PHARMA NEWS - odborný časopis

Holá hlava sluší jen některým mužům…

RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

lasy jsou charakteristickým znakem každého člověka. Blond, či tmavé, krátké nebo dlouhé, mnohdy (zvláště pro děvčata) jsou nástrojem pro zkrášlování. Také jsou typickým projevem dědičných znaků po předcích, a to ať co se týče barvy, tak také co se typu týče (rovné, vlnité, kudrnaté), ale samozřejmě také kvality, tedy hustota, zdraví a trvání, než vlasy začnou šedivět a řídnout. S věkem samozřejmě chápeme, že vlasy rostou pomaleji, nebo že ztrácejí svou barvu, případně řídnou. Ale pokud vlasy odcházejí ve třiceti, je ten správný čas k obavám.

Ztráta vlasů je docela zvláštní záležitost. Spousta lidí ji neřeší, ale druhá spousta lidí z ní šílí. Zde je nutno zdůraznit, že nepřirozená ztráta vlasů je onemocnění jako každé jiné. Ovšem díky tomu, že není životu nebezpečně a ve většině případů ani nebolí, největší zásah dostává pacient v rovině psychické a sociální než v té fyzické.

Teď je ideální moment pro zopakování definice zdraví dle WHO: Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody. A právě ta duševní pohoda dostává hodně zabrat. Ztráta vlasů může pacienta ovlivnit více než je dobré. Ztráta sebevědomí, pocit méněcennosti a spousta dalších potíží, které se na to nabalí.

Pojďme to vzít více do hloubky. Onemocnění, kterému říkáme laicky plešatění, má svůj odborný název. Alopecie je stav nefyziologické ztráty vlasů. Záměrně používáme slovo nefyziologické, protože člověk během svého života pravidelně „vyměňuje“ vlasový porost. A tedy nejen vlasový. Problém se vlastně týká veškerého ochlupení lidské pokožky.

Alopecie je tedy onemocnění, které postihuje pacienty různého věku, různého pohlaví, a hlavně z různých příčin. Proto se při diagnostice dbá na poměrně podrobné zmapování jak osobní, tak rodinné anamnézy, která může lékaři pomoci zjistit, co alopecii vyvolalo. Patří sem například:

• věk pacienta

• rodinná anamnéza

• farmakologická zátěž

• krevní obraz, mikrobiologie

• hladina androgenních hormonů

• fyzikální vyšetření kštice

• stresové situace

• prostředí, ve kterém pacient žije

 

A právě rozličná etiologie onemocnění je příčinou mnoha různých druhů alopecie. Z hlediska projevů se dělí alopecii na dvě hlavní skupiny, a to na nejizvící a jizvící alopecie. Nejizvící alopecie vykazuje pouze ztrátu ochlupení bez klinického poškození pokožky, zatímco jizvící alopecie je provázena detekovatelným poškozením pokožky kštice.

Pochopení onemocnění je důležité zejména proto, aby bylo možné ztrátu vlasů buď úplně zastavit, nebo alespoň zpomalit a hlavně, zabránit jejich úplné ztrátě. Výjimkou je ztráta vlasů a dalšího ochlupení u onkologických pacientů, způsobená podáváním chemoterapeutické léčby. Tam po ukončení léčby většinou dochází k návratu k normálu, dokonce existují případy, kdy vlasy pak narostly hustší a v lepší kvalitě.

Další problém souvislosti s léčbou zahrnují některé kazuistiky u pacientů léčených pro roztroušenou sklerózu, kde se vyskytovala taktéž forma alopecie.

Naopak zcela typickou formou alopecie je ztráta vlasů ovlivněná hladinou androgenů a jejich metabolické cesty. Androgenní alopecie je považována za nejčastější formu a často se jedná o dědičnou záležitost. Přestože z názvu by se dalo předpokládat, že se jedná čistě o mužskou problematiku, tato forma se vyskytuje i u žen, většinou v souvislosti s nějakým gynekologickým zákrokem, nebo například po přechodu, kdy dochází ke změnám poměrů hormonů v těle.

Pro alopecii je důležité včasné zachycení, ale také správná diagnostika. Každá forma alopecie má doporučený určitý způsob léčby a čím dříve je zahájena, tím větší pravděpodobnost úspěchu. Zde je také vhodné zmínit, že na alopecii se lze dívat jako na onemocnění (androgenní alopecie) ale také jako na symptom nějakého jiného onemocnění. A to například jiné kožní onemocnění, kde je alopecie pouze průvodním znakem, nebo některé další závažné problémy jako dlouhodobé vystavení stresu, onkologické onemocnění, případně infekce organizmu.

Komplexní diagnostika je podstatným krokem v tomto onemocnění, ale ani tak nemusí zaručit pacientovi stoprocentně úspěšnou léčbu. Proto se na problému alopecie podílejí různé specializace lékařů, kromě dermatologů také gynekologové, psychologové a další odbornosti, tak aby diagnostika byla co nejpřesnější a nejdůslednější.

Alopecie sice nebolí, ale ztráta sebevědomí a pocitu vlastní důstojnosti ve společnosti může mít dalekosáhlý důsledek ve zdravotním stavu každého takto postiženého pacienta.

 

Litvik R., Zapletalová O.: Výpad vlasů v důsledku léčby roztroušené sklerózy, Neurol. praxi, 2017; 18, 121–125.

Marques E., Tanczosová M., Arenbergerová M.: Alopecie – přehled, příčiny
a současné možnosti léčby, Dermatol. Praxi, 2020, 14, 124–132.