PHARMA NEWS - odborný časopis

Moderní formy léčby stresu, úzkosti a napětí

RNDr. Martin Štula

Jaro je již v plném proudu. Zvyšující se teploty a prodlužující se dny mají pozitivní vliv na psychiku. Přesto však mnozí z nás zažívají nepříjemné pocity úzkosti, vyvolané nejrůznějšími stresovými stavy. Už dva roky naše životy ovlivňuje pandemie onemocnění covid-19 (která je nyní naštěstí snad na ústupu). K psychické pohodě však nepřispívají ani každodenní zprávy o situaci na Ukrajině. Velký stres a úzkost nyní zažívají lidé, kteří k nám před válkou utíkají. Ale nemusí jít jen o situace, které působí na celou společnost. Starosti, stres a úzkost zažíváme i z mnoha jiných příčin, se kterými se ve svém životě můžeme potkat – nemoc, úmrtí, problémy v rodině, v práci nebo ve škole, nešťastná láska… Je toho spousta. Pokud se z úzkostných stavů stane nemoc, je potřeba vyhledat pomoc psychiatra. S většinou běžných úzkostí, které dříve či později odezní, si však obvykle dokážeme pomoci sami.

Úzkost je z lékařského pohledu složitá kombinace emocí, zahrnujících strach, zlé předtuchy a obavy. Často je doprovázena fyzickými příznaky, jako je bušení srdce, pocit nevolnosti, bolest na hrudi, zkrácené dýchání či chvění rukou. Je to nepříjemný emoční stav, jehož příčinu není možné definovat. Zatímco strach je odpovědí na konkrétní nebezpečí, úzkost bývá iracionální. Zahrnuje obavy z nebezpečí, které neexistuje nebo je vysoce nepravděpodobné. Úzkost může být akutní, trvat krátce, nebo dlouhodobá. Intenzita úzkosti je různá, od lehkého neklidu až po stav paniky.

Úzkost je do jisté míry přirozeným stavem, reakcí na stres. Pomáhá nám mobilizovat energii, lépe se soustředit a čelit nebezpečné situaci, která hrozí. Stejně jako strach, vztek, smutek nebo štěstí je pro nás přiměřená úzkost důležitá. Umožňuje nám přežít. Nesmí však překročit určitou mez. Problémem se stává, pokud tyto stavy trvají dlouho, objevují se často, nejsou adekvátní situaci, či dokonce vůbec nemají reálný základ. Potom hovoříme o úzkostných poruchách. Ty již považujeme za nemoc (či spíše celou skupinu onemocnění) a vyžadují odbornou psychiatrickou pomoc. Lékaři rozlišují různé typy úzkostných poruch. Jejich vyjmenování a popis by však byly nad rámec tohoto článku. Zde se soustředíme na stavy, které mohou v běžném životě potkat každého z nás a se kterými by si měl psychicky odolný jedinec umět poradit sám. Zde je několik rad, které nám mohou pomoci.

Toxické myšlenky

Příčinou vzniku úzkosti jsou určité automatické myšlenkové toky, které si většinou vůbec neuvědomujeme. Můžeme se však pokusit tyto řetězce toxických myšlenek odhalit. V případě, že tento zraňující myšlenkový pochod známe a poznáme jeho začátek, můžeme jej včas přehlušit jiným podnětem – změnou prostředí a činnosti, poslechem hudby, pohybem a podobně.

Práce s dechem

Úzkost vede k podvědomému zkracování dechu, což vede ke zvýšené koncentraci kyslíku v krvi. To zhoršuje nepříjemné tělesné stavy. Existují cvičení pro vědomou práci s dechem. S nácvikem mohou pomoci odborníci. Avšak nejjednodušší formu zvládneme sami. V klidu se posadíme nebo ulehneme a soustředíme se na vlastní dech. Pomalu se nadechujeme a vydechujeme. Po každém výdechu krátce zadržíme dech. V cvičení pokračujeme, dokud se úzkost nezmírní.

Životospráva a jídlo

Úzkost a s ní spojená stresová reakce zpomaluje činnost trávicího ústrojí a vyvolává ztrátu chuti k jídlu. Hladovění vede k nedostatku energie a zhoršení stavu. Na druhou stavu přejedení úzkost krátkodobě tlumí, proto někteří lidé tyto stavy řeší jídlem, především potravinami s vysokým obsahem cukrů. Přechodnou úlevu ale po čase přehluší pocit snížené sebeúcty či vztek na sebe sama.

Je proto potřeba dbát na pravidelné a vyvážené stravování s obsahem všech potřebných živin. Úzkostným lidem se nedoporučují žádné drastické diety. Škodlivé jsou především jednostranné změny jídelníčku, vylučující ze stravy sacharidy. Je vhodné vyvarovat se též většího množství kávy a energetických nápojů, které mají za cíl tělo „probudit“. Fyziologicky totiž vytvářejí mírný stres a nadměrná konzumace u citlivých jedinců může vyvolat panickou ataku.

Pohyb – balzám na duši

Fyzická aktivita je mocnou zbraní proti úzkostem všeho druhu. Pokud cítíme úzkost, která ještě není paralyzující, je dobré všeho nechat a vyrazit ven „vyčistit si hlavu“. Můžeme si jít třeba zaběhat. Nemusí to však být žádný náročný sport. I rychlá procházka či chůze do schodů mohou být prospěšné.

Alkohol? Jen nepodlehnout pokušení!

Mnoho lidí řeší úzkostné stavy alkoholem. Etanol krátkodobě dokáže navodit příjemné pocity uvolnění. Jedná se však o přechodnou úlevu, která nás může stát vysokou cenu i s úroky. Jakmile účinek odezní, úzkost se vrací v ještě horší podobě. Konzumace alkoholu, podobně jako dalších psychoaktivních látek, narušuje už tak křehkou neurofyziologickou rovnováhu a potíže spojené s úzkostí jednoznačně zhoršuje. Pokud máme tendenci hledat úlevu v alkoholu opakovaně, je to už jen malý krok od vzniku závislosti. Mnoho případů alkoholismu má své kořeny v úzkostných stavech.

Byliny – povolený doping

Zatímco po alkoholu bychom při úzkostných stavech sahat neměli, můžeme si vyzkoušet šetrně působící bylinné preparáty, případně čaje. Kozlík lékařský má mírné sedativní účinky a navodí pocit relaxace. Na rozdíl od anxiolytik však nevyvolává útlum a nehrozí vznik závislosti. Třezalka tečkovaná má rovněž mírné sedativní vlastnosti, pro které se dá využít v kombinaci s kozlíkem. Především však ovlivňuje zpětné vychytávání serotoninu na nervových synapsích v mozku. Využívá se proto její antidepresivní působení (viz Když úzkost přerůstá přes hlavu). S třezalkou bychom měli být opatrní, pokud užíváme jiné léky. Její interakce jsou známé. Klinický význam mají v dávkách vyšších než 1 gram, což se týká především registrovaných léků a čajových směsí. V doplňcích stravy je obsah třezalky vyhláškou omezen (max. 900 mg/den) a toto množství je relativně bezpečné.

 

Když úzkost přerůstá přes hlavu

Pomoc psychiatra bychom měli vyhledat, pokud na sobě pozorujeme následující stavy a chování:

•  Zažívám stavy, kdy mi je výrazně zle i fyzicky: silné bolesti hlavy, zažívací obtíže, pocení, svíravý pocit žaludku či hrdle, nevolnost, dušnost, bušení srdce, či dokonce infarktové stavy. Tělesnou příčinu těchto potíží však lékař vyloučil.

•  Úzkost mi zasahuje do života. Přestávám se chovat svobodně a určitým situacím, které mi dříve nečinily žádné problémy, se začínám vyhýbat. Kvůli tomu se dostávám do izolace.

•  Úzkostné stavy mě nutí vykonávat opakovaně určité činnosti, ze kterých se stávají rituály, například časté mytí rukou, uklízení, opakovaná kontrola věcí a vykonaných činností.

•  Začínám uplatňovat určité nové strategie, kterými se zajišťuji, abych úzkost zmírnil.

Mnozí lidé psychiatrickou pomoc odmítají. Na odborníka se obracejí v průměru až po sedmi letech trvání obtíží. Přitom neléčená úzkostná porucha mívá tendenci se zhoršovat. A čím později se s léčbou začne, tím hůře se nemoc zvládá.

Základem léčby je psychoterapie. Tou lze zvládnout většinu lehčích a středně těžkých stavů. Psychoterapie se zaměřuje na řešení příčin problémů. U těžších stavů se přistupuje k farmakoterapii. Lékem první volby jsou dnes moderní antidepresiva, někdy též kombinovaná s neuroleptiky. Anxiolytika ze skupiny benzodiazepinů lze předepsat ke krátkodobému použití pro překlenutí období, než se projeví účinek antidepresiv. Nesprávné a dlouhodobé užívání anxiolytik vede ke vzniku závislosti.