (např. transfuzí, infuzí), při šokových stavech, je ukazatelem Addisonovy choroby, maligní hypertermie, poruchy funkce distálních tubulů, nízkou hodnotu mají lidé s anorexií, průjmy nebo užívající diuretika

• Chloridu - 97-108mmol/l - sleduje hospodářství vody a iontů v těle - vysoká hladina se projevuje u osob s dehydratací či s některou vrozenou nemocí ledvin, naopak nadměrné pocení a průjmy ukazují na nízkou hladinu, která se objevovala u cholery, Addisonovy choroby či diabetické ketoacidóze

• Urey - močovinu - 2-7,5 mmol/l – jedná se konečný metabolit bílkovinných látek při ledvinovém selhání, vysoká hladina je u hemolytické anémie, masivním krvácení do gastroenterálního traktu

• Kreatininu - 35-100 umol/l - je konečným produktem svalového energetického metabolismu - v nadměrném množství se nachází při renální insuficienci a v nižším množství při úbytku množství svalové hmoty u podvýživy

• Bilirubinu celkového- méně než 17 umol/l – vyšší hodnoty značí selhávání jater, hemolýzu v buňkách

• Enzymů

• Lipidů

• Hormonů

• CRP

CRP neboli C-Reaktivní Protein má značný význam v diagnostice mnoha nemocí. Je významným indikátorem, zda u infekce nasadit antibiotika. Poměrně snadné měření CRP umožňuje jeho využití v ordinacích praktických lékařů a nově je dostupné i v testech pro domácí diagnostiku. Co tedy CRP přesně je?

CRP je bílkovina tvořená v játrech, která se řadí do skupiny tzv. bílkovin akutní fáze. Koncentrace těchto bílkovin začne v různé míře stoupat u infekcí jakéhokoliv původu, u nádorových onemocnění a autoimunitních chorob. Výhodou CRP je vysoká citlivost i rychlost nárůstu CRP, zvýšených hodnot CRP dosáhne organismus již několik hodin po začátku zánětlivé reakce.

• hodnota CRP 6-40 mg/l odpovídá virové infekci

• hodnota CRP větší než 40 mg/l se vyskytuje u infekcí bakteriálních

Lékař zná výsledek za několik minut. Je-li CRP vyšší než 40 mg/l, je vysoká pravděpodobnost bakteriální infekce a nasazují se antibiotika. Při užívání antibiotik můžeme opakovaným měřením CRP ověřit jejich účinek. Čím lépe budou bakteriální infekci zvládat, tím více a rychleji CRP poklesne.

Vyjde-li CRP vyšší než 6 a člověk nemá příznaky virové infekce, je na místě podezření na autoimunitní nemoci a nádory a je vhodné pokračovat dalšími vyšetřeními.

Z kapilární krve se nejčastěji vyšetřuje: glykémie, acidobazická rovnováha, bilirubin, screeningové vyšetření fenylketonurie a hypotyreózy u novorozenců, hematologická vyšetření u dětí. Lze opakovat v krátkém čase (diabetici, ABR), je výhodný u novorozenců a nedonošených dětí. Nejčastěji se provádí z laterální strany posledního článku prstu, z bočních stran patičky, méně vhodný odběr je z ušního lalůčku nebo z palečku na noze.

Arteriální krev se odebírá výjimečně, hlavně pro analýzy krevních plynů. Odběr z artérie provádí lékař na nedominantní končetině.

Zpracování krve

Krev odebraná bez použití protisrážlivých prostředků se sráží v důsledku přeměny rozpustného fibrinogenu na vláknitou síť fibrinu. Odstředěním sražené krve se získá sérum. Doba srážení musí být dostatečná (při pokojové teplotě 15–30 min). Předčasné oddělení séra od krevních elementů však může vést k dodatečné tvorbě fibrinu a koagulaci séra. Pro některá klinicko-biochemická vyšetření je třeba získat nesrážlivou krev, proto se krev odebírá do zkumavek s přídavkem antikoagulačních činidel. Odstředěním nesrážlivé krve se získá plazma. Krev je možno odstředit ihned po odběru, čehož se využívá u akutních stavů. Plazma nebo sérum mají být odděleny co nejdříve. K oddělení krevních elementů od plazmy, resp. krevní sraženiny od séra, jsou využívány centrifugy. K dokonalému odstředění plné či sražené krve je zapotřebí přetížení přibližně 1000krát větší než je zemská gravitace.

Zásady odběru

Hlavní roli v celém procesu správného laboratorního vyšetření hraje ústní a písemná instruktáž pacienta. Pro většinu vyšetření je předepsané 12 hodinové lačnění. Některá vyšetření vyžadují vynechání určité složky potravy. V případě požití jídla je v nálezu zvýšena hladina glukózy a lipidů, mohou být ovlivněny i hodnoty krevního obrazu, jaterních testů a sedimentace. Také namáhavé cvičení během posledních 3 dnů může ovlivnit výsledky, a proto je třeba se ho vyvarovat. K mírné fyzické námaze by nemělo dojít ani před odběrem, pacient by měl být 30 minut v klidu. Příjem tekutin by omezen být neměl, ráno před odběrem se doporučuje vypít šálek neslazeného čaje nebo vody. Rovněž stres doprovázející závažnější onemocnění, lékařský zákrok nebo jen obavy z odběru krve může ovlivnit výsledek vyšetření, zejména vyplavením stresových hormonů a zvýšením hladiny glukózy. Alkohol požitý 24 hodin před vyšetřením mění koncentraci krevních tuků, snižuje hladinu glukózy a zvyšuje uvolňování jaterních enzymů. Je vhodné omezit kouření a pití kávy.