PHARMA NEWS - odborný časopis

DŘÍVE VYSLOVENÁ PŘÁNÍ – zachovat důstojnost člověka až do konce

RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Paliativní péče pomáhá provázet umírajícího i jeho rodinu celým velmi obtížným obdobím. Je dobré, když lidé vědí, kde se obrátit o radu a o pomoc se složitou situací. Jedna z věcí, na kterou se musíme v rámci Cyklu paliativní péče ještě zaměřit, jsou přání. Přání umírajících jsou důležitá, ne vždy možná splnitelná, ale ta, která splnitelná jsou, by měla být plněna.

Co je a není důležité

V jednom z minulých čísel jsem se zabývali tím, jak důležité je starým lidem, lidem s nevyléčitelnou nemocí, nebo lidem v terminálním stádiu nemoci zachovat spojení s reálným světem. Udržet maximálně vše na co jsou zvyklí. Protože každý zásah do známého prostředí a známých věcí může zhoršit jejich psychickou pohodu. Vše, co pro své blízké v takových chvílích děláme, by mělo být co nejméně stresující a co nejvíce motivující.

Tito lidé mohou mít velmi protichůdné pocity. Na jednu stranu se díky pobytům v nemocnici, absolvování náročné léčby a někdy neplánovanou radikální změnou vzhledu stávají nejistější a zranitelnější, na druhou stranu mají čas více než jiní přemýšlet nad tím co je a co není v životě důležité. Mají možnost se intenzivně připravovat na svůj konec, rekapitulovat svůj život, hodnotit sebe, rodinu a vše co bylo, vše, co se aktuálně děje kolem nich, ale také to, co má teprve přijít.

Někdy můžeme mít pocit, že se tito lidé chovají neuváženě, že visí zbytečně na maličkostech, dělají nevhodná rozhodnutí. Nikdo ale dopředu neví, jak by se v takovýchto chvílích zachoval sám. Visíme na majetku, na společenském postavení, na velkém okruhu přátel či na „obdivovatelích“ vlastní kariéry.

Jakmile ale dojdeme na konec cesty, a každý k tomuto bodu směřujeme od svého narození, najednou se mění priority a pohled na svět samotný. Co je v životě důležité, se během života mění. Přestáváme chápat pohled mladších generací, a naopak ještě úplně nechápeme pohled těch starších generací a umírajících lidí zvlášť. Důležitou součástí vzájemných vztahů je zvláště v tomto okamžiku TOLERANCE.

Příprava na odchod

Setkali jste se už s tím, jak starší lidé redukují množství věcí kolem sebe? Jedna moje tetička, jak bych tak řekla, „umírala“ celých 15 let. Ač sokolka, krom běžných nemocí staršího člověka, zdravá jako řípa, denně se otužovala a pečlivě o sebe pečovala, měla pocit, že musí mít vše správně vyřešené dokud ji to, jak říkala, „myslí“. A tak věci, o kterých byla přesvědčena, že už nepotřebuje, rozdávala kolem sebe, ujišťovala se, že o věci, na kterých jí záleželo, bude dobře postaráno až tu nebude, aby neskončily v popelnici, nebo někde ve špatných rukou.

Toto je zcela přirozený jev, kdy lidé chtějí mít jistotu, že v okamžiku, který již nebudou moci ovlivnit, ať těsně před jejich smrtí, tak po jejich smrti, bude o to, na čem jim záleží, postaráno. Je to docela zvláštní, někdo třeba namítne, že je to zbytečnost, ale pro lidi na konci života je to stejně důležité, jako pro člověka v produktivním věku třeba nové auto, zahrada, dům nebo koníčky.

Tito lidé ale neřeší jen materiální část svého života. Lidé také řeší fyzickou a sociální stránku blížícího se konce. Je zvláštní, že stejně jako stav naprostého zdraví (tedy „stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody“) také umírání nutí člověka řešit všechny tyto tři složky života.

Do závěti se vejde jen něco…

Jak tedy mohou lidé ošetřit vše, co si přejí ke konci svého života? Materiální věci lze řešit dopředu. Buď je lidé přímo přesouvají k novým majitelům, nebo u větších věcí, třeba nemovitostí, se řeší sepsáním závěti. Lze takto například i odkázat peníze nějaké nadaci či část majetku takzvaně „nepříbuzné“ osobě.

Další důležitou položkou na seznamu je: Co bude po smrti s mým tělem?“

Lidé volí možnost uložení do hrobu, možnost kremace, rozloučení v úzkém kruhu rodiny, či pohřeb dostupný všem. Po kremaci také řeší možnost, kde chtějí, aby jejich prach spočinul. Do moře, do sadu, do vinice…

Jednou z dalších možností je darování těla po smrti vědě.

„Mortuis vivos docent – mrtví učí živé“

Každý člověk má možnost darovat po smrti své tělo pro lékařské účely. Zdůrazňuji slovo DAROVAT, protože se můžete v České republice setkat s jistou formou – omlouvám se za užití tohoto slova -hyenizmu.

V praxi to funguje tak, že člověk uzavře darovací smlouvu s některým z anatomických ústavů lékařských fakult České republiky. Anatomický ústav se naproti tomu může zavázat k určitým povinnostem, jako je navrácení těla rodině, případně realizace zpopelnění na náklady ústavu atd. Také je dobré o tomto faktu informovat rodinné příslušníky a ošetřujícího lékaře, aby bylo možno zajistit převoz do ústavu. Ústav pak může použít tělo jen v rozmezí obsahu darovací smlouvy. Rozhodnutí o tom, že člověk tělo daruje, není definitivní. Souhlas s poskytnutím lze bez udání důvodu kdykoliv odvolat.

Toto je ale otázka fyzické složky po smrti. Existuje také možnost ovlivnit svou fyzickou stránku ještě před smrtí. Takto lze například zabránit resuscitaci, transfúzi, amputaci končetiny. Tato možnost definování, co v kritickém stavu, kdy nemůžeme sami vyjádřit souhlas či nesouhlas s léčebným postupem se nazývá Dříve vyslovená přání.

Dříve vyslovená přání, to není jen motto

Píše se rok 1914 a slavný americký soudce Benjamin Cardoza pronesl památnou větu:

„Každá dospělá lidská bytost jasné mysli má právo určit, co se bude dít s jejím vlastním tělem.“

Ta se stala jedním ze základních kamenů právního institutu, který se nazývá Dříve vyslovená přání. A co se skrývá za tímto pojmem? Právo člověka rozhodovat o sobě samém i v okamžiku, kdy již nemůže své vyjádření jasně prezentovat ať již z důvodu mentálních, či fyzických překážek.

Každý člověk se může dostat do situace, kdy o jeho zdravotním stavu, po vážné nehodě, nebo postupu v terminálním stadiu, rozhodují již pouze lékaři a rodinní příslušníci. Ale lidé mají mnohdy určitá přání, která lze realizovat, pouze pokud jsou známa dopředu. A také některá lze realizovat, jen pokud jsou právně doložitelná. Od roku 2001 je i v České republice možné si právně zajistit takovéto „plnění“ posledních přání týkajících se zdravotního stavu. Nejčastěji jsou tato přání definována pro případ bezvědomí (například po autonehodě), dlouhodobého kómatu, či mentálního problému (např. syndrom demence v pokročilém stadiu).

Právní základ je v ČR zakotven v §36 Dříve vyslovené přání, Zákon č. 372/2011 Sb. (Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách)):

„Pacient může pro případ, kdy by se dostal do takového zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a způsobem jejich poskytnutí, tento souhlas nebo nesouhlas předem vyslovit (dále jen „dříve vyslovené přání“)“

Kromě toho jak a kdy uplatnit možnost Dříve vysloveného přání, definuje zákon také určité případy, kdy nemusí být takovéto přání respektováno:

•   Není třeba je respektovat, pokud od doby jeho vyslovení došlo v poskytování zdravotních služeb, k nimž se toto přání vztahuje, k takovému vývoji, že lze důvodně předpokládat, že by pacient vyslovil souhlas s jejich poskytnutím; rozhodnutí o nerespektování dříve vysloveného přání pacienta a důvody, které k němu vedly, se zaznamenají do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.

•   Nelze je respektovat, pokud nabádá k takovým postupům, jejichž výsledkem je aktivní způsobení smrti.

•   Nelze je respektovat, pokud by jeho splnění mohlo ohrozit jiné osoby.

•   Nelze je respektovat, pokud byly v době, kdy poskytovatel neměl k dispozici dříve vyslovené přání, započaty takové zdravotní výkony, jejichž přerušení by vedlo k aktivnímu způsobení smrti.

•   Nelze je uplatnit, jde-li o nezletilé pacienty nebo pacienty zbavené způsobilosti k právním úkonům.

Důležité je zdůraznit, že Dříve vysloveného přání musí být písemné s úředně ověřeným podpisem pacienta a jeho součástí je také písemné poučení pacienta o následcích rozhodnutí obsažených v Dříve vysloveném přání. Toto poučení musí být učiněno buď praktickým lékařem, nebo lékařem v oboru s nímž obsah Dříve vysloveného přání souvisí. Dříve vyslovené přání může být také sepsáno přímo v nemocnici, pokud pacient předpokládá, že se díky svému zdravotnímu stavu může dostat do situace, kterou by chtěl takto ošetřit. Pak poučení činí lékař daného pracoviště.

Pro ty, které to zajímá hlouběji, jsou k dispozici na stránkách https://www.umirani.cz/rady-a-informace/drive-vyslovena-prani brožurky jak pro pacienty, tak pro lékaře.

Na úplný závěr

Lidé na konci svého života mají stejný nárok na realizaci svých snů a přání, jako lidé v aktivním věku. Mají nárok na respekt, pochopení a úctu ke svým rozhodnutím. Ideální svět není a nic se neděje samovolně. Na umírající dohlíží lékaři, rodinní příslušníci, nemocniční personál. Je důležité, aby lidé věděli, jaké mají možnosti, ale stejně tak je důležité, aby rodina věděla, co si pacient přeje. Proto je moc důležitá komunikace v rodině. Lhostejnost může být špatným průvodcem v takovýchto situacích.

A teď zpět k toleranci. Setkala jsem se již s mnoha situacemi, kdy se pacient rozhodl, že nechce pohřeb a rodina to respektovala. A co následovalo? Urážky, obviňování ze strany přátel a známých zesnulého. Že chtějí ušetřit na pohřbu a takové nesmysly. Také jsem se setkala se situací, kdy pacient daroval své tělo vědě a sousedi obvinili pozůstalé z prodeje.

Každý člověk má v životě nárok na pohodové dětství, produktivní život, ale také důstojné umírání. A slova „Nechte mrtvé v klidu odpočívat“ by měla být brána vážně a s úctou. A to s úctou nejen k zesnulému, ale také k těm, co zůstali. Rána v srdcích těch, co zůstali je už tak velká ze ztráty blízké osoby, rozhodně si nezaslouží, aby jim bezohlednost okolí ještě více ubližovala.

Mějme proto úctu k živým, k umírajícím, i k těm zesnulým.

 

Zdroje:

Sláma, O., Vorlíček J.: Základní principy paliativní péče, Paliativní medicína pro praxi, Galén, 2011.

Antonová B., Kubáčková P., Marková A., Slámová R.: Praktický průvodce koncem života, Edika, 2018.

Sochor, M., Závadová I., Sláma O., et al: Paliativní péče v onkologii, Mladá fronta, 2019

http://www.hospicdoma.cz/

https://www.cestadomu.cz/

http://www.hospicbrno.cz/

http://paliativnipece.info/

https://www.umirani.cz/

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-372#p36