PHARMA NEWS - odborný časopis

ECHINACEA

V zimních měsících patří echinacea mezi nejčastěji zmiňované rostliny v souvislosti s akutními respiračními nemocemi. Echinacea má velmi zajímavou historii a stala se objektem sporů minulých i současných vědeckých kapacit. Díky svému vzhledu je také rostlinou mnoha zahrádek, kde ji vášniví zahrádkáři znají mnohdy pod názvem rudbekie, třapatovka, nebo terčovka. Echinacea se tak honosí čestným místem nejen v lékárničkách ale i v zahrádkách.

Echinacea nebo také třapatka, původem ze Severní Ameriky, patřila k „zázračným všelékům“ indiánů, kteří ji využívali k léčbě ran, bodnutí hmyzem či uštknutí hadem. Také používali echinaceu k výplachům úst při bolesti zubů, či při různých infekcích. Její rozšíření od domorodých indiánů až k současným uživatelům prošlo zajímavými kontrasty. Mezi první nadšence patřil doktor H.C.F. Meyer z Nebrasky, který ji od roku 1870 používal do čistící směsi a převzal tvrzení indiánů o jejích účincích. Jeho kolegové ovšem stejné nadšení nesdíleli. Meyer byl natolik přesvědčen o účincích rostliny, že byl ochoten se nechat uštknout hadem v přítomnosti profesora Johna Uri Lloyda. Přestože Lloyd všechna tvrzení o účincích rostliny odmítl, v průběhu doby se přesvědčil o jejích přednostech a zahrnul echinaceu do svých léčebných procesů.

Mezi nejčastěji užívané rostliny patří mimo třapatku nachovou (Echinacea purpurea) také třapatka úzkolistá (Echinacea angustifolia). Echinacea je 60-180 cm vysoká rostlina patřící do čeledi hvězdicovitých (Asteraceae), která svým vzhledem připomíná kopretinu. Její okvětní lístky mají nachovou barvu a svým vzhledem zpestřují zahrádky až do podzimu. Echinacea se pro léčebné účely pěstuje v kulturách. Využívá se kořen, květ i celá nať, v tomto ohledu se literatura občas rozchází. Bylina se využívá do čajových směsí, tinktur, nebo formou standardizovaných extraktů ve formě kapslí, či tablet.

Mezi hlavní obsahové látky patří alkyl-

amidy (až 0,15 %), deriváty kyseliny kávové (Echinakosid 0,3-1,7 %). Mezi hlavní efekty obsahových látek patří stimulace imunitního systému a také působení na viry a bakterie. Rostlina je často označována, podobně jako třeba česnek, za přírodní antibiotikum.

ESCOP doporučuje užívání echinacey při chřipkových stavech, při infekcích močových cest. Dále pak k prevenci nachlazení zejména v zimních měsících. V lidovém léčitelství se používá nejen vnitřně (většinou formou čaje či tinktury, ale také zevně, k výplachům úst nebo ošetření kůže (dezinfekční vlastnost).

U echinacey je také třeba dbát pravidel při užívání. U této rostliny neplatí čím více tím lépe. Rostlinné extrakty by se měly užívat s rozumem, vždy maximálně po dobu tří měsíců. Dávkování u dětí do tří let se nedoporučuje, protože malé děti mají velice rozdílnou konstituci a není úplně jednoduché určit správné dávkování. Echinacea je také kontraindikována u pacientů po transplantacích a u autoimunitních onemocnění, napříkladu roztroušené sklerózy. V takovém případě je vhodné sáhnout po jiném preparátu.

Zdroje:

Wichtl M. et al: Herbal Drugs and Phytopharmaceuticals, Mepharm 2003.

Castleman M.: Velká kniha léčivých rostlin, Columbus Praha 2004.

Rystonová I.: Průvodce lidovými názvy rostlin, Academia Praha 2007.

Grünwald j., Jänicke Ch.: Zelená lékárna, Svojtka Praha 2008.