PHARMA NEWS - odborný časopis

Krev – co ví, co my ne?

RNDr. Lenka Grycová, Ph.D

Krev, a to nejen lidská, její znalost a teoretické či praktické zkušenosti jsou nedílnou součástí lidských životů. S krví jsou spojeny první léčebné úkony, mýtické rituály, historické dokumenty. Pro lidské zdraví a hlavně pro diagnostiku onemocnění, je znalost lidské krve bezpodmínečná.

Instinkt, mýty či šarlatáni

Mnohem dříve, než si lidé začali osvojovat znalosti ohledně krve, byly určité úkony součástí jejich životů. Tak rychle jak si lidé začali uvědomovat, že nějaká krev existuje, velmi rychle pochopili, že její ztráta může být spjata až se ztrátou života samotného. Zvířecí krev se pak velmi rychle stala součástí určitých rituálů a obětních procesů. S těmito oběťmi se můžeme setkat například i ve Starém zákoně.

Ovšem není pravda, že by mýty spjaté s krví usnuly v pravěku, nebo středověku. Nepřesnosti, manipulace s informacemi, cílená dezinformace, to vše bylo součástí i doby skoro nedávné. Jedním fenoménem bylo pouštění žilou, které časem nahradilo přikládání pijavic. Další pojem je mnohem morbidnější. V období po druhé světové válce se můžeme setkat s publikacemi popisující jev, označovaný jako rasová hygiena.

Některé historické milníky

S krví je spojena řada objevů a také řada tragických okolností, které těmto objevům či inovativním postupům předcházely. Dnes si už absenci mnoha z nich ani nedovedeme představit a jsou pro nás samozřejmostí, ale ve své době byly převratnými kroky kupředu v tehdy moderní medicíně a mnohým vděčíme za spousty zachráněných životů. Z historických dat vybíráme ty nejzajímavější:

1656    popis lymfoctů (G. A. Borelli)

1665    popis nitrožilní aplikace (Johann Sigismund Elsholtz)

1669    popis první krevní transfúze uskutečněné mezi psy (Richard Lower) uskutečněné někdy mezi roky 1665-66

1667    první transfúze krve podaná člověku (Jean Baptiste Denis)

1684    popis prvního chemického rozboru krve (Robert Boyle)

1842    objev krevních destiček (Alfréd Donné)

1862    objev hemoglobinu

1901    první popis krevních skupin – A, B a O ( Karl Landsteiner)

1907    objev 4. skupiny AB (Jan Jánský)

1940    objev Rh faktoru

Krevní obraz

KO je screeningové vyšetření krve, které je nedílnou součástí každého většího vyšetření. Pokud jsou jednotlivé hodnoty krevního obrazu v referenčním rozmezí pro jednotlivé složky krve, pak je vše v pořádku, pokud kterýkoliv z parametrů vybočuje z referenčního rozmezí, je to první signál, že je v těle něco v nepořádku. Dalo by se říci, že krevní obraz odráží obraz našeho zdravotního stavu.

Nutno dodat, že existují určité výjimky ze základního pravidla. Existují pacienti, kteří mohou mít některý parametr mimo referenční rozhraní a budou zcela v pořádku. Stejně tak, jako někteří lidé mají vyšší tlak a je to pro ně standard, nebo naopak nižší tlak, než je obvyklé. Ale k tomu se ještě dostaneme. Ale i naopak některá onemocnění nemusí být vždy zaznamenatelná na změně krevního obrazu.

Výkyvy v oblasti leukocytů (ať už pod nebo nad normální mez) mohou být signálem pro infekční onemocnění, nádorové onemocnění, poruchy imunitního systému, případně intoxikace organizmu. Odběr krve a její následný rozbor je důležitým krokem při přípravě na operaci, k určení krevní skupiny, a tedy i k přípravě na transfuzi. Ale patří sem například i zkouška k určení otcovství, nebo test na návykové látky.

Krevní skupiny

Již jsme se zmínili o objevu krevních skupin. Tento objev je spojen s mnoha emocemi, dohady a smíšenými pocity. Na těchto objevech pracovalo nezávisle mnoho vědců, jejich objevy se překrývaly a tak se vedou dohady o prvenství, míře zásluh a ocenění. Na výzkumech spojených s konečným objevem krevních skupin se podílelo několik nezávislých vědeckých kapacit. Jejich objev je datován do roku 1901 a jméno s tímto objevem spojované je jméno Karl Landsteiner. Nezávisle na něm pracovali na stejném výzkumu také český lékař Jan Jánský a americký vědec William Moss. V roce 1930 pak získal Karl Landsteiner za práci na krevních skupinách Nobelovu cenu.

Nenáleží mi hodnotit, jak se jednotliví vědci podíleli na objevu, ani si nemohu dovolit posoudit, zda ocenění bylo spravedlivé, či mělo být rozděleno mezi všechny vědce. O Janu Jánském se v literatuře hovoří jako o objeviteli 4. skupiny AB…

Co je ovšem podstatné, je objev samotný. V dnešní době považujeme spousty věcí za samozřejmé a neuvědomujeme si, jak moc některé objevy změnily životy lidské populace. Vědecké výzkumy nezávislých týmů probíhaly přibližně mezi roky 1901-1910. Dnes nám to už připadá hrozně dávno. Ale když se nad tím zamyslím a uvědomím si, že dědeček byl ročník 1905, pak je ta časová vzdálenost najednou mnohem menší. Když se dědeček narodil, ještě prakticky nikdo netušil, co jsou to krevní skupiny a představa transfúze pro záchranu života byl obor stále ještě v plenkách.

Objev Rh faktoru přišel až o dalších skoro 40 let později. Rh faktor neboli Rhesus factor. Tento konkrétní typ antigenu byl v roce 1940 pojmenován po opičce, díky které byl tento specifický faktor objeven – Macacus rhesus (jako synonymum je uváděno jméno Macaca mullata).

Jednou z dalších zvláštností jsou statistické hodnoty zastoupení jednotlivých krevních skupin a Rh faktorů v populaci. Dle rozložení dat se dá velmi snadno určit, zda se jednalo o testování evropské skupiny lidí, či byli respondenti z Afriky, nebo jiné více exotické země. Statistické rozložení jednotlivých krevních skupin, ale i Rh faktoru je totiž spojeno s lokalitou na zemi.

To nás vede zpět k objevu krevních skupin, a proč na poprvé Karl Landsteiner neobjevil všechny 4 skupiny. Skupina AB je totiž skupina s nejnižším statistickým výskytem a vzhledem k tomu, že první testy prováděl Landsteiner pouze na svých kolezích z laboratoří, a výskyt této skupiny je signifikantně nižší než u ostatních 3 skupin. Pokud bychom to hodně, ale hodně zobecnili, pak by se jednalo o poměr přibližně 3:3:3:1 pro skupiny A, B, 0 a AB.

Co se Rh faktoru týče, tam evropská populace vykazuje přibližně 84% Rh+ a 16% Rh-. U populace v Africe a některých dalších mimoevropských zemích se procento Rh- pohybuje například jen do 1%.

Tranfúze a zákon o krvi

Krev jako surovina je stále nedocenitelnou součástí mnoha medicinských oborů. Její zpracování a manipulace s ní se řídí platnou legislativou jak na státní tak i na mezinárodní úrovni. Vyhláška č. 143/2008 Sb. zpracovává předpisy Evropské unie související s odběrem krve, jejím zpracováním, uchováváním a distribucí mimo domovský stát. Základními body této vyhlášky jsou:

 

• odběr a postupy prováděné v souvislosti s odběrem, vyšetření, zpracování, skladování, distribuci lidské krve a jejích složek, transfuzních přípravků a surovin z lidské krve a jejích složek pro výrobu léčiv

• výdej transfuzních přípravků, dovoz transfuzních přípravků a suroviny pro další výrobu ze země, která není členským státem Evropské unie a jejich vývoz do země, která není členským státem Evropské unie

• systém jakosti a správnou výrobní praxi

• posouzení způsobilosti dárce krve a jejích složek a výběr dárce

• jakost a bezpečnost transfuzních přípravků a surovin pro další výrobu

• povolení výroby transfuzních přípravků a suroviny pro další výrobu

• hemovigilanci a sledovatelnost

Chirurgové by si už nedokázali představit operaci bez transfúze. Ale krve je v dnešní době nedostatek. V České republice je kolem 30 tisíc dárců krve a jsou sdružováni ve dvou spolupracujících registrech. Evidence v registrech je dobrovolná a dárce z něj může kdykoliv vystoupit. Na druhou stranu existuje ještě jeden registr spojený s dárcovstvím krve, a to Národní registr osob trvale vyloučených z dárcovství krve (NROVDK). Tento registr je naproti tomu nedobrovolný a je definován takto:

„Účelem zjišťování požadovaných údajů je registrace osob, u kterých jsou z definovaných důvodů, obvykle pro nosičství závažné krví přenosné infekce, z dárcovství trvale vyloučeny (jde např. o osoby s hepatitidou B a C, HIV ev. jinými infekcemi). Cílem registrace je zvýšit bezpečnost transfuzních přípravků určených k léčbě nemocných v ČR a snížit riziko přenosu závažných infekcí. Vzhledem k závažnosti případného přenosu infekce krevní transfuzí je nutné evidovat osoby vyřazené z dárcovství krve i bez jejich souhlasu. Vyřazené osoby je nutné dohledat jmenovitě, registr nelze anonymizovat (s výjimkou statistických výstupů). Registr musí být provozován v elektronické verzi tak, aby potenciálního „rizikového“ dárce bylo možné identifikovat včas, tj. hned při příchodu do zařízení transfuzní služby a dříve, než krev či její složku daruje.“

 

Nezapomeňme na krevní tlak

Poslední bod, který bychom měli ve spojení s krví zmínit, je krevní tlak. Kolik je ideální krevní tlak? Podle mezinárodní zdravotnické organizace (WHO) je ideální tlak 120/80. Pokud tlak stoupne nad toto ideální číslo, je dělen do několika skupin:

• normotenze - ≤ 130/85

• vyšší normální tlak 130-139/85-90

• mírná hypertenze - tlak 140-159/90-99

• středně závažná hypertenze - tlak 160-179/100-109

• těžká hypertenze - tlak nad 180/110

 

Vysoký krevní tlak bývá označován jako „tichý zabiják“. Jeho výskyt může být spojován s nadváhou, ale není to vždy pravidlem. Problém vysokého tlaku je fakt, že je to nemoc, co nebolí. Kromě dlouhodobého a většinou chronického stavu mohou být pacienti vystaveni okamžitému zvýšení krevního tlaku vlivem fyzické námahy, stresu a dokonce i hluku. Existuje studie, označovaná jako „HYENA“, která prokázala přímou spojitost mezi expozicí hlukem a zdravotními komplikacemi u pacientů s vysokým tlakem.

 

Na závěr

Krev je pro lidský život nepostradatelná. Je zdrojem informací, stejně tak jako neodmyslitelným nástrojem při záchraně života, stejnou měrou pak životně důležitým orgánem, o který bychom se měli starat stejně jako o zbytek našeho organizmu.

 

Zdroje:

Vyhláška č. 143/2008 Sb. (znění z 13.7.2018)

Drobilová A.: Historie a současnost laboratorních vyšetřovacích metod krevního tlaku, Bakalářská práce, 2016, UK.

www.mzcr.cz/hlukovemapy/obsah/vysoky-krevni-tlak_3419_30.html