PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

CO VŠECHNO ZVLÁDNE LIDSKÝ MOZEK?



CO VŠECHNO ZVLÁDNE LIDSKÝ MOZEK?

RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Lidské vnímání, učení se, reagovaní na podněty je dílem geniálního orgánu, kterému u lidí přiřkla příroda velké činy. Vše, co se děje v lidském těle je nějakým způsobem, ať již vědomě, či nevědomě, řízeno mozkem. Pokud bychom se soustředili na vědomé činnosti, mnoho z nich je závislých na schopnosti lidského těla a mysli se učit. Nohy se učí chodit, ruce se učí jemné motorice, vše ve spojitosti s funkcí mozku. To, jak se náš život vyvíjí, je ale také spojeno se schopností se soustředit a vnímat realitu.

Co všechno nám náš mozek pomáhá řešit?

Na to je jednoduchá odpověď. VŠECHNO. Když pomineme znalosti jako takové, tedy ty, které se prověřují verbálním způsobem, patří sem schopnost identifikace lidských tváří, jména příbuzných, spolužáků, kolegů. Dále orientace v prostoru (pokoji, bytě, domě, v ulici, kde bydlíme, kam chodíme do školy, do práce). To, co zažíváme, formuje naše životy a ukládá se do pomyslných šuplíčků někde v mozku. Tyto zkušenosti nám pak pomáhají ve vypjatých situacích a nejen v nich. S tím souvisí také naše vzpomínky. Každý si ve své paměti drží to výrazné, ať již pozitivně nebo negativně. Je zajímavé, že na to špatné je lidská mysl schopna mnohem rychleji zapomenout. Je to jeden z obranných mechanizmů lidského těla při zvládání stresu.

Proč si sami zkracujeme život?

Vzpomínky jsou zajímavou kapitolou našich životů. Naše vědomí zpracovává naše vědomé prožitky. Zkuste si někdy večer, než půjdete spát, sednout a zamyslet se nad každým okamžikem svého dne. Ranní hygiena, cesta do práce, dopolední aktivity, oběd, odpolední aktivity, cesta z práce, domácí program, večerní hygiena. Kolik z celého dne si podrobně pamatujete? Pokud 50 %, je to fajn. Pokud 75 % je to ještě lepší. Bohužel často si nevybavíme ani jízdu autem ani konzumaci jídla ani práci. Tomu se odborně říká „Jízda na autopilota“. Znamená to, že naše životy ochuzujeme o spousty vzpomínek, které si na jednu stranu sice nemusíme pamatovat, na druhou stranu to znamená, že jsme tu konkrétní část našeho života definitivně ztratili. Lidé, jejichž mysl pluje mimo reálný okamžik, ztrácí mnoho ze svého života. Dokonce jsem se setkala s velmi zajímavou kalkulací. Člověk ze svého života v průměru 6-8 hodin denně prospí. Což je při 6 hodinách čtvrtina života. Pokud tedy mám před sebou dejme tomu 40 let, tak deset let z toho prospím. Je rozdíl, když řeknete, umřu v 80 letech nebo umřu v 70 letech. A teď si představte, že někteří jedou na „Autopilota“ většinu dne a jen malý podíl si opravdu uvědomují. Co kdybychom vzali jen ten skutečně prožitý život? Ten, co zanechá vzpomínky a vnímání života jako takového? Ten který nestrávíme zabíjením času u počítačové hry nebo na mobilu? Co když z těch 18 hodin opravdu prožijeme jen 2 hodiny? Jak by se člověk, který má před sebou 40 let života tvářil, kdyby mu někdo řekl, že za necelé 4 roky zemře?

Další činností, kterou si zkracujeme život, je uměle vyvolaný stres. O stresu jako takovém jsme toho tu už hodně napsali a víme, že je to přirozená reakce organizmu, která aktivuje pradávný mechanizmus „ÚTOČ NEBO UTEČ“. Ale uměle vyvolaný stres? Copak to asi je? Když se vrátíme o pár odstavců výše, kde jsme mluvili o soustředění, stabilitě, správném vnímání, pak opakem stability je labilita. Necháme se velmi snadno vnitřně vyburcovat k reakci, která neodpovídá situaci. Jako typický příklad bych uvedla zapadená peněženka nebo klíče v dámské kabelce nebo pánské tašce či batohu. Reakce mohou být až diametrálně odlišné. Jeden jedinec si v klidu projde všechny věci a kýžený předmět vytáhne, ten druhý čím více hledá a nenachází, tím více stupňuje panika a tím menší je pravděpodobnost nalezení. Adrenalin stoupá, tělo reaguje na ohrožení, které tam ale ve skutečnosti vůbec není. Ve světě je spousta stresu i bez našeho přispění a my i přesto vyrábíme svůj vlastní naší nedostatečnou koncentrací, nejistotou a špatným vnímání situace, okolí, ale hlavně nás samotných.

Zapracujme na vnímání okamžiku

Naše soustředění je něco, co nás velmi trápí, protože to ve velké většině neumíme. Rozptyluje nás vše kolem nás a menší či větší měrou nás to odvádí v mysli někam jinam, než kde aktuálně jsme nebo máme být. To znamená, že pokud se neumíme soustředit a uvědomovat si reálný moment, tak i naše schopnost orientovat se v náročné situaci a odolávat stresu pro nás bude těžší. Dobrou zprávou je, že tyto dovednosti lze trénovat. Ostatně kvalitní život je celý o tréninku. Když jsme schopni se naučit pravidelně si čistit zuby, sportovat, zdravě jíst, dodržovat pitný režim, proč tedy netrénovat soustředění? Vnímání sebe sama je velmi užitečné jak pro fyzické, tak i pro duševní zdraví. Schopnost zmírnit nebo dokonce odklonit stresovou situaci je velkým krokem v poznání sebe sama.

Někdy to není snadné, ale vězte, že schopnost starat se o sebe sama je stejná dovednost jako každá jiná. Někdo se s ní rodí jako s talentem, někdo se jí musí naučit. Těch, co tyto věci dělají intuitivně je velmi málo, ti ostatní pilně cvičí. A není to práce na 14 dnů, je to otázka dlouhodobě udržitelné životosprávy.

Výživa pro mozek = energie pro mysl

Mozek a lidská mysl potřebuje kvalitní životosprávu jako celek. Vyváženou stravu v celé své šíři, tedy nejen obsahem, ale i svou pravidelností v přísunu. Bez absence důležitých látek jako jsou omega mastné kyseliny, protože ty jsou potřeba jak ve vývinu, tak pro kondici nejen paměti, ale duševního zdraví vůbec. Ne každý je ale ochoten konzumovat ve stravě ryby či ty správné potraviny rostlinného původu, aby si udržel správnou hladinu těchto kyselin. Dobrou zprávou je, že v dnešní moderní době lze tuto mezeru v jídelníčku velmi dobře nahradit i doplňkem stravy.

Další na seznamu jsou důležité vitamíny (zvláště ty s antioxidačním efektem), potom minerály jako například hořčík, bez kterého se lidská mysl prostě neobejde nebo stopové prvky.

Kromě výživy jako takové lze samozřejmě sáhnout i k léčivým rostlinám. Tradičními rostlinami používanými při nervozitě a stresu jsou rostliny se sedativním efektem. Jsou to kozlík lékařský (Valeriana officinalis), chmel otáčivý (Humulus lupulus) a meduňka lékařská (Mellisa officinalis), které se využívají hlavně tehdy, pokud stres nedovoluje člověku spát. Mučenka pletní (Passiflora incarnata) má také uklidňující vlastnosti, využívá se jak při problémech se spánkem do zklidňujících směsí, tak i při stresu do klimakterických preparátů. Mezi rostliny, které pomáhají organizmu zvládat stresové situace a přizpůsobit se změnám, patří eleuterokok (Eleutherococcus senticosus) a další rostliny ze skupiny adaptogenů, jako je například Vilcacora.

Na úplný závěr

Až se na konci svého života otočíte, abyste se podívali zpět, měla by tam být spousta krásných nebo i smutných vzpomínek. Ale ať tam nejsou vzpomínky, které jsme si zavinili sami stresem, kterému jsme se mohli vyhnout.

Pár užitečných rad pro zopakování:

•           důležité je vnímání reality

•           určení priorit

•           je dobré plánovat si čas

•           naučit se efektivně odpočívat

•           mít dostatek kvalitního spánku

•           pozitivně myslet

•           prožívat drobné každodenní radosti

•           uvědomovat si sebe sama

 

Zdroje a užitečné odkazy:

Killingsworth M. A., Gilbert D.T.: A Wandering Mind Is an Unhappy Mind, Science, 932, 2010

Williams M., Penman D.: Všímavost, ANAG, 2014.

Korbelář J., Endris Z., Krejča J.: Naše rostliny v lékařství, Avicenum Praha 1973.

Wichtl M. et al: Herbal drugs and Phytopharmaceuticals, Mepharm 2003.

Grünwald J., Jänicke Ch.: Zelená lékárna, Svojtka Praha 2008.

Grycová L.: Stres, aneb útoč nebo uteč, Pharmanews, 2012.

 

 

 

YmYxMT