PHARMA NEWS - odborný časopis

David Gránský: Nesmím být dost dobrý

Sympatický herec David Gránský prožil úspěšný rok 2022. Oslavil třicetiny, dočkal se prvního potomka a stále potvrzuje, že patří mezi nejúspěšnější zástupce mladé generace umělců. V exkluzivním rozhovoru popisuje zálibu ve studování života, své rodinné zázemí i oblibu ve „zdržování“ Vánoc.

Davide, jaký byl váš pracovní podzim?

Herectví je náročné v tom, že máte permanentní nejistotu práce. Člověk si pořád říká: Co bude dalšího? A bude vůbec něco?

 

Počkejte, vždyť jste v televizi tři večery v týdnu!

Ano, naštěstí mám zastání díky TV Prima, která mě neustále zve do nějakých projektů. Takže v televizi mě diváci mohou vídat v seriálu ZOO a již počtvrté mám možnost moderovat největší talentovou show na světě Česko Slovensko má talent se super partou lidí. Také hraji v  divadle Tarzana v muzikálu Tarzan, nebo dvojroli Ludvíka XIV. v Muži se železnou maskou.

 

Zastavme se na chvíli u oblínené ZOO, kde hrajete záporáka Alberta. Všichni herci vždy tvrdí, jak dobře se jim negativní postavy hrají, souhlasíte?

Stoprocentně ano, můžu to podtrhnout. (usměje se) Je to zábavné a člověk se daleko víc vyřádí. Jen je to daleko víc vyčerpávající.

 

V čem?

V tom nasazení, které musíte mít. Přeci jen v záporné roli je člověk neustále negativní, rozkazuje, nařizuje, hádá se a má stále nějaký problém, nebo dokonce dostane po hubě… Jsem pořád v takové tenzi. Naproti tomu pozitivní postava si dějem proplouvá, může mluvit pomalu, mile a nevyžaduje tak velký energetický výdej. Když to shrnu negativní role je zábavná pokud se bavíme o krátkém projektu. Ale já s Albertem žiju víc než sám se sebou, jsem jím dvacet dní v měsíci od šesti od rána do šesti do večera. V tu chvíli je to náročné.

Čím se tedy přepnete zpět do módu pohodového Davida Gránského?

Uklidním se většinou hned když odejdu z ateliéru. Sednu do auta, vydýchám se, poslechnu si nějakou dobrou hudbu, nebo podcast a hodím se do své pohody bez tenze. A pak mám samozřejmě rodinu, kde jsem sám sebou.

 

Co si pouštíte za podcasty?

(zamyslí se) Poslouchám vlastně rozhovory s lidmi. Často si pustím mého nejlepšího kamaráda a svědka Jakuba Kotka, který dělá podcast Easy Cast. Zve si nejen umělce, ale často i odborníky na vesmír, stravu, vegany a další různé oblasti, díky kterým si můžu rozšiřovat obzory.

 

Baví vás vystupovat takto z hereckého světa?

Jasně. A často se obojí propojí a některé informace pak můžu přenést do svých postav. Hrál jsem doktora, nebo hoteliéra, teď hraju ředitele marketingu. Takže čím víc lidí poznám, tím lepší. Jsem vlastně neustálým pozorovatelem lidí i na společenských akcích. Pozoruji různé osobnosti a charaktery lidí, protože nevím, kdy je budu moct v herectví použít.

Slyšel jsem názor, že je pro každého výhodné číst životopisy nějakým způsobem úspěšných lidí, které nám mohou obohatit život.

Je to pravda. A dodám, že nejen úspěšných, bohatých a mocných lidí, ale číst a dozvídat se o životních osudech různých lidí. I těch, co to neměli jednoduché. Nechci úplně vytahovat těžká témata, ale jen naznačím Židy a plynové komory. Tam ty osudy byly tak náročné, a nemuseli to být nutně doktoři, nebo právníci. Jsou to příběhy obyčejných lidí, co třeba přišli o rodinu, což je také událost, která se dá aplikovat do postav. Protože herec nehraje jen současné lidi. V divadle hraju krále, prince a další historické osobnosti, takže je potřeba si obzory rozšiřovat.

 

Jinými slovy – herec sice nemá doživotní povinné vzdělávání jako lékaři, ale potřebuje neustále studovat život?

Je to tak. Ale zároveň se objevila novinka na trhu. Asi za osm tisíc korun si můžeme zaplatit jeden balíček tří hodinových lekcí od Quentina Tarantina, Jamese Camerona, Beyoncé nebo mnoho jiných světově úspěšných tvůrců.

 

To jsem ještě neslyšel. Co to obsahuje?

Je v tom např. kurz zpěvu s Beyoncé, také vysvětluje jak dosáhla svého úspěchu, co všechno to obnášelo. Zkrátka světové osobnosti prozrazují svoje know how… Kdo chce, může si rozšiřovat svoje obzory a vzdělávat se i touto formou. Špatného herce většinou snadno poznáte a jeho kariéra také nebude mít dlouhého trvání. Vyčerpá se v jedné poloze, které zafungovala a hotovo. Za mě je důležité se vzdělávat a stále se dozvídat nové věci a zdokonalovat se. Ale to platí v každé profesi. Jakmile někdo zakrní, má to docela spočítané. Nikdy si člověk nesmí říct, že už je dost dobrý, aby mohl svou práci vykonávat.

 

A vy jste ten kurz absolvoval?

Dělám teď chytrého, ale zatím ne. Řekl mi o tom Jakub Prachař, který mi i pouštěl nějaké ty lekce. Takže plánuji, že si něco koupím. Je to drahá sranda, ale věřím, že výsledek tu investici naprosto předčí.

 

Nakousli jsme i vaši rodinu. Letos v červnu se vám narodil první syn Mateo…

Ano, máme půlročního chlapečka, takže doma musím fungovat zase jako táta a manžel David. A tam jsem to já, kdo dostává pokyny a musí poslouchat. (směje se).

Jak moc příchod potomka otočil vaším životem?

Mateo ho spíš doplnil a obohatil. Byla to událost, na kterou jsme se s manželkou těšili a kterou jsme plánovali. Jsme spolu třináct let. Po deseti letech vztahu jsme se brali, následovala svatební cesta a dlouho  plánované založení rodiny se letos povedlo. Všechno je tak, jak má a je to plán, který nás zase posouvá dál. Samozřejmě synkovi musíme přizpůsobit naše životy, ale upřímně řečeno, ženy jsou v tomto ohledu superhrdinky.

 

To jistě všechny matky rády uslyší.

Také je to pravda. Ženy musejí potlačit všechny své momentální touhy, cíle, ambice a kariérní růsty, protože na nich to většinou celé leží. Důležité je jim mateřství co nejvíc usnadňovat, o což se pokouším. Ale práce je – na jednu stranu zaplať pánbůh – tolik, že na to není tolik času. Bohužel finance jsou nyní opravdu potřeba daleko víc, i když na úkor času. Je to zkrátka o hledání balancu. Učíme se, dítě je pro nás stále čerstvé.

 

Také se vám blíží první Vánoce v roli otce…

Těším se moc. Naše celá rodina je odjakživa velmi tradičně založená. Milujeme veškeré svátky. Pět let jsme s rodiči žili v Irsku, kde jsme slavili Halloween, svátek sSvatého Patrika, Velikonoce, zkrátka všechno. A před tím jsme žili ve Znojmě, kde zase ve velkém probíhaly moravské tradice. Takže jsme opravdu zvyklí slavit a myslím si, že ani letošní Vánoce nebudou ve třech.

 

Jak tedy Štědrý večer u vás probíhá?

My to máme vždycky veliké, takže budeme slavit komplet jako rodina asi v patnácti lidech. Podle mého by Vánoce měly sloužit hlavně k tomu setkávání nejbližších. Po roce se sejdeme konečně zase všichni pohromadě! Přeci jen já jsem v Praze, část rodiny žije na Moravě a všichni máme spoustu práce a svých aktivit, takže je těžké najít na sebe čas přes rok.

 

Je to jeden z mála momentů, kdy se dá zpomalit…

Přesně tak. A já jsem ten, kdo nejvíc zpomaluje i štědrovečerní večeři. Jako dítě jsem přesně tohle nesnášel a nyní jsem to já, kdo nejvíc zdržuje. Protože pak se přejde ke stromečku, rozbalují se dárky a tím všechno končí… A já miluji ten moment rodiny u vánoční tabule a chci, aby to trvalo věčně. (zasní se)

 

V roli zákeřného Alberta vídají Davida Gránského diváci seriálu ZOO dvakrát týdně. Sám přiznává, že při osobním setkání pak diváky často mile překvapí svojí vlídností. Svoji roli očividně zvládá bravurně.