PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Diagnóza, která není vidět



DIAGNÓZA, KTERÁ NENÍ VIDĚT

RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Takových diagnóz si můžeme představit poměrně velké množství. Onemocnění, která nejsou na první pohled patrná, bychom dali dohromady nespočet. I když některá onemocnění provází i vizuální změny pacienta, přesto je jich spousta skryta. Mohli bychom se tedy bavit o metabolických poruchách, srdečních obtížích, nebo v těch složitějších případech i o nádorových onemocněních. V tomto případě se ale chceme zaměřit na jednu velmi specifickou diagnózu.

Antrakóza plic

Že byste si zašli k lékaři s dušností a následně si domů odnesli tuto diagnózu, jak se říká „na první dobrou“ se moc často nestává. O to více je vhodné o tomto problému mluvit, protože to může být problém jak u horníka, tak u programátora. Pojem antrakotická tkáň zahrnuje pigmentaci tkáně částečkami čistého uhlíku. Nejčastěji se jedná o plicní tkáň, ale můžete se setkat také s antrakotickou pigmentací lymfatických uzlin. Lymfatický systém totiž transportuje uhlíkové znečištění, a tak dochází k pigmentaci plicních a mediastinálních lymfatických uzlin.

Je to nemoc?

Literatura uvádí, že prostá pigmentace amorfním uhlíkem je bezpříznaková. ALE… Expozice čistým amorfním uhlíkem je spíše vzácností, většinou je součástí nějaká příměs, která způsobuje zdravotní potíže. Pokud bychom chtěli co nejvíce přiblížit veřejnosti, o čem že to vlastně mluvíme, ten pojem by byl „ZAPRÁŠENÍ PLIC“. Nemoc horníků, kteří pracují v uhelných dolech ve velmi prašném a špatně větraném prostředí. Čím delší expozice, (a někdy se můžeme bavit i letech až desítkách let) tím pravděpodobnější je výskyt, a tím rozsáhlejší mohou být zdravotní potíže. Ale situace se rapidně změnila. Doby, kdy znečištění plic částečkami pevných látek byla záležitostí jen tvrdě manuálně pracujících mužů, je zřejmě již nenávratně pryč.

Bezpříznakovou antrakózu většinou odhalí až pitva. V případě studie, kdy byli zahrnuti pacienti v průměrném věku 65 let, byla ovšem kombinací bronchoskopie a transbronchiální plicní biopsie (TBLB) diagnostikováno 187 pacientů s antrakózou plic.

Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) řadí antrakózu do kategorie J60 – Pneumokonióza uhlokopů. Makrofágy, které pohltí prachovou částici uhlíku, se označují koniofágy a mají typickou černou barvu. Typické černé zbarvení pak má i plicní tkáň a lymfatické uzliny plic a mediastina, kam byly koniofágy lymfatickým systémem transportovány.

Kromě složení a délky expozice je pro vznik důležitá také velikost částic. Částice, které jsou pro plíce z hlediska usazování nebezpečné, se pohybují v rozmezí 1-5 µm. Z hlediska složení je problémem oxid křemičitý, který je součástí uhelného prachu a je pro makrofágy toxický. Ale patří sem například i aromatické uhlovodíky z kouření cigaret a další pevné složky. V závislosti na expozici dalších chemických látek se pak mohou vyskytovat specifické příznaky a onemocnění ubírat konkrétním směrem.

Faktory, které mohou situaci zhoršit

Jak již bylo zmíněno, prostá antrakóza plic nebezpečná není. Pokud se bavíme o pneumokonióze způsobené přítomností oxidu křemičitého a dalších látek, pak se přidávají příznaky, jako jsou kašel, dušnost při námaze, později pak i klidová dušnost, opakovaný zánět průdušek a obecně větší citlivost k nákaze respiračními onemocněními. Dalšími faktory, které vedou k výskytu příznaků nebo prohloubení těch stávajících, je například kouření. Koincidence pneumokoniózy a revmatoidní artritidy je označována jako Kaplanův syndrom.

Pohyb na čerstvém vzduchu není jenom slogan

„Chce to hodně pohybu na čerstvém vzduchu, pobyt v přírodě“. Plíce jsou cestou, jak se kyslík dostává do lidského organizmu. Ale díky tomu jsou velmi zranitelné, protože s vdechnutým vzduchem mohou přicházet i další rizika, a to nejen v podobě infekčních mikroorganizmů, ale také plynů, nebo pevných prachových částic, které s sebou v závislosti na složení nesou různou míru zdravotního rizika. Právě proto musí být plíce připraveny reagovat na tyto situace obrannými mechanizmy.

Povrch plic pro výměnu plynů musí mít co největší plochu, pro představu lze přirovnat k tenisovému hřišti. Výměna plynů musí mít co nejhladší průběh. Pokud se do plic dostanou nežádoucí látky, alveolární makrofágy pohltí takovouto částici a ty buď mohou odcházet s hlenovým filmem, nebo se ukládají v parenchymu nebo jsou transportovány lymfatickým systémem do blízkých uzlin (odtud pigmentace plicních a mediastinálních uzlin).

Doby, kdy byly ataku velkého množství pevných částic vystaveny pouze plíce horníků, jsou nenávratně pryč. Smog, kouření, industriální zóny, obyvatelé velkoměst…. Míra znečištění plicní tkáně a lymfatických uzlin není již otázkou pouze uhelných dolů.

Plíce jsou kyslík a bez kyslíku není člověk

Lidské tělo nemá nikde deponovanou skrýš na „kyslík do zásoby“. Chvilka bez kyslíku může způsobit dočasné poškození organizmu, pár minut navíc bez kyslíku a přichází smrt. Pokud se nebudeme o plíce dobře starat, hrozí nám srdeční potíže, či větší náchylnost k plicním onemocněním jako je chronický zánět průdušek, nebo CHOPN. A někdy stačí udělat jen málo.

Základem je pohyb na čerstvém vzduchu. Ale zde je potřeba zdůraznit, že opravdu na čerstvém. Nezaměňujme pobyt v lese či v parku plném zeleně za běh po chodníku vedle asfaltky, kde jede jedno auto za druhým. Pak je to pohyb samotný a správné držení těla. Protože shrbená páteř a zhroucený hrudník plicím zbytečně ubírají na prostoru. Prevence respiračních onemocnění eliminuje zbytečnou zátěž pro plíce, když potřebujeme, aby se obranné mechanizmy věnovaly likvidací nežádoucích pevných částic, které vdechujeme.

A všechno toto konání můžeme samozřejmě podpořit i správnou životosprávou. Vyvážená strava a kvalitní spánek, jsou důležité i pro lidské plíce. Protože například i obezita může ovlivňovat objem vdechovaného vzduchu. A také prostředí, ve kterém spíme, se dá ovlivnit, například čističkou vzduchu v ložnici.

 

Zdroje:

Kahkoukee S.: Diagnostic triad of pulmonary anthracofibrosis in spiral CT scan – a retrospective study, Pol J Radiol, 2019; 84: 234-239.

Pelclová D.: Pneumokoniózy, Interní medicína pro praxi, 2009, 11, 232-235.

https://mkn10.uzis.cz/

Soukromý archiv

 

 

NTZiZjE1