PHARMA NEWS - odborný časopis

MYKÓZY aneb SKRYTÝ NEPŘÍTEL ČÍHÁ VŠUDE

RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Když jsem přemýšlela, jak uvést toto téma, napadlo mě jedno takové až drastické rčení: Na houby raději do lesa, než do koupelny.

Ačkoliv se to může zdát neuvěřitelné, mykotická onemocnění jsou stále ještě na hranici mezi informovaností a tabu. Sice díky reklamám ve sdělovacích prostředcích už lidé snadněji nakupují přípravky proti mykózám a také je jich mnoho na recept, ale pořád není proinformovanost laické veřejnosti na úrovni, kterou bychom si přáli. A proto hurá za informacemi.

Odkud se bere?

Mykóza je invazivní onemocnění vyvolané mikroskopickými houbami (mikromycetami). Z hlediska etiologie jsou nejčastějšími původci mikromycety ze skupiny kvasinek a vláknitých hub. Mezi nejčastější původce vláknitých hub patří dermatofyta a to tří rodů Trichophyton, Epidermophyton a Microsporum. V případě kvasinek jsou to pak mikroorganizmy rodu Candida. Z hlediska epidemiologie se dělí mykózy do tří kategorií:

•           geofilní (přenos z půdy na člověka) vyskytující se v půdě, nebo na rostlinách

•           zoofilní (přenos ze zvířete na člověka) vyskytující se na kůži zvířat (psi, kočky)

•           antropofilní (přenos z člověka na člověka) vyskytující se pouze na kůži člověka

Zatímco mykózy zoofilního původu vyvolávají spíše akutní formy onemocnění, antropofilní mykózy mají často chronický charakter.

Zasažené části těla

Mykóza (plísňové onemocnění) je onemocnění jako každé jiné. Většinou patří mykózy mezi méně závažná onemocnění – nejčastěji onemocní kůže, případně sliznice. Vzácně ale mohou být postiženy vnitřní orgány, případně celé orgánové soustavy.

Jednou z nejčastějších mykóz, se kterou se setkáváme, je ta postihující chodidla. Plíseň se může vyskytovat mezi prsty, na ploskách nohou, dále se rozšiřovat. Tím nejčastějším je Tinea pedis, známá také jako „atletická noha“. Jak již název samotný napovídá, jedná se o onemocnění spojené se zvýšeným pohybem, pocením nohou, nevhodnou neprodyšnou obuví, často spojenou s nošením syntetických ponožek a „macerací pokožky“. Pokud naproti tomu nefungují preventivní opatření, končí to mykózou nohou.

Tato mykóza se objevuje statisticky mezi 30-60 rokem věku a častěji postihuje muže než ženy. Obecně se udává, že až 70% populace někdy čelilo Tinea pedis. Nejčastějšími původci jsou antropofilní Trichophyton rubrum a Trichophyton interdigitale. Přenos tedy může být iniciován například půjčenou obuví, společným ručníkem, návštěvou bazénu, či společnými sprchami ať už v práci nebo na dovolené. Mezi další zasažené části kůže dermatofyty patří kštice (Tinea capitis) a u mužů vousy (Tinea barbae). Tyto dvě posledně zmiňované opět progredují spíše v teplých měsících, kdy dochází ke zvýšenému pocení.

Druhou mykózou postihující končetiny je onychomykóza. Toto onemocnění zaujímá až 40 % všech onemocnění nehtů. Studie se mohou mírně lišit v závislosti na regionu, ale obecně se prevalence pohybuje mezi 2-13 %. Je zajímavé, že s věkem pravděpodobnost výskytu stoupá. Onychomykóza se projevuje změnou barvy, ztluštěním nehtu, případně zanícením okolní kůže. Toto onemocnění se často začne léčit až při výrazných vizuálních projevech, což může být dáno tím, že na rozdíl od Tinea pedis nemusí být nutně provázeno svěděním a dalším diskomfortem pro pacienta. U dětí se onychomykózy vyskytují spíše ojediněle. Je to dáno rychlejším růstem nehtů, menší nehtovou ploténkou a také minimálním nebo nulovým výskytem rizikových faktorů. Onychomykóza se může mnohem méně často vyskytnout i na nehtech rukou, zde je ale častějším původcem Candida albicans.

U dětí je častější výskyt kvasinkové infekce v ústní dutině – soor (nebo také orální kandidóza a v některé literatuře se můžete setkat s označením moučnivka). Původcem je kvasinka Candida albicans. Kandidóza je charakterizována bílým povlakem jazyka nebo dásní, často v důsledku užívání například antibiotik, případně při výrazném oslabení imunity.

Dalším onemocněním, které je poměrně časté svým výskytem a je vyvoláno mikromycetou kvasinkového původu, je vaginální kandidóza. Nejčastěji je vyvolána C. albicans, ale mohou to být i C. glabrata a C. tropicalis. Toto onemocnění může vznikat např. následkem snížené imunity, nesprávné hygieny nebo následkem po návštěvě bazénu.

Léčba není jen „namazat“ a je po mykóze

Léčba mykóz obecně je spíše dlouhý proces a vyžaduje určitou disciplínu. Onemocnění velmi často recidivuje, a to může být pro pacienta demotivující. Zvláště u mykóz nehtů. Léčba zahrnuje jak antimykotika ve formě mastí či krémů, ale také antimykotické laky na nehty, případně léčiva s perorálním podáním. V případě kvasinkových infekcí sem patří vaginální preparáty a u zasažení ústní dutiny různé gely a ústní vody s obsahem účinné látky.

Některé preparáty mohou být použity i preventivně – k ošetření pokožky nohou po návštěvě bazénu,  mycí gely s obsahem antimykotika k prevenci mykóz nohou, pokožky hlavy, nebo u mužů vousů.

Důležité je ale nepřerušit léčbu předčasně a důsledně dodržovat všechny pokyny. Mykózy jsou velmi často recidivujícím onemocněním.

Senzitivní pacienti to mají těžší

Stejně jako u jiných onemocnění jsou někteří lidé mnohem více náchylní k mykotickým onemocněním, případně jsou pro ně mykotická onemocnění rizikovější než pro ostatní pacienty. Patří sem například pacienti s diabetem, pacienti s nádorovým onemocněním, pacienti léčení opakovaně antibiotiky a dlouhodobá léčba cytostatiky.

U pacientů s diabetem mohou být projevy mykózy na nohou mnohem výraznější než u nerizikového pacienta. Také léčba antibiotiky či cytostatiky s sebou nese riziko větší pravděpodobnosti výskytu kvasinkových infekcí v dutině ústní.

O to více musí tito pacienti dbát na systémová opatření, správné hygienické návyky a zdravý životní styl.

Prevence

Člověk by měl být velmi opatrný, co se mykóz týče. Je velmi jednoduché si nějakou pořídit, ale následně je velmi složité se jí pak zbavit.

Pár užitečných rad:

•           zvláště opatrní by měli být lidé s citlivou pokožkou a se sklony k mykózám

•           ve vícečlenné rodině je vhodné nepoužívat společně ručníky

•           ve veřejných sprchách (např. u bazénů) používat obuv do sprchy

•           v případě nohou je užitečné používat antimykotické spreje do obuvi

•           ponožky raději bavlněné

•           není vhodné půjčovat si cizí obuv

•           častější hygiena v teplém či horkém počasí a při zvýšené fyzické aktivitě

•           ošetření antimykotickým krémem po návštěvě bazénu

•           použití speciálních mycích gelů pro ošetření kůže těla, hlavy či intimních partií

 

Proč vlastně u mykóz mluvíme o systémových opatřeních? Ze zkušeností vím, že u některých pacientů je léčba mykóz, pokud se hned v začátku správně neléčí, nebo pacienta neobtěžuje natolik, aby byl důsledný, otázkou ne měsíců, ale roků. Pokud je mykóza již chronickou, je každý pokus o zmírnění příznaků nedostatečně účinný. Systémová opatření tedy mohou působit v několika úrovních:

•           zefektivnění léčby, a tím zkrácení doby léčby

•           zamezení šíření ve společné domácnosti

•           zamezení šíření směrem k veřejnosti

•           prevence u rizikových skupin

•           snížená pravděpodobnost recidivy

Důležitá úloha lékárníka

Mykóza je typickým onemocněním, které chodí pacient řešit primárně do lékárny než k lékaři. Čím to je? Může to být dáno u každého pacienta z jiného důvodu, ale ty nejčastější budou asi jasné. Pacienti s mykózou na nohou nepředpokládají, že je třeba kvůli mykóze navštívit nutně kožní oddělení. Pacientky s vaginální mykózou si raději zajdou anonymně do lékárny než na gynekologii. A pak tu jsou pacienti, kteří řeší kožní problém a neví, že je to vlastně mykóza. Často jsou to pacienti, kteří si stěžují na změnu kůže v tříslech, nebo v záhybech kůže, například u obézních žen je riziko vzniku mykózy v záhybech pod prsy.

Pokud přijde pacient s tímto typem problému, je dobré jej takříkajíc trošku vyzpovídat, často tak lékárník mnohem lépe vyhodnotí situaci. Je dobré pacienta s jakýmkoliv typem mykózy směrovat nejen do léčby, ale hlavně do systémových opatření, protože je zde důležité zdůraznit, co jsme již uvedli na začátku – mykóza je onemocnění přenosné.

 

Zdroje:

Hamal P., Svobodová L.: Mykózy a antimykotika, Interní medicína pro praxi, 2011, 445-449.

Koliba P.: Vaginální dyskomfort, intimní hygiena, Praktické lékárenství, 2013, 139-141.

Skořepová M.: Mykózy u dětí, diagnostika a léčba, Pediatrie pro praxi, 2013, 170-172.

Kulíková Z.: Onychomykózy, Dermatologie pro praxi, 2015, 116-118.

Růžičková Jarešová L.: Povrchové kožní mykózy a péče o pokožku postiženou plísní, Dermatologie pro praxi, 2016, 20-23.

Obrovská M.: Léčba dermatofytózy kůže nohou volně prodejnými přípravky, Praktické lékárenství, 2019, 101-102.