PHARMA NEWS - odborný časopis

PHARMA NEWS - odborný časopis

Mýty o vodě a minerálkách



Mýty o vodě a minerálkách

Nejčastěji kupujeme balené vody, protože se s nimi snadno dodržuje pitný režim, obsahují zdraví prospěšné látky a jsou chutnější než voda z kohoutku. Průzkum1) AquaLife Institutu také zjistil, že pokud spotřebitelé balené vody nekupují, je to kvůli tomu, že podle nich balená voda nenabízí nic navíc, je neekologická, obaly škodí zdraví. Aktuálně se objevuje čím dál více až neuvěřitelných mýtů, které se týkají právě pitného režimu, balených vod i minerálek.

Tři čtvrtiny populace vědí, že minerálky obsahují zdraví prospěšné látky, jak vyplynulo z výsledků průzkumu1), ale je až s podivem, s ohledem na balneologickou tradici v naší zemi, že čtvrtina spotřebitelů považuje minerálku za předraženou vodu. Více než polovina populace se překvapivě také domnívá, že minerálky se mohou pít jen v omezeném množství a mají se střídat – což platí jen u pár velmi silně mineralizovaných druhů, které zdaleka nepatří mezi nejnakupovanější výrobky.

„Přírodní minerální vody, lidově minerálky, jsou velmi kvalitní, čisté a neupravené, zcela bez obsahu chemických přídatných látek. Zároveň mají prokazatelný fyziologický účinek, proto nabízí tělu víc než obyčejná voda. Navíc když se potíme, ztrácíme tím i minerální látky, které musíme tělu zase dodat. K tomu jsou nejvhodnější minerálky.“ vysvětluje Ing. Klára Hálová, ředitelka AquaLife Institutu, a dodává: „Pro každodenní pití se hodí slabě a středně mineralizované vody (s obsahem rozpuštěných pevných látek do 1000 mg/l), které se mohou pít bez omezení a nemusí se střídat. Obavy z přemineralizování jsou tedy zbytečné. Silně mineralizované vody jsou vhodné při velké zátěži v namáhavých provozech, v letním období nebo při sportu, kdy se více potíme a ztrácíme minerální látky. Zvláštní kategorii pak tvoří léčivé minerální vody, které mívají velmi silnou mineralizaci a měly by být užívány po konzultaci s lékařem.“

Průzkum1) také ukázal, že alespoň občas kupuje balenou vodu
83 % obyvatel, třetina z nich minimálně jednou týdně. Většina ji kupuje pro sebe (79 %), polovina pro partnera či partnerku (51 %),
více než třetina pro děti (38 %). Výhradně k pití používá balenou vodu 69 % respondentů, ostatní i k vaření, přípravě pokrmů pro děti nebo hygieně (k omytí se v autě, na chatě aj.). Ženy ve srovnání s muži významně častěji zmiňovaly, že balené vody kupují také pro návštěvy a na cesty, výlety, muži nejvíce do práce. Ačkoli 43 % spotřebitelů uvedlo, že nejvíce kupuje minerální vodu, přičemž druhým nejčastěji kupovaným typem balené vody je voda pramenitá, nikdo z respondentů neví, v čem se tyto dva druhy vod liší.

„Přírodní minerální vody obsahují alespoň jeden prvek s blahodárným působením na lidský organizmus. V tom je zásadní rozdíl mezi minerálními a pramenitými vodami, nikoli v mineralizaci. Minerálky doplňují tělu chybějící minerální látky, které lidský organizmus z principu potřebuje (například o hořčík, vápník, zinek, draslík nebo fluor) a umí je v této formě přijmout lépe než z jiných druhů potravin. Mohou být různě mineralizované, tzn. mají různý obsah minerálních látek, od velmi nízkého až po velmi vysoký,“ objasňuje Ing. Ježková, předsedkyně Svazu minerálních vod.

Kategorie balených vod zahrnuje nejen přírodní minerální, pramenité a kojenecké vody, ale také balené vody pitné. Minerální, pramenité a kojenecké vody musí pocházet z chráněného podzemního zdroje původní čistoty – do jejich přirozeného složení není nijak zasahováno, nesmí se používat chemické úpravy, nedezinfikují se. To je zcela odlišuje od kategorie balených pitných vod, které mohou pocházet i z povrchového zdroje a být chemicky upravené – podléhají totiž stejným požadavkům na kvalitu jako voda ve vodovodní síti. A tak si v lahvi můžeme koupit velice kvalitní podzemní vodu, ale klidně i obyčejnou pitnou vodu z kohoutku. Co kupujeme, to lze jednoduše zjistit na etiketě, kterou se proto určitě vyplatí číst.

1) Průzkum iniciovaný AquaLife Institutem mapoval znalosti, názory a postoje široké veřejnosti vůči balené vodě. Výzkum se zabýval tím, jaké balené vody lidé nakupují, jestli mezi nimi rozlišují, co si myslí o minerálních vodách, a proto se zaměřil také na mýty, které okolo konzumace balených vod panují. Sběr dat probíhal formou online dotazování prostřednictvím panelu respondentů společnosti Médea Research. Průzkum proběhl v květnu 2021, zúčastnilo se ho 517 respondentů – vzorek byl vybrán tak, aby byl reprezentativní na online populaci ČR z hlediska pohlaví, věkových skupin (18+), vzdělání, regionu a velikosti místa bydliště.

 

 

Zabalená voda k pití

Ing. Jana Ježková

předsedkyně Svazu minerálních vod

 

Pravidelnou součástí každodenního pitného režimu by měly být balené přírodní vody, které poskytují spoustu benefitů. V České republice je nabídka balených minerálních, pramenitých i kojeneckých vod velká a pestrá, proto můžeme mít vždy po ruce kvalitní vodu a dodržovat pitný režim. Mezi balenými přírodními vodami si můžeme vybírat podle své chuti, věku, životního stylu i zdravotních potřeb. Pro výběr té správné je důležité mít korektní informace o vodě a číst etikety.  

Kupují Češi balenou vodu? Alespoň občas ji kupuje 83 % obyvatel, třetina z nich minimálně jednou týdně. Většina (79 %) kupuje balené vody pro sebe, polovina (51 %) pro partnera či partnerku, více než třetina (38 %) pro děti. Průzkum1) také ukázal, že jedné značce balených vod je věrných 17 % spotřebitelů, 41 % volí mezi několika málo značkami a 42 % značky vod střídá (mimochodem nevěru ve vztahu přiznalo 42 % partnerů2)). Spontánně lidé nejčastěji uváděli, že balené vody kupují, protože jsou chutné, dobré a chtějí je na pití – 69 % respondentů používá balenou vodu jen k pití, ostatní i k vaření, přípravě pokrmů pro děti nebo hygieně (k omytí se v autě, na chatě aj.). Ženy ve srovnání s muži významně častěji zmiňovaly, že balené vody kupují také pro návštěvy a na cesty, výlety, muži nejvíce do práce.

Rozdíly v balených vodách

Kategorie balených vod zahrnuje přírodní minerální vody, lidově minerálky (např. Mattoni, Magnesia, Korunní, Dobrá voda), pramenité vody (Rajec, Aqua Bella, Šumavský pramen aj.), kojenecké vody (Aquila, Natura, Nartes atd.) a balené vody pitné (Saquaro, Tanja apod.). Vody minerální, pramenité a kojenecké musí pocházet z chráněného podzemního zdroje původní čistoty – do jejich přirozeného složení není nijak zasahováno, nesmí se používat chemické úpravy, nedezinfikují se. To je zcela odlišuje od kategorie balených pitných vod, které mohou pocházet i z povrchového zdroje a být chemicky upravené. Kdo vyhledává opravdu kvalitní vodu, měl by sáhnout po minerálce, pramenité nebo kojenecké vodě.

Podle čeho lidé vybírají balenou vodu? Z výsledků průzkumu1) vyplývá, že nejdůležitějšími aspekty jsou perlivost, cena a obsah minerálních látek. Nicméně polovina obyvatel, kteří kupují balené vody, nečte informace na etiketách vod. Pokud je čtou, nejvíce se zajímají o složení, obsah minerálních látek a perlivost. Téměř nikdo nevěnuje pozornost datu spotřeby, druhu vody, výrobci ani původu vody.

Pitná není pramenitá

Tuší běžný spotřebitel, že v lahvi si může koupit jak velice kvalitní podzemní vodu (pramenitou, minerální nebo kojeneckou, případně léčivou), tak i obyčejnou pitnou vodu z kohoutku? Její tržní podíl je sice malý (v roce 2020 činil 13,6 %3)), ale jako balená voda se prodává také. Podle průzkumu1) 45 % obyvatel bohužel neví, že se v lahvích prodává i kohoutková voda. Avšak bezmála tři čtvrtiny spotřebitelů by chtěly, aby byla balená voda stočená z kohoutku nějak speciálně značená, jasně odlišená – aby věděly, že si kupují kohoutkovou vodu. Aktuálně je označená na etiketě jako pitná voda.

Téměř polovina obyvatel netuší, v čem se vlastně pitná voda liší od pramenité. Prakticky správně jen třetina respondentů uvedla, že pramenitá na rozdíl od pitné vody pochází z podzemního zdroje, pramene či vrtu, je zcela přírodní.1) Zásadní rozdíl mezi balenými pramenitými a také kojeneckými nebo minerálními vodami, tzn. kvalitními podzemními vodami, a pitnou vodou představují limity nežádoucích látek – na podzemní vody jsou kladeny daleko přísnější limity než na vodu pitnou. Balená pitná voda podléhá stejným požadavkům na kvalitu jako voda kohoutková. A ta se upravuje složitými technologickými postupy za použití chemikálií, aby byla poživatelná a zdravotně nezávadná. Nakonec se většinou ještě dezinfikuje chlorem, který inaktivuje mikrobiální znečištění. Přírodní pramenité, minerální a kojenecké vody jsou původní, přírodou vytvořené a staletími prověřené, navíc horninami filtrované a chemií netknuté. Jejich složení zůstává stejné od hlubinného pramene až ke spotřebiteli, přitom splňují mnohem přísnější limity než voda ve vodovodní síti. 

Minerálka z kohoutku nepoteče

Ačkoli 43 % spotřebitelů uvedlo, že nejvíce kupuje minerální vodu, nikdo z respondentů přesně neví, v čem se liší minerální a pramenitá voda. Průzkum1) odhalil, že 45 % obyvatel se mylně domnívá, že minerální a pramenitá voda se liší v množství minerálních látek, ostatní netuší, jaký je mezi nimi rozdíl.

Přírodní minerální vody mají prokazatelné fyziologické účinky, tj. obsahují alespoň jeden prvek s blahodárným působením na lidský organizmus. V tom je zásadní rozdíl mezi minerálními a pramenitými vodami, nikoli v mineralizaci. Minerálky doplňují tělu chybějící minerální látky, které lidský organizmus z principu potřebuje (například o hořčík, vápník, zinek, draslík nebo fluor) a umí je v této formě přijmout lépe než z jiných druhů potravin. Mohou být různě mineralizované, tzn. mají různý obsah minerálních látek. Vody s nízkou a střední mineralizací do 1000 mg/l (např. Dobrá voda, Mattoni, Magnesia, Il Sano, Ondrášovka) jsou vhodné pro všechny skupiny lidí, protože se jejich konzumace nemusí omezovat v čase ani v množství, nemusí se střídat a nevadí při žádné dietě. Vody bohaté na minerální látky (Hanácká kyselka, Poděbradka, Krondorf aj.) jsou zase výhodné pro spotřebitele v letním období nebo při sportu, kdy je třeba s tekutinami rychle doplnit i minerální látky.

Ochrana pramenů

Balené přírodní vody využívají jen 0,02 % z celkových zásob podzemních vod, navíc z obnovitelných zdrojů, a to pouze pro pitný režim, tzn. neplýtvá se s nimi (nepoužívají se na mytí, praní apod.). Dohled nad využíváním a ochranou zdrojů mají balneotechnici, kteří úzce spolupracují s Ministerstvem zdravotnictví – Českým inspektorátem lázní a zřídel. Ochrana pramenů znamená ochranu před vnitřními i vnějšími zásahy jak do vlastních zdrojů, tak do pásem tvoření a oběhu podzemní vody, včetně ochrany infiltračního území zdrojů. Jedná se o ochranu před činnostmi, které mohou nepříznivě ovlivnit chemické, fyzikální a mikrobiologické vlastnosti, ale také zásoby a vydatnost zdroje (např. stavební a důlní činnosti, nežádoucí zemědělské a lesní zásahy, kontaminace ropnými produkty). Díky tomu, že zásoby minerálních vod jsou velmi dobře monitorovány, jsou důsledně chráněny a jde o obnovitelné zdroje, nehrozí jejich vyčerpání.

 

1) Průzkum iniciovaný AquaLife Institutem mapoval znalosti, názory a postoje široké veřejnosti vůči balené vodě – zabýval se tím, jaké balené vody lidé nakupují, jestli mezi nimi rozlišují, co si myslí o minerálních vodách. Sběr dat probíhal formou online dotazování prostřednictvím panelu respondentů společnosti Médea Research. Průzkum proběhl v květnu 2021, zúčastnilo se ho 517 respondentů.

2) zdroj: iDnes.cz, leden 2021  

3) zdroj: NielsenIQ (CZ Retail, volume, total 2020)

 

Svaz minerálních vod (www.svaz-mv.cz) sdružuje výrobce přírodních a ochucených vod v České republice, kteří garantují kvalitu dodávané vody a vyznávají společné hodnoty. Pomáhá řešit legislativní otázky, prosazovat klíčová témata a obhajovat práva a zájmy svých členů a jejich zákazníků. Cílem svazu je přispět k lepším a profesionálnějším podnikatelským podmínkám v dané kategorii i ke kvalitnější osvětě veřejnosti.

 

 

Pravda o (ne)obyčejné vodě

Ing. Klára Hálová

ředitelka AquaLife Institutu 

 

Sdělovací prostředky stejně jako sociální platformy nabízí v současné době tolik informací, že je často obtížné vyznat se v nich a vybrat z nich ty korektní. Vedle fundovaných, pro laika srozumitelných článků a doporučení odborníků vzniká přehršel rad nebo návodů, které se mohou výrazně lišit od doporučených postupů založených na vědeckém poznání. Tak vznikají i mýty, kvůli kterým lidé nevědí, čemu věřit. To se týká také pitného režimu a tekutin vhodných k pití – mezi spotřebiteli koluje spousta mýtů o minerálkách a balených vodách.

Proč lidé kupují, nebo nekupují balené vody? V rámci průzkumu1) respondenti nejčastěji uváděli, že kupují balené vody, protože se s nimi snadno dodržuje pitný režim (43 %), obsahují zdraví prospěšné látky (40 %), jsou chutnější než voda z kohoutku (30 %).

Ti, kteří balené vody nekupují (bez ohledu na druh, kterému téměř nikdo nevěnuje pozornost), to zdůvodňují zejména tím, že balená voda nenabízí žádnou hodnotu navíc a voda z kohoutku jim stačí (75 %), je zbytečně drahá (43 %), nechtějí se tahat s lahvemi (38 %).

Není pravda, že…

1. MÝTUS: Minerálka je jen předražená kohoutková voda

Z výsledků průzkumu1) vyplývá, že čtvrtina populace si nemyslí, že minerálka obsahuje zdraví prospěšné látky, a považuje ji proto za předraženou vodu.

Přírodní minerální vody, lidově minerálky, se od kohoutkové vody liší tím, že jejich složení zůstává stejné od hlubinného pramene až ke spotřebiteli. To znamená, že jsou velmi kvalitní, čisté a neupravené, zcela bez obsahu chemických přídatných látek. Zároveň mají prokazatelný fyziologický účinek, proto nabízí lidskému tělu víc než obyčejná voda. Navíc když se potíme, ztrácíme tím i minerální látky. Jejich úbytek se ještě zvyšuje při fyzicky náročné práci nebo sportu. Tělu musíme potřebné látky rychle dodat a k tomu jsou nejvhodnější silně mineralizované vody (obsah rozpuštěných pevných látek se pohybuje od 1500 do 5000 mg/l). Mezi pramenitými a přírodními minerálními vodami si můžeme vybírat ty nejvhodnější s ohledem nejen na naše chutě, ale také na aktuální zdravotní stav a životní styl. K tomu slouží informace na etiketě láhve. 

2. MÝTUS: Minerálky se mohou pít jen v omezeném množství

Třetina obyvatel si myslí, že slabě a středně mineralizované vody se mohou pít bez omezení. Více než polovina populace (60 %) se bohužel domnívá, že minerálky se mohou pít jen v omezeném množství.1)

Minerální vody je vždy potřeba rozlišovat podle jejich mineralizace. Pro běžné každodenní pití se hodí slabě a středně mineralizované vody (s obsahem rozpuštěných pevných látek do 1000 mg/l, například Dobrá voda, Korunní, Mattoni nebo Magnesia), které se mohou pít bez omezení a nemusí se střídat. Obavy z „přemineralizování“ jsou tedy zbytečné. Silně mineralizované vody (Hanácká kyselka, Poděbradka, Krondorf aj.) jsou zase vhodné při velké zátěži v namáhavých provozech, v letním období nebo při sportu, kdy je třeba tělu doplnit nejen tekutiny, ale i minerální látky. Zvláštní kategorii pak tvoří léčivé minerální vody (například Mlýnský pramen, Bílinská kyselka, Vincentka nebo Šaratice), které mívají velmi silnou mineralizaci a měly by být užívány po konzultaci s lékařem.

3. MÝTUS: Minerálky nejsou vhodné pro děti

V populaci nepanuje shoda, pokud jde o vhodnost minerálek pro děti – 30 % obyvatel se domnívá, že minerálky pro děti vhodné nejsou, podobný podíl populace má opačný názor.1)

Vedle balených pramenitých a kojeneckých vod jsou přírodní minerálky nejvhodnějšími tekutinami k pití pro děti. U minerálních vod je jen důležité sledovat obsah sodíku, který by neměl převyšovat množství 100 mg/1 l – tento limit splňují úplně všechny slabě i středně mineralizované a dokonce také některé silně mineralizované vody. Pokud se dítě pohybuje v horku nebo intenzivně sportuje, může silně mineralizovaná voda plnit funkci iontového nápoje. V horku a při sportu z organizmu odchází nejen voda, ale i minerální látky (včetně sodíku), které je třeba tělu doplnit spolu s tekutinami. Silně mineralizované vody jsou vhodné právě pro doplnění tekutin a ztracených minerálních látek také v případech, kdy dítě zvrací nebo má průjem.  

4. MÝTUS: Minerálky obsahují hodně sodíku

Více než 40 % populace neví, jak jsou na tom minerálky s obsahem sodíku. Pětina populace se však domnívá, že minerálky ho obsahují hodně, proto by se jim měli vyhýbat zejména lidé s vysokým krevním tlakem.1)

Na našem trhu jsou běžně k dostání minerálky s nízkým obsahem sodíku i ty, které ho mají více, a to nezávisle na tom, jakou mají celkovou mineralizaci. Pro běžný pitný režim by obsah sodíku neměl převyšovat množství 100 mg/1 l – tento limit splňují všechny slabě a středně mineralizované a dokonce i některé silně mineralizované vody. Nejvyšší obsah sodíku mívají léčivé minerální vody, nicméně ty mají specifické vlastnosti, většinou jde o velmi silně mineralizované vody a jejich podíl na celkové tržní produkci minerálních vod je menší než jedno procento.

Na druhou stranu sodík patří mezi látky nezbytné pro zdravé fungování organizmu, proto problémem nemusí být jen jeho nadbytek, ale také nedostatek. Pokud sportujeme nebo pracujeme v horkém prostředí, není vhodné pít velké množství pouze obyčejné vody. Když se totiž více potíme, tělo ztrácí sodík, jehož koncentrace se ještě více sníží (naředí) pitím vody s minimálním množstvím minerálních látek. Organizmus se tak dostane do stavu, kdy je narušeno jeho vodní hospodářství, které reguluje hladina sodíku. A to může mít následek ve formě nadměrné únavy, vyčerpání apod.

5. MÝTUS: Minerálky škodí ledvinám

V případě onemocnění močových cest jsou podle necelé třetiny spotřebitelů minerálky vhodnou součástí pitného režimu, 22 % se naopak domnívá, že podporují vznik ledvinových kamenů.1)

Odborné práce dokazují, že na prevenci vzniku ledvinových kamenů (urolitiázy) má příznivý efekt voda s obsahem minerálních látek. Například vyšší obsah hořčíku anebo draslíku ve vodě vede k alkalizaci moči (tzn. ke snížení její kyselosti), a tím ke zvýšenému vylučování citrátu, což brání vzniku urolitiázy. Není tedy pravda, že by minerální vody přispívaly ke vzniku ledvinových kamenů. Ke každodennímu pití jsou vhodnější minerálky s nižším a středním obsahem minerálních látek než minerálky s vysokým obsahem minerálních látek. V rámci prevence urolitiázy jsou vhodné také ovocné šťávy, zejména pomerančový džus.

Nevhodné jsou kolové nápoje a nápoje s obsahem cukru, které riziko vzniku ledvinových kamenů zvyšují. Historicky tradované a mezi pacienty oblíbené pití piva nelze pro zabránění tvorby ledvinových kamenů doporučit vzhledem k vysokému přísunu energie, a tím zvýšenému vylučování kyseliny močové v moči.

6. MÝTUS: PET láhve zhoršují kvalitu nápoje

S tím, že působení slunce nemusí mít vliv na obsah lahve, souhlasí pouze 15 % populace, 40 % se naopak domnívá, že lahev mění minerálku na slunci v nebezpečný obsah.1)

Nechávat minerálku na slunci je porušením skladovacích podmínek, nicméně, i když se to stane, žádné nebezpečí nehrozí. PET je totiž téměř inertní materiál, tzn. stálý a odolný vůči okolním vlivům. Tyto vlastnosti PETu jsou zachovány i při zvýšené teplotě, což potvrdily migrační testy, které se provádějí při 50–60 °C v nezávislých laboratořích (mimo jiné na VŠCHT v Praze). Tyto testy potvrdily nepravdivost opakujících se poplašných zpráv o nebezpečnosti konzumace nápojů z PET lahví zahřátých například v automobilu zaparkovaném na slunci. V souvislosti s vysokou teplotou bývá zmiňován zejména antimon. Testy provedené na poměrně rozsáhlém souboru PET lahví potvrdily, že zvýšená teplota nezpůsobí nebezpečí nadměrného uvolňování antimonu do balených nápojů.

7. MÝTUS: PET láhve škodí zdraví

Obecně všechny materiály, z nichž mají být vyráběny potravinářské obaly (či jakékoliv jiné předměty určené pro styk s potravinami), musí splňovat velmi přísné bezpečnostní požadavky. Především nesmí ohrozit lidské zdraví, způsobit nepřijatelnou změnu ve složení potravin ani způsobovat zhoršení senzorických vlastností potravin (chuti nebo vůně). Takové požadavky zahrnují hodnocení jak výchozí suroviny (PET), tak omezení migrace látek, které jsou součástí obalu, tzn. přemísťování nebo uvolňování těchto látek z obalu do obsahu lahve. PET je jako obalový materiál biologicky inertní (nereaguje s žádnými jinými látkami), tudíž nepředstavuje žádné riziko při působení v zažívacím traktu či na pokožku během manipulace ani při inhalaci a je jedním z nejvíce vyhovujících materiálů pro balení přírodních vod. Byl původně vytvořen za účelem potravinářských obalů a je vyráběn za velmi čistých podmínek bez použití změkčovadel (tj. často zmiňovaných ftalátů), plastifikátorů, stabilizátorů a maziv. Při jeho výrobě se nepoužívá Bisfenol A ani Bisfenol S, jak se někdy mylně uvádí. 

Materiály, které výrobci používají pro balení přírodních vod, tj. PET a sklo, jsou 100% recyklovatelné materiály – všichni výrobci nesou za tyto obaly odpovědnost a platí nemalé prostředky za jejich sběr, třídění i recyklaci. Zodpovědní výrobci se starají nejen o vodu, která je unikátním přírodním bohatstvím, ale také o obal, který ji přenese ke spotřebitelům. Shodují se na tom, že je potřeba uplatňovat principy oběhového hospodářství, kdy lahve budou recyklovány zpět do nových lahví, a hledají cesty k naplnění tohoto cíle.

 

 

 

 

YzUxNDg4Yj