PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Lze s nemocemi bojovat lidskou individualitou?



Lze s nemocemi bojovat lidskou individualitou?

Každý živý tvor na planetě je jistým způsobem individuální. I když se snažíme porozumět evoluci, i když se snažíme vše kolem nás systematizovat, mít možnost vše zařadit do databází, škatulek, tabulek a nenechat nic nezařazeno, je to vlastně marná práce. Tak jako nenalezneme dva stejné otisky prstů, tak jako je těžké najít dvě identické osoby, stejně tak je těžké najít dva pacienty, jejichž konstituce, zdravotní stav a rodinná anamnéza bude identická.

RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Když řešíme nějaký zdravotní problém, lékaři chtějí znát základní anamnézu. Chtějí vědět, co za nemoci jste již prodělali, zda máte za sebou nějaké operace, zda berete nějaké léky, zda jste na nějaké léky alergičtí. Čím více toho lékař ví, tím lépe se mu daří stanovit diagnózu. Proto se při konkrétních problémech doptávají také na rodinnou anamnézu, protože dědičnost hraje také svou roli, zvláště když se jedná o nemoci, které se táhnou rodovou linií.

Jak probíhá kontakt mezi pacientem a lékařem? Pacient je nemocný a bavme se se teď o velmi obecném „ONEMOCNĚNÍ“, lékař určí diagnózu a předepíše léky. Pak mohou nastat určité alternativy. Buď je to onemocnění, které je za všech okolností senzitivní vůči léčbě, nebo je to onemocnění, které navzdory léčbě vzdoruje, a nebo je to onemocnění, které by i bez léčby ustoupilo, ale třeba v delším intervalu.

A teď si představte, že jedno onemocnění může přijít k pacientovi více cestami. Pak se často stává, že určení, co nemoc vyvolalo, je velice důležité, protože například ovlivní výběr léků. Ale co je důležitější, může ovlivnit také výsledek léčby, tedy to, zda léčba bude nebo nebude úspěšná.

A už se nám to rozrůstá. Máme tu ONEMOCNĚNÍ, máme diagnózu, máme vyvolávající faktor a máme léčbu. A opět stojíme na rozcestí. Buď léčba zabrala, nebo také ne.

Říkáte si, že už Vás tím zlobím? V lékárně si lidé chodí pro léky na tlak, pro léky na bolest, na cholesterol, na cukrovku, a kdyby nezabíraly, asi by si nechodili… Ale my tu nemluvíme o lécích a jejich účinku, bavíme se tu o tom, KOMU jsou podávány.

Tak tedy zpět. Dejme se na našem rozcestí cestou, kdy léčba nezabrala. Něco se nezdařilo. A možností je hned několik:

•          Pacient je hypochondr a není vůbec nemocný

•          Lékař špatně určil diagnózu

•          Příznaky vyvolalo něco docela jiného

•          Nebyla zvolena správná léčba vzhledem k předešlému

A teď si řekněme, že ani jedna z výše uvedených možností to není, ale ani jedna strana to neví jistě. V této chvíli začínají být pacient i lékař nervózní, protože se jejich společné dílo nedaří. Hm, tady bych se asi měla zastavit. SPOLEČNÉ DÍLO PACIENTA A LÉKAŘE. Medicína není sólový výstup pacienta následovaný sólovým výstupem lékaře. Medicína je minimálně duet. Společná práce pacienta a lékaře, která má vyústit ve společný výsledek a tím je zdravý pacient. Samozřejmě v případě, že nemoc je léčitelná, nebo alespoň stabilizace pacienta, v případě že léčitelná není. Je to samozřejmě nejen o schopnostech a zkušenostech lékaře, ale také o důvěře pacienta k lékaři. Někdy se může jednat o obecnou důvěru ve zdravotní systém jako takový.

Kam se posouvá řešení problému? Záleží na jedincích. Nová kontrola všech výsledků a vyšetření, ujištění se, že pacient je opravdu nemocný, kontrola příznaků, úprava dávkování, či zvolení jiného léku z možného výběru pro danou diagnózu.

V tomto momentu jsem byla zvědavá na reakce laické veřejnosti, kde si lidé prošli u lékaře nějakou zkušeností tohoto typu. A tak jsem se ptala. Zajímalo mne co se dělo a co si přáli, aby se dělo. Jak na ně situace působila a jaké měli pocity. Ano, ano už jistě víte, kam mířím…

Kouříte? Pijete? Máte nadváhu?

Už jste se setkali se situací, kdy se Vás lékař ptal, zda kouříte, pijete nebo jíte tučná a smažená jídla? Alkohol, nikotin a tučná jídla samozřejmě napomáhají jistým civilizačním chorobám, ale opravdu nejsou viníkem všech onemocnění. Lidé, kteří trpí nějakou nemocí, u které se léčba nedaří, ztrácejí naději, jsou senzitivnější vůči komunikaci. V této chvíli to lékař NESMÍ vzdát.

Co může lékaři hodně pomoci, je rodinná anamnéza. Některá onemocnění jsou dědičná, některá ne. Predispozice k onemocnění samozřejmě ještě nemusí vyústit v onemocnění samotné. Ale jsme zpět u individuality pacienta. Je důležité, co si s sebou neseme po svých předcích. Cukrovka, vysoký tlak, problém s cholesterolem, některé druhy nádorových onemocnění. Také například embolie, nadváha, psychická onemocnění, autismus.

Vraťme se teď na začátek. Diagnostika pacienta, zvláště ta zaměřená na dědičnost,  je důležitá. Může odhalit jak onemocnění lehká až po ta závažná. Od alergických reakcí, přes vrozenou trombofilii, poruchu autistického spektra až k riziku nádorového onemocnění. Některé výsledky získáte z krve, některé histologickým odběrem, některé z DNA. Věnovat se rozpoznání individuality jedince a jeho nemoci je důležité. I kdyby se jednalo třeba jen o kultivaci při onemocnění horních cest dýchacích pro určení správného antibiotika pro léčbu. Protože to minimalizuje zátěž léčby a maximalizuje efekt podaného léku.

Když u pacienta zjistíte vrozenou Leidenskou mutaci, pak tato informace mu může zachránit život. Každopádně, lidé se potýkají i s nemocemi, které jsou kombinací vrozených dispozicí a nezdravého životního stylu. Nejproblematičtější onemocnění, která nejsou bezprostředně život ohrožující, jsou například nadváha, či kožní onemocnění. Ano, nadváha je nemoc. A každý člověk, kterému lékař řekne, že musí shodit, většinou ví, že rodinná predispozice je velkou zátěží jak fyzickou, tak psychickou. Bohužel, už se od lékaře většinou nedozví, jak na to. (Anebo dozví, ale ne vše by se tu dalo prezentovat.) Studie dědičných znaků v tomto odvětví medicíny může být velkým přínosem.

Také kožní onemocnění jako je psoriáza, alopecie, či atopický ekzém, jsou ovlivněny dědičnou predispozicí. Genetická analýza v těchto případech je opravdu velmi užitečným nástrojem. Doby, kdy se na každý ekzém dávalo mýdlo, rejžák a pak glycerín, jsou už naštěstí pryč, ale stále se setkáváme s problematickými stavy a dlouhodobou středně efektivní léčbou. Tam, kde lékaři mohou využít moderní metody jak v léčbě, tak právě v diagnostice, přináší tato snaha ovoce. Precizní diagnostika v podobě DNA analýzy, která umožňuje řešení kožních potíží s maximální efektivitou. Kožní onemocnění jsou totiž spojena často s velkou vnitřní frustrací pacienta a neměla by být podceňována i když se v těchto případech nejedna o život ohrožující stav.

 

 

ODEzOD