PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

HOŘČÍK aneb od dolomitu k azbestu



HOŘČÍK aneb od dolomitu k azbestu

RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Asi byste dlouho hledali někoho, kdo neví, že existuje hořčík, kdo nezná alespoň jeden z faktů o tomto prvku. Ale umíme maximálně využít jeho potenciál? Víme o hořčíku vše to užitečné pro lidské zdraví?

Historie, objevy a první využití

O hořčíku se děti učí už na základní škole. Při studiu periodické tabulky prvků se seznamují s elementárními vlastnostmi. Ke zdraví se toho asi nedozví, spíše fyzikální a chemické vlastnosti. Ve vztahu k přirozenému výskytu se dá říci mnoho zajímavého. V čisté podobě se hořčík v přírodě prakticky nenachází díky své reaktivitě, ale co se minerálů týče, je příroda velmi bohatým zdrojem, který bývá označován za „nevyčerpatelný“. Hořčík je součástí nejen přírody jako takové, ale nalezneme jej i v zemské kůře a také ve vesmíru.

Nejznámějším minerálem bude pravděpodobně dolomit. Jeho popis, označení s ním spojená a také historie mne zaujala. Dolomit, dolomity, dolomitický vápenec a dokonce dolomitizace. To je trošku moc dolomitu. Na počátku tohoto označení stál vědec. Francouzský mineralog a geolog Déodat Gratet de Dolomieu. Který žil v letech 1750-1801. On popsal dolomit při průzkumu pohoří Dolomity v Itálii a po tomto vědci byly Dolomity také pojmenovány. Pohoří je dokonce od roku 2009 zapsáno ve světovém dědictví UNESCO.

Druhou zajímavostí je fakt, že do skupiny dolomitů patří krom samotného dolomitu také další minerály se stejným uspořádáním a obsahem hořčíku. Název, který mne zaujal, je kutnohorit. Tento minerál ze skupiny dolomitů byl totiž popsán a následně pojmenován u nás. V roce 1901 jej totiž popsal a pojmenoval Antonín Bukovský podle lokality Kutné Hory. Minerál se pak nalezl i v dalších místech Evropy a také mimo ni, ale název mu už zůstal.

Od neživého k živému

Hořčík, to není jen hromádka kamenů a nějaké pohoří. Hořčík je také významným biogenním prvkem nejen pro rostlinou ale také živočišnou říši. Je například součástí chlorofylu a je tedy nepostradatelný pro proces fotosyntézy. Pokud bychom hledali zdroj hořčíku, pak mořská voda je jedním z významných zdrojů hořčíku na Zemi.

Pokud bychom pátrali po zdroji hořčíku v potravě, tam je prvek hojně zastoupen například v oříšcích jako jsou mandle, kešu ořechy, para ořechy. Také spousta semen a luštěnin. Piniová semínka, lněná či dýňová, čočka, fazole, sója, cizrna. Z ostatních potravin jsou to banány, pomeranče, datle, meruňky, špenát a artyčok. Z masa hlavně kuřecí prsa, tuňák a některé další ryby. A dále kakaové boby, což je pozitivní pro „mlsaly“ a také celozrnné pečivo. Zde jen chci zdůraznit, že celozrnné pečivo není totéž, co vícezrnné. A pozor, když si zajdete do pekárny, velmi často obsluha ani netuší, jaký je v tom rozdíl a také (z osobní zkušenosti) když požádáte o nějaké celozrnné pečivo, klidně si můžete odnést to vícezrnné, protože to prodavačky nerozlišují. Ideálně se tedy naučte péct domácí celozrnné pečivo.

Co všechno hořčík umí?

Nejvíce mne z výčtu potravin bohatých na hořčík zaujala kombinace kakao a banány. Dvě oblíbené položky, ke kterým se ráda v diskuzích vracím, protože obě potraviny podporují tvorbu serotoninu. Což jak známo je hormon štěstí. Hořčík velice úzce souvisí s mentální kondicí jedince. Mírní deprese, pozitivně ovlivňuje únavu a vyčerpání organizmu. Hořčík je důležitý pro správnou činnost svalů, stavbu kostí, oběhový systém, jako prevence infarktu.

Nedostatek může být zapříčiněn nedostatečným přísunem v potravě, jeho přílišnou spotřebou (sportovci) nebo konzumací potravin, které přirozené využití hořčíku z potravy snižují – sem patří na prvním místě alkohol, ale může to být i nadměrná konzumace uzenin či bílého pečiva.

Literatura uvádí, že denní dávka by se měla pohybovat kolem 300 mg, ale je to dosti individuální. V některých případech potřeba hořčíku stoupá. Za prvé s věkem, dále u těhotných a kojících žen, při onemocnění srdce, a pak také již zmínění sportovci. Tam se doporučuje zvýšení příjmu hořčíku minimálně o 10 %.

Když hořčíku není dost

Nejznámějším příznakem mezi laickou veřejností budou asi svalové křeče. To je moment, kdy pacient zavítá do lékárny, aby tento důležitý prvek do těla doplnil. Ale patří sem i zvýšená podrážděnost, nespavost, někdy bušení srdce, arytmie, A dlouhodobý výpadek tohoto prvku může ovlivnit vznik depresí nebo schopnost těla detoxikovat. S tím se ale tak často nesetkáme. Pacientů, co přijdou do lékárny a chtějí hořčík na svalové křeče je docela dost, těch, co by přišli do lékárny se slovy, že potřebují hořčík, protože jsou podráždění, takových mnoho nebude.

Spektrum preparátů – jak si správně vybrat

Při výběru preparátu je důležité, zda pacient řeší vyvážený přísun vitamínů a minerálů, nebo zda už řeší nějaký problém, který vyžaduje intenzivnější přísun hořčíku.

Preparáty s obsahem hořčíku jsou k dispozici v různých formách pro perorální užití. Aktuální farmaceutický trh nabízí klasické tablety, rozpustné tablety, prášek pro přípravu roztoku a také prášek k užití bez zapíjení.

Co je zajímavé, tak poměr mezi množstvím hořčíku v potravě a hořčíkem, který je resorbován, není přímo úměrný. Literatura uvádí, že při přijetí 100 mg hořčíku se resorbuje přibližně 80 %, ale při přijetí 1000 mg je to pouze 20 %, tedy čím více jej přijmete, tím méně se jej vstřebá.

Důležitá je také forma hořečnaté soli. Zatímco například sulfáty se vstřebávají spíše hůře (známé jako epspomská sůl a jsou lepší pro zevní použití), dále například oxid hořečnatý, jehož využitelnost se pohybuje mezi 10-20 %, v závislosti na tom, zda jej pacient užil po jídle, nebo na lačno.

Naopak chloridy, citráty, L-aspartáty a L-glutanáty se vstřebávají dobře až velmi dobře. Glycinát je považován za velmi dobře dostupnou formu hořčíku. U organických forem se pohybuje využitelnost kolem 60-80 %.

Monokompozitní preparáty se pohybují mezi 250-500 mg na tabletu, dvoj a trojkombinace mezi 50–150 mg. Nejčastěji se kombinuje hořčík s vitamínem B6, a pak také kombinace vápník, hořčík, zinek. V multivitaminových preparátech je obsah hořčíku spíše nižší (do 100 mg).

Když se vrátíme k problému svalových křečí, jak jsme již zmínili, sportovci by měli přijímat o něco vyšší procento hořčíku, než lidé co „lenoší na kavalci“. Důležité je, aby přísun hořčíku byl kontinuální, nikoliv nárazově před nebo po náročném výkonu. Sportovci tak mají v lékárně na výběr mimo čistého hořčíku z celé řady preparátů jako jsou kombinace hořčík – draslík, hořčík – vitamin B6, nebo kombinace obojího tzn. hořčík – draslík – vitamin B6, a teď relativně nově také zajímavá kombinace hořčík-draslík-B vitaminy-aminokyseliny.

Na závěr

Hořčík není všelék. Na druhou stranu někdy si jeho skrytým nedostatkem zbytečně vyvoláváme nepříjemné zdravotní komplikace, které by nemusely být. Pokud už nezvládáme udržet pestrý jídelníček, což by byla jistě ta nejlepší cesta, návštěva lékárny a výběr vhodného doplňku stravy naše tělo jistě ocení.

 

Zdroje a doporučená literatura:

Čížková S.: Hořčík a jeho význam ve výživě (Bakalářská práce), 2009, LF MU.

www.benu.cz

 

 

 

MTFjMTRiN