PHARMA NEWS - odborný časopis

Ačkoliv informovanost veřejnosti o tomto závažném onemocnění v posledních letech zejména díky mediální účasti vytrvale vzrůstá, těžko ji lze srovnávat s informovaností o řadě jiných chorob, které jsou v povědomí obyvatelstva zapsány mnohem konkrétněji. Vzhledem ke své závažnosti však cystická fibróza zasluhuje významnou pozornost a to nejen s přihlédnutím k faktu, že jde o onemocnění, které postiženého provází již od narození a včasné zahájení léčby výrazně ovlivňuje jeho další průběh. --- Přestože je současná medicína schopna do značné míry zlepšit kvalitu života pacientů s cystickou fibrózou, jde i dnes o onemocnění nevyléčitelné, jehož důsledkem je bohužel předčasné úmrtí --- Zmíněný fakt, že cystická fibróza (CF) postihuje již novorozence dává tušit, že původ tohoto onemocnění tkví v principech dědičnosti a že se, ačkoliv letmo, budeme nuceni dotknout oblasti genetiky. To ostatně jasně vyplývá i z definice této nemoci jako „nejčastějšího závažného autozomálně recesivního onemocnění v evropské populaci“. Dříve než se dostaneme k samotným projevům cystické fibrózy, dovolte nám tedy nastínit velmi zjednodušené schéma její dědičnosti těm, kteří se ještě s touto problematikou nesetkali. 

Dědičnost CF

V lidských tělesných buňkách nacházíme 46 chromozomů (vyjma buněk pohlavních – vajíček, spermií), čili dlouhých provazců dědičného materiálu, tvořeného DNA. Těchto 46 chromozomů představují de facto dvě sady po 23 chromozomech, z nichž každá pochází od jednoho z biologických rodičů. Dva z celkového počtu chromozomů každého člověka označujeme jako gonozomy – pohlavní chromozomy (XX u muže, XY u ženy - jejich kombinace určuje pohlaví dítěte), zbylé pak jako autozomy, které jsou shodné pro muže i ženy. Hovoříme –li o autozomální dědičnosti, myslíme tím tak dědičnost nezávislou na pohlavních chromozomech – tedy ovlivněnou genem (viz. níže) umístěným na některém autozomu. Na každém chromozomu pak nacházíme tisíce genů (rovněž tvořených DNA), které jsou přítomny rovněž párově. Každý z genů obsahuje „souhrn“ informací potřebných pro jednotlivé funkce našeho těla a rovněž určujících náš vzhled (barva očí, vlasů, velikost a tvar nosu, etc.). Pokud je některý z genů poškozený – zmutovaný, může v závislosti na tomto konkrétním genu dojít k rozvoji genetického onemocnění. V případě cystické fibrózy jde o gen pojmenovaný CFTR (cystic fibrosis transmembrane conductance regulator), lokalizovaný na dlouhém raménku sedmého chromozomu. Ovšem v tomto okamžiku se právě uplatňují dvě sady našich chromozomů (potažmo genů). Mutace genu totiž nemusí nutně způsobit rozvoj genetického onemocnění, pokud je druhá kopie genu v pořádku. Nepoškozený gen je u recesivních onemocnění dominantní – tj. tento gen „diktuje“ svůj kód, zatímco poškozený gen bude potlačen. Onemocnění se tudíž neprojeví – ačkoliv daný člověk je stále „přenašečem“ genetické mutace. Dědičná onemocnění, která se projeví pouze v případě, kdy jsou poškozeny oba geny téhož páru pak označujeme jako recesivní onemocnění – v tomto případě tedy autozomálně recesivní onemocnění (poškozený gen je umístěn na autozomu). 

Riziko narození dítěte s cystickou fibrózou 

Jelikož CF, jak bylo řečeno, patří k autozomálně recesivním onemocněním, je tedy princip rizika narození dítěte s touto chorobou následovné: Z podmínky poškození obou genů téhož páru vyplývá, že jak otec, tak i matka dítěte musí být přenašeči mutace daného genu. Dle statistik je v České republice zdravým nositelem této mutace přibližně každý pětadvacátý člověk. Pravděpodobnost setkání partnerů, kteří budou oba nositeli této mutace tedy rozhodně nepatří k nejnižším. Percentuální riziko narození dítěte postiženého CF je s ohledem na výše uvedená fakta patrné. Každý z rodičů předává budoucímu potomkovi prostřednictvím pohlavních buněk (vajíčka, spermie) 23 chromozomů a tudíž: Dítě tedy může obdržet – 

•gen bez mutace od jednoho rodiče, gen s mutací od druhého rodiče – dítě nebude trpět CF / bude zdravým přenašečem mutace - 50% 

•gen bez mutace od jednoho rodiče, gen bez mutace od druhého rodiče – dítě nebude trpět CF/ nebude přenašečem - 25 % 

•gen s mutací od jednoho rodiče,gen s mutací od druhého rodiče – dítě bude trpět CF – 25 % Cystická fibróza u nás postihuje přibližně 1 ze 3000 narozených dětí. 

 

Podstata onemocnění 

Vraťme se nyní ke zmíněnému genu (resp. oběma genům), jehož mutace za vznik cystické fibrózy odpovídá. Označili jsme jej zkratkou CFTR, tedy cystic fibrosis transmembrane conductance regulátor – což ve volném překladu znamená regulátor transmembránové vodivosti iontů. Pokud tedy chceme vytknout základní princip genetické poruchy, vedoucí k obtížím pacientů trpících cystickou fibrózou, je jím porušená výměna iontů chloru, sodíku a vody mezi vnitřním a vnějším prostředím buňky. Výsledkem této poruchy je multiorgánové postižení, zasahující zejména dýchací, trávicí a rovněž reprodukční ústrojí. 

Orgánové postižení při CF 

V důsledku výše zmíněné poruchy výměny iontů daných látek dochází zejména k „jevu“, který představuje hlavní rys tohoto onemocnění – produkce (nadprodukce) hustého sekretu – hlenu, který ulpívá na dýchacích cestách a způsobuje komplikace i v dalších orgánech, jejichž postižením se budeme zabývat níže. 

Dýchací ústrojí 

V lidských plicích a dýchacích cestách všeobecně je i za běžných okolností přítomna tenká vrstva hlenu. Ten má však (oproti pacientům s CF) výrazně „řidší“ charakter a jeho přítomnost je žádoucí v procesu obrany dýchacích cest (tzv. mukociliární clearance), kdy jsou v tomto hlenu zachycovány nežádoucí částečky (zrnka pylu, prachu, patogenní mikroorganismy, aj.). Ty jsou následně s pomocí kmitavého pohybu řasinek epitelových buněk transportovány směrem k hrtanu. Vzhledem k charakteru hlenu u pacientů s CF je tato funkce významně narušena. Lepivý, hustý hlen se v dýchacích cestách hromadí, blokuje je a škodlivé částice nemohou být účinně odstraněny. Tento stav je bohužel živnou půdou pro vznik chronických bakteriálních infekcí (např. Staphylococcus aureus, Haemophilus influenzae, Pseudomonas aeruginosa, či bakterie komplexu Burkholderia cepacia). Sekundární infekce poškozující plíce jsou nejčastější příčinou smrti pacientů trpících CF. 

Trávicí ústrojí

 V trávicím traktu způsobuje u pacientů s CF přítomnost hustého hlenu další vážné postižení. Dochází k ucpání vývodů pankreatu (slinivky břišní), jejichž prostřednictvím je zajišťována sekrece enzymů nezbytných pro štěpení potravy a tím i ke správné funkci trávení. Nedostatečnost enzymů ve střevech tak vede k nedokonalému trávení, nedochází k plné resorpci živin a se stolicí tak opouští tělo řady nestrávených zbytků potravy. Uzavření vývodů pankreatu a z něho vyplývající komplikace nacházíme asi u 85% pacientů s CF. Játra – Obdobným způsobem dochází i k postižení jater, které ovšem zjišťujeme „pouze“ u přibližně 5% pacientů. Dochází k ucpávání drobných žlučovodů, čímže je opět postižen proces trávení a také samotná funkce jater. Postupným vývojem hrozí rozvoj cirhózy. 

Reprodukční ústrojí 

Naprostá většina mužských pacientů s CF je neplodných pro obstruktivní postižení semenných cest, případně vrozenou oboustrannou absenci chámovodů. U žen může k problémům s plodností dojít v závislosti na ucpání hrdla děložního hleny, které zabraňují proniknutí spermií dále do dělohy. Oproti postižení u mužů je však četnost výskytu výrazně nižší. 

Filip Rosenbaum 

(pokračování v dalším vydání)