PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Filip Tomsa: Nebojte se být sami sebou



 

Filip Tomsa: Nebojte se být sami sebou

V oblíbeném televizním seriálu Slunečná hraje neřáda, jinak je ale herec Filip Tomsa velký pohodář. Svými názory na období v době koronaviru, ale i na práci a na život obecně možná v nejednom z nás vzbudí potřebu se zajímat o dění kolem trochu jinak…

 

Nastává období po koronaviru. Jak jste prožil karanténu?

Prožil jsem ji vlastně krásně, poněvadž jsem měl spoustu volna, což u mě bývá problém. Pravda, takového nuceného, ale když už přišlo, chtěl jsem si ho užít a vytěžit z něj maximum. A vzhledem k tomu, že bydlíme na venkově, byli jsme s manželkou a dvěma dcerami pořád venku a v lese.

Drží se vás pevné zdraví?

Zaplať pánbůh, jsme celkem zdraví obecně. A zůstali jsme i v této době.

Věříte, že fyzické zdraví je přímo úměrné tomu psychickému?

Jsem o tom přesvědčený! Dokonce si myslím, že to psychické je důležitější, protože obrovskou měrou ovlivňuje to fyzické. Úplný předpoklad je, aby měl člověk v sobě dobře, aby měl uklizeno, a pak bude i fyzické tělo v pořádku. Samozřejmě, je to stroj, je potřeba se o něj starat, udržovat si pohyb a kvalitní stravu, ale psychično bych postavil výš. Proto si i myslím, že to, co se dělo kolem koronaviru, lidi poznamenalo víc a časem se ukáže, že je to horší.

Odnesl jste si z karantény nějaký nevšední zážitek?

Bylo to právě spíš takové prozření, protože nějak extra nesouhlasím s tím, co se dělo. Respektoval jsem nařízení, ale myslím, že se prokazuje, že se chováme jako stádo ovcí a mně obecně trochu té osobní odpovědnosti a individuality chybí. Jistě, že člověk by měl být dostatečně zodpovědný, ale věřím, že jsem dost inteligentní na to, abych se dokázal řídit sám. Někdy jsem měl dojem, že jsme zkoušeni, co vydržíme. A vydržíme dost…

Můžete to upřesnit?

V podstatě je taková doba, která společnost rozděluje. Někteří, mám na mysli politickou scénu, se snaží udělat z nás dva nesmiřitelné tábory, co se vzájemně budou udávat a půjdou proti sobě. Takže v praxi se od počátku zaujmul jediný názor a na základě něho pojďme dělat bu bu bu! A pokud se proti takovému názoru vymezíte, je z vás udělán nepřítel, je to prezentováno tak, že vám nezáleží na životech ostatních lidí. Ale to je přeci úplný nesmysl a mrzí mě to. Zaplať pánbůh, my jsme si jako rodina zachovali zdravý rozum a myslím, že to bylo správně.

Starší dceru Rozárku učíte s manželkou doma. Jinak si ale celý národ stěžoval, že jsou zavřené školy a rodiče nemají kam dát děti…

Ano, to je další absudridta. Lidé si dělají děti a pak s nimi nechtějí být… Ale pro nás to bylo snadné, protože v tomto ohledu u nás nenastala žádná změna. Takže asi chápu, že pro většinu lidí bylo rázem vše jinak. A možná to také vede k zamyšlení, jak ty rodiny fungují a kolik spolu tráví času…

Jak se stalo, že jste se rozhodl proti řekněme „obvyklému způsobu života“ vyhradit?

Nemám potřebu se vyhraňovat, ale rozumím vaší otázce. Abych řekl pravdu, spíš přemýšlím o opaku: Mám pocit, že většina lidí nevidí tu realitu. A to jsme zase u politiky… Tady se dějí takové věci, bývalí členové STB jsou ve vysokých funkcích, probíhá rozkrádání republiky a další a přesto všechno některým stoupají preference. Jsou lidé, kteří mohou udělat jakoukoliv botu a stejně je to pro ně úspěšná politická kampaň… Nemám pocit, že bych se dostal k nějakému jinému pohledu na život. Jen se často pozastavuji nad tím, jak je možné, že to my jako společnost umožníme. Tomu nerozím.

Máte pocit, že vše začíná už na základních školách?

Ano. To byl také jeden z hlavních důvodů, proč nechceme dát naše dítě do školy. Neříkám, že nikdy, ale zatím ne. V šesti letech si utváří osobnost a myslím, že není schopné tomu „vojenskému drilu“ ve škole čelit. Musíte tam poslouchat a vlastně bez možnosti volby dělat, co je vám řečeno. Myslím, že je dost jedno, jestli se dítě naučí psát v pěti, nebo v osmi letech. Podle mě je to dobré ve chvíli, kdy je na to zralé, v momentě, kdy přijde na to, že se chce naučit psát. Ale nechci odsuzovat školství, je tam třicet dětí na třídu, nejde to dělat jinak. A domácí vzdělávání není pro každého, nemá to pro rodiče žádné výhody, protože ve skutečnosti je pohodlné odvést dítě do školy a odpoledne si ho vyzvednout. Ale přesně tam dochází k tomu podřizování se: seď, mlč a poslouchej! Tak by se mělo chovat stádo… Ale nemám potřebu křičet do světa své názory.

Tak pojďme z jiného soudku… Působíte jako velký sympaťák, jak se vám tedy hraje role zákeřného nabubřence v seriálu Slunečná?

Vlastně dobře. (usměje se) Pro herce jsou vždycky negativní role vděčnější, mají víc emocí, je co hrát a člověk i víc hýbe dějem, když dělá zákeřnosti. Mně to nevadí, a věřím, že mě to nepoznamenává do normálního života. (usměje se) Těšil jsem se, protože doteď jsem měl většinu kladných rolí, takže jsem rád, že Roman ve Slunečné je záporák. Ale na můj vkus by mohl být chytřejší a neopakovat stále dokola stejné postupy. Když už, já bych tu postavu udělal ještě záludnější.

Někteří vaši kolegové mluví o tom, že nechtějí být závislí jen na herectví. Jak to máte vy?

Chápu je a mám to stejně. Vždycky jsem měl rád zadní vrátka. Kdyby dlouho žádná práce nepřicházela, jsem schopný přejít jinam a těch profesí je, myslím, několik… A třeba k tomu někdy dojde i bez té potřeby, protože člověk občas řeší marnost té práce, ale kdo ví. V tuto chvíli mě herectví převážně baví, solidně živí a na nic jiného nemám čas, takže dělat ještě něco bokem u mě není možné.

Ale pokud by došlo na změnu, co za profesi zvládnete?

Jedna z možností je létání. Bydlíme kousek od bubovického letiště, které je současně na dosah Prahy a kousek od krásných památek. Mohl bych pořádat kurzy, nebo vyhlídkové lety. Krásné olítané letadlo se dá pořídit už třeba za milion, což je srovnatelná suma s autem… Jednu dobu jsem vážně uvažoval o tom, že bych se přidal k hasičům. Je to práce, ze které se člověk vrací a cítí, že to mělo smysl. Dokonce jsem se už díval na volné pracovní pozice, ale dostal jsem se k tomu, že jako hasič nesmíte mít vedlejší příjmy, takže bych musel skončit s herectvím úplně, což teď nechci. Mám také řidičáky na kamion, autobus, mohl bych se i vydat na moře a fungovat jako kapitán, nebo posádka lodi, ale to by zase znamenalo odloučení od rodiny, což nechci. Každopádně možnosti existují, jen pro ně zatím není ten správný čas.

Dočetl jsem se, že věříte na posmrtný život, je to pravda?

Ano, žádné důkazy k tomu nemám a nebudu nikoho přesvědčovat, ale mnohokrát v životě se mi stalo, že jsem byl přesvědčen, že je něco nad námi a přesahuje nás to. Ani nikomu nenutím, že to jsou paralelní světy, Bůh, nebo Buddha, ale zkrátka si myslím, že je něco jako karma a vše, co člověk udělá, má nějaký smysl a vše, co člověk udělá, se mu vrátí…

Takže buddhismus je vám blízký?

Nejsem znalec, ale dá se říct, že je mi asi nejbližší. Ale mám i řadu známých a přátel z řad katolíků a napříč církvemi a musím říct, že většinou jsou velmi vzdělaní. A pakliže jsou otevření, není důvod k tomu, aby se jednotlivá náboženství mezi sebou znesvařovala. Ve výsledku všichni věří v totéž a je to jen o tom, jak to pojmenovávají.

Máte na závěr nějaké přání pro lidi, co budou číst náš rozhovor a třeba zrovna nejsou v této době zdraví?

Z pozice zdravého člověka se ty věci říkají snadno… Ale lidem bych určitě popřál, aby se nebáli být sami sebou, mít své názory, nestyděli se za ně a aby se nebáli žít tak, aby byli šťastní. Protože potom je větší šance, že budou zdraví.

 

 

 

ZTljYjc1Z